FIBO Power - reportáž Honzy Kavalíra

FIBO Power - reportáž Honzy Kavalíra

FIBO Power skončilo před týdnem. Nicméně stále se o něm velmi živě hovoří a všichni se čím dál více těší na další ročník a pokračování. Podívejte se společně s námi, co všechno jste mohli na FIBO Power vidět, a to trochu jinak, a sice z pozice vystavovatele. 

FIBO Power - reportáž Honzy Kavalíra

Letos jsem měl podruhé možnost zúčastnit se veletrhu FIBO a jsem za to moc rád. Reportáž však začnu nejdříve tím, že vám zkusím vysvětlit, co je to to FIBO. Ale vážně jen v několika málo větách. FIBO je největším evropským (možná i světovým, ale nechci si vymýšlet) veletrhem v oblasti fitness, wellness a zdraví. V praxi to vypadá tak, že v asi 10 obrovských halách naleznete stánky různých společností a značek, které podnikají v oblasti prodeje suplementů, tréninkového oblečení, zumby, MMA, fyzioterapie, masáží a takto bych mohl pokračovat dlouho. Každá značka se snaží co nejvíce zaujmout, nalákat k sobě na stánek lidi, představit se potencionálním obchodním partnerům a popřípadě také něco prodat. Však plno lidí tam jezdí právě kvůli tomu, aby si tam nakoupili oblečení, nebo doplňky stravy, které si ve své zemi nekoupí, protože je tam buď nikdo neprodává, nebo třeba ani nezasílá z internetu. K tomu vám toho vlastně řeknu později víc. Má role na letošním FIBO? Nabídl jsem se známému, že pomůžu na jeho stánku, který se nacházel v části expa FIBO Power, což je sekce přímo zaměřená na fitness, kulturistiku a doplňky stravy.  Stánek patřil společnostem Prime Nutrition, Blackstone Labs a Muscle Rage. V České republice o nich ví málokdo.

Jezdit na FIBO, abyste tam byli jen v sobotu a v neděli je největší hloupost, jakou můžete udělat. Proč? Protože to jsou dny, kdy se tam dostane široká veřejnost. To vlastně znamená, že je tam plno. Nehnete se. Na vzorky zadarmo si počkáte 20 minut, pokud nějaká značka rozdává trička, tak budete čekat 40 minut, nebo možná i déle. A pokud se chcete potkat s Cutlerem, Greenem nebo Heathem, tak budete muset ve frontě stát třeba tři hodiny. Uličky, které jsou 4 metry široké, jsou plné. Nedá se tam hnout, cesta na toaletu, která je vzdálená 50 metrů od vás, trvá třeba 5 minut. A i tam je pak zástup lidí, kteří čekají na volný pisoár. A pokud jste divní a potřebujete, aby byly pisoáry vedle vás volné (pozdravuji Vojtu a Stefiho), tak si počkáte ještě déle. Takže v sobotu ne. Zařiďte se tak, že pojedete na FIBO v pátek, nebo dokonce ve čtvrtek. Sežeňte si novinářskou akreditaci, zastupujte nějaký e-shop, pomáhejte tam na nějakém stánku, nebo jeďte jako trenéři. V tyto dva dny tam je totiž mnohokrát méně lidí a vy toho stihnete desetkrát víc. Opravdu.

FIBO 2015

Pro mě tedy začalo FIBO už ve středu, kdy jsem v Praze v 11 hodin v noci nasedl na autobus Student Agency a vydal se směr Kolín nad Rýnem. To pro mě byla také jediná zlá zkušenost, kterou jsem si na FIBO přivezl. 10 hodin v autobuse je zlo! Neusnul jsem, krk mě bolel a nohy jsem měl úplně odkrvené. Jediným příjemným momentem bylo to, že semnou v autobuse jely i slovenské bikinářky Klaudia Medžová a Andrea Neumannová. Že je neznáte? Tak to je chyba. Rychle na jejich facebook a lajkovat. Jsou překrásné, jsou fit, jsou vtipné a já doufám, že sebou mají o velkou budoucnost! Někdy v půl desáté ve čtvrtek jsme tedy dorazili do Kolína nad Rýnem. Co to znamenalo? Rychle na FIBO pro akreditaci a pak na hotel, kde mě už čekala sprcha. Nechat všechno nepotřebné na hotelu a hurá na Expo. Tedy na stánek. Tam jsem vyfasoval 4 trička na každý den veletrhu a zbylých asi 5 hodin pracoval na stánku.

