Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost

Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost

Rozsáhlý a vyčerpávající článek o Muay Thai - jednom z nejstarších bojových sportů vůbec z dílny našeho odboníka na bojové sporty Mgr. Jiřího Polzera.

Muay Thai - Thajský box: Od vzniku po současnost

Muay Thai, známý též jako thajský box je thajské fullkontaktní bojové umění. Vyvinulo se patrně z čínských bojových umění a v Thajsku si získalo obrovskou popularitu. Původně se souboje odehrávaly převážně na tržištích, později začaly vznikat specializované stadiony a zápas se přesunul do klasického ringu.

Jedná se o jeden z nejtvrdších bojových sportů. Jsou povoleny údery lokty a koleny. Kromě suspenzoru, chrániče zubů a rukavic se nepoužívají žádné chrániče a borci nastupují k zápasu bosí. Souboj trvá pět kol po třech minutách. Jednotlivá kola jsou oddělena dvouminutovou přestávkou. Každý zápas začíná tradičním zahajovacím ceremoniálem vai-kru (tanec-motlitba). Bojovníci muai thai nosí z provazu upletené čelenky mong-kol.

Historie Muay Thai

Historie thajského boxu je vcelku nejasná. Zachovala se pouze data, která buď nelze považovat za důvěryhodné, nebo podporují s jinými daty. Konkrétně se jednalo o zápisy barmských písařů, nebo postupně shromažďované zápisky tehdejších thajských návštěvníků. Ze všech těchto zdrojů vznikly jakési dvě teorie vzniku thajského boxu. Bohužel se dá pouze polemizovat o jejich pravosti a pravdivosti.

Jedna z nich vypráví, že se thajský lid naučil umění thaiboxu, když kočoval z Číny, tedy kolem 11. a 12. století našeho letopočtu, právě tehdy když se stěhovali na dnešní území Thajska. Následně se postupně zdokonalovali v technice, když vedli různé boje o svou zemi.

Druhá teorie je naopak svým způsobem poněkud kontroverzní, nicméně archeologicky se zdá být podložená, a sice tak, že Thajci žili odjakživa na dnešním území Thajska. Postupem času však vyvíjeli obranné bojové umění, a snažili se ho zdokonalit tak, aby ubránili svoji zem před nájezdy a drancováním jiných národů. Všechny prameny, které byly nalezeny po zdevastování Ayuthayi se ovšem shodují na jednom, a sice že toto bojové umění vzniklo jako bojová technika, která byla prováděna z blízkosti, respektive byla bojem nablízko, a tak se postupně s jejím zdokonalováním stala účinnější než zbraně.

Thajský box má své kořeny i v budhismu. Lidé, kteří vidí thajský box poprvé, se často podivují nad rituálem předcházející bezprostředně každý zápas. Tento obřad se nazývá „Ram Muay“, jedná se o duchovní obřad, kdy dochází k zabezpečení ringu od vnějších vlivů, bojovník vzdává poctu bohům, rodičům, učitelům, milovaným, králi a zemi. Tomuto obřadu se klade velká důležitost, protože se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Jednak tento obřad, ale i vlastní zápas, je doprovázen hudbou a tempo hudby často určuje i tempo zápasu.

Během staletí thajci přijali mnoho technik, které jim přidali na ostrosti, prudkosti a větší účinnosti. Nedávno přijali též různé techniky západního boxu, jeho tréninkové metody a strategie. V průběhu posledních padesáti let se thajský box těší neobyčejné popularitě. Byly zavedeny nová pravidla: kožené rukavice západního, klasického boxu, váhové kategorie a tříminutová kola. Protože thajský box vyžaduje naprosto precizní, ostrý a nekompromisní boj, jsou tito bojovníci právem považováni za mistry ve světě bojového umění.

Před tisíci lety, kdy se thajští válečníci usadili v zemi, kdy klany byly sjednoceny v jeden hrdý národ, byl sepsán manuál válečnictví, „Chupasart“. Všechny možné způsoby boje, které klany rozvíjely, se vložily právě sem. Chupasart nám říká jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem, sekerou, kopím a lukem. Stala se biblí všech válečníků a učebnicí bojových technik.

Válečníci učili mladé muže, ale trénovali je podle tohoto velkolepého manuálu ozbrojeného boje beze zbraní. Holenní kost se stala základem kopí, aby chránila a útočila. Paže se staly zdviženým dvojitým, obranným mečem. Pěst zas bodajícím koncem oštěpu. Loket, to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si vysekává obranou cestu. Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí, šípy a nože. Každičká část lidského těla se proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se vyvinul boj na blízko. Nové bojové umění…Muay Thai…thajský box.

