Tento článek obsahuje dlouho neaktualizovaná sdělení. Doporučujeme vyhledat článek novějšího data publikace.

BodyPower Expo - jaké je být na stánku s Kai Greenem?

BodyPower Expo - jaké je být na stánku s Kai Greenem?

Jaké je strávit jedno z největších fitness expo spojených s profesionální soutěží na stánku plném fitness hvězd, jako jsou Dana Linn Bailey nebo Kai Greene? To nám poví Honza Kavalír, který připravil velmi hezký report z letošního BodyPower Expo. 

BodyPower Expo - jaké je být na stánku s Kai Greenem?


Na letošní Bodypower v Anglii jsem se těšil už od loňského srpna. To mě totiž na facebooku kontaktoval Joe Robson, majitel značky Musclerage působící v Evropě a hlavně Velké Británii jako distributor značek Dynamik Muscle (Kai Greene), Run Everything Labs (Rob a Dana Baileyovi), Prime Nutrition a Blackstone Labs. Joe mi tehdy v srpnu napsal: „Honzo, mám pro tebe hodně dobrou zprávu. Jsi připraven?“ Já se Joea jen zeptal, jestli se mám posadit, na což mi kývl. „Moc rádi bychom tě po letošním FIBO měli na stánku také příští rok v Anglii na Bodypoweru. Postaráme se o tvůj hotel a náklady na cestu. Jdeš do toho?“ Jak bych do toho nemohl jít?

Přes 8 měsíců jsem se tedy těšil na to, co přišlo minulý víkend. Jeden měsíc jsem se těšil méně, další více. Záleželo na tom, s kým jsem si zrovna psal, co jsem si plánoval. Koncem zimy jsme založili na WhatsAppu týmový chat, kde kromě mně dobře známých Joea a Jaye byli také další členové týmu, tedy Dean, Will a Niddy. Na stánku se mělo představit nás 6 a k tomu ještě Joeův táta Ken s kamarádem Jayem. Ano, druhým Jayem. I o něm jsem se velmi brzy dozvěděl, že mu kompletně chybí obě lýtka a je proto stálým členem týmu lidí bez lýtek. V ČR je prezidentem týmu Nikol Studnařová, kterou tímto zdravím. Koncem března se ke mně pak dostala informace, jež vyhnala všechna očekávání na úplně nový level. Kai Greene, Rob Bailey a Dana Linn Bailey budou u nás na stánku! Wow! Budu moct pracovat na něčem společném s Kaiem, Danou a Robem. Bylo se na co těšit!

No a teď už ale k celé akci. Ta pro mě začala ve středu večer, kdy jsem se vydal na letiště, abych pak ve čtvrtek v 6 ráno odletěl do Bruselu a odtamtud pak do anglického Birminghamu, což je město, kde se právě Bodypower UK koná už několik let. Z letiště jsem se hned vydal na hotel - na přesně ten samý, kde jsem se ubytoval tři roky zpátky, když mě sebou vzal na Bodypower Milan Kinc. Hotel byl 10 liber od letiště a asi 8 liber od výstaviště. Ty libry si můžete převést na minuty zhruba v poměru jedna ku jedné. Hotel byl tedy blízko všemu, co mělo být blízko, což je super. V hotelu jsem si pouze nechal věci ve skladu, protože „check-in“ byl až od 2, a to jsem už musel být ve výstavišti, kde nás čekalo stavění stánku a naskladnění všech krabic. Procházka po výstavišti z bodu, kde mě vysadil hotelový bus, až do haly, kde byl Bodypower, zabrala asi 20 minut. Tohle výstaviště je větší oproti tomu v Kolíně nad Rýnem, každoročního místa konání FIBO. Cestu jsem absolvoval úspěšně bez toho, abych se ztratil. Na místo činu jsem pak dorazil ve stejný čas, jako Dean, kterého jsem tak konečně poznal. Asi o 5 minut později pak dorazili i Jay, Will a Niddy. V informačním centru jsme vyfasovali akreditace vystavovatelů, přišli na stánek, připravili vše potřebné na první den expa - pátek. Pak se jelo na hotel. Tam jsme se ubytovali, lehce si odpočinuli, protože každý cestoval do Birminghamu několik hodin, načež nastal čas se jít kouknout do Emporium Gym.

