Veronika Wisiorková: "moje první Olympie"

Veronika Wisiorková: "moje první Olympie"

Verča Wisiorková v minulém týdnu absolvovala svoje první veliké závody, nebyly to žádné jiné, než amatérská Olympie Europe, která je dnes považována za tu největší amatérskou soutěž na starém kontinentě vůbec. Vše se konalo v součinnosti s průběhem EVL´s Prague Pro 2015. 

Veronika Wisiorková: "moje první Olympie" 

Neskutečný zážitek... asi tak můžu jednoduše shrnout, jaká byla pro mě soutěž Olympia Amateur v Praze. Pojďte se se mnou vrátit v čase a užít si start na této velkolepé soutěži.

Vstávám před půl šestou ranní, jsem skvěle vyspaná (jsem zvyklá vstávat mnohem dříve)... „Tak už dnes“... proletí mi hlavou. Sama sobě se divím, jak klidná jsem. Jdu osprchovat první nátěr barvy a provést nezbytnou ranní hygienu. Po sprše se cítím fajn, zůstala mi krásná opálená pokožka. Kontroluju břicho, které ještě nikdy nebylo tak ostře kostičkované jako dnes. Líbí se mi to!

Snídám suché ovesné vločky (které mi po nějaké době bez sacharidů chutnají fakt světově), během toho se zároveň líčím, dneska mi to jde hezky od ruky. Rychle ještě vyžehlit a upravit vlasy...

O půl sedmé přijíždí Honza, jako zkušený malíř válečkem nanáší druhou vrstvu barvy, zhodnotíme, že to vypadá dobře a celistvě. Nechávám  ji chvíli zaschnout a balím kufr s plavkama, botama, líčidly, barvou na úpravu a dalšími nezbytnostmi. Slupnu pár sušených fíků (musím popisovat jak strašně moc dobré byly? :D) a vyrážíme směr Tip sport Aréna. Pusu pro štěstí od krasavce a jde se.

S Honzou přicházíme mezi prvními do šaten, což mi dává možnost výběru. Vezmu zavděk místem hned z kraje, rychle se převleču do plavek a upravíme barvu. Jdu si do backstage pro číslo, s překvapením zjišťuji, že se nakonec změnilo (původně jsem měla mít 227), fasuju taky pěkné č.47. Kolem běhá docela mladá slečna s velmi důrazným hlasem a nesmlouvavě křičí (vše v angličtině), že kdo tu nebude včas, kdo se včas nenahlásí, kdo se včas nezařadí (prostě kdo neposlechne její pokyny) bude diskvalifikovaný. Působí tak přísně, že si netroufám, neposlechnout a tak už se radši s backstage nehnu :D. Potkávám pár známých tváří i bikin, které obdivuju a pořád mi nedochází, že už za pár chvil budu stát na pódiu s nimi. Beru do ruky malé kotouče a snažím se napumpovat mé malé ramínka.

Za chvíli se to hemží chlápkama s kamerou nebo foťákem, ale i malýma kráskama. Ta zkouší pózy, ta upravuje líčení, další pumpuje ramena nebo záda (pro mě bylo překvapením, že pumpují i zadky a nohy..). Nemůžu se přestat rozhlížet kolem sebe, ten cvrkot se mi líbí.

Blíží se devátá hodina a my se řadíme podle čísel za sebe do dlouhého hada (rovných 34 závodnic!). S lehkým zklamáním, zjišťuji, že stojím (je to tak trochu tradice) na kraji, hned jako třetí v pořadí. Chvíli čekáme pod podiem v zákulisí, než nás třikrát zkontrolují, zda jsme všechny (organizace skvělá, všechna čest), prohlídne si nás dáma z IFBB, donutí vyndat všechny piercingy z pupíku (ještě že jsem ten svůj nechala doma), zkontroluje zadní část kalhotek (trochu upraví ty více zaříznuté) a už slyším moderátora, který nás zve na podium. Přistihnu se, že se usmívám od ucha k uchu...jsem vážně tady.

Moc jsem si toho podia neužila, to musím přiznat, ale vychutnala jsem si to maximálně. Jen jedno porovnávání, po částech a šup z podia, sečíst body, abych se dozvěděla, že jsem do semifinále neprošla. (na výsledkové listině my z eliminace nemáme bodové ohodnocení, nicméně mé jméno figuruje na 16. pozici, což není vůbec zlý!) Nebyla jsem zklamaná, tak trochu jsem to čekala. Přesto ta chvíle na tom podiu, za záře reflektorů... to za to všechno prostě stálo.

Ještě více jsem se utvrdila v tom, že tyhle velké podia bych chtěla zažívat znovu a častěji.

Celý den mě provázelo obrovské nadšení a radost, taky díky tomu, že jsem vedle sebe měla své nejbližší, ale i proto, že se za mnou zastavilo mnoho z Vás pozdravit, prohodit pár slov a vyfotit se. Moc Vám za to děkuji, posunuli jste ten zážitek o level výš.

Zbytek dne jsem si užila v nejlepší společnosti a hromady dobrého jídla (milované ovoce, oříšky, arašídové máslo, zeleninové lasagne, pizza nebo i zmrzlina padla).

Teď už jsem zpět v režimu, pokračuji v dietě, protože si hodlám to soutěžní podium ještě trochu užít. Potkat se můžeme 17. října v Čelákovicích na Partners Cup, 24. října na GP Pepa v Opavě (shodou okolností je to můj narozeninový den, tak si dám v podobě soutěžního podia hezký dárek) anebo 25. října  v Brně.

Doufám, že se uvidíme na některé ze soutěžích. Vaše V.


  •