Norbert Zajac: "Cením si druhého místa na amatérské Olympii"

Norbert Zajac: "Cením si druhého místa na amatérské Olympii"

V České republice a na Slovensku je jen několik málo kulturistů, kteří mají takový vztah s fanoušky, jako Norbert Zajac. Zájem fanoušků o tohoto kulturistu má jeden velký důvod. Noro má pro kulturistiku silnou vášeň, kterou lze cítit ze všech jeho příspěvků. Kulturistiku miluje. Po úspěších na letošních soutěžích se Noro dokonce rozplakal na kameru, když s ním lidé dělali rozhovor.

Norbert Zajac: "Cením si druhého místa na amatérské Olympii" 

O jeden takový rozhovor jsem se postaral i já a Noro se mi během něj omlouval za slzy, jako by to snad bylo něco špatného. Naopak. Byl to důkaz toho, jak moc pro něj kulturistika znamená. Právě tohle byl pak ten důvod, proč jsem Norberta kontaktoval a poprosil ho o rozhovor, který jsme spolu udělali na Skypu. Nora jsem požádal o 30 minut času, ale nakonec z toho byla hodina. Noro se rozpovídal a neustále mě překvapoval tím, jak moc žije pro kulturistiku. Já doufám, že rozhovor překvapí i vás a dozvíte se z něj o tomto talentovaném slovenském kulturistovi něco, co pro vás bude třeba úplnou novinkou.

Norbert ZajacNoro, pověz mi něco o začátku tvé letošní sezóny. Jaké to bylo představit se znovu mezi muži?

Já jsem už loni absolvoval první sezónu mezi dospělými, kde jsem na ME i na amatérské Olympii získal čtvrté místo a na MSR místo třetí. Cílem této sezóny bylo ukázat se na zahraničních pohárových soutěžích. Jako první soutěž jsme zvolili americký Arnold Classic amateur. Tam jsem si moc chtěl zasoutěžit. Byl to pro mě jeden z velkých snů. V USA to ale bohužel nedopadlo, skončil jsem sedmý. Hodně lidí mi říkalo, že jsem to měl udělat jinak, tedy nestahovat do nižší váhovky a být tam, kde bych byl normálně.

Po Arnoldu přišly ale další dvě pohárové soutěže - IFBB Diamond Cup v Žilině a amatérská Olympia ve Španělsku. Před nimi dokonce ještě MSR. Jak srovnáváš formu z Ameriky s formou, kterou jsi předvedl na těchto soutěžích?

Zhodnotil bych to asi takto. Slovenský šampionát se konal dva měsíce po Arnoldu a já jsem přišel o necelých 8 kg těžší. Na tuto soutěž jsem nijak moc formu neladil, ale forma i tak nebyla zlá. Důkazem je to, že mě porazili vlastně jen tři reprezentanti. Jožko Nagy, Tomáš Tabačiar a Ján Soták. Na Diamond Cup už jsem to trochu odvodnil a soutěžil jsem asi o 6kg těžší, než na Arnoldu. Z hlediska výsledku je právě první místo na Diamond Cupu prostě první místo, což se počítá. Z hlediska konkurence si ale více cením druhého místa na Amatérské Olympii.

Tak tak, tam jsi prohrál pouze s Samirem Troudim, což je na amatérské scéně opravdu zkušený závodník a nově se z něj díky prvenství ve Španělsku stal profík.

Těšilo mě, že mě porazil Samir ve svalovém rozvoji jen o bod. Body navíc mu dali jen ve volné sestavě. Tam jsem si ale 100% jistý, že právě sestavu jsem měl lepší já. Podle názoru některých lidí, třeba i Igora Kopčeka, jsem ho klidně mohl porazit. To je rozhodně něco, co mi lichotí. Pravdou ale je, že i kdybych vyhrál, tak bych v následném souboji o profi kartu v absolutce šanci neměl, protože ten Španěl byl perfektní. Potom tam byl Turek, vedle kterého už jsem stál na Diamond Cupu. Na něj bych si na rozdíl od toho Španěla i troufal. *smích*

Jakou soutěž sis tedy na jaře vlastně užil nejvíc? Byla to Olympie ve Španělsku, domácí závody v Žilině, nebo tvůj první závod v Americe?