Přijíždíme k posilovně. Na parkovišti je plno. Auta parkují na chodníku i na okraji silnice. Před vstupem do posilovny je pak Ferrari se značkou F4TTY (fatty = špekoun). To si na auto může dát jedině nějaký fitnessák nebo kulturista! Vstupujeme do posilovny a hned je jasné, že to bude peklo. Vždyť jen na recepci je odhadem 50 lidí! Nejlepší na tom je, že tak 20 lidí poznávám - ať už kvůli tomu, že vyhráli nějakou profi soutěž, mají miliony fanoušků na sociálních sítích, nebo se s nimi znám dokonce osobně z let minulých. Já rychle dopíjím svůj předtréninkáč Dust v2, k němuž navíc dávám 4 tablety synefrinu od Smartlabsu pečlivě uložené v kinder vajíčku. Jay z baťohu vytahuje Intra-MD, což je komplex aminokyselin a HBCD (vysoce rozvětvený cyklický dextrin), a dává si jednu odměrku. Já dávám 3, protože potřebuji kalorie a sacharidů jsem za den moc neměl. 90 g cukrů při tréninku pro mě ale není nějak moc. Jsem zvyklý i na víc. Tohle mi pomůže nejen přežít trénink, ale hlavně se z něj pořádně zotavit, protože na expo není sil nikdy dost. Pozdravím se s lidmi, které znám, a vstupuji do samotné posilovny.

Hned na začátku stojí místní DJ, který z posilovny dělá diskotéku. Wow! To je hodně dobré, to jsem nikde neviděl! První místnost je narvaná stroji na záda, prsa a ramena. Jdu dál, protože na strojích vršek těla opravdu necvičím. To nechávám kulturistům. Stále ještě nevím, co pojedu. Rozhoduji se podle toho, jaké vybavení bude zabrané. Budou to goblety. Co vám budu povídat - mít k dispozici jednoručky asi do 120 kg je prostě sen. Postupně rampuji série nahoru po 3 až 5 opakováních, abych se v poslední sérii dostal k 195 librám, což je necelých 90kg. Tu obří jednoručku si pak stavím na lavičku, abych si to mohl podat sám. Zvládám ve 2 sériích 6 nebo 8 opakování a ubírám na 165 liber (asi 75 kg), což mi pro dalších 5 sérií stačí na nějakých 12 opakování. Mezi každou sérií se koukám okolo sebe, protože v posilovně cvičí Dana Linn Bailey, Rob Bailey, celý Alphalete tým včetně Christiana Guzmana, dále tam jsou Ben Pakulski, Kris Gethin, Flex Lewis, Larissa Reis, MMA fighter a profi wrestler Bobby Lashley, Said Sergeyevich Shavershian (bratr Zyzze), Jeremy Buendia, Sadik Hadzovic... Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Brutální zkušenost! Skvělý zážitek.

