Vlastnosti ŠAMPIÓNA

Vlastnosti ŠAMPIÓNA

Zkusím se dnes naladit na mírně filosofickou hladinu. V tomto fitness světě se pohybuji od svých patnácti let. Dnes je tomu tedy již 13 let, kdy jsem začal vnímat fitness a kulturistiku jako místo, kde se rodí příběhy a především - příběhy šampionů. 

Vlastnosti ŠAMPIÓNA

Každý z těchto příběhů je psán určitou bolestí, sebezapřením a tím, že na konci stojí happy end. Anebo někdy ani nestojí. Přiznám se, za ty roky, co jsem ve fitness, jsem viděl spoustu kluků, z nichž zářily rysy šampióna. Mluvili o profesionální kartě tak, jako by si byli jisti, že ji jednou získají. Měli jasný cíl, šli si za ním a byli schopni obětovat mnohé. Pak se s nimi ale něco stalo, našli na své cestě překážku nebo jednoduše zjistili, že je tato cesta až příliš náročná na to, aby byli schopni a ochotni ji akceptovat. Jejich cestu nahradilo pohodlí. To mě vedlo k tázání se sebe samého. Co vlastně může definovat šampióna? Jaké vlastnosti a charakterové rysy musí mít, aby byl opravdovou jedničkou a tím, kdo bude motivací pro ostatní? 


Vysoká míra sebepoznání - tím nejdůležitějším je sebepoznání. Když se podíváte na ty nejlepší, znají se, promlouvají sami k sobě a tráví hodně času přemýšlení nad tím, jací doopravdy jsou a kde mají hranice. Často naznají, že ony hranice vytváří pouze jejich podvědomí, a že tu vlastně ani žádné hranice býti nemusí. Sebepoznání platí ve všech sférách fitness i kulturistiky. Nepracujete jako stroj, vaše tělo to ví, ale mozek to často neakceptuje. Ti nejlepší vědí, kdy mají jíst, a kdy nutně jíst nepotřebují. Dokážou vycítit, že ten den potřebují o 30 g sacharidů navíc, ten den si musí nutně dát namísto brambor rýži, anebo že den jiný bude pro jejich tělo lepší, když si dají jídelní pauzu. To stejné platí i pro trénink, akceptují potřeby svého těla a dle toho zařazují dny tréninku, délky pauz nebo tréninkové zátěže. 

Schopnost obětování se - jednou z nejtěžších zkoušek je obětování. Bohužel, už od dob Ježíše Krista bylo sebeobětování výsadou mučedníků. A právě takovým mučedníkem se šampion stává. Obětuje totiž nejen svoje pohodlí v dlouhotrvajících trénincích, ale také kus svého osobního života, často i přátele a mnoho navíc. Bude to totiž právě on, kdo bude po nocích sedět doma sám, zatímco se jiní baví a snít nad tím, že jednou k němu budou ti, co jím pohrdají, vzhlížet a hlásit se k němu.

I zde by se však šampion měl znát a vědět, kde má míra obětování hranice, a kde je již za hranicí. Právě tou může být obětování zdraví nebo života. 

Vytrvalost - pokud chcete být šampionem, musíte být vytrvalí. Ač nám toto slovo není z charakteru sportovní disciplíny příliš blízké, opak je pravdou. Šampionem se nestanete ze dne na den, stanete se jím po čase usilovného tréninku, správné diety a poznávání potřeb vlastního těla. Může to trvat více jak deset let (a často i bude), než stanete na opravdovém vrcholu. Tím to ale nekončí. Šampiona totiž nedefinuje pouze schopnost vyhrát v jednom závodě, ale vítězit opakovaně a navazovat na své úspěchy. Jedině tak může být opravdovým vzorem a nastávající legendou. 

Jasný cíl a umění vizualizace - dokážete si představit, kde budete za deset let nebo jak bude vypadat chvíle, kdy dosáhnete svého cíle? Pokud ne, tak možná nejste tím šampionem, jímž se toužíte stát. Nezoufejte ale, pořád jím ještě můžete být. Stačí si svůj cíl představit, jít si za ním a nasát ten pocit, kdy jste již cíle dosáhli. V této chvíli se pro vás ten cíl stává dosažitelným a vy se směle můžete pustit do cesty. Přesně o tom již mluvil Arnold. 


Schopnost sebereflexe - učení se z vlastních chyb je velmi důležité. Nepovedla se vám příprava nebo superkompenzace, řekněte si to na rovinu. Byli jste z formy? Proč si nalhávat, že to bylo naopak. Vezměte si z toho příklad a naučte se využít této sebereflexe. Učte se z vlastních chyb a neopakujte je, jinak se i výsledek těchto chyb bude opakovat.


