Na druhý trénink s Mistry mířím opět směrem Vysokoškolské koleje nedaleko Mendlovy univerzity v Brně. Počasí nám dnes nepřeje, je deštivo a chladno, to však neznamená, že dnešní trénink bude o něco lehčí, ani v nejmenším.
Opět vcházím do dveří, které pro mnohé návštěvníky znamenají každodenní vstupní bránu do pekla. Za nimi mně již čeká Jirka Tkadlčík a jeho sparingpartner Jura. Posilovna prosycená potem a prachem je tu znovu. Za skřípotu relativně nového, avšak patřičně opotřebeného stacionárního kola se s oběma borci zdravím. Dnes náš čekají nohy, já však pouze v roli reportéra přitakávám a potichu se těším na silové výkony obou borců.
Přestupme tedy ke stojanu. Čeká nás hlavní část tréninku, a to proč jsem vlastně tady. Čekají nás dřepy. Jirka se staví ke stojanu na dřepy a bere do rukou osu velké činky. Provede nejprve pár dřepů s činkou nad hlavou, poté pár klasických a vrací činku do stojanů. Následují první série dřepů, kluci již nakládají kotouče. Při pohledu na rozbytou zem plnou kotoučů, je mi jasné, že zde si nikdo na nic nehraje, a nějaké bouchnutí s činkou nebo kotoučem o zem není výjimečnou situací.
Po třech zahřívacích sériích jdeme na pracovní. Pro mnoho kulturistů, zde trénink dřepů končí. Ne však pro chlapce ze silového trojboje. „První tři se nepočítají, je tu teda první série.“ Hlásí mi Jirka svým lehce nářečně zabarveným slovníkem. Na čince je 190 kg. „Jdeme na to. Nic to není.“ Rozléhá se mohutný křik po posilovně a přehlušuje tak i hlasitou muziku v rytmu rocku. Mohutný nádech a úder hrudníkem o osu, Jirka už stojí v základním postoji pro dřep. Jeden, dva, tři a je po sérii. Typické množství opakování pro silové trojbojaře. Oba borci se střídají. I sparingpartner Jura je pěkné zvíře, a doufám, že za půl roku bude i on našich stránkách ve výsledkových listinách. Takto pokračuje i další série.
Je tu vrchol dřepu, poslední dvě série. Nyní je již řada na bandáže. Dobrá bandáž kolen je základem pro psychickou pohodu a optimální výkon. „Dnes mám nové 2,5m dlouhé.“ Dozvídám se a sleduji, jak Jura pevně bandážuje Jirkovi kolena tak, že je samotným problémem pro Jirku se vůbec zvednout a dojít ke stojanu. S mohutným výkřikem jde odhodlaně pod činku, ta se mu zarývá do krku a trapézového svalu a zanechává mohunou rýhu v zátylku. Na čince je 210 kg, osa je již značně prohnutá, ale Jirka není rozhodně ten, kdo by se před ní roztřásl. S obdivuhodnou lehkostí podřepuje k prvnímu opakování, stejně tak druhé a třetí. „Nic to nebylo.“ Dodává a rychle sundává černé bandáže, které drží krev napumpovanou ve všech částech jeho mohutných dolních končetin.
Jiří Tkadlčík - dřep 210 kg * 3 opak.
Poslední série pro jedno opakování. Jirka bere super dres. Nevím jestli jste ho někdy měli na sobě, ale podřepnout si v něm je prakticky nemožné bezu přídavné zátěže. Těším se tedy, jaký výkon Jirka předvede. Nezbytné pomůcky jako bandáže a opasek nesmí chybět. Logo na super dresu v zobrazení zubra, jakoby evokovalo Jirkovu zarputilost a nezlomnost v tréninku. Opět s odhodlaným řevem a hecováním od svého sparinga přistupuje k čince a umisťuje ji na horní část zad. Pomalu sestupuje dolů, s mohutným řevem a vystoupnutím všech žil na těle Jirka dřepuje 225kg.
Dalším cvikem jsou dosedy na lavičku. Jura mezi tím nakládá legpress. Zde se tréninkové cesty obou borců na chvíli rozcházejí. Jura zasedá za legpress, který bych přirovnal k velmi nepohodlné gynekologické sedačce. Na co nastavení úhlu sklonu? Není potřeba. Chceš cvičit, tak cvič s tím co je. Nakládá plnou zátěž, víc už se na tento stroj opravdu nevejde a Jura to ví, i tak dává hezkých 8 opakování.
Vraťme se ale za Jirkou. Pod dřep na stojany umisťujeme společnými silami benčovou lavičku. Jirka nechává naloženo 200 kg a jde do sedu na lavičce. Po chvíli se chce zvednout, ale bohužel, váha ho přemohla. „Juro zával.“ Volá na sparingpartnera dívajíc se směrem k legpressu. Jura okamžitě přibíhá a po pár pokusech dostávají činku zpět do stojanů. Jirka tedy snížuje váhu a spojujeme se s dnešními lehčími dosedy. „Chtěl jsem skusit 300 kg na dosedy.“ Předchozí těžký trénink dřepů však odrovnává jeho stehenní svaly.
Nyní se dostáváme ke cviku, který v komerčním fitness centru nenajdete. Jedná se o farmářskou chůzi. Možná ji znáte jako fanoušci strongmanů z soutěží těchto siláků. Avšak naživo jde opravdu o raritu. Oba borci nakládají jednoručky z oprýskaného kovu rezavými kotouči. Výsledná jednoručka má něco kolem 70 kg. My však potřebujeme dvě. Ještě pár úprav a přesunutí strojů tak, aby byla volná trať a jde se na to. První série jde dobře, Jirka i Jura přechází s jednoručkami tam i zpět přes celou posilovnu, jako by se nemetlo. S mohutným nárazem o zem oba shodně pouští činky z rukou. Je vidět, že tento cvik jim není cizí. Ještě přihazují váhu a jde se dál. V této sérii již Jirka nevydrží, činky ho tlačí k zemi a jakoby rozdělují jeho tělo na polovinu nad činkami a pod nimi. Po polovině je pouští k zemi. Ihned je bere Jura. Je vidět, že mu zbylo trochu více síly. Obchází polovinu trati a vrací se zpět. V polovině cesty však činky opouštějí jeho dlaně. A nárazem o betonovou zem zvedají oblak prachu.
Posledním cvikem na přední část stehen je předkopávání. Mutli‑použitelný stůl na předkopávání není mým favoritem mezi stroji na posilování, oba siláci jsou však zvyklí. A nakládají maximum, ba co více. Ještě vyšší váhu než maximum, která musí být přidržována sparingpartenerm, aby nekontrolovatelně neodlétla z osy.
Posledním cvikem je zakopávání, opět na stejném stroji, jako předchozí cvik. Tím končí dnešní trénink. Vládla zde veselá avšak motivací nabytá atmosféra. Ke konci tréninku nás přišel navštívit i Honza Páleniček, který zde měl v plánu trénink zad a ramen. Těšme se tedy, co nám tato zapálená partička z Přerova v budoucnu ještě předvede.
