5 rad pro mé mladší fitness já, které by mi otevřely oči a ušetřily spoustu času

Adéla Nejedlá
Adéla Nejedlá Poprvé publikováno 23. 4. 2019
Aktualizováno 12. 8. 2019
10 minut čtení
5 rad pro mé mladší fitness já, které by mi otevřely oči a ušetřily spoustu času
obrázky ze shutterstock.com
23

Asi každý jsme si alespoň jednou v životě poslechli rady od ostatních, i když jsme si třeba neověřili jejich pravdivost. "Zkus sacharidové vlny, zhubneš! Nejez tuky, ukládají se do tuků! Po 18 hodině nejez, orgány musí odpočívat, kardio jedině na lačno, a pokud jsi měla hroznové víno, už to nemá cenu a raději to zabal!" Nakonec to dopadlo tak, že jsme to buď vzdali, nebo jsme se naopak nesmyslnou ale dobře míněnou radou stali posedlí.

Dostala jsem spoustu rad. Některé byly dobré, jiné nikoliv. Žijeme ve světě, kde je snadné šířit svůj názor, ač je špatný a není na něm ani špetka pravdy. Nejhorší však je, když neposloucháte svou intuici a věříte všemu, co se kde řekne. Pojďme se podívat, co bych vzkázala svému mladšímu já v začátcích fitness života.

Co se v dnešním článku dozvíme?

  • Jak se z normální holky ve druháku na střední stala anorektička během půl roku
  • Co vše dokáže jedna velká neznalost
  • Že nechat je sice fajn nechat si pomoct, ale ne každý bohužel ví, jak pomáhat
  • Že ortorexie je stejně vážná jako anorexie

Stačí pár nesmyslných slov v citlivém věku a na světlo se dere anorexie

Střední škola není vždy procházka růžovou zahradou, spíš se v ní více kritizuje, než aby si chválilo. I proto většina poruch příjmu potravy vzniká v období 15–18 let života. Nějaký "moula", který se nudí a potřebuje si do někoho utřít své ego, si vyhlédne například Tebe. Zeptá se, jestli jsi náhodou nepřibrala nějaké to kilčo a nezapomene také dodat, že by nebylo na škodu ho dát zase dolů. "Moula" jde dál, ale ty dál nejdeš. Stojíš a nevíš, co říct. Má pravdu? Měla bych zhubnout? Jasně že má pravdu. A všichni ostatní si určitě myslí to stejné jako on a také mají pravdu. Všichni na mě koukají, jak jsem selhala. Ale já jim dokážu, že to zvládnu dát dolu. A je mi jedno jak.

Mohla bych pokračovat dál a dál, ale podle mě se v tom hodně slečen našlo. A vám, kteří si umíte spojit pár souvislostí, jistě dojde, co právě ten chlapec ve vás rozpoutal. A to je přesně to, co se stalo i mně. Dotyčná osoba vyslovila těchto pár slov, která pro něj nic neznamenala, ale pro mě tato slova nastartovala období nesmyslného kontrolování, které vedlo k anorexii...

obrázek ze shutterstock.com

5 Rad pro své mladší já, které by mi tenkrát ulehčily život a otevřely oči!

1. Nejsi ani tlustá, ani špatná a nikomu ve finále nezáleží na tom, jestli jsi zhubla, nebo ne 

Je to smutné, ale je to tak. Lidé většinou umí jen kritizovat, ale když se vám něco povede, to už si nechají slova pro sebe.

Svému sedmnáctiletému já bych vzkázala:

"Pokud jsi se sebou spokojená, nic neměň. Pokud si do této chvíle o sobě neměla žádné pochybnosti, tak s nimi ani nezačínej. Pokud tě nějaký člověk soudí, i když tě absolutně nezná, vůbec ho neposlouchej. Ve finále ho ani ty nezajímáš, jen má nudný život a potřebuje si do někoho rejpnout, protože s něčím není spokojený. Můžeš ho litovat, protože musí mít opravdu smutný život, když má potřebu řešit cizí lidi, ale určitě si jeho slova neber k srdci. Poslouchej sama sebe, a pokud chceš změnu, udělej ji na základě vlastního rozhodnutí. Jedině tak budeš šťastnější, než jsi teď."

2. Ne vše, co se dočteš na Internetu, Instagramu či od své kamarádky Jarky, je pravda.

Také jsem chtěla všechno hned a nejlépe zhubnout už včera. Byla jsem do "fitness" světa hozená a ani jsem nevěděla, jestli to chci. Co je vlastně ten fitness svět zač? Jí se tam jenom rýže s kuřecím a brokolicí? Nebo se v něm furt běhá na páse a sociální život tím pro mě končí? Nevěděla jsem to, stejně jako to neví ani většina začátečníků právě dnes.