Jako všechna bojová umění, i srdce (rozuměj základ) thajského boxu, není jen o užití těla jako zbraně, ale o užití vlastního já jako zbraně. Thajci, budhisté, nemohou použít žádnou zbraň aniž by nepoužili i její „duši.“ A tak, přesně dle zásad bojových umění, používání „duší“ zbraní nás učí učitel. Učitel se stává žákovým otcem i matkou. Učitelům vzdáváme hold a vděčnost. Pro ně bojujeme. Od učitele, nyní trenéra, se žák učí nejen dovednostem, ale i o sobě, o svém srdci, svých možnostech a hranicích, taktice i strategiích tohoto bojového umění.

Thajský box už není bojem na bitevním poli. Nyní je sportem. Ale hluboko v našich srdcích duch starých tradic bojuje dál.

Dějiny Muay Thai jsou dějinami Thajska - obojí je ale obtížné důkladně poznat

Muay Thai byl vždy sportem i vojenskou bojovou technikou. Až do dvacátých let 20. století bylo součástí povinné školní výuky. Kvůli vysoké úrazovosti se od tohoto ve školách muselo upustit. Lidé se však i nadále věnují thajskému boxu v tělocvičnách a sportovních klubech. Po staletí se armáda starala o to, aby toto umění nebylo nikdy zapomenuto. Snad odevždy, co existuje v Thajsku armáda, vojáci cvičili tuto techniku boje. Pro armádu je to technika na boj z blízka, bojové umění na bitevním poli. Kdykoliv má thajský voják bojovat beze zbraně, vždy užije Muay Thai. Ale to by udělal jakýkoliv muž, a nyní i žena či dítě, v Thajsku. Pozorování boje, jeho napodobování, učení se, bylo vždy v Thajsku součástí dětství.

Za vlády „krále tygra“ si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky z koňské žíně. Mělo to dvojí důvod - chránit bojovníka a zároveň způsobit větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů a naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem obou bojovníků, se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se na provazy na rukách. Změny, které tento sport prodělal již byly především technického charakteru. Například bojovníci vždy nosili nějaký druh suspensoru, kterým si chránili slabiny, protože kop do těchto míst byl až do 30. let 20. století naprosto legální. Zpočátku se bojovníci chránili kůrou ze stromu či mořskou lasturou, kterou si přivazovali na tělo. Později se začal používat malý trojúhelníkový polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci vrátili k původní ideji lastury.

Ve 30. letech minulého století proběhly veliké změny. Kodifikovaly se pravidla; nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo bojovat s koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí obliba západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které jsou také založeny na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a jiné změny - zavedení 5 kol na zápas - způsobilo, že někteří bojovníci opustili tento sport. Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník bojoval se všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného vítěze, byl v každé váhové kategorii jeden. Většina bojovníků Muay Thai náleží do nejlehčích váhových kategorií. 70% náleží do kategorie muší váhy. Těžší kategorie zřídka kdy bojují.

Zavedení stadionů prováděl král Rama VII., těsně před druhou světovou válkou. Za války se jim moc dobře nevedlo, jen aby po válce nastal opravdový boom. Muay Thai neztratilo nic ze svého kouzla. Opět přijížděli do Bangkoku bojovníci z různých koutů země, aby získali slávu a peníze. Tuto slávu mohli nalézt na stadiónech jako je Rajdamnern (Ratchadamnoen) a Lumphinee (Lumphini). Poté se začaly zápasy přenášet televizí. Například thajský 7. kanál přenáší zápasy již přes dvacet let. Dnes všechny čtyři thajské televizní společnosti vysílají pro milióny fanoušků po celém Thajsku. Bojové umění se proměnilo v oblíbený sport. Zápas má pět tří minutových kol, a mezi každým kolem jsou dvě minuty na odpočinek. Zastánci starých časů, kteří bojovali ještě před druhou světovou válkou, si stěžují na tyto pravidla. Tří minutová kola a rozdělení na váhové kategorie natrvalo změnila tento sport. „Museli jsme bojovat se všemi,“ vzpomíná jeden. „Museli jsme znát všechny triky a záludnosti boje. Používali jsme kopů a takové bojové techniky, které se dnešní mladí bojovníci ani neučí. Neměli jsme žádné přestávky, místo toho jsme bojovali dokud jeden z nás nepadl vysílením.“ I oni mají zajisté pravdu. Muay Thai se během let hodně změnilo. Avšak i přes tyto změny, thajský box neztratil nic ze své exotičnosti a mystiky. Muay Thai je bojovým uměním. Takovým bojovým uměním, které porazí Kung Fu, Karate, Taekwondo a nejnovější módu kickboxu.

