Poslouchejte své tělo!

Poslouchejte své tělo!

Opět vás zdravím. Potěšila mě kladná odezva na můj předchozí, kratší a do jisté míry neobvyklý článek, a proto jsem se rozhodl napsat další takový. Dnes chci věnovat pár následujících řádků nejen protažení, v podstatě rozcvičce před tréninkem, ale hlavně „hlasu“ našich těl.

Poslouchejte své tělo!

Jistě jste četli nespočet článků týkajících se rozcvičky, které obsahovaly více než bezpočet rad a odůvodnění. Určitě máte přečteno i pár řádků o naslouchání vlastnímu tělu. Já se vám pokusím přiblížit svůj pohled, který se během pár týdnů naprosto proměnil. A jak to tedy začalo?

Zhruba před rokem, mohla být půlka července loňského roku, jsem nestíhal. Na brigádě jsem musel mít přesčas, který se mi vůbec nehodil do mého plánu. Už si přesně nepamatuji proč, ale vím, že jsem za každou cenu potřeboval ten den odcvičit svůj trénink.

Doběhl jsem domů, dal si sprchu, najedl se, nachystal se do posilovny, odepsal na pár mailů a vyšel jsem směr posilovna. Vzhledem k nedostatku času mi přišlo v podstatě zbytečné ztrácet další čas svojí běžnou cca 5 minutovou rozcvičkou, jelikož jsem si naivně myslel, že jsem dost rozhýbaný a protažený po celém dni v práci. V tu chvíli jsem ovšem nevěděl, jak moc tohoto rozhodnutí budu litovat. Ten den mě čekaly nohy.

Trénink začal klasicky, a to dvěma sériemi předkopů po 20 opakováních. Následovaly klasické hluboké dřepy. Dále několik sérií výpadů, po kterých přišla řada na čelní dřepy (vše si zapisuji do „deníčku“, a proto vám zde mohu přesně popsat jak celý můj tehdejší trénink vypadal). U čelních dřepů jsem měl vždy problém udržet rovná záda. Po celou dobu tréninku mě provázel nepříjemný pocit únavy, ztuhlosti a téměř nechuti. Nicméně i přes tyhle pocity jsem vlezl do stojanu a zvedl činku na ramenou a dřepl. Rýplo mě v zádech, ale bolest i hned odezněla a já docvičil celý trénink bez bolesti.

Následující den ráno po probuzení jsem nebyl schopen obléct si ponožky, jelikož mi má záda nedovolily potřebně se ohnout. Důvod? Pohnul jsem si s ploténkou, která naštěstí „nevyskočila“, jak to mívají v oblibě. Co následovalo? Následovaly 3 měsíce bez pořádného tréninku. Mohl jsem se chodit pouze „protahovat“. Bylo mi dovoleno lehce zatěžovat spodní záda, ovšem velice opatrně, abych si ještě nepřitížil. I po 3 měsících jsem stále při určitých cvicích cítil nepříjemné tlačení ve spodní části zad.

Dnes nemůžu cvičit čelní dřepy, jelikož mě při nich bolí spodek zad. A proč se tohle všechno stalo? Protože jsem zanedbal rozcvičku, ale hlavně jsem neposlouchal své tělo.

Naše tělo má „svůj rozum“!!

Pokud si říkáte, že cvičit musíte i přes bolest či nepříjemné pocity, škaredě se mýlíte! Myslel jsem si to také, ale pouze do chvíle, kdy si tělo řeklo: „A dost!“ Mějte neustále na mysli, že cvičíme abychom se cítili lépe, abychom utužili naše zdraví, abychom upravovali naši váhu tím nejchytřejším způsobem. Naše tělo není dokonale pracující stroj, který lze rychle opravit výměnou pokažené součástky. Naše tělo je živý organismus, o který musíme pečovat. Musíme mu dodávat potřebné živiny a vitamíny. Musíme naslouchat jeho potřebám. Za tohle naslouchání a pečování nás naše tělo odmění bezbolestným pohybem, možností cvičit, růst/hubnout a dobrou náladou.

Nezapomínejte na rozcvičku!

Ano, tuhle větu slýcháte ze všech stran. Ovšem právě rozcvička je tím nejlepším nástrojem pro otestování vašeho těla. Já osobně vždy při rozcvičce poznám, jakými možnostmi budu při tréninku disponovat. Kvůli tomuto naslouchání jsem změnil svoje tréninky. Dříve jsem měl v plánku napsané i váhy, se kterými jsem cvičil a dodržoval jsem se stůj co stůj. Dnes si na činku naložím dle pocitu.

Ideálním postupem u rozcvičky je začít od hlavy a dojít až k placům na nohách. Já osobně protahuji hlavu, následně zápěstí, lokty a ramena. Dále pokračuji přes záda a pas a končím nohami. Tohle mi zabere cca 3 minuty, ovšem zbylé cca 2 minuty věnuji co nejplynulejšímu skákání přes švihadlo. Krásně se rozproudí krev v těle, člověk se zahřeje na potřebnou teplotu a já zjistím jak se mi dnes bude cvičit.

Shrnutí

  1. Vždy se před tréninkem protáhněte.

  2. Rozcvičte celé tělo (od hlavy k patě).

  3. Uvědomte si, co vám říká vaše tělo.

  4. Nesnažte se bezhlavě zvedat co největší váhy, když se na to necítíte.

  5. Dodržujte správnou techniku, na úkor vyšší váhy.

  6. Užijte si trénink naplno!

Doufám, že si těchto pár řádků vezmete k srdci, a že se vám vyhnou zranění způsebená vlastní hloupostí, jako tomu bylo u mě. Těším se na vás u dalších článků.

  •