Zdeněk Voprada: "podařilo se mi po 20ti letech splnit svůj sen"

Zdeněk Voprada: "podařilo se mi po 20ti letech splnit svůj sen"

První část rozhovoru se Zdeňkem Vopradou, který se po dlouhých letech dočkal a získal profesionální kartu IFBB. Nově si tak může užívat svého dlouholetého cíle a možná jej uvidíme již na soutěži v Praze. Pro Aktin.cz Zdeňka vyzpovídal Honza Kavalír. 

Zdeněk Voprada: "podařilo se mi po 20ti letech splnit svůj sen"

Po roce mám možnost s tebou znovu udělat rozhovor. Schválně jsem ti nepsal, když jsi byl v přípravě a počkal jsem, až budeš mít po soutěži a vyplatilo se. Pochlub se prosím čtenářům, co se ti 17. července podařilo a zkus mi popsat, jak se cítíš, co se ti honí hlavou a jestli si to vlastně celé pořádně uvědomuješ.

Zdravím tebe, Honzo, a všechny fanoušky a podpůrce sportu a kulturistiky. Jsem rad, že jsi se ke mne vrátil s dalším rozhovorem. 17. červenec se zapíše do dějin mého života a také do dějin kulturistiky, protože se mi podařilo po 20 letech splnit si svůj sen stát se IFBB profesionálním kulturistou v Americe. Pocity jsou smíšené a při vyhlášeni třetího místa v absolutce jsem měl nával adrenalinu a plno emocí. Hodně jsem se musel kontrolovat, protože se mi hnaly slzy do oči. Byl to nezapomenutelný zážitek. Rád bych si ho zopakoval, ale tohle se může stát v životě jen jednou. Celou dobu přípravy jsem stále myslel na zisk profesionální karty a nepochyboval jsem. Ale když jsem byl vyhlášeny, tak jsem nechtěl uvěřit, že se to stalo. Je to vždycky takový pocit šoku, když se člověk něco dlouho snaží dokázat a stále se to nedaří, ale odmítá to vzdát a stále na tom pracuje, a když přijde po několika letech dřiny a úsilí ten okamžik, ten moment úspěchu, tak si ani neuvědomuje, jak se to stalo a že je to opravdu možné!
 
*Zdeněk vyhrál svou kategorii na Masters Nationals (kategorie do 102kg na Masters Nationals) a v souboji o absolutní titul skončil třetí, což podle pravidel znamená i zisk profi karty.
Letošní rok je opravdu skvělý v tom, že se profi kartu podařilo vybojovat třem lidem, se kterými se znám a moc jim fandím. Prvním jsi ty. Je to výsledek 20leté snahy. Druhým člověkem je John Meadows, který cvičí už 30 let a tím třetím jen Kanaďan Ron Partlow, který byl tuším 8krát těsně místo za ziskem profi karty. Měl by to být snad i rekord. Kde vůbec může člověk sebrat síly a snažit se dál, i když to vypadá, že nemá šanci? Je to o tom, že touha splnit si sen je tak veliká?
 
Zdeněk Voprada
 
Vím, že John se pokoušel o profil kartu už dlouho, ale Kanaďana Partlowa, upřímně, neznám. Až teď, když jsi ho zmínil. Když to tak srovnám, kolik pokusů měli ostatní a kolikrát jsem se o to pokoušel já, tak se cítím, že mi hodně přálo štěstí. Profesionální kartu se mi podařilo vybojovat na čtvrtý pokus od roku 2012.
Trvalo mi to ale 20 let, než jsem se stal profesionálem a měl jsem za tu dobu spoustu skluzů a nepohody, o kterých jsem se zmiňoval v našem předešlém rozhovoru. Každá cesta za cílem a snem vyžaduje překonávání nesnadných chvil a nepohody. Já jsem se svého snu nikdy nevzdal, i když jsem byl dlouhou dobu na špatné cestě a několikrát jsem zabloudil sám v sobě. Ta touha po svém snu, kterou jsem měl v srdci silně uloženou, mi nikdy nedovolila se vzdát. A je to tak jak říkáš Honzo, prostě ta touha a chtíč, které jsou silně v srdci uloženy, dodávají člověku nekonečnou sílu a energii něčeho v životě dosáhnout. Každý by se měl podívat hluboko do svého nitra a naslouchat, co mu řekne a kým se chce v životě doopravdy stát.
 
