Jako malá holka jsem trpěla anorexií a nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do stavu, kdy jídlo bude v mém životě na prvním místě. Postupem dospívání jsem se smála všem ženám okolo, které si hlídaly linii. Přišlo mi to vtipné a neuvěřitelné, že by někdo přibíral na váze jen tak a musel si hlídat to, co jí. Zajímavé však bylo, že čím víc jsem na to myslela, tím víc jsem se kontrolovala v zrcadle.
Povím vám svůj příběh
Začalo nepříjemné dospívání, které pro mě kvůli antikoncepci znamenalo to, že jsem přibrala během jednoho týdne snad 10 kg vody. V tuto chvíli začal můj boj s hubnutím. Prvním krokem bylo vysadit prášky a začít sportovat. Chodila jsem do fitka, snažila se běhat a pila jsem nejrůznější čaje, které měly veškerou vodu dostat z mého těla pryč.
Psychicky jsem na tom nebyla nejlépe, protože jsem nikdy takové problémy neměla. A obraz tlustých stehen v zrcadle mi na sebevědomí nepřidával.
Chtěla jsem jen zhubnout a najednou ze mě byla malá ověšená kostra
Nakonec jsem se zrcadlům obloukem vyhýbala a začala se soustředit na své vzdělání a cvičení. To, že jsem odvedla veškerou pozornost stranou, mi pomohlo zhubnout. Přišlo však nepříjemné období v životě, kdy jsem netušila, proč je mi neustále špatně a proč pořád zvracím.
Váha mi ukázala, že jsem o deset kilo lehčí. Opět se ze mě stala malá ověšená kostra.
Nedokázala jsem to zastavit, každé ráno jsem brečela, že nechci jít do školy, ale nakonec jsem stejně vždycky jít musela. Stejný strach jsem měla i z nemocnice. Neustálý odklad její návštěvy způsobil to, že jsem ve svých střevech nechala žít bakterie celé tři měsíce. Nájem za moje tělo mi dluží doteď.
- Vhodnou cestou, jak se vymanit z okovů poruch příjmu potravy, může být i IIFYM. Vše se můžete dozvědět v článku Jak jsem díky IIFYM porazila anorexii
- Zdravou a udržitelnou cestu k hubnutí vám ukáže třeba článek s názvem Klíč k hubnutí ve dvou slovech: kalorický deficit! Jak ho snadno spočítat?
Verdikt: Alergie na laktózu. Jak budu žít dál?
Velmi dlouho jsem trpěla nechutenstvím. Nedokázala jsem sníst pomalu ani mrkev. Veškeré úsilí, které jsem dala sportu, se nakonec obrátilo v to, že jsem byla zase na začátku, ale s jiným tělem. Problémy však neustávaly a já se rozhodla, že půjdu na velmi nepříjemné vyšetření, které odhalilo potravinové alergie.
První rok byl vážně těžký. Alergii na laktózu tu mnoho lidi nemělo. Rozhodně ne tolik jako teď.
Jsem vegan. I když jsem o veganství věděla hodně, ke zdraví to nestačilo
Zajít si někam na oběd bylo stejně těžké jako najít parkovací místo v centru. Postupem času jsem si však dokázala vytvořit vlastní gastro mapu, kde se mohu během školy najíst, pokud si nestíhám udělat jídlo sama. Paradoxem je, že tato nemoc ve mně probudila vášeň k vaření.
Ale ty problémy tu stále byly! Přestala jsem jíst lepek, a nakonec i maso. Věta "jsem vegan" byla pro mě v prvních měsících dost kuriózní. Nechtěla jsem se s tím tolik ztotožňovat, protože jsem to vždy brala jako nadávku.
Teď se za to nestydím, protože vím, že v této komunitě lidí existují normálně smýšlející lidé, kteří mají mnoho znalostí v oblasti lidského těla a nemají potřebu se veřejně vyjadřovat a urážet jiné lidi.
Přechod na veganskou stravu byl však oříšek. Mnoho informací jsem se dozvěděla díky svým kamarádům, kteří tak žijí už pár let. Pokud bych měla začít sama, rozhodně bych si zjistila všechny dostupné informace. I když jsem jich měla spoustu, tak jsem stejně měla nedostatek některých vitamínů a moje tělo kolabovalo.
