Vítek Sahula: "závodím pro zábavu"

Vítek Sahula: "závodím pro zábavu"

Jednou z velkých nadějí, které se rekrutovaly pro "velkou" kulturistiku již od dorostového věku, je Vítek Sahula. Závodí v době kdy má chuť, doprovází po ČR ty největší kulturistické hvězdy a pomáhá s přípravou dalším závodníkům. Kdo je Vítek Sahula? 

Vítek Sahula: "závodím pro zábavu"

Vítku, ty ještě rozhovor na Aktinu nemáš. Představ se tedy prosím těm, kteří tě neznají, nebo si o tobě ještě nic nepřečetli.

Ahoj, jmenuji se Vítek Sahula, pocházím z Českého Brodu, je mi 25 let a kulturistice se věnuji asi jedenáctým rokem. Své vůbec první závody jsem absolvoval v roce 2006 v mladším dorostu. Tam jsem obsadil druhé místo. K soutěžení mě přemluvil můj kamarád a bývalý trenér Slávek Vinogradov. Soutěžení se mi zalíbilo, a tak jsem v něm i pokračoval.

To jsi tedy pokračoval a úspěšně. Jak ke kulturistice přistupuješ?

Mám to tak, že většinou jeden rok soutěžím já a další rok někoho připravuju a sám mám volno. U sebe vždy čekám na to, až budu mít tu správnou motivaci a hlavně chuť závodit. Neberu to tak, že závodit musím z povinnosti.

Co to znamená mít chuť do závodění?

Je to o tom, že máš pro přípravu nějaké zázemí. Musíš mít prostředky k tomu naplno se věnovat tréninku a mít k tomu dost času. Musíš mít dostatek doplňků na celou přípravu. A hlavně musíš být hladový po tom vítězství. Já to nemám tak, že bych měl každý rok nějaký cíl. Teď musím vyhrát tohle, nebo tamto. A příští rok znovu a pak zase. Já si od toho soutěžení i rád odpočinu, pak se mi do toho chce zase o něco víc.

Jaké jsou tvé cíle v kulturistice? Zatím soutěžíš mezi klasiky, takže odpověď "profi karta" od tebe nečekám a ani ty sám se asi nechceš srovnávat s profíky jako je Roelly Winklaar nebo Phil Heath.

S nimi se určitě srovnávat nechci, i když jsem si na večeři s Philem dělal srandu, že za dva roky na Olympii. On se jen usmál a řekl "tak jo". To jsme si jen tak dělali srandu, já závodím pro zábavu. Za nějakým větším cílem nejdu. Do budoucna je můj cíl vítězství na republice v mužích a od toho by se odvíjelo, jestli bych jel na nějakou větší soutěž jako je ME nebo MS, popřípadě pohárovku typu Arnold Classic nebo Olympia Amateur.

Do kolika let bude Víťa Sahula soutěžit?

Těžko říct. Buď jsem letos soutěžil naposledy, nebo budu závodit ještě dalších 20 let. Bude to podle toho, jak se mi bude chtít. Teď to říct nedokážu.

Hlavní důvod, proč jsem tě oslovil s prosbou o rozhovor, bylo to, co jsi už nakousl. K Philovi se ještě dostaneme. Teď mi ale pověz, jak to všechno začalo. Jak jsi se dostal k práci v zákulisí velkých kulturistických soutěží?

Poprvé jsem se k tomu dostal na prvním ročníku EVLS Prague Pro. Tehdy mi to dohodil Slávek Vinogradov. Nabídl mi možnost pracovat na backstagi, kde bych pomáhal s těmi zákulisními věcmi, jako je příprava harmonogramu, organizace toho, kde budou mít závodníci šatny, kde bude rozcvičovna apod. Asi jsem se osvědčil a rok po roce jsem na EVLS působil v zákulisí. Od druhého roku to ale už nebylo přes Slávka, nýbrž přes Míšu Kováčovou, která má na starosti i Mozolani Classic a IFBB Diamond Cup. Míša mě oslovila sama s tím, jestli bych mohl pomoct a já samozřejmě řekl, že ano. Dostal jsem na starosti pozici vedoucího závodníků a staral jsem se o profíky. Na EVLS vyzvedávám každý rok profíky na letišti, starám se o uvítání a jejich převoz na hotel. Starám se o to, aby byli všichni všude v čas. To znamená podpisovky, setkání s fanoušky a celkově úplně všechno, co máme v harmonogramu.