Asi tu Žilinu jsem si užil nejvíc, protože to bylo domácí prostředí. Byli mě tam podpořit přátelé, rodina i sponzoři. Paradoxně právě na Mozolani Classic jsem v minulosti nekončil zrovna dobře. Letos to ale klaplo! Další věcí je to, že jsem na Diamond Cupu poznal dívku, se kterou jsme se dali dohromady. I kvůli tomu je pro mě tato soutěž TOP!

Noro, to jsem nevěděl! Pověz nám o slečně trošku víc. Závodí?

Je to velmi zajímavý příběh. Ona vlastně vyhrála na Diamond Cupu soutěž Mozolani Expo Challenge, což byla soutěž určená pro začínající závodníky a závodnice. Já jsem si s ní psal ve dnech před soutěží, i když těsně před soutěží už moc ne. To jsem měl v hlavně jen soutěž a ne nějaké randění. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme se poznali, padli jsme si do oka a bylo to moc pěkné. Uvidíme, co z toho bude. *smích*               

Norbert ZajacUž jste spolu cvičili? Cvičí jako holka, nebo se do toho dokáže pořádně opřít?

Byli jsme spolu v posilovně, ale spolu jsme necvičili. Uvidíme do budoucna, zatím nemůžu hodnotit. Dokonce jsme se dohodli i na nějaké spolupráci jako trenér – svěřenkyně. Ona by se ráda představila v SAKSTu na podzim na soutěži Mozolani Cup, kam ji já budu připravovat. Sám nejsem zastáncem toho, aby partner řešil přípravu své partnerky, protože buď trenér-partner nemá objektivní názor, nebo naopak svěřenkyně-partnerka nemusí dobře přijímat kritiku, což by nemuselo dělat dobrotu. My jsme se dohodli tak, že přípravu a náš osobní vztah úplně oddělíme, a já věřím, že to bude fungovat.

Noro, cítil jsi na sebe před letošní sezónou nějaký tlak jak ze strany fanoušků, sponzorů nebo sebe sama?

Ze strany sponzorů určitě ne, ale ze strany fanoušků do jisté míry ano. Tím, jak jsem mediálně dost známý, tak mě sleduje i dost lidí na sociálních sítích, a tam se občas objeví nějaké takové kritické komentáře a útoky. Lidé zde ale zapomínali na jednu věc, kterou je to, že jsem mezi muži teprve druhým rokem. Zde si dovolím tvrdit, že v rámci Slovenské republiky se mi povedlo jako jednomu z mála prosadit na velkých závodech v mužských kategoriích i těsně po přestupu z juniorů. Tento přechod z juniorů do dospělých se ne každému podaří a někdy to trvá i několik let. Ale je jasné, že jsem chtěl i já sám uspět. Neměl jsem medaili a po ní jsem opravdu toužil. Tím vítězstvím na Diamond Cupu mi tedy spadl kámen ze srdce a já zavřel pochybovačům ústa. I tak se ale objevily komentáře, které říkaly, že tam byla slabá konkurence, nebo že já jsem tam vyloženě svítil svou připraveností. Tady ale mohu zmínit právě tu Olympii, kde byla konkurence obrovská, ale já i tak potvrdil tu svou výkonost. A to mě moc těší.

Ústa nikdy nezavřeš všem, ale to vůbec není důležité. Já vím, že se ti na Diamond Cupu stala taková nehoda ve sprše a vsadím se, že jsi tuhle historku ještě nikde veřejně nesdílel. Pochlub se, co se ti v té sprše stalo. Pamatuješ si na to? Já jsem byl u toho a viděl jsem, jak moc tě tato příhoda naštvala.

Ano, pamatuji se! Naštval jsem se pořádně. Já jsem už byl natřený a namazaný a prošel jsem se okolo sprchy, která se spustila. Výsledkem bylo to, že mi smyla půlku barvy a já byl brutálně naštvaný. Pěnil jsem tam na každého, kdo za to ani nemohl. Bál jsem se, že je soutěž ztracená. Nakonec mě ale zachránil Pro Tan Team Slovakia. Ti mě natřeli ještě lépe, než jsem byl před tou nedobrovolnou sprchou. Za to jim moc děkuji! Zachránili mě.