Co takové práce na stánku obnáší? V mém případě se jednalo o rozdávání letáků se slevovým kupónem, prodávání produktů, které jsem musel každému pěkně vysvětlit (50% Němců anglicky vůbec nemluví, to byla hrůza!) a rozdávání vzorků vybraných suplementů. Vzorek dostal zdarma každý, kdo nám na iPad napsal svůj e-mail a jméno. Člověk má radost z předtréninkáče zdarma a my jsme dostali možnost kontaktovat případného zákazníka. Během práce na stánku byl samozřejmě čas na konzumaci proteinových tyčinek a zkoušení vzorků Prime Nutrition. Můj nový kamarád Linus Carlén nám navíc přinesl na stánek několik krabic s NOCCO drinky, což jsou vlastně plechovky s BCAA bez sacharidů. V modrých byla i dávka kofeinu a zelené byly bez kofeinu. Většinou jsme se pohybovali na 2 gramech kofeinu denně. NOCCO drinky byly záchrana! Tekutin totiž nebylo nikdy dost. S kofeinem v krvi se to pracovalo mnohem lépe. Občas nám také zasvítilo sluníčko, když se na stánku objevila nějaká celebrita. Furious Pete se u nás zastavil už ve čtvrtek a já měl možnost povídat si s ním asi 10 minut. Heč! Naživo je obrovský. Navíc byl v dost možná nejlepší formě, jakou kdy měl. Taky k nám občas zaskočila nějaká ta bikini fitnesska, která potřebovala nějaký spalovač. Ty byly nejlepší. Nejvíce legrace však bylo se 75 kilovými Němci. Přišli k nám na stánek a ptali se na „bůstr“, což je u nich předtréninkáč. K čemu ho chtěli? Napumpování. A co nejvíc stimulantů. Mě se jednomu dokonce povedlo prodat 27 pixel nejpopulárnějšího pre-workoutu Angel Dust, který se v Německu sehnat zatím nedá. Dříve v sobě měl i DMAA, dnes už bohužel ne. Škoda! Já jsem se k němu dostal až po FIBO a DMAA bych si rád vyzkoušel. Že je to zakázané? A co? Alkohol zakázaný není a taky nemám připomínky. Kdyby vlády, nebo tyhle potravinové organizace, dělaly svou práci dobře, tak to bude asi nuda.

