Druhá část rozhovoru s velmi úspěšným sportovcem v kategorii bojových sportů.
První část najdete zde: Tomáš Hron - rozhovor (I. část)
Málokdo ví, že jsi i studentem fakulty sportovních studií. Jak ti jde skloubit vrcholový sport a studium?
Díky tomu, že jsem dálkař, tak je to v pohodě. Není to žádný problém, protože komunikace s učiteli je výborná a většinou člověku vyjdou vstříc. Musí ale vidět zájem a musí vidět, že to člověk nijak nefláká. Když vidí, že to nemáš na háku, můžou se různý věci třeba posunout na jiný termín nebo nahradit. Je to všechno o komunikaci s učiteli a za celou dobu studia mi to nedělalo problém. Třeba když jsem byl na soustředění v Holandsku, ve čtvrtek večer skončil trénink a ráno jsem byl v Brně v lavici. Neříkám, že to bylo pokaždé, ale během studia jsem to několikrát udělal.
Plánuješ i doktorské studium?
Zrovna o tom teď přemýšlím a jsem trochu na vážkách, jestli si tu přihlášku dám nebo ne. Uvidíme, mám na to asi 14 dní, abych se rozhodl.
Určitě studuješ za nějakým účelem. Je to sice daleko, ale chtěl bys v budoucnu třeba i trénovat?
Určitě bych chtěl jednou mít vlastní klub a věnovat se trénování nováčků i zápasníků. Hodně mě v poslední době zajímá kondiční trénink, takže tímto směrem bych se chtěl někdy ubírat. Není to ale nic stoprocentního, protože člověk nikdy neví, co se může stát a co ho čeká. Je to o možnostech a příležitostech, který budou. Tohle je ale věc, která mě baví a proto jsem si vybral studium na téhle fakultě. V budoucnu bych to chtěl nějak zužitkovat a předat zkušenosti dalším.
Poslední otázka týkající se školy. V listopadu loňského roku jsi na slavnostním otevření kampusu fakulty sportovních studií dostal cenu děkana za reprezentaci školy. Mnohé to možná překvapilo, protože přece jen muay thai není až tak v povědomí lidí, jako třeba fotbal nebo hokej. Měl jsi z tohoto ocenění radost?
Z tohoto ocenění jsem měl velikou radost. Možná i větší než z vyhraného zápasu, protože když jsem nastupoval na tuto fakultu, spousta lidí mi říkala, že tyto bojové sporty jsou braný jako hodně agresivní a že si je budu těžce prosazovat. Postupem času ale vyučující zjistili, že to je normální sport jako každém jiný a to, co se tam děje, je dané charakterem toho sportu a že ti lidi nemusejí být žádní agresoři. Takže tu „agresivní“ nálepku tohoto sportu se mi myslím podařilo nějakým způsobem sundat a dal jsem tomu víc lidskou tvář, která tam bezpochyby je (usmívá se).
Máš více tréninkových příprav. Máš Karla Kaisera tady v muay thai Brno, máš v Holandsku Ivana Hyppolita (trenér Remyho Bonjaskyho a dalších, pozn. red.), na fakultě máš Honzu Cacka na kondičku, přičemž každý trenér preferuje něco jiného. Pomáhá ti mít takto pestrý trénink?
Původně jsem trénoval jenom s Karlem Kaiserem. S ním jsem trénoval muay thai i kondici, ale člověk se dostane do nějaké fáze, kdy zjistí, že potřebuje postoupit dál a že už neroste takovým způsobem, jak ým by chtěl. Na základě toho, a i díky zkušenostem, které jsem chtěl získat, jsem se vydal do Holandska, kde mi Milko Deucman (manažer, pozn. red.) domluvil ve VOS Gymu trénink. Poprvé jsem tam byl asi 4 roky nazpět. Bylo to hodně náročný, ale dost mě to zaujalo a zjistil jsem, že to je přesně to, co potřebuju pro svůj další růst. Tím pádem začla spolupráce s VOS Gymem a Ivanem Hyppolitem. Měl jsem s paringy s lidma jako Gilbert Yvel, nebo Remy Bonjasky a jsou opravdu super. Na základě toho jsem se dostal k Mirku Filipovičovi, se kterým taky jednou za čas spáruju. Jsou to zkušenosti, který jsou opravdu neocenitelný a v našich podmínkách je člověk těžko získá.
S Honzou Cackem ta spolupráce začala tak, že já jsem ho znal ze školy a zrovna jsem hledal dalšího kondičního trenéra. Už jsem měl něco dojednaného s jiným trenérem, ale ta spolupráce nakonec nevyšla. Tak mi jeden spolužák řekl, ať se zkusím zeptat Honzy, že je mladej, zkušenej a má obrovském přehled. Na základě tady toho popudu jsem se s ním domluvil a spolupráce už trvá přes rok a půl. Doteď si myslím, že to byl jeden z nejlepších kroků, které jsem za poslední dobu udělal. Po všech stránkách jsem šel strašně nahoru a v tomhle směru se cítím opravdu hodně dobře. Mám větší sílu, dynamiku, rychlost a tak dále.
Na základě toho, že lítáš často do Holandska a znáš tamní přístup k muay thai, mohl by jsi porovnat holandskou a českou muay thai školu?
Česká škola byla hodně zaměřená na Thajsko, protože lidi jako Petr Macháček (trenér Hanuman Gymu Praha, pozn. red.) přivezli muay thai z Thajska. Na základě toho bylo u nás muay thai vedeno právě tímto stylem, takže dlouhý tréninky, klidně 2 nebo 3 hodiny. Oproti tomu holandská škola je o tom, že je hodně jednoduchá a hodně tvrdá a celkově je trénink hodně krátkej. Obvykle trvá kolem jedné hodiny. Je tam mnohem větší dynamika toho tréninku, má to celkově větší spád a člověku se nemůže stát, že by se nudil, nebo ho to nebavilo. Tam na to není vůbec čas o tom přemýšlet.
Oni neznají během tréninku strečink nebo zahřátí že?
Ne. Tam začne trénink třeba v šest hodin. Člověk přijde o půl šesté, rozhýbe se, zahřeje se nebo zastínuje, ale všechno sám. V šest je nachystanej v chráničích i rukavicích a začíná trénink a v sedm končí. A začíná se skutečně docela z ostra, takže je dobrý být rozhýbanej a zahřátém. Hodně lidí na to kašle, ale je to individuální záležitost. Lidi jsou tam zkušený a vědí, do čeho jdou. Samozřejmě se pracuje jinak s nováčkama a pracuje se jinak s pokročilýma. U nováčků ta rozcvička nějaká je. Samozřejmě trenéři tam mají zkušenosti a poznají, co zápasníci potřebují. Kolikrát se na tréninku ale začíná i sparingem, na což je dobrý být rozehřátém (směje se).
Zdroj: knockoutmagazine.cz