Po gobletech jdu do místnosti vedle určené spíše pro atlety. Je zde možnost ninja warrior tréninku, strongman tréninku, plyometrie, tlačení prowleru apod. Já dávám sumo mrtvoly, které však nemůžu odjet pořádně kvůli ohnuté ose. Místo toho pak dávám právě tlačení prowleru, což asi dost bere holkám od Alphalete, protože se na mě pořád koukají. Asi ty moje legíny od Trecu, hm? Rozhodně mohu doporučit. Cvičí se v nich moc dobře a pochválila mě v nich dokonce i Olivia Pohanková v Praze. U tohoto cviku (určitě si „prowler push“ vygooglujte) celkem brutálně napumpuji kvadricepsy a hýžďové svaly, protože to je přesně to, co HIIT trénink na spodek těla dělá. 6 sprintů mi stačí. Tepovku mám 2 minuty po každé sérii stále nad 140 tepů za minutu, což je asi o 40 víc, než by bylo zahodno, ale co se dá dělat. Po prowlerech ještě 6 sérií kettlebell swingů, které se do tohoto tréninku prostě hodily kvůli tomu, že to je nenáročný cvik, ke kterému jsem nemusel mít hodně místa. Pak se uvolňuje místo na leg pressu, který jsem nikdy nejel, tak mi hlavou prolétne myšlenka, že bych si mohl zkusit. Na každé straně jsou dva kotouče, tak si říkám, že je tam nechám a snad mě to nezabije. Lehké. Přidávám další dva na každou stranu. No a takhle přidávám ještě dlouho, protože je to s každou sérií lehčí. Na konci mám pak 14 20 a 25 kg kotoučů na každé straně a stále je to lehké. Dávám tedy poslední sérii, kterou ukončím těsně před selháním. Počítám s 8 opakováními, ale dostávám se, tuším, na opakování 18. Bylo to peklo, ale konečně jsem si zkusil legpress, který byl opravdu jen na kvadricepsy a vůbec se u něj nepřetěžoval spodek zad. Prostě sen. A to je k tréninku vše. Po tréninku krátké 20 minutové povídání s fitness celebritami a pak hned na hotel, na který se dostáváme až někdy před 1 ráno. S Jayem nahráváme první fotky na instagram a já hledám jméno jedné slečny od Alphalete, která cvičila v posilovně s námi a (asi) jsem se jí líbil v legínách. Nikdy nevíš, co z toho může být. Spát jdeme někdy před třetí.  

Probouzím se v 6 ráno, abych si vybalil vše potřebné a co nejdříve si zašel na snídani. Na snídani pak má hotelová cestovní klasika. Alespoň polovinu denních bílkovin a tolik tuků, co se do mě vejde. Ve výsledku jsem se pak dostal na nějakých 90 g bílkovin a 125 g tuků z vajíček a slaniny. Jak vím, že tolik? Kouknu a vidím. Tohle mám už zmáknuto. Nebo vy snad musíte pokaždé vážit? Jsem najezený. Mám pak klid od jídla na několik hodin a nemusím řešit jídlo do té doby, než ho budu chtít řešit. Po snídani házím do baťůžků vše důležité a mizím za ostatními před hotel, kde si bereme hotelový minibus, abychom se po 8. hodině dostali na expo. To začíná v 9 hodin ráno. Stánek vypadá skvěle. Nalevo poster Kaie Greena, uprostřed Cody Montgomery, vedle něj PJ Braun a napravo obličej Dany Linn Bailey. Vybalíme všechny potřebné věci z krabic, vyfasujeme oblečení na 3 dny a můžeme se do toho pustit. Mou prací bylo seznámit lidi co nejvíce s produkty všech 4 značek, prodat co nejvíce jejich produktů včetně šejkrů a oblečení, domluvit nějaké pracovní příležitosti a připravit lidi na to, že se budou v určité časy moci potkat právě na našem stánku s Kaiem, Robem a Danou.

