Tomáš Hron - rozhovor (I. část)

Tomáš Hron - rozhovor (I. část)

Uskutečnit rozhovor s Tomem nebyla snadná záležitost, protože je časově velmi vytížený. Jsme tedy rádi, že Vám jej můžeme prostřednictvím našeho magazínu přinést. Jaké má Tom plány? Jaké zápasy ho čekají? Jak vidí dál svoji budoucnost? To vše se dočtete o pár řádků níže.

tomas hronAhoj Tome. Nejdříve bych se tě chtěl zeptat, jak se v současné době cítíš po fyzické i psychické stránce?

"Psychicky jsem na tom výborně. Fyzicky to bylo trošku horší, protože jsem měl nějaké problémy se zádama. Měl jsem i zraněnej loket, ve kterém jsem měl vodu, takže jsem byl tímto zraněním trošku omezenej, asi tři nebo čtyři týdny jsem nemohl trénovat na sto procent. Teď už se to hodilo zase do normálu a problémy mi odezněly, takže si myslím, že ten trénink je zase tam, kde by měl být."



Po posledním zápase z Its showtime z února jsi měl i poraněnou holeň, pokud se nepletu?

"Ta holeň byla trošku rozseklá, ale to nebylo nic vážnýho, jen prasklá kůže. Sice se to občas trošku vracelo, ale myslím si, že teď už je to zahojený."

Určitě tě už nebaví do nekonečna omýlat, jak jsi s muay thai začínal a konkrétně na tvoje váhové výkyvy. Já bych se tě zeptal, jak tě kluci přijali, když jsi sem poprvé přišel v 16 ti letech a s pěknou nadváhou?

"Právě že mě vzali úplně normálně. Tehdy jsem měl nějakých 105 kilo a vzali mě úplně v pohodě. Ti kluci, co tu tehdy trénovali, Petr Heneš, Petr Horák, Martin Karaivanov, ti všichni byli úplně v pohodě a trenér to se mnou přežil (usmívá se), nevyhodil mě a neposlal mě pryč."


tomas hronTo musí mít člověk pevnou vůli, když přijde mezi tyhle kluky s tvým tehdejším fyzickým potenciálem…

"Já jsem byl totiž vždycky odhodlanej, že tady zůstanu a že si zkusím jeden zápas. S tím jsem do toho šel, že si ten jeden zápas zkusím. Musím uznat, že mě od toho ostatní odrazovali. Všichni co mě znali (usmívá se). Tehdy jsem nic nedělal, toulal jsem se po ulicích a jen tak se poflakoval. Chtěl jsem si ale dokázat, že to zvládnu a že tím zápasem třeba něco změním. To jsem si ale nechával pro sebe a kvůli tomu jsem to všechno vydržel. Pak přišel nakonec i ten zápas."


Ten zápas jsi tehdy prohrál. V jaké to bylo váhové kategorii?

"Tuším že to bylo ve váhovce 82,1 kilo."

Pak už to ale přišlo. Do zápasů jsi se začínal dostávat a přišly i první úspěchy.

"Víš co, ty první zápasy se člověk teprve rozkoukává a teprve zjišťuje, co to je zápasit v ringu. Zjišťuje i to, jak má trénovat a nějakým způsobem se vyvíjí v té C kategorii. Pak přišel i nějaký zápas v kategorii B a mistrovství světa v Thajsku, což byla super zkušenost. I když jsem tam nevyhrál, člověk dostal úplně jinej pohled na ten sport a získal i cenné zkušenosti, takže to pro mě bylo určitě hodně dobrý. Zlomovej okamžik byl v roce 2001, kdy jsem dostal nabídku na titulový zápas o mistra světa WKN. Tehdy jsem se začal tréninku věnovat dvoufázově a začalo to pro mě všechno mít pevný režim a řád."


Nepodepsalo se na tobě v průběhu času shazování váhy a následné přibírání?

"Nějak negativně se to na mě neprojevilo. Já jsem tehdy neměl žádnou svalovinu, byl jsem tlustej, takže když člověk shodí kolem 40 kilo tělesnýho tuku, tak se to vždycky musí projevit pozitivně. Hlavně co se týče zdraví. Z té nuly, kterou jsem tehdy byl, jsem se začal někam vypracovávat. Jasný, první bylo hubnutí, ale potřeboval jsem i nějakou fyzičku a sílu. Samozřejmě jsem u toho dělal spousty chyb, protože jsem ještě neměl ujasněný co a jak. Taky mi dělalo problém, si tu váhu pak udržet. Jak jsem začal cvičit, váha šla nahoru, takže vývoj do supertíhy byl přirozenej.  Mám nějakých 193 centimetrů, takže si myslím, že váha kolem té stovky je akorát."

Převzato z www.knockoutmagazine.cz

  •