Baví tě tahle práce v zákulisí víc, než samotné soutěžení?

Já bych řekl, že oboje má něco do sebe.

Například večeře s Mr. Olympia Phillipem Heathem, že?

Třeba večeře s Philem, nebo podívání si s jeho manželkou o tom, jaký je Phil v přípravě a jak pomáhá doma s vařením. Tyhle pikantnosti jsou určitě zajímavé. Míša Kováčová se mě pak po Mozolani Classic ptala, jestli jsem spokojený a jestli víkend dopadl podle mých představ. Já nemohl odpovědět jinak, než pozitivně. Proč bych nebyl spokojený, když jsem se mohl podílet na takové akci, dostat za to zaplaceno a k tomu mohl jít na večeři s Philem Heathem, kde si povídáme několik hodin. K tomu se o něj starám, aby dorazil v čas na backstage, kde ho čeká příprava na exhibiční vystoupení. Celou dobu se můžu bavit s ním a s jeho ženou o tom, co má kdo rád k jídlu po závodech atd. Proč bych nebyl spokojený?

Tak to je sen. Užil sis tedy letošní Mozolani Classic ze všech soutěží, na kterých jsi pracoval, vůbec nejvíc?

Já myslím, že jo. Tohle byl zatím největší zážitek. Třeba na EVLS jsem měl možnost bavit se hodně s Flexem Lewisem, ale rozhodně ne tolik, jako tady s Philem. S Flexem jsme prohodili několik málo vět, ale toho času jsem s ním rozhodně neměl tolik, jako v Žilině s Philem. Phil mi potom dokonce donesl na večeři fotku s poděkováním za to, že jsem se o něj staral. Bylo to úplně super!

Vítku, Phil tedy vůbec není ten namyšlenec, jak se píše na internetu, který se zajímá jen o sebe?

Ne, vůbec ne. Vůbec takový není. Je úplný opak. Já jsem ho vedl na podpisovku, kde se všem dlouho věnoval. Pak už musel odejít, ale cestou ho zastavovali další kluci, kteří chtěli podpis, nebo fotku. Pak už ale musel samozřejmě někoho odmítnout, protože musel být zase někde jinde. Možná právě tihle lidé, které v podobné situaci odmítne, si to mohou myslet. To ale není o tom, že se s nimi nechce vyfotit. On nemůže. Musí být jinde. Sám mi říkal, že by jim klidně podepisoval fotky celý den, ale nejde to. To ho právě naučila jeho manželka. Domluvila mu, protože zapomínal jíst. Donutila ho, aby si tohle zorganizoval a naučil se říct ne. Tuhle radu si prý vzal k srdci, začal to tak dělat a smál se, že se díky tomu zlepšil. Asi to funguje. Je to v pohodě týpek, který umí poděkovat a je vděčný, když mu pomůžete. To samé jeho manželka Shurie. Ta se mě zase ptala po exhibičce Phila, co pro mě můžou udělat za to, že jim pomáhám. Jestli chci tričko, nějaký plakát nebo tak. Tak říkám, že nic, že jsem strašně rád za to, že se tady o ně můžu takhle starat a bavit se s nimi.

Jo, jo, Vítku. Lidé se vždy chtějí s těmi profíky fotit, nebo od nich mají speciální vzkazy někde na tričku, nebo na opasku do posilovny. A co ty? Ty se s Philem, jeho manželkou a Míšou Kováčovou procházíš venku a uděláš si s nimi jen nějaké selfie, protože nejlepší je pak stejně ten samotná zážitek a zkušenost.

