Smíšená bojová umění - MMA

Vznik, historie a popis ultimátních zápasů kompletně od A až po Z. Nyní nově na našich stránkách.

Smíšená bojová umění

„Vezměte to nejlepší ze všech bojových umění, to nepoužitelné zahoďte“. Tak zněl citát legendárního zápasníka, herce, filozofa, kaskadéra a nejslavnějšího průkopníka bojových umění Bruce Leeho. Patrně ani neměl ponětí, jak blízko je pravdě. Pojem smíšená bojová umění se používá hlavně v posledních dvou desetiletích a je především spojen se sportem MMA (mixed martial arts, v překladu smíšená bojová umění). Z historického hlediska má však největší základ v pankrationu, jehož moderní podoba si dnes získává stále více příznivců.

V diplomové práci „Úpolové disciplíny na starověkých olympijských hrách“ od V. Malčíka se setkáme s výrazem „hybridní bojová umění“. Tento výraz považuji za nesprávný především vzhledem k tomu, že jeho použití v praxi je prakticky minimální a téměř nikde se s ním nesetkáme.

Charakteristika ultimátního zápasu

Ultimátní zápas (nebo též MMA) je termín, který se používá pro plno kontaktní bojový sport, ve kterém jsou umožněny nejrůznější bojové techniky, které jsou převzaté z nejrůznějších bojových umění nebo bojových sportů.

Je charakteristický hned v několika směrech. Především jde o bojový sport, kde se zápasí nejen v postoji (jako je tomu v boxu, muay thai, kyokushin karate atd.), ale kde může zápasit i na zemi (jako v judu, brazilském jiu‑jitsu, sambu atd.). Vychází tedy z klasického boxu, thajského boxu, juda, samba, valetuda, brazilského jiu‑jitsu a pankrationu. Jsou zde povoleny údery rukou včetně loktů, nohou a po přenesení zápasu na zem se v úderech smí pokračovat. Charakteristickým vybavením pro tento sport jsou tzv. ultimátnické rukavice, které na rozdíl od klasických boxerských nejsou vyplněné a umožňují zachycení soupeře, protože prsty nejsou ničím kryté. Dále se používá suspenzor a chránič zubů. V amatérských zápasech jsou techniky loktů zakázané, a to i v boji na zemi.
Zápas samotný probíhá většinou v tzv. oktagonu. Jedná se o osmihrannou klec, jejíž jedna strana je dlouhá 255 centimetrů a vysoká 200 centimetrů.
Sloupky, na nichž se nenachází pletivo, jsou kryté speciální pěnou jako prevence zranění zápasníků. Některé zápasy se konají i v klasickém boxerském ringu. Podlaha klece je podobná judistickým Tatami, které tlumí nárazy a pády.
Jedno kolo zápasu trvá většinou pět minut, přičemž kol samotných jsou většinou tři (záleží, pod jakou organizací zápas probíhá, např. organizace PRIDE měla zápas vypsán i na desetiminutová kola, většinou se tak docílilo předčasného ukončení zápasu).
Získat vítězství na svoji stranu se dá v ultimátním zápase několika způsoby. Zápasník může zvítězit na body, knockoutem (KO), technickým knockoutem (TKO), vzdáním soupeře (submission), nebo zastavením trenéra (vhození ručníku). I když se pravidla od každé profesionální soutěže mění, jsou skoro ve všech pravidlech zakázany údery do genitálií, píchání do očí a uplatňuje se pravidlo tzv. „tří bodů“, kde platí, že pokud nad vámi soupeř stojí v tříbodovém postavení (např. oběma koleny a špičkou jedné nohy), nesmí jej ze spodní pozice kopnout do hlavy. Nakonec ve většině organizací uplatňuje pravidlo, které zakazuje používat údery kolen nebo kopy, pokud soupeře leží. Ve všech případech může rozhodčí zápasníka napomenout, udělit mu trestný bod nebo jej i diskvalifikovat.

Historie ultimátního zápasu

Ultimátní zápas, též označován jako free fight, MMA (Mixed Martial Arts – smíšené bojové umění), má své kořeny v Pankrationu, který byl představen na řeckých olympijských hrách v roce 648 př. n l. Pankration byl obdobou dnešního boxu a zápasu. V Pankrationu byly povolené všechny údery a zápasnické techniky (včetně lámání končetin, vypichování očí a úderů na genitálie), které by vedly k poražení soupeře. Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty využíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký při svých taženích. Tento způsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba zápasníky.
Ultimátní zápasy vznikly z jediného důvodu – zjistit, který bojový sport či bojové umění jsou nejlepší. V počátcích ultimátních zápasů byla pravidla ještě neupravená a bezpečnost zápasníků tak nebyla vždy zcela zabezpečena. Jsou známé i případy, kdy zápas skončil smrtí jednoho ze zápasníků, ale tyto případy jsou skutečně výjimečné. Pravidla například dovolovala chytat soupeře za vlasy, zakazovala jakékoliv submission techniky (páky, škrcení) na zemi, aby do sebe soupeři museli neustále bouchat a jedno kolo mohlo mít i kolem deseti minut.

„Kořeny moderních smíšených bojových umění je možné vysledovat v různých soutěžích smíšených stylů, které se konaly po celé Evropě, Japonsku a Pacifiku na počátku 20. století. Z bojového sportu valetudo, které se vyvinulo v Brazílii, a roku 1920 přivezeno do Spojených států rodinou Gracie, vznikl roku 1993 Ultimate Fighting Championship. Profesionální MMA soutěže se také konaly v japonském Shooto začaly roku 1989. Tehdy nebezpečnější valetudo v zápasech UFC, se stávalo bezpečnější se zaváděním dalších pravidel, což vedlo k populární regulované formě MMA viděné dnes. Původně vznikla tato soutěž s cílem nalezení nejúčinnějšího bojového umění v reálném boji beze zbraně, proto se závodníci stavěli proti sobě s minimálními pravidly. Později bylo přijato množství pravidel s cílem zvýšit bezpečnost pro závodníky a rozšířit oblibu tohoto sportu“.

Vývoj od Pankrationu až po MMA

Vznik organizace UFC

Za pravděpodobně nejdůležitější událost ve vývoji moderního ultimátního zápasu můžeme považovat vznik americké organizace nesoucí název UFC (Ultimate fighting championship). Tato organizace vznikla v roce 1993 a její prezident je Dana White. UFC se při svém vzniku nechala inspirovat turnaji Vale tudo a turnaji konané v Brazílii.
Je však důležité podotknout, že to byla právě organizace UFC, která nastolila alespoň jakýsi řád v tehdy provozovaných „hospodských“ turnajích a přivedla na „trh“ s bojovými sporty profesionály. Za dobu svojí existence prodělala již mnoho změn do současné podoby a stala se z ní nejmocnější organizace na světě.