Můžu potvrdit. Ty jsi měl v té šatně barvu parádní, ale po příchodu ze stánku Pro Tan Slovakia byla ta barva ještě lepší.

Ano. Tímto bych chtěl závodníkům vzkázat, aby do budoucna po nanesení barvy zašli do sprchy s fotobuňkou, která půlku barvy smyje, a pak utíkali na nový nános barvy do stanu Pro Tanu. Jen tak budete mít tu perfektní barvu!

Norbert ZajacV letošním roce ses dostal i k silovému trojboji. Jak tě napadlo kombinovat kulturistiku s tímto silovým sportem?

Začalo to úplně nevinně. Po Arnoldu jsem nasadil klasický silový trénink, protože to mě baví od jakživa ze všeho nejvíc. Miluji zvedání těžkých vah. Svou silovou výkonnost jsem ale nikdy nevnímal a to i přesto, že jsem si sílu držet během diety. Netvrdím, že jsem silný, ale když to porovnám s ostatními třeba i těžšími kulturisty, se kterými jsem měl před soutěží společný trénink, tak jsem na tom byl vždy silově velmi dobře. Jasně, kulturista není o zvedání těžkých vah, ale já tam prostě cvičím. Já jsem zjistil, že moje váhy z pracovních sérií používají i mnozí kulturisté právě pro to jedno opakování, což mě přivedlo k tomu trojboji. Po konzultaci se svým trenérem Andrejem Mozolanim a sparing partnerem / konzultantem pro trojboj Aladarem Uheríkem (mimochodem 12násobným mistrem Slovenska v powerliftingu) jsem se rozhodl, že si tu soutěž v trojboji vyzkouším. Soutěž mi nakonec vyšla na víkend týden před Diamond Cupem. Na tuhle soutěž jsem si odběhl přímo ze superkompenzačky, když jsem v sobě měl asi 50 gramů sacharidů. Podařilo se mi nazvedat 575kg (asi 195kg dřep, 145kg bench press  a 235kg mrtvý tah) a hlavně z toho byla medaile. Na mých asi 86kg a superkompenzaci to tedy nebyly vůbec špatné výkony a moc mě to potěšilo. Druhá věc bylo to, že mě to bavilo a do budoucna plánuji v trojboji ještě nějaké ty starty absolvovat.

Co na tohle všechno říkají sponzoři? Takové extrémní silové výkony týden před soutěží, to je docela risk.

Říkali, že je to hazard a že zbytečně riskuji. Pro mě jsou ale ty váhy na soutěži velmi podobné těm, které používám v tréninku samotném. Pokud je tedy hazard soutěž, tak je hazardem i ten můj obyčejný trénink. Pokud se mám zranit, tak se zraním spíše na tom tréninku samotném. Kulturisté se ale většinou při cvičení nezraní tak často, jako při obyčejných činnostech. Třeba při stěhování a nošení různých břemen. Branch Warren si kvadriceps utrhl na parkovišti, když lezl do auta. Každý si také pamatuje scénu z Generation Iron, kde spadl z koně.

Ještě k tomu trojboji. Máš nějaké své vysněné výkony? Těch soutěží tě teď čeká víc, protože soutěž v kulturistice předběžně plánuješ až na podzim příštího roku.

