Další a ve své podstatě ty nejdůležitější soutěže jsou za námi, a proto vám nabízím krátké shrnutí mého působení na nich a stejně tak lehké nastínění, jak vypadá taková "superkompenzace" nové doby.
Jan Caha - blog z přípravy na jaro 2015 (VI.)
V minulém "blogu" z přípravy na jaro jsem vám nabídl tréninkové video, které se objevilo na youtube kanálu Aktin.cz, a které jak doufám bylo dostatečnou odpovědí na to, jak vypadá můj trénink. Tedy alespoň trénink zad a paží. Dnes se posunu o značný kus dále. Od té doby, kdy jsem vám zde psal svoje poslední bloggerské řádky, už uteklo poměrě hodně času a já se stihl objevit na dvou soutěžích. Jednou bylo Mistrovství ČR a druhou soutěží Mistrovství Maďarska.
O MMČR v Karlových Varech ...
Soutěž naturálních kulturistů se opět po půl roce vrátila zpět do Karlových Varů. Připadá mi to jako když už sem jezdím jako domů. Přeci jen soutěže jsou zde se železnou pravidelností a se stejně železnou pravidelností je pořádá i Tomáš Procházka. Co naplat, přeci jen se jedná o mekku naturální kulturistiky a místo, kde "to všechno začalo".
Naposledy jsem zde závodil v roce 2009 a proto jsem se velmi těšil, že si konečně a opět stoupnu na pódium, kde jsem v naturálech v podstatě začínal. Celá příprava směřovala k poslední květnové sobotě a nutno říct, že forma každým dnem gradovala. V Karlových Varech jsem nastoupil v kategorii nad 180 cm a tentokráte i v párech. Musím uznat, že jsem byl před soutěží více KO, než bývám obecně, a tak jsem si samotné závody užil spíše ležením v zákulisí, než pobíháním a sledováním ostatních. Soutěžní hmotnost jsem měl na 95 kg.
No a výsledek? Zastavím se nejprve u formy. S formou nemůžu být nikdy spokojen, a tak vnímám, že mi finále lehce uteklo a forma nebyla taková, jako ráno. Od roků předchozích jsem byl větší a svaly byly plnější. I během přípravy jsem se cítil daleko lépe. Na soutěži jsem získal první místo v kategorii nad 180 cm, titul Mistra ČR, druhé místo v párech a titul Mistrů ČR v párech. Takže celkově byla soutěž nad míru úspěšná. Užil jsem si ji, a stejně tak i posoutěžní "rautování". Můj cíl byl obhájit prvenství na MMČR. To se mi povedlo, jsem tedy spokojen.
O Mistrovství Maďarska ...
Nutno říct, že tak jak jsem měl před MMČR ideální podmínky, relativní volno v práci a dostatek prostoru pro trénink i odpočinek, tak před Mistrovstvím Maďarska to bylo zcela naopak. Odjel jsem na dva dny na MČR v softbalu středních škol, pracoval jsem i celý pátek a trénink jsem lepil, jak jen to šlo. I přes to jsem se cítil skvěle a byl ochoten vyzkoušet nový model předsoutěžní přípravy, dnes známé spíše a nepřesně jako superkompenzace. K ní se dostanu záhy.
Samotná soutěž byla doposud tou nejtěžší, kterou jsem měl možnost v tomto roce absolvovat. Přijeli v podstatě všichni velcí soupěři mimo Lukáše Hrubého, ale včetně Gabriela Engela, Michala Gašparíka nebo domácího oblíbence Norberta Illése. Ten mě porazil před dvěma lety, a tak jsem měl velkou motivaci mu porážku vrátit. Mezi patnácti borci se to podařilo a nutno říct, že formu v Maďarsku považuji za svoji doposud nejlepší, dalo by se říct, že i životní. Načasování vyšlo perfektně. Svaly byly tvrdé a dostatečně žilnaté, nohy byly hezky separované.
Vše bylo korunováno titulem absolutního vítěze celé soutěže, za který jsem moc rád a doufal jsem v něj. Celkově se mi Maďarsko moc líbilo, byla tam skvělá atmosféra, soutěž měla logický spád a i přes jazykovou bariéru šlo všechno tak, jak má.