Zde nemá smysl popisovat jednotlivé dny konkrétně co do setkání fanoušků s atlety. Mnohem lepší bude, když vám to celé shrnu dohromady z toho, co jsem viděl. Bylo se totiž na co dívat a co poslouchat. Dana s Robem se měli poprvé na stánku objevit v 11 hodin dopoledne v pátek, což mnoho lidí vědělo, protože sledují jejich instagram. Už od 9 k nám lidé chodili na stánek a ptali se, jestli opravdu budou Rob s Danou u nás na stánku. V 9:25 pak přišla parta 3 lidí a zeptali se mě, jestli už mohou čekat na Baileyovce. Mou odpovědí bylo, že určitě mohou, ale že se tu ještě dobrou hodinu a půl neobjeví. Jejich odpověď? „To nám nevadí, hrozně moc je chceme vidět, musíme se s nimi setkat. Jsou naši největší inspirací a na Bodypoweru jsme vlastně jen kvůli nim.“ Wow! Poté jsem se z jejich povídání dozvěděl, jak moc toho o Daně a Robovi vědí, jak moc je sledují a jak je podporují třeba tím, že snad každý kus jejich oblečení je značka Flag nor Fail. Poznal jsem je vážně dobře, protože opravdu celých 90 minut čekali ve frontě, kterou sami založili. Na bližší poznání toho jejich příběhu tedy bylo času dost. Asi půl hodinu potom, co začali frontu, už bylo ve frontě nějakých 30 lidí. Půl hodiny před tím, než se Dana s Robem měli objevit na stánku, tak měla fronta přes 120 lidí. Tady už jsem já, ale i kluci na stánku, pochopil, že Rob a Dana mají neuvěřitelně věrné fanoušky, kteří je milují víc, než já vůbec dokáži pochopit. Já totiž tento vztah k nikomu nemám, natoč k někomu ve fitness průmyslu. Tohle ale nebylo to, co mě překvapilo nejvíc. To byla totiž samotná setkání Dany s fanoušky. Víc jak polovina z nich se po setkání s Danou rozbrečela, tolik to pro ně znamenalo! Dana při setkání každého objala a poté následovalo povídání vlastně o čemkoliv. Lidé ji říkali své příběhy a ona poslouchala.

Nikdy jsem nic takového neviděl a byla to pro mě opravdu zajímavá zkušenost. Kdo sleduje Do you even Youtube ví, že o Daně říkám, že je nejpopulárnější ženou v kulturistice. Ale tohle jsem opravdu nečekal. Troufnu si říct, že nikdo ve fitness nemá fanoušky, kteří by toho sportovce obdivovali z lepších důvodů. Zpátky ale k samotnému expu. O Daně a Robovi bych měl hned několik historek, ale už teď při psaní těchto řádků si uvědomuji, že mě Jenda Caha moc nepochválí. Tenhle report bude delší, než by asi chtěl. Takže k těm příběhům se raději ani dostávat nebudu a povím vám o tom, jaké to bylo, když se s námi Dana, Rob a Austin (ragzholla, znáte ho z videí) loučili v neděli. Dana se rozbrečela a řekla nám, že ještě nikdy nikde na expu takový tým lidí nezažila. Brečela přesně tak, jako to znáte z videí. Prostě bulela a ne a ne přestat. Do toho se smála a bylo vidět, že si tři dny s námi užila. Každého pevně objala a osobně poděkovala. Bylo super s nimi pracovat!

