Vážení čtenáři, máme tu čest vám přinést rozhovor s vyhledávaným kondičním trenérem Michalem Břetenářem, který se zaměřuje hlavně na kondiční přípravu hokejistů. S kterými hráči tento trenér spolupracuje, a jaké jsou jeho tréninkové metody, to se můžete dočíst na následujících řádcích.
Michal Břetenář: "připravuji kondičně známé hokejisty"
V první řadě bychom Vám chtěli poděkovat, že jste si na tento rozhovor udělal čas. Zkuste se prosím s našimi čtenáři podělit o to, jak jste se dostal ke specializaci na hokejové hráče, a případně o to, jaká jsou nejznámější jména s kterými spolupracujete.
Před 4 lety jsem musel skončit s profesionálním boxem kvůli srdeční vadě a přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Zhruba v té době přestupoval do Slavie můj kamarád David Štich, který projevil zájem se mnou trénovat a tím to celé začalo. V podstatě jsem se učil za pochodu, získával jsem od něj zpětné vazby na trénink a snažil se získávat informace od různých odborníků. Za ty tři roky jsem měl možnost odtrénovat zhruba kolem 30 hokejistů. Mezi ty nejznámější patří například Jakub Klepiš, Marek Trončinský, Dominik Furch, Alexander Salák, Jiří Tlustý, Petr Průcha, Tomáš Divíšek, Marek Tomica a další...
Mění se u vás intenzita tréninků, které hráči podstupují v předsezonní přípravě, a během sezony?
V podstatě v sezóně plynule navazujeme na letní přípravu. Ta se skládá z několika fází, které by měly na sebe navazovat. Kdežto v sezóně je to o tom v jakém sledu jdou zápasy, jestli mají hráči nějaký zdravotní problém, jaké mají zápasové vytížení. Je tam více faktorů, které ovlivňují trénink během sezóny.
Dokázal byste zhruba popsat běžný trénink, který pod Vaším vedením hráč podstoupí v plné letní přípravě? Jaká je jeho délka, intenzita, případně počet cviků?
Tady strašně záleží na tom, v jaké fázi přípravy se nacházíme. Ale dá se říci, že ranní fáze trvá zhruba 1:20 a pokud je i odpolední, tak trvá 50 minut až hodinu. Jsem zastáncem kratších intenzivních jednotek, protože člověk ze sebe snáz vydá maximum, než když jde tříhodinový trénink pouze přežít. Intenzita a počet cviků se pak odvíjí právě od fáze přípravy.
Jsou určité aspekty, na které je třeba se více zaměřit u hráčů hokeje, než u hráčů jiných týmových sportů, jako je například fotbal, či basketbal?
Určitě má každý sport svoje, ale já se na to dívám tak, že ikdyž je to kolektivní sport, hrají ho jednotlivci a je potřeba pracovat na slabinách konkrétních hráčů. Takže s někým je potřeba pracovat na rychlosti, někdo potřebuje první krok, někdo sílu v osobních soubojích, s někým je třeba trénovat obratnost a balanční cvičení...
Kondiční trenér je stále poměrně nové řemeslo. Dokázal byste charakterizovat vývoj, jakým toto povolání v posledních letech prošlo, a jak na snahu kondičních trenérů reagovali například hlavní trenéři hokejových celků dříve a dnes?
Myslím, že tato práce je tu stále v plenkách a potrvá možná tak 2‑3 roky, než se kondiční trenér stane platným členem realizačního týmu. Někde už to pochopili, jinde na to koukají z dálky a čekají jak se to vyvine. Mám dojem, že je tu X let zajetý model a málo kdo má odvahu vystoupit z davu a začít to dělat jinak. Myslím, že skvělou reklamu této práci dělá Marian Voda, který je tu pro mě takovým průkopníkem a Aleš Pařez, který dostal prostor v Liberci.
Jste určitým způsobem i v kontaktu s trenéry celků, z kterých hráči přišli, či dokonce pod jejich dohledem, anebo vám ponechávají volnost?
S žádným trenérem v kontaktu nejsem, týmy mají často své kondiční trenéry, kteří mají bohužel dost často problém s tím, když některý hráč hledá možnosti jinde. Jen pár kluků má to štěstí, že je nechají dělat to, na co jsou zvyklí.
Je samozřejmé, že některé věci nejdou paušalizovat, ale jsou určité aspekty, v kterých většinou hráči zaostávají, a je třeba se jim věnovat? Našel byste poté naopak i dovednosti, v kterých hokejisté převážně vynikají?
Jak už jsem říkal, toto je o jednotlivcích a každý potřebuje něco jiného. Kǎzdý má něco v čem vyniká a čím je týmu platný, stejně tak ma každý slabinu, kterou je potřeba najít a pracovat na ní
Jaký je váš názor na zařazení vytrvalostních disciplín do kondiční přípravy hráčů? V poslední době se od ní často upouští.
Já se řídím jednou věci. Když to řeknu v uvozovkách, tak neexistuje dobrý a špatný cvik, existuje dobré a špatné dávkování. Ale zastáncem cyklovýletů po horách tedy úplně nejsem.
Snažíte se u svých klientů kontrolovat i jejich stravovací režim, či jim v tomto ohledu ponechávate volnou ruku?
Budu se opakovat, ale tohle je také strašně individuální. Někdo o sebe pečuje více, někdo méně. Když člověk od těla něco chce, musí mu na oplátku něco dát. Jen záleží kdo to kdy pochopí. Všeobecně myslím, že nad tim víc přemýšlí starší kluci a hledají způsoby jak například rychleji regenerovat. Podle mého někoho do něčeho nutit je blbost, dělají to pro sebe, jsou to profíci, a sami musí vědět, co je pro ně nejlepší. Ale když hráč sám přijde, řešíme to.
Jsou zkušenější hráči schopni si říci, které cviky konkrétně by chtěli zařadit, a v čem cítí, že mají rezervy, nebo nechávají vše na vás?
Někdo přijde a sám si řekne mám takový problém, udělej s tím něco. Někdo po letech stereotypu chce zkusit něco úplně jiného, ale každý má něco, čemu věří. V podstatě tolik nezáleží na tom zda opravdu funguje to co je zvyklý dělat, ale důležité je, že mu to psychicky pomůže, že to má jako svůj rituál. A když je v pohodě hlava, je v pohodě i tělo.
Jsou určité tréninkové pomůcky, na které nedáte dopustit? Případně existuje určitý tréninkový prostředek či cvik, kteří hráči vyloženě nemají rádi?
Ano, dvě takové pomůcky opravdu mám. Jednu používáme pro práci s dechem a druhou si nechám pro sebe. Pochopitelně využíváme různé expandery, slideboardy, nestabilní plochy. A co se týká ,,oblíbenosti,, , myslím, že všichni zbožnují laktátové tréninky:). Ale jelikož se v létě snažím o to, aby přípravu měli pestrou a bavilo je to, tak i líp vezmou věci, které tak zábavné nejsou, ale je potřeba je udělat
Jménem redakce aktin.cz děkujeme za Vaše odpovědi, a přejeme mnoho úspěchů.