Počátky thajského boxu v ČR

Thajský box je u nás stále novým sportem. Jeho rozvoj se z počátku potýkal se značnými problémy. Avšak díky nadšencům přečkal thaibox své těžké začátky a začal být stále více populární A to mezi širokou veřejností bez rozdílů pohlaví a věku.

Na českou scénu se thajský box dostal poměrně nenápadně. A to sice díky jednoznačně cílevědomému a systematickému tréninku malé skupinky nadšenců v čele s Petrem Macháčkem. Ten je v současné době prezidentem České asociace ultimátních zápasů, prezidentem Czech Muay Thai Asociation a trenérem Muay Thai reprezentace České republiky.

Thajský box k nám přišel po pádu komunistického režimu, kdy se dotyční na začátku roku 1990 rozhodli řešit českou nedostačující scénu bojových umění.  Vědomosti a informace čerpali, odkud se dalo, a sice z článků různých sportovních časopisů, knih nebo učebnic, ale také nemalých znalostí a zkušeností které získali v Německu. Trénovali podle videokazet venku v parcích. Macháček se díky svému úctyhodnému zájmu pokusil kontaktovat prezidenta německého svazu thaiboxu, prezidenta světové kick boxerské asociace (IKBF) a světové organizace EMTA pana Deflefa Turnau, který vyšel naprosto vstříc všem Macháčkovým požadavkům, kterého následně pozval do své německé školy k tréninku. Macháček získal nejprve instruktorskou licenci k tréninku thajského boxu a kick boxingu, následně se tak stal jediným licencovaným a oficiálním trenérem Muay Thai a Kick boxu v Česku od světových organizací IMTA a IKBF.

Roku 1991 vzniká první československá škola thajského boxu. Macháček se své nadšení snaží sdílet s širokou veřejností, a tak pořádá různé semináře a přednášky po celé republice. Společně s ním se podílel na importaci thajského boxu do Čech i zápasník Jan Vávra. Oba mají obrovskou zásluhu na ustálení tohoto exotického sportu u nás. Ze zkušeností dvojice Macháček a Vávra, trenér a zápasník se odvíjelo mnoho motivace dalších českých trenérů, kteří se jimi nechali inspirovat a zakládaly další a další školy thaiboxu po celé České republice. Po založení školy v Praze následoval Cheb, Karlovy Vary dále pak Hradec Králové, Ostrava Brno a další. Postupem času, společně s rychlostí vývoje thajského boxu u nás přibývalo trenérů a tělocvičen, které a kteří překonávali dosavadní české znalosti z oblasti thajského boxu.

Tudíž byli zástupci jednotlivých škol nuceni vycestovat do Thajska za účelem získání nových znalostí a zkušeností od tamních boxerů. Tyto poznatky pak používali ve své trenérské respektive zápasnické kariéře, aby se tak stali zkušenými zápasníky, kteří jsou schopni se utkat ve své disciplíně prakticky s kýmkoliv na světě. Někteří patří dokonce i mezi světovou špičku. Podle jejich vzoru roste mladá generace nadějí, která bude mít o několik krůčků snazší cestu k cílům, které zůstanou bohužel pro průkopnickou skupinku nepřístupné.

Základní techniky

Prvním předpokladem k úspěšnému pěstování tohoto sportu je správně ovládat technickou stránku. Poněvadž při každé obraně nebo útoku, je nutné správně ovládat pohyb a následně zvládat rychlost a sílu onoho pohybu. To znamená, že se jednotlivé techniky nejprve učí pomalu, nenuceně a potom se po jisté době formuje rychlost a síla. Pokud chce cvičenec dosáhnout co největší efektivity a síly úderu, je velmi důležité sladit napětí a uvolnění svalů s nádechem, respektive výdechem, protože všechny kopy a údery jsou spojeny a vedeny s určitou rotací těla, tudíž se svaly napínají. Zároveň je využívána i hmota celého těla, tudíž je úder daleko silnější a rychlejší než pohyb samotné končetiny.