No a Kai? Ten toho měl na práci tolik, co Dana! Schválně vám povím, jak vypadala neděle u Kaie Greena. Někdy po půlnoci se objevil v Emporium fitness, kde se usmířil s Philem Heathem. Zakopali válečnou sekyru a pak si společně s Danou, Robem, Krisem Gethinem, Bradley Martinem, Ulissesem a Williamem Bonacem odjeli trénink celého těla. Phil dokonce Kaie jistil u tlaků s jednoručkami v leže na triceps. Video se určitě objeví v Do you even Youtube příští týden. Trénink skončil někdy před 4 hodinou ráno. To se pak Kai ale už v 9 hodin ráno vracel do posilovny, aby si odjel svůj další trénink. Ještě dopoledne pak spěchal na expo, aby byl na stánku Bodypoweru. Poté ho čekalo něco jako seminář a někdy okolo 3. hodiny měl exhibiční vystoupení. Pak už jsme u nás na stánku čekali na to, kdy se objeví. Když měl přijít v sobotu ve 2 hodiny, tak nakonec došel až v 5. U Kaie vážně nikdy nevíte, má toho tolik a do toho musí stíhat všechna jídla. Do toho tam byly nějaké problémy s organizátory, kteří nechtěli, aby byl u nás na stánku kvůli frontě, která na něj byla. No nakonec se v neděli objevil někdy okolo 5. hodiny a měl tak něco okolo hodiny času na své fanoušky. Jak vypadalo setkání fanoušky s Kaiem? Každý, kdo přišel za Kaiem, pro něj měl nějakou historku ohledně překonávání vlastních limitů, cílů nebo překážek, které ho, nebo ji, v životě potkaly. Kai si všechny tyto příběhy lidí vyslechl a odpovídal jim klidně i tři minuty. A nebyly to jeho myšlenky, které sdílí ve videích a za 10 minut třeba nic neřekne. Ne. Kai zde opravdu každému řekl něco motivujícího, ale i konkrétního, čímž plno lidí rozbrečel. Naprostá většina lidí nám pak říkala, že právě tohle setkání s Kaiem pro ně byl nejlepší zážitek, když ne v životě, tak alespoň na Bodypower UK Expo 2016. Sledovat Kaie při těchto setkáních s fanoušky bylo něco, čehož si nesmírně cením. Ne kvůli tomu, že jsem měl možnost tohle sledovat, ale kvůli tomu, že jsem poznal něco úplně nového. S takovouto interakcí mezi osobností a jeho fanoušky jsem zatím zkušenost neměl vůbec žádnou. Bylo to hodně zajímavé. Bylo to i úplně jiné, než to, jaký vztah měla Dana se svými fanoušky. Zde pak musím i zmínit to, že první ve frontě na Kaie byla má nová dobrá kamarádka z Maďarska, které aktuálně žije ve Finsku, Viktória Volom. Ta na Kaie čekala tři hodiny a během těch třech hodin si většinu času, když jsem zrovna někoho neobsluhoval, povídala semnou. Já moc na potkávání nových lidí nejsem, ale Viktórii jsem poznal moc rád a nemůžu se dočkat, až se s ní uvidím znovu! Viktória si pak s Kaiem povídala asi 3 minuty a já bych vám mohl jen o tom jejich setkání napsat další reportáž. Takhle jen můžu říct, že jsem za ní moc šťastný a bylo super to všechno sledovat. Vím, jak moc, to pro ni znamenalo.

A jak jsem si užil Kaie já? Kromě toho, že jsem mu asistoval, tedy držel trika, která podepisoval a podával fix, tak jsem měl asi 10 minut na to, abych si s ním popovídal. Na co jsem se ho zeptal? Rozhodně na nic, na co se ho ptá každý. Mě totiž nezajímá, jak nejlépe procítit svaly zad, nebo jestli bude soutěžit na letošní Olympii. Já na tyhle otázky odpovědi znám. Kaie jsem se zeptal: „Kaii, mám na tebe velmi zásadní otázku, na kterou potřebuji přímou odpověď. Máš rád Star Wars?“ A Kai se začal smát a řekl mi, že má a to moc. Poté mi povídal o tom, jak jako malý sledoval Star Wars a byl to jediný takový sci-fi film, který ho bavil. A jak dospíval, tak to znovu byl jeden z mála filmů, který mohl sledovat a cítit se při něm dobře. A v současnosti, i když nemá čas na filmy, ani seriály, tak jsou to právě Star Wars, na které se může dívat a pořád se mu líbí. A to na nich oceňuje nejvíc. Je to film, který je pro děti, mládež, dospělé ale i staříky, kteří na Star Wars vyrostli. A ještě jedna historka s Kaiem, která bude stručná. Viděli jste někdy Kaie pít? Kai mě poprosil o vodu, tak jsem mu hodil 0,75l vodu a co Kai udělal? Zaklonil hlavu a láhev vypil tak rychle, jak mu voda stačila natéct do krku. Trvalo to asi 2,6s. Nechápal jsem a spolu semnou dalších asi 40 lidí, kteří to sledovali v přímém přenosu okolo našeho stánku. Kaie jsem se zeptal „Kaii, co se to teď jakože stalo?“ Jeho odpověď? „Už jsem měl pořádnou žízeň. Díky za vodu, kamaráde.“