Jo i o tomhle pak Phil mluvil na večeři. Byl strašně vděčný za to, že může sedět na večeři u jednoho stolu s normálními lidmi a pobavit se o tom sportu úplně v pohodě. Já všude na internetu slyším, jak Kai strašně moc řeší kulturistiku a žije jen jí, kdežto Phil se stará o kulturistiku jen v posilovně a mimo přípravu ho kulturistika nezajímá. To ale není vůbec pravda. On zbožňuje kulturistiku a klidně se o ní baví hodiny. I na té večeři jsme se nebavili snad o ničem jiném, než o kulturistice. A to ne kvůli tomu, že bychom se ho na to ptali my. On sám s těmi tématy přicházel. Bavili jsme se například o Andreasu Munzerovi a Philovi se rozsvítily oči a hned začal manželce ukazovat, jak byl Andreas napruhovaný. Bylo vidět, jak ho to zajímá. Phil kulturistiku miluje.

Z pohledu fanouška kulturistiky teda ta nejlepší možná zkušenost. Jak se k tomuhle, co děláš ty, může dostat někdo další? Existuje nějaký postup?

Musím říct, že je to o náhodě a nějakém kamarádovi, který tě k tomu nějak přistrčí a dohodí ti to. U takhle velkých soutěží si ti pořadatelé vybírají další lidi k sobě podle nějakých dřívějších zkušeností. Ten první ročník EVLS byla náhoda, ale další roky to bylo o tom, že o nás věděli. Povětšinou jsme tam byli ti samí lidé. Na velké soutěži potřebují lidi, kteří ví, jak to v tom zákulisí funguje. Plynulost soutěže je strašně důležitá.

Jak jako člověk, co se o kulturistiku zajímá, hodnotíš přítomnost velkých profesionálních soutěží v České republice (EVLS Prague Pro) a na Slovensku (Mozolani Pro Classic)? A co víc, Mozolani má na exhibičku nejlepšího kulturistu na světě v Philu Heathovi a na EVLS soutěží většinou vlastně všichni top kromě Phila.

Podle mě je to obrovská příležitost pro české fanoušky přiblížit se k profíkům trošku víc a uvědomit si, že to jsou normální lidi. Nejsou to nějací panáci, co si jen stoupnou na prkna, hodí pózy a hotovo. Jsou to kluci, se kterými si můžeš podat ruku, popovídat si a poznat je. Lidi se mohou díky takhle velkým soutěžím zajímat o kulturistiku zase o něco víc, protože to pak vidí na vlastní oči. Znám plno lidí, co cvičí jen rekreačně, ale šli se podívat na expo a byli z toho nadšení. A kdo ví, jak dlouho tu ty závody budeme mít. Je potřeba tuhle příležitost využít a zajít se na to EVLS nebo Mozolani podívat. Je to rozhodně levnější, než dát 100 tisíc za výlet na Olympii do Vegas. Prahu si může dovolit každý, i když je to v současnosti jedna ze třech největších soutěží na světě.

Od zahraničních profíků k jednomu českému profíkovi, který je tvým trenérem. Jaké je to být pod vedením Milana Šádka. Tedy IFBB Pro Milana Šádka.

Pro mě je to především velká zodpovědnost, protože nechci Milanovi udělat ostudu. My jsme dlouholetí kamarádi. Známe se asi 9 let díky soustředění talentované mládeže. Když jsem se letos chystal na jaro, tak jsem si říkal, že to chci zkusit zase trošku jinak, než v minulosti. Slávek Vinogradov má hodně práce co se týče mezinárodních závodů, když je jak mezinárodní rozhodčí, tak i profesionální rozhodčí. Pod Slávkem jsem se navíc chystal asi 10 let. Abych se tedy naučil něco nového a získal další zkušenosti, tak jsem navázal spolupráci s Milanem. Dalo mi to strašně moc. Naučil jsem se cvičit zase trochu jinak a svalovým rozvojem jsem udělal velké pokroky. Hlavně se mi srovnal rozdíl mezi vrchní a spodní polovinou těla. Záda teď trochu dojely a ramena byly plnější. Oba dva jsme tu jarní přípravu pojali trochu jako zkoušku a zjistili jsme například to, že nemůžu hodně cukrovat. Hned pak natáhnu vodu, se kterou mám i normálně problém. Do dalších příprav ale nové zkušenosti, díky kterým víme, jak si s tím pohrát do budoucna.