FIBO 2015

Ve čtvrtek večer, po expu, pak následoval můj první trénink na FIBO. Čekala mě návštěva McFit, což ja jakýsi německý řetězec posiloven. Bylo tam plno. Až moc plno. Člověk pro sebe neměl ani metr čtvereční. Já měl jasno, co budu cvičit. Celé tělo. Splity necvičím. Když jsem se tak díval a monitoroval možnosti, tak bylo jasné, že budu muset dřepovat. Bez pásku, v botaskách, v teple, bez pořádného jídla, bez spánku a s desetinovou rozcvičkou, jakou bych si dal normálně. Nevadí. Dřepoval tam ale čistě náhodou i nejsilnější profi kulturista historie, který dokonce držel několik RAW světových rekordů. Říká vám něco jméno Stan Efferding? Že ne? Tak kulturistiku nesledujete dost dlouho, nebo se jí prostě jen nevěnujete dost hluboce. Vaše věc. Já ho znám. A hned jsem věděl, že budu muset cvičit bez výmluv, abych si mohl sám vážit sebe. Dokonce jsem tak nějak šel do těch dřepů s tím, že se zraním. Nemůžu přeci v botaskách bez pořádné rozcvičky v cizí posilovně odcvičit dřepy těžce bez toho, aby se něco pokazilo. To přeci nejde. Hloupost. Šlo to. Stan mě zničil! Jel série asi do 260kg a poté sundal váhu na 140, se kterou jel 3 série o 20 opakování. Já si tam těch 140kg nechal a udělal s tou váhou můj osobní rekord pro počet opakování. To byl nápad! Taková blbost! 2 gramy kofeinu ve mně mi asi pomohli to celé vydržet, ale cesta domů byla peklo. Hýžďové svaly postrádaly stabilitu. Cesta po mostě přes obří řeku mi přišla nekonečná, ale nakonec jsem se dostal na hotel. Lupnul jsem tam 2 vzorky proteinu, proteinovou tyčinku, 50 gramů nutelly a k tomu ještě phytoform (zdravotní doplněk stravy pro hlavně pro imunitu). Pak sprcha a pokus spát. Nešlo to. Tak jsem tam poslal ještě tuňáka a fazole a s nacpaným bříškem k prasknutí (i Roelly Winklaar by byl na mě pyšný) jsem hned usnul.

Páteční ráno bylo zlo. Po tréninku se Stanem jsem úplně ztratil hlas. Mohl jsem říct asi dvě věty a pak jsem byl bez hlasu. Celý den jsem se tak dopoval phytoformem a postupně se to lepšilo. Na víkend už mnohem lepší. Na stánku jsme řešili plno věcí, takže jsem mluvit musel. Nejvíce jsem se sblížil s Jayem Gibsonem, což je britský závodník ve physique. Jay byl strašně rád, že znám ty krásné hostesky od Nebbie. Pamatujete Andreu a Klaudii? Pořád o nich mluvil. Pamatoval si je ze čtvrtka, když byly u nás před stánkem. Byl pak moc rád, když jsem mu je ukázal na facebooku. Vlastně i teď v průběhu týdne po FIBO mi o nich píše, vyptává se a je z nich nadšený. Myslím si, že se do příštího roku naučí mluvit slovenský a zkusí na ně zapůsobit. I podle něj jsou totiž Slovensky nejkrásnější holky na světě. A to sem můžu napsat jen díky tomu, že jeho přítelkyně neumí anglicky. Každopádně Nebbia v Německu válela. Holky od Nebbie se fotily snad s více lidmi, než Larissa Reis a Michelle Lewin. V pátek jsme si ještě udělali všichni na stánku asi hodinu čas, abychom si prošli expo. Já jsem se vydal za Ronem Parlowem, což je zaměstnanec Mutantu a zároveň top amatér z Kanady. Vytrolloval jsem ho ohledně jeho podcastu, který má s Mattem Meinrodem. Tak mi poděkoval, že se na expu ještě nikdy tak nenasmál. S Ronem se znám z internetu, takže jsme si měli co říct. Bavili jsme se asi dvacet minut. O jeho práci, o podcastech, o tom, jaké je to být svěřencem Chrise Aceta a pak lehce o byznysu. Když jsme řešili právě ten byznys, tak přišel Stan Efferding. Kromě toho, že je to bývalý světový rekordman v RAW trojboji, což už víte, tak je to také vynikající podnikatel. Debata s nimi mě moc bavila. Také jsem si zašel pro tričko k bodybuilding.com stánku, kde jsem se znal s jedním z lidí, kteří pracují v zákulisí. Tričko jsem dostal jak pro sebe, tak i pro lidi u nás na stánku. To byla bomba! Půlhodinová fronta lidí na tričko se na mě nedívala moc hezky. Cestou zpátky na stánek jsem pak zahlédl na stánku Trecu Michala Velkova a Markétu Kovačovou. No hezky si vybrali Trec a Aktin. Vyfotit jsem se stihl i se Sadikem Hadzovicem, což je pro mě aktuálně spolu se Stevem Cookem jediný physique v IFBB, jehož postava se mi líbí. Ramy letos vůbec nepřijel, takže GAT zaplatil Sadika, aby přijel na stánek. Klidně mohl pozvat i profíka Kevina Jordana, ale Sadik má evidentně větší jméno. Hodně velkým stánkem byla La Bella Mafia, která kromě Michelle a Larissy má také překrásnou Alice Matos! Ty její „xichtíky“, které dělá na fotkách s fanoušky, jsou boží! Na fotkách vypadá jako akční hrdinka.  Pátek byl až na tu ztrátu hlasu docela dobrý den. Taky to ale bylo ticho před bouří!