Bojový postoj: V thaiboxu existuje pouze jeden jediný postoj. Je používaný v boji a lze z něj provádět veškeré techniky. Hmotnostní rozložení by mělo být přibližně stejné na obě nohy. Šířka postoje odpovídá přibližné šířce ramen bojovníka. Trub by měl být držen vzpřímeně a pootočen na jednu stranu. Lokty se drží co nejblíže u těla, zatímco hlava je v mírném předklonu, tak aby byl chráněn krk. Ruce má bojovníky zdviženy k hlavě, aby ji co nejvíce chránil. Logicky by boxer měl být v neustálém pohybu, aby co nejvíce snížil potencionální možnost zásahu od protivníka. Kvůli schopnosti uhýbat se protivníkovým úderům by měl stát na předních částech chodidel, jež mu mimo úhybu umožní rychle udeřit. Pokud je boxer například pravák, měl by v postoji mít předkročeno levou nohu, respektive kontrapostavení. Při pohybu vpřed se začíná z postoje vykročenou nohou, při pohybu vzad je pohyb veden nejprve zadní nohou.


Údery

  • Přímý úder (Chook): patří mezi údery pěstí. Slouží k odvrácení útoku, k vytvoření příležitosti pro vlastní útok, ke klamání soupeře nebo jako úder k. o. zasazuje se z bojového postoje přední, respektive zadní rukou, a to obvykle v sériích tří po sobě následujících úderů. Důležité je myslet na to, že druhá ruka kryje hlavu. V sérii úderů se pokračuje tak dlouho, dokud soupeř nejde k zemi nebo dokud soupeř nepřejde do protiútoku. Hlavním cílem těchto úderů je hlava.
  • Úder ze strany (Mat Thong, Mat Aat): Patří mezi pěstní techniky, provádí se podobným principem jako direkt. Trénuje se také stejnými metodami. Vyžadují malá odstup od soupeře, čímž se zvětšuje nebezpečí sevření nebo kopu kolenem. Cílem zásahu je hlava soupeře.
  • Úder loktem (Sook): Tento úder patří mezi nejnebezpečnější zbraně v boji zblízka. Existují tři druhy základních technik lokte, a sice úder vedený ze strany, úder vedený zespodu a úder vedený shora. Princip provádění těchto úderů je stejný jako při úderech pěstí, tedy síla vzniká rotací celého těla. Vzhledem k jeho krátkému dosahu nikdy neslouží jako úvodní. Tyto údery se nejlépe trénují na boxerském pytli. Vkládá se do nich celá tělesná hmota pomocí rotace trupu.

Kopy

  • Přímý kop (Thiep): Používá se ve stejných případech jako direkt při pěstních technikách. Lze ho použít jako k. o. úder, ke klamání soupeře nebo k blokování útoku nebo kombinovaně.
  • Techniky prováděné kolenem (Kao): Techniky kolena v thajském boxu jsou nejvíce vyvinuté v asijských sportech. Tyto techniky jsou nejúčinnější zbraní pro boj zblízka. Zpravidla začínají poté, co je soupeř sevřen. Lze je zhruba rozdělit na techniky se sevřením a bez sevření soupeře. Rozdělují se také podle formy provedení, a sice technika kolenem směrem vpřed, ze strany a technika naskočená. Nejčastěji se jimi zasahuje hlava a trup, cílem však může být i stehno soupeře. Nácviku těchto technik se věnuje speciální pozornost a trénink. Techniky kolena je třeba provádět se silným trhnutím paží směrem dolů nebo stranou. Základní principy kolenní techniky prováděné směrem vpřed a kopu kolenem, který je veden ze strany na stranu, jsou stejné a obvykle kombinovatelné. Kolenní techniky naskočené patří k největšímu umění, bývají prováděné z místa nebo s rozběhem. Všechny tyto techniky je třeba pečlivě nacvičit bez protivníka - ve vzduchu, a následně na boxerském pytli. Nacvičují se po pěti nebo šesti po sobě jdoucích úderech.
  • Půlkruhový kop (Te): Bez pochyby nejčastěji užívaná technika nohou v thajském boxu. S klidem lze tvrdit, že je tento kop symbolikou thaiboxu. Je také nazýván „králem všech kopů“. Úderovou plochu tvoří celá holeň      a nárt. Nárt se používá při kopech na hlavu nebo krk, holeň při kopech na trup. Ruce kryjí hlavu. Rány se zasazují silou celého těla. Kinetická energie tohoto kopu bývá obrovská. Dá se říci, že je půlkruhový kop nejtvrdším úderem tohoto sportu. Lze ho použít při útocích na všechny části těla.