Rozhovor s tebou dělám v Kutné Hoře. Nacházíme se v Golem's Gymu a jsme po tréninku. Je to taková old-school hardcore posilovna, tedy něco úplně jiného než to, co najdeš třeba v Praze, kde jsou moderní posilovny jako třeba dvě Olympie Tomáše Bureše. Jaké posilovny prefereješ ty? Kde se ti cvičí nejlíp? Klidně můžeš zmínit i nějaké tvé oblíbené bouchárny v České republice.

Já mám rád spíše tyhle činkárny, trochu hardcore. Samozřejmě že komfort třeba u Buráka na Opatově je super, ale tohle má trošku jinou atmosféru. A tím vůbec nemyslím, že by Olympia měla atmosféru špatnou, ale je to jiný. Tady můžu srovnat i Olympii ve Vršovicích a na Opatově. Ve Vršovicích se cítím líp. Je to právě taková spíše bouchárna, i když je to tam všechno nové. Má to ale jinou atmosféru. Strašně hezky se mi cvičí i u Míši Podnecké v Kolíně ve STAPu. Tam mají starou posilovnu, kde její taťka většinu těch strojů dělal sám. Je tam ale všechno. Nic tam nechybí a zacvičíš si tam cokoliv. Letošní přípravu jsem se chystal u nás v Úvalech ve fitness centru Mamut. Tam se mi taky cvičí parádně. Je tam taková rodinná atmosféra, kde se všichni znají. Sice tam některé věci chybí, ale když se člověk chce na tu soutěž nachystat, tak si vždycky poradí. Když chceš makat, tak si zacvičíš pořádně i v té posilovně, která je méně vybavená.

Pochlub se ještě s tím, koho jsi v posledních letech připravoval. Vím totiž, že jsi pomáhal, nebo pomáháš, hodně talentovaným závodníkům.

Na podzim chystám kamarádku na kondiční soutěže v bodyfitness. Připravoval jsem Davida Příkopa, který loni vyhrál ME v juniorech. 5 let zpátky jsem chystal Míšu Podneckou, když vyhrála MČR v bodyfitness, na ME byla třetí a na MS třetí. Na loňské podzimní soutěže jsem připravoval Standu Čecha, který závodil v kategorii men's physique a také se umístil na finálových příčkách. Trénování mě baví. Lidi trénuji hlavně tehdy, když sám nesoutěžím. Až letos poprvé jsem měl situaci, kdy jsem se chystal na závody a zároveň někoho trénoval na tu samou sezónu. Do juniorů jsem chystal Petra Jona, který se chystal na svoje první závody. Petr je zároveň můj sparing. Do physique jsem ještě chystal Honzu Hrázského.

Připravovat dva závodníky a zároveň i sám sebe na soutěž bylo náročné. Jak je člověk v dietě, tak je tam toho stresu trochu víc. Mám radši, když já sám nejsem v přípravě chystám-li na soutěž někoho dalšího. V objemu jsem víc v klidu a můžu být pro závodníka větší oporou.

Tak jo, Vítku. Rozhovor je u konce a já ti moc děkuji za tvůj čas! Pokud chceš někomu něco vzkázat, nebo poděkovat lidem, co si to zaslouží, tak máš prostor.

V první řadě bych poděkoval Milanu Šádkovi, že mi pomáhá s přípravou a ujal se mě. Doufám, že semnou bude chtít spolupracovat i nadále. Chtěl bych poděkovat Madmaxu, že mě dlouhodobě podporuje tréninkovým vybavením a oblečením do fitka. Určitě chci také poděkovat rodině, že mě podporuje. Děkuji Slávkovi Vinogradovi za to, že mě přivedl k tomuto sportu a životnímu stylu. A díky všem kamarádům a lidem okolo kulturistiky, se kterými jsem se seznámil nejen na soutěžích.

Vítek Sahula 2012 

 

zdroj: youtube.com
  •