FIBO 2015

Sobota je totiž prvním dnem, kdy se na expo dostane veřejnost. Veřejnost, která si jde pro fotku s Kaiem, pro trička, vzorky a šejkry zdarma a kdo ví pro co ještě. Naproti nám měl stánek německý obchod Supplify a právě na sobotu si lidé na stánku připravili asi dvě stovky reklamních tašek s dárkovými předměty. Ty dvě stovky tašek připravovali asi 40 minut. Expo se otevřelo v 9 hodin a v 9:08 už žádná taška nezbyla. To ale nic neznamenalo. V 10 hodin se před stánkem nashromáždily možná tři stovky lidí a už to lítalo. Co přesně? Trička, tílka, šejkry, vzorky, letáky, náramky a samolepky. Hostesky a kluci bez triček se postavili na pult a házeli všechno do davu. „Jedna, dva, tři,… supplify“. To je jedná, co za to tento stánek chtěl. Stačilo, když dav skandoval. Jeden kluk měl štěstí. Chytl si 4 trička a 6 tílek.  Byl z toho úplně nadšený. K šarvátkám nedošlo, ale někdy se testosteronem posilnění chalani o trička docela přetahovali. Sledovat to z dálky byla docela legrace. Hodně lidí si to také muselo natočit. Tohle se jen tak nevidí. My jsme mezitím rozdávali vzorky za e-mail. Sobota byla naším nejúspěšnějším dnem. Zapsalo se nám 1330 lidí. Celkem pak za celé FIBO asi 3800 e-mailů. Po skončení sobotního expo dne mě čekala cesta přes Hohenzollern Love Bridge, což je most, na kterém jezdí vláček přes řeku Rýn, ale také se tam nachází plot, na který zamilované páry zamykají zámek, kterým asi utvrzují svou lásku. Těch zámků tam budou možná desítky tisíc. Nestačil jsem to spočítat. Po přešlapání tohoto dlouhého mostu jsem se už přímo vydal na svůj nový hotel, protože ten předchozí bohužel neměl volná místa na noc ze soboty na neděli. Ten nový byl fajn, navíc jsem tam byl opravdu jen přes noc. Přijít, osprchovat se, usnout a vstávat. Zajímavostí bylo, že na recepci byl člověk, který uměl jen Německy. Domluvili jsme se však posunkovou řečí, takže vše v pořádku.

