7 důvodů proč Češi TLOUSTNOU

7 důvodů proč Češi TLOUSTNOU

Dnešní článek nebudu zcela úplně zaměřovat na fitness scénu, ale spíše na běžnou populaci, která je bohužel v Česku stále tučnější a dokonce obéznější. Proč jsme jedním z nejtlustějších národů Evropy i světa? 

7 důvodů proč Češi TLOUSTNOU

Stále častěji nás masírují média faktem, že jsme jedním z nejtlustších národů Evropy. Někteří se velmi prozíravě strachují, většinu populace však tento stav nechává naprosto chladnými a s úsměvem na tváři si dopřávají další klobásky, bílé rohlíky a pivo s názorem, že si chtějí užít a že "na něco přece umřít musí". Ano, ono je přeci nejjednodušší se cíleně zabít přejídáním. Vždyť to nebolí (aspoň ne na začátku), a požitek je dokonalý.

Proč tedy tloustneme? 

1) (Ne)kvalita potravin
Tento bod bych řadil na první místo našeho seznamu. Nekvalita potravin hýbe celým Českem. Naši prodejci se naučili prodávat doslova potravinářský odpad, a my jsme se ho naučili bez problému jíst s domněnkou, že je to to nejlepší, co můžeme na svém jídelním stole mít. Bohužel je kvalita potravin v naší zemi oproti jiným evropským státům velmi špatná (nehovořím o Polsku), za kvalitní potraviny si spotřebitel nutně musí připlatit, což ho společně s nízkými příjmy nutí sáhnout právě po nekvalitních potravinách s přidaným cukrem, konzervované solí a plné nasyceného tuku. S nelibostí vidím, jak koš dobré zeleniny s kvalitním masem stojí 2x více, než 10 bílých rohlíků a 3 klobásy.
 
2) Pohyb je sprosté slovo
Nyní nemluvím o vás. Pokud čtete tyto stránky, tak se pravděpodobně alespoň občas hýbete či se věnujete pravidelnému sportu. Nicméně pro většinu běžné populace je sport stále ještě luxus, který je daleko za hranicí jejich pohodlnosti. Neustálé výmluvy na nedostatek času (spojený i s reálným nedostatkem na základě nízkého socio-ekonomického statusu) nutí mnoho našich občanů vyhledávat gauč a televizi, kde by tento časový fond dohnali a odpočinuli si od práce (často sedavé, ne zcela kvalitní a hlavně neperspektivní), ve které strávili pouhých 8 hodin. Často totiž netuší, že pokud budou aktivnější, budou v práci i produktivnější a méně unavení. Samozřejmá výmluva na ÚNAVU a ČAS je jednodušší.
 
Řeknu vám jedno tajemství vysoce postavených manažerů. Většina z nich se pravidelně věnuje pohybu. Pochopili totiž, že čím budou dělat ve svém osobním životě náročnější úkony (právě typu fyzické aktivity), tím jim ty běžné budou připadat snazší, budou bdělejší, výkonnější a budou svou práci zvládat lépe. Jistě se také nebudou vymlouvat na časový fond, a to i přes to, že většina těchto manažerů pracuje 10 - 14 hodin denně. 
 
 
3) Pohodlnost edukace dětí
Pokud chceme pracovat s nadváhou a obezitou, musíme nutně pracovat s dětmi. Je mi upřímně smutno, když vidím malé tučné chlapečky, kteří se sotva drží na nohou, jak každý den stepují před školním bufetem jen proto, aby si koupili svačinu, kterou jim maminka opět zapomněla připravit a "vlepila" do ruky stokorunu, aby si něco koupil. Ano, takové dítě si něco koupí. Nemá ale zcela racionální myšlení a už vůbec ne základy zdravé výživy, v jeho žaludku tak skončí čokoládová tyčinka, soft drink a možná ještě několik gumových hadů. Pokud tedy hledat důvod aktuálního stavu a budoucí vývoj nadváhy v ČR, je to zejména v nevedení dětí k pohybu a zdravé výživě a ponechání jich v jejich pohodlnosti, a tím i v té naší.
 