Tréninkové metody

K tréninku základních technik je třeba určitého vybavení. K tréninkovým aparátům patří boxerský pytel, tlumič úderů, ochrana hlavy, ochrana zubů, bandáže, chrániče kloubů, suspenzor, dále sparring-rukavice, lehké rukavice na boxerský pytel,    tzv. pytlovky, krátké kalhoty a činky různé hmotnosti. Realistický trénink by měl bojovníkovi umožnit rychlejší pokrok. V Thajsku trénují boxeři dvakrát denně,    a to brzy ráno a odpoledne nebo navečer. Trénink obvykle trvá dvě hodiny. Před jeho začátkem se běhá několik kilometrů, aby se tělo zahřálo. Techniky a kombinace se cvičí po dobu jednoho kola, což jsou tři minuty, následuje jednu minutu dlouhá pauza. Během poslední půlminuty se bojuje intenzivnějším tempem. Útočné kombinace se nejlépe nacvičují s partnerem, který drží tlumič úderů. Cílem tohoto tréninku je naučit se možná co nejrychlejšímu navazování úderů nebo kopů. Základním tréninkem thaiboxu je individuální práce.

  • Trénink na boxerském pytli: Tréninkem na boxerském pytli se zvyšuje síla úderu a kopu, ale také pěsti, kolena a holeně. V průběhu tréninku věnuje trenér každému ze sportovců jeden časový úsek. Kombinace se tak stanou preciznější a vytrvalost se zlepší. Na boxerském pytli by se měli absolvovat všechny základní techniky a jejich kombinace.
  • Sparring a trénink síly: Sparring neboli bojový trénink je část tréninku, které je věnována největší pozornost. Využívají se v něm poznatky získané v tréninku, prověřují se reflexy, kondice, různé kombinace, protiútoky, čímž se vyvíjí vlastní styl boje. Boxeři nosí ochrannou výstroj, aby zamezili zbytečným zraněním.
  • Sparring na procvičení pěstních technik: Jde vlastně o obyčejné boxování, které slouží k zdokonalení pěstních technik.
  • Sparring na procvičení technik prováděných kolenem: Tento sparing slouží k cvičení boje zblízka. Dovolené jsou pouze techniky prováděné koleny, stejně tak i strhy a úchopy soupeře. Jedná se o nejnamáhavější druh sparringu. Cvičením tohoto sparringu získáváme vytrvalost
  • Volný sparring: V tomto druhu sparringu je dovoleno využívat všech technik, kromě úderů loktů. Smyslem je naučit se bojovat s partnerem v bojovém cvičení, ve kterém musíme bojovat s důvěrou abychom vyloučili všechny prvky bránící společnému zdokonalování. Má se při něm také pěstovat trpělivost. Pravidelným cvičením sparringu zdokonalujeme svojí technickou stránku, bojovou sílu, ale také posilujeme své sebevědomí.
  • Útočné kombinace: V thajském boxu existují útočné kombinace. Jedná se  o celek, který se skládá z více útočných technik, ty jsou prováděny bez zastavení. Ty by se měly trénovat často, aby si člověk zvykl na spojení různých technik do jedné série, která nenechá soupeři žádný čas. Existuje jich mnoho. Každý si však volí pro sebe nejvýhodnější kombinaci. Jejich použitelnost by měla být potvrzena v praxi. Nejdůležitější roli hraje rychlost provedení.

Pravidla thajského boxu

Během závodů sleduje zápas bojovníku jeden ringový rozhodčí, tři bodoví rozhodčí, jeden ringový lékař, jeden časoměřič, jeden zástupce odvolací komise. Zástupce může být člen poroty, určuje ho (u nás) představenstvo České muay thai asociace (C.M.T.A). Rozhodčí jsou povinni před začátkem zápasů přezkoušet přítomnost kompletní poroty, zkontrolovat, jestli jsou licence členů poroty platné, přezkoušet bojovníky na základě registračních průkazů bojovníků, jestli jsou způsobilí bojovat, přezkoušet ring, přezkoušet výbavu bojovníka a přezkoušet váhu a přezkoušení bojovníka. Dle C.M.T.A. jsou dovolené a zakázané techniky tyto:

Dovolené techniky

  • Pro pěstní techniky jsou dovoleny veškeré známé boxerské techniky. Při úderu, který je veden z otočky, může provádějící udeřit soupeře výhradně zadní stranou pěsti. Techniky pěstí mohou být vedeny na hlavu zepředu a ze strany, na tělo pak přední část trupu
  • Pro techniky kolen a loktů jsou povoleny veškeré známé techniky. Povolená místa napadení jsou nohy výše kolen, přední a zadní část trupu a hlava
  • Pro techniky nohou jsou povolen veškeré známé techniky kopů. Ty mohou být provádění nártem, holení, patou nebo chodidlem. Povolená místa napadení jsou nohy výše kolen, přední a zadní část trupu a hlava
  • Je povoleno chytit a držet nohu soupeře, když bezprostředně po zachycení následuje povolená technika.

Zakázané techniky

  • Techniky podmetů a přehozů
  • Kopy proti kolenním kloubům
  • Všechny techniky směřující na zátylek, ohryzek, genitálie a ledviny
  • Údery otevřenou dlaní, palcem a hranou dlaně
  • Údery hlavou a rameny

Dále je zakázáno:

  • Napadnou soupeře, který leží na zemi, je zapleten v lanech ringu nebo má dotyk s podlahou ve třech bodech
  • Utíkat před soupeřem, záměrně padat, otáčet se k soupeři zády a provádět slepé techniky
  • Držení lana jednou rukou
  • Držení lana a provádět přitom techniky
  • Opouštět v průběhu zápasu ring
  • Hovořit při boji

Wai kru

Hudba je nedílnou součástí MUAY THAI, a proto toto umění boje přichází prodloužením jednoho Thajského dramatického umění. V pozadí rituálu Wai Kru hrají hudební nástroje. Hraje se na Ta Pong nebo Glong-Kag (buben s dvěmi tvářemi - oboustranný buben), prstová Pee Java (Javánská flétna) a Ching (činely). Podle legend a historických záznamů Thajska, souboje v MUAY THAI byly pořádány při příležitosti slavností a festivalů. Zde byli vybíráni muži s nejlepšími bojovými schopnostmi jako stráže a členové vojska.

Úloha umění  rituálu Wai Kru:

Pro ty, kteří studují nebo trénují umění MUAY THAI. je mnoho nejasností a mnoho studentů se ptá: proč musíme dělat rituál Wai Kru? Je to pro krásu, zábavu, památku či cvičení? Ne všechny odpovědi jsou správné...  Rituál Wai Kru pochází ze tří důležitých důvodů:

A)    podstata a víra v Boha

Jestliže uznáváme kořeny všech rozmanitých typů umění, pak to může brzy hrát důležitou roli v podstatě víry a v tomto směru.

Nicméně, všechny rozmanitosti umění doprovází a přináší přiblížení k Bohu (Jestliže nevěříte v Boha, pak máte problém s tím rozumět umění, obzvláště pak umění MUAY THAI a rituálu Wai Kru). Z toho důvodu, Wai Kru a hudba je uctívání všech bohů, a především boha Pra Ispan, stvořitele a vládce světa.

B)     srdce a duše

Umění Wai Kru je přípravou boxerského srdce a duše na další stupeň – stupeň předvídání a nadprůměrných schopností.

C)    Zábava a síla

Pravé štěstí bez chamtivosti a sobeckého záměru nás ovlivnilo zapomenout na tělo a čas. Proto by během Wai Kru měl boxer přimět zanechat tělo a povznést se do duchovního světa. Boxeři, kteří praktikují Kah-tah (náboženská verze) během Wai kru věří, že tato verze jim dá nadpřirozenou sílu.

Staří thajští válečníci vždy věrně dodržovali tyto principy, které jim přinesly  věhlas o jejich statečnosti po celém poloostrově.

Dnes je „rituál Wai Kru“ známý jako „Wai Kru“ na krátko.

V tréninku MUAY THAI je umění rituálu Wai Kru základ. Je veden úctou k učiteli, soupeři a divákům. V opravdovém efektivním rituálu je ukázána jemnost a grácie v kontrole svého těla a mysli.

První věc, kterou se učí boxer v MUAY THAI, je Wai Kru. Wai Kru není náznak urážky nebo ukázka vyřazení soupeře. Je to rituál vzpomínky a úcty k učiteli, který předává boxerovi své znalosti a dovednosti.

Literatura: Mgr. Ondřej Novotný, Bc. Antonín Kunický, Mgr. Jiří Polzer
  •