Neděle je posledním dnem expa. Vstával jsem hodně brzy, abych se dostal na expo už v 8 ráno a prošel si tak vlastně celý areál, který jsem během předchozích třech dnů neměl možnost vidět. Všechno jsem i natočil, protože mě několik lidí žádalo, abych zdokumentoval velikost FIBO Power. Kluci měli zkušenost s expy v Praze při EVL’s a nebo ze Žiliny na Mozolani a nedokázali si představit nic většího. Už si to ale představit dokáží. Devátá hodina odbyla a poslední den opravdu začal. Všichni jsme byli dost unavení, ale tohle už přežije každý. Na stánku jsme se nacpávali tyčinkami, ochutnávali doplňky, které jsme nestačili prodat, dopíjeli NOCCO plechovky, abychom dosáhli velmi anabolické kofeinové superkompenzace, kterou užívají především fitness modelové pro maximální nárůst svalové hmoty mezi 17. hodinou až půlnocí. Taky byla asi půlhodinka času na rozloučení se známými, které zas rok neuvidím. Na FIBO jsem totiž pozvaný i za rok. Po skončení expa se pak dívám do peněženky, ve které stále mám 50 euro.  Napadá mě dokonalá myšlenka. Zaběhnu si na stánek Gorilla Wear a budu doufat, že ještě všechno nenaložili do krabic. Povedlo se. Ještě jim tam visí kraťasy a trička. Nakonec dostanu vynikající nabídku. Troje šortky, které jsou normálně za 120 euro, dostanu za 50 euro. Paráda. Spokojeně mířím zpátky na stánek, kde si ještě musím sbalit věci. Jay mě ještě poprosí, abychom zašli na stánek značky Dymatize, kde se chce vyfotit s kamarádem Davidem Morinem. Uděláme fotky a David nám ještě na cestu domů přibalí 5 librovou pixlu proteinu. Jak se mi sakra 2 kilová pixla proteinu vejde do tašky? Na stánku pak složitě všechno v tašce přendávám. Nové kraťasy, trička od Prime a Blackstone labs, plno vzorků, NOCCO plechovky na cestů domů a k tomu ta obrovská pixla proteinu, která stejně stojí asi jen 900 korun. Já bych místo ní mohl nacpat do tašky nějaké doplňky, které bych ještě vyfasoval u nás na stánku, a měly by hodnotu desetkrát větší.  Dám tam tu pixlu. Byl to dárek. Jak „hustý“ je vyfasovat pixlu proteinu zdarma? Moje taška při cestě na FIBO mohla mít tak 3kg a cestou zpátky odhaduju váhu na 18kg. Bicepsový zdvih s ní udělám, ale lehké opakování to zrovna není. Intenzita už bude někde okolo 80% 1RM. Do tašky už by se mi nic nevešlo! Nic. Ani vzorek proteinu. Nic. Plno.

Pak už zbývá jen rozloučit se s lidmi na stánku a doufat, že se potkáme co nejdříve. Oni budou na FIBO za rok, takže to platí. Ale kdo ví, třeba Arnold Classic v Madridu? Uvidíme. Z našeho stánku mizím na stánek Nebbie, kde mě a holky bere Macko na zastávku, na které nás nabere Student Agency. Deset hodin v buse jsme všichni úspěšně přežili. Byla to o moc lepší cesta, než ta na FIBO. Autobus je navíc prázdný a postupně do něj lidi nasedají. Cestou do Německa to bylo naopak. Každý nasedl v Praze a postupně vysedal. Tady je i možnost vybrat si místo a odpočinout si. NOCCO plechovky pomáhají s doplňováním tekutin. Od holek navíc dostávám 8 vajíček a tuňáka, což se taky hodí. Kromě snídaní jsem byl celý den vlastně jen na BCAAčkách a tyčinkách. Já mám navíc v Praze 80 minut čekání na vlak, takže ještě hledám Billu, ve které si kupuji dvě koblihy, tvarohovou buchtu, milku, čokoládové racia a koláč. Beast mode! 4 dny v kalorickém deficitu končí. Ve vlaku už spokojeně papkám cukry s tuky a je mi moc hezky. V mobilu promazávám nepovedené fotky a už jen tak vzpomínám. Letošní FIBO bylo vážně super. Potkal jsem se sice s třetinou lidí, které jsem potkat chtěl, ale mluvil jsem s každým, s kým se bavím pravidelně. Přivezl jsem si nové kontakty a plno nových zkušeností. A jsem za to moc vděčný. Za 10 měsíců začnu zase plánovat příští FIBO a všechno, co tam potřebuji udělat. S Jayem jsme se navíc dohodli, že tam budeme v brutální formě. Bude to legrace. Nemůžu se dočkat!

FIBO 2015

  •