Já bych chtěl zkusit i dres. Tam netuším, jak mi to půjde. Pokud ale bude v dresu vyšší riziko zranění, tak budu i nadále soutěžit pro zábavu ve stylu RAW. A to klidně i na soutěžích, kde je povolený dres. A právě v RAW bych se rád pokusil i o 800kg total v trojboji. Já mám stále obrovské rezervy v technice. Doteď jsem tyhle cviky cvičil spíše „kulturisticky“ a na soutěži vše zvedal hrubou silou. Na soutěže ani nejsem vůbec zvyknutý. Je to jiné, než na tréninku. Na soutěži je často velmi dlouhá pauza mezi pokusy a na to je potřeba natrénovat. Jako kulturista mívám pauzu vlastně jen na přidání kotoučů na činku a pak se hned jde zvedat. V rámci kulturistické objemové přípravy si myslím, že mi právě trojboj pomůže, protože si rád dávám cíle a konkrétní výkony pro mě budou právě tím cílem, který mě požene kupředu. Důležité samozřejmě bude i naučení se techniky v dresu. V dresu ty výkony prý nejsou tak o síle jako o tom naučit se z dresu vytěžit co nejvíc. Takže technika! A to taky bude chvilku trvat. Uvidíme, jak to půjde.

Silový trénink samozřejmě představuje ještě vyšší nároky na regeneraci. Jak tohle zvládáš ty?

Tady je samozřejmě důležitá suplementace, kterou já mám zabezpečenou díky spolupráci s firmou Extrifit.

Masérsky salón Inge&Ladislav je mým dalším sponzorem. Tento salón mám kousek od svého domu, takže je dobře postaráno i o mé šlachy a svaly. Tím, že jsem mezi Arnoldem a MSR nabral tolik svalů, tak jsem měl menší problémy s ohebností. Dělalo mi problém sebrat třeba i klíče ze země. Sice jsem nebyl zkrácený, má flexibilita je na velmi dobré úrovni, ale svaly bývaly ztuhlé. Právě s tímto problémem mi pomohli v masérském salónu Inge&Ladislav.

Zmiňuješ sponzory. Kdo tě v přípravě na letošní soutěže podporoval?

  • Začnu firmou SLOSMAT, která mě podporuje finančně a patří mezi mé tři generální sponzory. Těmi jsou právě SLOSMAT, Extrifit a Mozolani The Fitness Authority.
  • Samozřejmě Extrifit, který se stará o mou suplementaci. Já těch doplňků nesním vůbec málo a vždy si toho naporoučím opravdu hodně. Z jejich strany ale není nikdy problém a starají se o mě velmi dobře.
  • Dále je tam samozřejmě celý kolektiv lidí okolo Mozolani Fitness včetně mého trenéra Andreje Mozolaniho, který mě v rámci sponzorství trénuje. Každý, kdo se pohybuje v tomto sportu, ví, že coaching není vůbec levná záležitost. Já mám tohle vyřešené díky Andrejovi. Mozolani Fitness mi přistupuje vstříc ve všem, díky čemuž mám i v práci profesionální podmínky. Tréninky s klienty si přizpůsobuji podle sebe, abych měl třeba i v přípravě čas na svá jídla.
  • Dalším sponzorem je již vzpomínaný Masérsky salón Inge&Ladislav.
  • Nedávno jsem navázal také spolupráci se společnosti Gorilla Wear, která mě obléká.
  • Poté mi pomáhal také CHÂTEAU GBEĽANY, což je penzion.
  • Nesmím zapomenout na svého webmastera společnost V-Fit s.r.o.
  • Velké díky patří Salón MaĎufa. Je můj sponzor na vlasy a starají se mi i o styling, což mělo úspěch na soutěžích.
  • Musím vzpomenout i Michaela Sallut design, kteří se mi starají o plavky na soutěž. Zde musím zmínit i to, že dokáží ušít plavky ze zde na den. I v takové situaci jsem už byl a mohl se na ně spolehnout.
  • Dále je tu Klub športu a zdravia, to je takový hardcore gym, který je kousek od mého domu a já tam mohu kdykoliv zdarma cvičit. I to se občas hodí, především v přípravě na soutěž.
  • Poté podpora od TETRAS translations, kteří sponzorují i mou oddílovou kolegyni Janku Milovou.
  • Vážím si i podpory od Hockey Shop Žilina.

V nejbližších dnech se dočkáte i druhé části rozhovoru, kde se s Norem dostaneme k tématům jako je:

Andrej Mozolani

Kdo je tou osobou, která stojí za úspěchy Norberta Zajace

Kolik mg/g kofeinu do sebe Noro dostane v období diety

Podpora nejen ze strany fanoušků

Norbert Zajac

  •