- Jak mít správně sestavenou veganskou stravu a suplementaci, se dočtete v článku s názvem Je veganství zdravé? Pro a proti dietnímu režimu, který přerostl v životní styl
- Jestli je lepek oprávněným sabotérem lidského zdraví, nebo je v tom nevinně, se dočtete v článku s názvem Pravda o lepku! Smyšlený strašák, nebo tichý zabiják?
Nakonec jsem se uzdravila, ale díky tomu, že jsem mohla konečně jíst téměř vše, jsem se dostala do kruhu emočního přejídání
Nebudu vás napínat, můj boj o navrácení zdraví byl úspěšný, ale to bych nebyla já, kdybych nešla z extrému do extrému.
Po několika letech jsem si konečně mohla užít jídlo bez veškerých myšlenek na to, jestli mi z něho bude špatně. Tento pocit jsem si užívala natolik, že jsem každý den napekla a navařila tolik jídla, že by to nesnědla ani armády spásy. Já to však zvládala s přehledem.
V té době se mi moc nedařilo v osobním životě a jídlo mi nahradilo nejbližšího přítele, který mě aspoň na pár minut udělá šťastnou. Tělo se mi měnilo před očima a já měla slzy v očích. Věděla jsem, že emoční přejídání je spíše psychickou poruchou, stejně jako anorexie a bulimie.
Jak vyhrát boj s přejídáním? Klíčové je srovnat si hlavu a nechat si pomoci
Emoční přejídání vzniká dokonce i z nudy nebo dětských a společenských návyků. U mě to byl stres a pocit prázdnoty, který jsem chtěla zaplnit. Kdo by si přece odpustil oběd s kolegy, i když nemá hlad? První pomocnou rukou je otázka: "Ten, kdo má hlad, jsem opravdu já, nebo je to jen pocit?"
Dalším krokem je návštěva psychologa a nutričního terapeuta, který vám odbourá psychické problémy a vytvoří vám zdravý jídelníček, u kterého nebudete mít pocit, že nejíte. Pokud si dopřejete něco navíc, netrestejte se za to. Nikomu to nepomůže.
Snažte se zaměstnat natolik, že nebudete mít čas řešit, co si dáte k jídlu. A když už opravdu budete jíst, vychutnávejte si každé sousto tak dlouho, abyste si uvědomovali, že opravdu jíte a že vám chutná. Jezte pomalu, pořádně přežvykujte, a pokud máte možnost být ve společnosti, tak jezte s nimi.
Klidně si své jídlo vyfoťte na Instagram, udělejte si ze svého účtu takový chlubící koutek, ze kterého si vytvoříte svůj "emoční deník". Pomůže vám to zaznamenat si, co jste jedli, zároveň si uvědomíte všechny emoce, které jste v tu chvíli měli.
10 rad, které mi pomohly přestat se přejídat
- Když máte problém, řešte ho ihned.
- Nestyďte se zajít k psychologovi nebo lékaři.
- Jídlo je součástí života, ale nikdy nesmí být na prvním místě.
- Když vaříte, dělejte to s láskou. A když jíte, uvědomujte si to naplno.
- Pracujte na zdravém sebevědomí a važte si svého těla, ať je jakékoliv.
- Pokud se přejídáte, netrestejte se za to. Raději si běžte s chutí zacvičit nebo se jen projít.
- Vytvořte si vlastní jídelníček a emoční deník.
- Snažte se zaměstnat natolik, že na jídlo nebudete neustále myslet.
- Udělejte si osobní výzvu se svým kamarádem/kamarádkou, ať v tom nejste sami.
- Relaxujte a užívejte si života. Tento stav přejídání není trvalý, pokud dokážete ovládnout vlastní mysl.
- A když už na své cestě k uzdravení nebo ke sportovním výšinám občas zakopnete, je to vlastně dobře, protože se něco naučíte. Důležité je vrátit se na trať.
Doufám, že vám můj příběh pomohl a budete pracovat na šťastném konci toho svého.