4) Nemožnost edukace dospělých
I my se musíme neustále vzdělávat. Nauka o výživě se stále posouvá dál, a to posouvá i naše znalosti ve výživě. Nicméně je zde otázka, zda o tuto osvětu a edukaci dospělí opravdu stojí. Pokud se vymaníte z fitness světa a dáte si otázku, kde by měli dospělí lidé čerpat informace o zdravé výživě, tak vás pravděpodobně napadne jen "ujetá" zábava v podobě populárních pořadů o vaření hledajících nejhloupějšího Čecha. To není dobrá volba, možná by stačilo zařadit do televizního programu, tištěných médií nebo e-magazinů několik zmínek nebo program o tom, jak se vůbec stravovat a žít zdravě.
 
5) Státní elity a nepodpora našeho zdraví
I zde bohužel musíme hledat příčinu naší nadváhy a obezity. Pokud budou státní elity reprezentovat nevhodný životní styl, budeme je chtě nechtě kopírovat. Populární "popelníček" se stane normou... Ba co více, tyto státní elity poté nemají nutnost podporovat vzdělávací, kulturní a zájmové programy vedoucí ke zlepšení zdraví národa. Přesně to je ale to, co aktuálně celá republika potřebuje, a co bychom měli hledat jako jednu z hlavních priorit snahy našeho státu o zlepšení celkového zdraví. 
 
6) Požitkářství
Tohle je bod, ve kterém jsme výjimeční. Nevím proč, ale i kdybychom měli na výběr z jablka a sladké tyčinky o stejné ceně, vybere si většina populace právě tu sladkou tyčinku. Proč? Protože nás k tomu vedli naši rodiče a společnost, protože jsme požitkáři, protože jako Češi vždy chceme co nejvíce za málo peněz, a i kdybychom šli někam na raut, tak tam radši praskneme přecpáním, než abychom to tam "jen tak" nechali. I zde je potřeba vždy zařadit do rozhodovacího procesu kousek vědomí (ne pouze jídlem opojeného nevědomí) a rozumu, které nám napoví, že ta a ta varianta je lepší, nebo že si již další rolku nemusíme dávat jen proto, že je zdarma. 

7) Jsme pivaři

Souvisí to s předcházejícím, nicméně není to to stejné. Češi jednoduše milují pivo a dávají si ho ráno po probuzení, při obědě, večer doma i s přáteli, po práci i v práci, jednoduše všude tam, kde to jde. Možná je to tím, že je u nás pivo častokrát levnější než voda, anebo jednoduše tím, že máme opět tuto chuť od malička nadnárodními koncerny vtloukánu do hlavy a jednoduše nemáme ani jinou možnost, než se to hořké pivo naučit pít. Domácí produkce chmele přeci potřebuje podpořit - co na tom, že se musí velká část dovážet ze zahraničí. Každé pivo navíc, znamená také vyšší riziko rozvoje nadváhy, zmnožení viscerálního tuku, rizika diabetu, nebo cirhózy jater. Těch pozitiv opravdu není zase tak mnoho. 

Co z toho plyne? Pro blaho všech hraje fakt, že pokud zůstaneme štíhlejší, nebudeme holdovat nekvalitním a nezdravým potravinám a budeme pravidelně sportovat, bude naše země růst daleko více. Nevybereme sice tolik na dani z přidané hodnoty, nicméně vynaložíme daleko menší objem financí na zdravotní péči, podpoříme ekonomiku služeb, do kterých se sport jistě řadí. Stejně jak výběrem potravin u farmářů domácí zdroje ovoce a zeleniny, a ne dovoz ze Španělska nebo Itálie, který i přes letní měsíce preferuje většina nadnárodních řetězců. Zamysleme se tedy nad tím, co jíme, nad naším pohybem i způsobem života.

  •