Jak byla těžká letošní příprava oproti té loňské a co jste s koučem Mattem Porterem změnili?
Letošní příprava byla jednoznačné odlišná v tom, že jsem se do přípravy pustil hned po špatné zkušenosti a porážce z roku 2014. Byl jsem tak rozzuřený, že jsem hned v pondělí naklusal do fitka a trénoval!. Také stravu jsem dodržoval dost přísně hned od začátku. Nepřibral jsem hodně tuku a všechno jsem kontroloval. Jel jsem přípravu od července 2014 až do února 2015 sám a dodržoval jsem pravidla stravy, které jsem se naučil od Matta Portera, svého kouče. Vzájemnou přípravu jsme letos začali 20 týdnů před soutěží, tedy někdy v únoru 2015. Byl jsem už v dobré formě a Matt mi připravil velice dobrý základ jídelníčku. Aerobní činnosti také zadal zlehka pouze 20 minut pětkrát týdne. Až později v přípravě se zvyšovaly na 55 minut a měnil se styl podle toho, jak vypadala forma. Měl jsem normální kardio, jako je rychlá chůze, ale také jsme zařadili spinning a ke konci HIIT. Celý jídelníček byl úplně odlišný od loňska. Bylo v něm hodně vaječných bílků. Bílkoviny byly ze 70% vaječné bílky, ze kterých jsem dělal omelety a koktejly, 20% bylo maso kuřecí a libové hovězí a 10% izolát syrovátkového proteinu a cele vejce. Sacharidy začaly na 450 gramech a skládaly se z vařených brambor, vloček, ezeikelových toustů, jasmínové rýže a cereálií z vloček. Postupně se v přípravě ubíraly po malých dávkách každý týden, nebo ob týden. Posledních 10 dnů před soutěží jsem měl jenom 70 gramů sacharidů na den. Tuky jsme nechali přírodní z masa, vajec a kokosového oleje. Měl jsem 6 jídel a 1 koktejl. Trénink jsem si upravoval sám podle sebe, protože znám své tělo po 20 letech dokonale a vím, co mi nejvíce vyhovuje.
 
Před rokem jsme udělali rozhovor a já vím, že tě i díky tomu začalo sledovat zase o něco víc lidí. Změnil se za poslední rok nějak tvůj sportovní život?
Sportovní život asi moc ne. Je to pořád dokola to stejné. Tréninky, strava, vaření, nakupovaní surovin. Myslím, že jsem ale svým přístupem změnil sportovní život hodně lidem kolem mne, kteří si mne všimli a také se teď snaží chodit do fitness centra. Manželka také více směřuje sama sebe ke cvičení, správné stravě a udržovaní dobré kondice. Tohle mne těší ze všeho nejvíce, když mužů poskytnout lidstvu nějakou inspiraci, ve které se snaží o zdravý způsob života. Všimnul jsem si také více sledovanosti a také teď trávím více času za počítačem a snažím se odepisovat svým všem fanouškům. Také myslím na svou rodinu a snažím se samozřejmě věnovat své dceři a své manželce. 
 
Zmiňuješ manželku s dcerou.  Nabízí se další otázka. Jak tě doma uvítaly? Viděl jsem zajímavé fotky, kde byl i kouč Matt a také nějaké plakáty.
Hned po příletu do Omany na mne čekaly na letišti a uvítaly mne velkým objetím a obrovskou gratulací. Manželka Maggie Voprada celou soutěž sledovala přes internet (na webu Muscular Development) u nás doma v Omaze (nemohli jsme z finančních důvodů cestovat všichni na soutěž). A netrpělivě čekala na výsledek. Když mne vyhlásili jako třetího v pořadí v absolutce jako profíka, tak vykřikla radosti, poté se smála a nakonec tady u počítače plakala. Celou tuhle parádu mi potom vyprávěla naše dcera Dagmar, která měla zrovna návštěvu a z pokoje jenom slyšela výkřiky. Mysleli si, ze manželka dostala srdeční záchvat, šli ji zkontrolovat, zda je všechno v pořádku, a po zeptání „mamko jsi OK?“ Maggie se slzami v očích jenom odpověděla „tvůj taťka vyhrál a stal se profesionálem a vytvořil historii, protože je prvním a jediným IFBB profíkem tady v Nebrasce a splnil se jeho celoživotní sen“. Ještě zajímavost. V den mé soutěže naše dcera také slavila své narozeniny v dopoledních hodinách, a když sfoukla svíčky z dortu, měla velké přání, abych vyhrál. Také její kamarádka, která byla na návštěvě, si přála to stejné. Rad bych zveřejnil naše společné foto z letiště, kde mne uvítaly.  
 
Zdeňku, co se změní teď, když jsi IFBB profík?
To je teď nejčastější otázka Honzo. Já ještě nevím, kde a jak daleko bych to rád dotáhnul v profil lize. Můj velký cil a sen byl se stát IFBB profesionálem a i když se mi to podařilo, tak jsem stále Zdenek Voprada. Teď chci dále pokračovat v soutěžení, protože mne to hodně baví. Budu dále pokračovat s přípravou a účastnit se profesionálních soutěží. Nemyslím vůbec na umístění. Pokud budu poslední, čtvrtý, druhý -  mě na tom teď nezáleží. Chci si vyzkoušet, jaké to je soutěžit jako profesionál. Časem se chci nad vším hlouběji zamyslet a podívat se hluboko do svého nitra a naslouchat mému srdci - co mi řekne. Přesně tak, jako jsem to udělal na začátku své cesty v 18 letech, když jsem se rozhodl, že se chci stát profíkem. Musím vytvořit nový "mind set".
Budu také dále pokračovat v růstu a zaučovaní mladých a nových příznivců kulturistiky tady u nás v Omaze. Byl jsem kontaktován našim předsedou svazu kulturistiky, který mne nabídl vzájemnou spolupráci. Takže se hodně těším, protože budu zase více zaměřený a zaměstnaný v kulturistice.
 
Zdeněk Voprada
  •