Vyrovnání se s vlastním stavem - mnoho lidí naříká a nadává na to, že nemají genetiku, nebo že mají moc širokou pánev, útlá ramena, široký pas. Bohužel, s tím nic nenaděláte. Přijměte tento stav a přestaňte se na něj vymlouvat. Nejste sami, kdo není dokonalý. Je nás přesně 99,99 % populace. Přetvořte svoji nevýhodu ve výhodu a přijměte to, jací jste. Jenom potom můžete začít reálně pracovat s vizualizací a s tím, jak může vaše tělo vypadat. 

Dokonalé přijetí edukace - každý skutek, čin a aktivita by vás měla něco naučit. Naučit být lepší nebo zdatnější v té a v té oblasti. Z každého tréninku se naučte něco nového, při ochutnání každého jídla zjistěte o svém těle něco nového. Pokud budete schopni tuto každodenní edukaci vnímat a akceptovat, naučíte se mnohé o svém těle. O tom jak funguje a hlavně o tom, co na něj působí a co si můžete v tréninkovém procesu, suplementaci nebo stravě dovolit. 

Alespoň mírně nadprůměrné genetické vlohy - o genetice jsem již mluvil. Často uslyším "on je přece genetický supertalent, jde mu to samo". Uvědomte si, že i se sebelepší genetikou musíte cvičit, jíst, spát a zase cvičit, abyste ji dokázali probudit a využít. Dokonale vám ji však nahradí vaše píle, snaha o dosažení pro vás zatím nedosažitelného. I mírně nadprůměrnou nebo snad i průměrnou genetikou můžete být šampionem a stát na stupínku nejvyšším. Podívejte se na Franco Columba nebo Franka Zaneho. Ani sám Arnold neměl zcela dokonalou genetiku.

Sebekázeň - schopnost klepnout se přes prsty ve chvílích, kdy vám někdo nabízí čokoládový dort nebo větrník, je jednou z důležitých vlastností šampiona. "Jednou to přece nevadí", ale jednou to může být právě dost, jednou to může být větrník, jednou to může být indiánek a jednou to může být bábovka. Najednou je to tolikrát, že vaše sportovní forma a výkonnost je ta tam. To stejné platí pro trénink. Nechce se vám jít cvičit? Jednou to přece nevadí...


Pokoru a pracovitost - i když máte rysy šampiona, nezapomínejte, že jste stále jen člověk. Stejný jako ten hubený klučina, který stojí vedle vás, zvedá osmikilové jednoručky na biceps a možná má v hlavě stejný sen, jako jste měli vy před lety. Buďte pokorní. Jedině pokora totiž povede ke schopnosti vnímat se v reálných obrysech a pracovat naplno na své postavě. Vždy když večer už nemůžete ani zvednout ruku, vzpomeňte si na svůj cíl, odříkejte si mantru úspěchu a jděte dál.

"Šampion se musí narodit." To je jedna z vět, které slyším velmi často. Velmi často je to také jednou z hlavních vět obhajoby své vlastní nemohoucnosti a nechtění stát se opravdovým šampionem. Pamatujte si, že šampion se sice musí narodit, nikdo vám ale neurčuje, kdy se ve vás ten opravdový šampion narodí. Jako děti ho v sobě totiž nemáte, ten oheň musíte zažehnout sami, a jestli to bude ve vašich pěti letech nebo padesáti, je pouze vaší volbou. Jedině vy jste strůjcem a tvůrcem vlastních mezí a hranic, zkusím tedy použít další klasickou větu, nyní z Matrixu: "Lžíce tu není". Stejně tak, tu ani nemusí být žádná hranice, která určuje to, jak budete úspěšní. 

PS: Na závěr jsem vám zde vložil dvě videa. Jedno je s kulturistou Milanem Šádkem, druhé je se strongmanem Jirkou Tkadlčíkem. Oba znám z doby, kdy začínali. S Milanem jsme se potkali na prvních závodech v roce 2005, s Jirkou jsem se viděl poprvé v roce 2008. V té době jsem si říkal, že jsou to snílci. Oba mluvili o tom, že z nich jednou budou opravdoví šampioni. Šli si tvrdě za svým a dnes k nim můžeme vzhlížet. Právě na tyto dva jsem při psaní tohoto článku často myslel. Užijte si je v plné síle. To jsou opravdoví šampioni!

Milan Šádek - motivation

Jiří Tkaldčík - motivation  

zdroj: youtube.com
  •