Z posledních dvou odstavců tedy asi vidíte, že jsem si Bodypower moc užil. Za celé 3 dny jsem neměl snad ani 2 hodiny na to, abych se prošel po expu. Pracoval jsem na stánku a úplně zapomněl, že klidně můžu poprosit o půl hodinku volna a projít si expo. Za celé expo jsem mluvil česky jen jednou a to tehdy, když jsem na konci nedělního programu zašel za Andi Neumannovou a popovídal si s ní poprvé od loňského Mozolani Classic. Dlouho jsme se neviděli! Andi se pak povedlo vyfotit s Kaiem, ale to je zas na jindy. To samo o sobě je na další slohovku. Maličko mě mrzí, že jsem se nešel podívat na profi soutěž, ale s tím se nedá nic dělat. Místo toho jsem si parádně zatrénoval v nejlepší posilovně, kterou jsem kdy navštívil. Díky Emporium Gym za to, že jsme si tam mohli zatrénovat zadarmo.

Expo bylo super. Byl zde úplně každý, kdo něco znamená, kromě Jaye Cutlera a několika málo lidí, co mají těsně před soutěžemi – Dexter Jackson, Steve Kuclo, Juan Morel, Dallas McCarver atd. Samozřejmě, že to nebylo o kulturistice, nýbrž o fitness - ale to je úplně v pořádku. Pokud si pak budete číst něčí report o FIBO, kde vám recenzent bude tvrdit, že FIBO stálo za nic, protože je to fitness a ve frontách s kulturisty nikdo není, tak je to pouze jeho názor a dojem. Není to žádný fakt. Podle mě je zase super to, že si každý může vybrat, co ho zajímá a baví. Já si mnohem radši popovídám s Christianem Guzmanem, než s Branchem Warrenem. Proč? Protože na Branchovi nevidím nic zajímavého. Jasně, je to jeden z nejlepších kulturistů poslední dekády. No a co? Guzman je zase nejpopulárnější youtube fitnessák současnosti, protože se do něj umí vcítit miliony fanoušků. Je to kluk, jako já. Kdyby lidi kulturistika opravdu tolik zajímala, tak bude na fotky s Cedricem McMillanem stát fronta. Ta fronta na něj ale nebyla žádná. Kulturistika si to pokazila sama.

V Anglii jsem sledoval nejnovější video Bostina Loyda, které bylo skoro je o tom, co zvládne všechno za den kam aplikovat. Myslíte si, že to dělá jen Bostin? Podívejte se na české profíky a uvidíte, že ten problém profi kulturistiky je celkem velký. Na profi soutěž jít s nastřeleným ramenem, které vypadá jak třetí paže. Ne díky. 90. léta jsou už dávno pryč. Hroudy bez tvarů nikoho nezajímají. Estéti jako Simeon Panda, Ulisses jr., Bradley Martin nebo Sergi Constance jsou mnohem zajímavější. Nesouhlasíte? OK. Váš názor. 3 hodinová fronta na Gymshark a 4 hodinová fronta na Guzmana dokazují, že tento názor je menšinový. Bodypower byl parádní! Každým rokem je větší a pro plno lidí to bylo to nejlepší expo, na jakém kdy byly. Řekla nám to Dana, kluci z Gymsharku o tom mluví ve videích, které dávají tento týden na Youtube, moji známí z Anglie (Banji DeMayji, Luke Sandoe, Ryan Terry nebo Rosie Rascal) si to myslí také. Já budu doufat, že si mě Joe s Kenem do Anglie pozvou i za rok, protože tahle zkušenost stojí za zopakování!

  •