Smsku zpět do minulosti k datu 1.1. 2017 bych napsala:

"Čauky! Určitě už máš hlad, protože si do téhle doby byla zvyklá jíst rohlík, brambůrky a pizzu a teď jíš 50 gramů sacharidů za den. Jsi si jistá, že je to správný nápad? Vem v potaz to, že budeš nepříjemná, bez energie, sice o 5 kilo lehčí, ale ten kluk, co ti řekl, že jsi tlustá, ti stejně nic neřekne a budeš všechno jen ne šťastná. Stojí ti to za to? Já jen, že existuje kouzlo IIFYM, pár skvělých trenérů, kteří ti rádi s tvým začátkem pomůžou nebo Aktin! Stačí místo dvou hodin denně na orbitreku věnovat pár minut denně samostudiu. Zjistíš, že nic nejde hned, a pokud ano, tělo ti to vrátí i s úroky. Vím, že je to pro tebe všechno nové, ale věř mi, že si to zamiluješ a už to nebude něco, co musíš, ale co chceš a co tě dělá šťastnou. Jen tomu dej čas."

3. Ne každý "výživový poradce", trenér, či bikina z Instagramu s buchtama na břiše ví, jak správně a hlavně zdravě hubnout/nabírat.

Tady jen taková rychlá rada, která je nesmrtelná. Není úplně fajn platit člověku přes 4 000 korun a dostat od něj jídelníček založený jen na bílkovinách a jednoměsíčním ananasovém dni, kdy nejíš nic jiného než? Zkuste hádat! Ano, ananas.

obrázek ze shutterstock.com

4. Nezapomeň. Žijeme jen jednou! Jídlo je jen jídlo a nemělo by se proměnit v posedlost

Když už bylo období anorexie za mnou a mně bylo představeno IIFYM a ukázány dveře do posilovny, začalo se všechno obracet k lepšímu. Ale nejásejte, stále to nebyla žádná paráda. Začal totiž koloběh postupného navyšování maker a to doslova 5 gramů sacharidů týdně a zbytek, po jakých gramech jsem si "dopřála" přídavku, si raději nepamatuji. Byl tomu rok a já jsem si konečně našla někoho, komu jsem na 100 % věřila a byla jsem schopná se mu svěřit. V tu dobu jsem význam slova ortorexie (posedlost zdravou stravou a přehnanou kontrolou nad jídlem) neznala, ale byla jsem jim ukázkovým příkladem.

Bylo mi jedno jestli jsem v deficitu, na udržovacím přijmu nebo v nabírání. Makra jsem dodržela vždy do posledního gramu a nepřicházelo v úvahu, abych se s někým dělila nebo šla jíst ven. Však to mám všechno přesný a já chci být přesná i s důležitým příjmem bílkovin.

Myslela jsem si, jak skvělý to je, mít přehled. No, kvůli tomuhle přehledu jsem štvala všechny kolem sebe stejně, jako když jsem nejedla.

Svému tehdejšímu perfekcionistickému já bych napsala: 

"Na tom mít přehled není nic špatného. Drž se toho, pokud tě to baví a neobtěžuje tě to, ale neuzavři se kvůli tomu do jedné velké tabulkové bubliny. To, že to neobtěžuje tebe, neznamená, že to nevadí ostatním. Kalorickým tabulkám je jedno, jestli budeš jíst venku, doma nebo na měsíci. Rodina s tebou chce trávit čas, stejně tak jako tví přátelé i tvůj přítel. Buď přítomná. Není umění být striktní. To umí každý, omezit všechno a soustředit se na jednu věc. Umění je dosahovat svých cílů, být konzistentní, ale žít. Chodit ven s přáteli, s rodinou a stíhat do toho to, co tě naplňuje. Srovnej si priority, nejsi na světě od toho, abys měla každý den na gram splněná makra."

5. A jaká by byla poslední rada pro mé já?

Asi si ty rady neposílej. Bez toho, co sis zažila, by jsi je totiž dnes nemohla předat dál. Cíl je cesta, pokud děláš to, co tě baví. Překážky v životě tady budou pořád. Je potřeba si některé věci zažít na vlastní kůži, aby je člověk pochopil a řekl si, že ty učebnice přeci jen nelhaly! A abyste vy nemuseli všechno pročítat a zkoumat, máte tu nás. Mě, tento článek a celý Aktin na to, abyste si ušetřili spoustu času a klopýtnutí na své cestě, pokud budete chtít.

A co si z toho na závěr vzít?

Doufám, že si každý po přečtení dnešního článku z něho odnese ponaučení a třeba se zamyslí nad tím, jaké rady by sám sobě poslal a uvědomí si, jak velkou cestu doteď vlastně ušel.

[Instagram]


Byl ti článek užitečný?
Jo, super! Bohužel ne

Diskuze k článku