O superkompnezaci ...
Již jsem naznačil, že moje superkompenzace před soutěžemi není vůbec v klasickém ražení, jak ji můžete znát. Klasická superkompenzace je hloupost, funguje v teoretické rovině, a to zejména pro vytrvalostní sportovce a maratonce, nikoliv pro sportovce silově zaměřené. Nenechte se zvykem nebo nějakým zažitým klišé rozhodit a zkazit si formu. Protože právě to klasická superkompenzace umí. Zapomeňte už jednou pro vždy ve čtvrtek a pátek na kilo rýže a oteklé břicho, která vás přiraví o vaši sportovní formu, nebo na drastické nulky bez zeleniny první tři dny.
Zkusím vám nabídnout svůj model a začnu u sacharidů. Jak jsem to tedy měl s jejich příjmem? Ve své podstatě jsem jel od pondělí do pátku na příjmu 20‑40 g sacharidů na den. Všechny sacharidy pocházely jen ze zeleniny nebo ořechů. Vidíte, že jsem byl energeticky velmi nízko, a tak něčím musela být energie vyvážená. Přijímal jsem i na svoje poměry až poměrně vysoké množství tuku. To se pohybovalo na 100‑150 g/den pocházejících z ořechů, arašídového másla a čokolády. Ano, čtete správně, každý den před soutěží jsem snědl půl tabulky 70% čokolády, několik hrstí ořechů a pár lžic arašídového másla, 2‑3 vaječné žloutky. Bílkovin jsem denně přijímal něco okolo 250 g.
Jaký byl výsledek této "superkompenzace"? Svaly byly po celý týden perfektně tvrdé a žilnaté, a to dokonce i mimo trénink. Já sám jsem se cítil energeticky poměrně slušně na výši a byl jsem schopen trénovat dostatečně tvrdě.
Co se příjmu tekutin týče, bylo to velmi jednoduché. Mojí snahou bylo odlít všechnu vodu, kterou jsem zadržel po MČR. V pondělí jsem měl 102 kg ráno na načno, v sobotu v Maďarsku pak 94 kg připravených k soutěži. Denně jsem se snažil vypít maximum tekutin, v reálu to znamená zhruba 10 litrů vody. Ve čtvrtek v deset večer jsem pak veškerou tekutinu zastavil, snědl ještě kilo melounu a a v pátek již konzumoval pouze drobné úseky zeleniny, abych se cítil svěžeji.
První komplexní sacharidy jsem přijal v sobotu ráno před soutěží. Asi 8 hodin před vstupem na pódium. Zkonzumoval jsem jich asi 80 g, a to pouze v podobě suchých ovesných vloček. Za další dvě hodiny to stejné. Obě jídla jsem doplnil o vejce nebo o kuřecí maso a ořechy. Za další dvě hodiny, tedy 4 hodiny před startem jsem již přijal asi 30 g cukru ze sušeného ovoce a opět vločky, 2 hodiny před startem již jen 50 g cukru ze sušeného ovoce. Hodinku před startem soutěže již povětšinou natíráte a po chvilce přichází pumpování. Dojedl jsem svoje poslední sušené ovoce a rozpíjel se šumivým vínem. Opět jen trochu tak, aby se nastartovala žilnatost. Ta však přišla téměř sama od sebe těšně před rozcvičením, a přesně tak by to také mělo být.
Přiznám se, že jsem se před Maďarskem necítil zrovna dobře. Cítil jsem se oteklý a bez tvaru. Nicméně v sobotu ráno se vše otočilo, a za těch 8 hodin se forma "vyřízla tak", jak bych snad ani nečekal.
Nyní mě čeká již pouze poslední závod, a to v sobotu Lednická Olympia. Ta je trochu specifická, potkávají se zde závodníci napříč federacemi. To se mi zdá jako výborný nápad, protože kde jinde si zazávodit s lidmi z IFBB nebo z NABBA. Těším se na něj!
