Box - sport nebo boj?

Box - sport nebo boj?

Jeden z nejvíce provozovaných bojových sportů na světě je bezesporu box. Jak ale vznikl a co vše vedlo k tomu, aby jsme měli možnost sledovat boxerské zápasy v jejich dnešní podobě? Na to vše se budeme snažit odpovědět v následujícím článku.

Box - sport nebo boj?

Pygmé

Pygmé je správně považován za předchůdce boxu. Jednalo se o pěstní zápas, který se poprvé objevil jako olympijský sport na třiadvacátých Olympijských hrách v roce 668 před n. l. Zápasníci se omezovali pouze na rozdávání a blokování úderů. Aby se vyhnuli zlomeninám, pevně si omotávali ruce koženým pásem, asi dva centimetry širokým a dva metry dlouhým, kterému se říkalo hymantes (viz. foto).

Pravidla

Boxeři měli ovinuté pěsti řemenem, který nesměl však být tvrdý ani ničím zesílený. Měkké řemeny (meilichai nebo strofia) se vyráběly ze syrové hovězí nebo oslí kůže. Sloužily k ochraně kloubů ruky a ke zpevnění zápěstí. Zápěstí a dlaň byly ovinuty tak, aby poslední dva články prstů přečnívaly přes řemení a ruka se mohla sevřít v pěst. Zápasilo se na vyhrazeném prostoru, který byl posypán pískem, jeho rozměry ani způsob označení nejsou dodnes zcela známé.

Zvítězil ten, kdo přinutil soupeře vzdát se pro neschopnost pokračovat v boji, nebo ho srazil na zem, kde zůstal bezvládně leţet. Boj trval tak dlouho, dokud neskončil vítězstvím nebo porážkou jednoho z bojovníků. Pokud utkání trvalo příliš dlouho, nařídil rozhodčí se souhlasem diváků tzv. klimax „vystupňování“. Jeden ze soupeřů se postavil a musel přijmout úder, aniž by se kryl. Pokud úder vydržel, dal za stejných podmínek zase on druhému. Takto se údery opakovaly. Počet úderů nebyl omezený, první se určil losem, poslední určil vítěze.

Pankration

Úpolová disciplína, která byla zavedená na řeckých olympijských hrách v roce 648 př.n.l.  jako směs boxu a zápasu, bez jakýchkoliv pravidel. Termín pochází ze starořeckého παγκράηιον [pankration], což doslovně znamená "všechny síly" z πν (pan-) "všechny" + κράηος (kratos) "síla, moc".

Možná vás to překvapí, ale v moderní podobě pankrationu se dnes stále zápasí. Zápasníci na sobě mají dokonce dobové zápasnické oděvy a pořádají se v něm i mistrovství světa. O moderní podobě pankrationu se rozepíšeme zase jindy.

Box

Box se poprvé objevil v 18. století v Anglii a od roku 1857 byl pak upraven pravidly formulovanými markýzem z Queensberry. Tato pravidla vytvořila základ anglického boxu tak, jak jej známe dnes. V Severní Americe se box dočkal oficiálního uznání v roce 1888 a olympijským sportem se stal roku 1904 v St. Louis. Roku 1946 byla založena International Amateur Boxing Federation (IABA), která dnes zaštiťuje více než 180 národních federací. Roku 1994 byl uznán i původně zakázaný ženský box, který se od té doby na amatérské i profesionální úrovni těší stále rostoucí popularitě.

Pravidla

Před každým zápasem se boxeři musí zvážit a projít lékařskou prohlídkou. Zápas sestává z několika kol, oddělených vždy minutovou přestávkou na oddech. V profesionálním boxu se bo

juje na 4 až 12 tříminutových kol. V amatérském boxu je pouze pět dvouminutových kol. Po každém kole získají boxeři určitý počet bodů podle množství úderů, techniky a souladu s pravidly. Pokud zápas neskončí před vypršením časového limitu, vítězí boxer s vyšším počtem bodů, tzv. vítězství na body. Souboj může také skončit knokautem (K.O. – jeden ze soupeřů je na zemi nebo v provazech a během 10 sekund, které mu rozhodčí odpočítá, nevstane), diskvalifikací, vzdáním jednoho ze soupeřů (mezi které patří i vhozený ručník ze strany trenérova svěřence) nebo pokud boj zastaví rozhodčí.

Zakázány jsou údery pod pás, do zad, do týlu a zadní části hlavy. Pás je imaginární linie těsně nad kyčlemi. Údery je nutno provádět pouze tou částí rukavice, která kryje záprstí. V amatérském boxu je tato oblast označena bílou barvou.

Umění boxu spočívá v zasahování soupeře, aniž by byl člověk zasažen sám. Údery nebo kopy vedené na hlavu ohrožují zdraví, protože nárazem mohou vznikat síly překračující hranici, na které může být mozek ještě zatěžován. U sportovního pojetí byly zavedeny boxerské rukavice s minimální hmotností 10 uncí, chrániče nohou, a dodatečně byla při některých soutěžích zavedena ochrana hlavy.

Faktem zůstává, že u tohoto sportu ke zraněním dochází velmi často. Síla úderu získaná tréninkem, může vést při zápasu a za nevýhodných podmínek k těžkým úrazům nebo k trvalému poškození.

Mezi nejčastější zranění patří tržné rány na hlavě, nejrůzněšjí podlitiny, zlomeniny nosu, žeber a v neposlední řadě i distorze palce.

Váhové kategorie (Česká boxerská asociace)

Papírová do 48 kg

Muší 48 – 51 kg

Bantamová 51 – 54 kg

Pérová 54 – 57 kg

Lehká 57 – 60 kg

Lehká velterová 60 – 65,5 kg

Velterová 63,5 – 67 kg

Lehká střední 67 – 71 kg

Střední 71 – 75 kg

Polotěžká 75 – 81 kg

Těžká 81 – 91 kg

Supertěžká nad 91 kg

Tolik o sportu s názvem BOX. Pokud vás zajímají i jiné sportovní disciplíny, které můžeme souhrně označit jako bojové sporty, neváhejte a napište nám do diskuze pod článek. Budeme se těšit na vaše názory.

Literatura: Denis Fourny, W. Weinmann, Vojtěch Zamarovský, Jiří Polzer
  •