6 vět, které PORADCI VÝŽIVY nechtějí slyšet

6 vět, které PORADCI VÝŽIVY nechtějí slyšet

Výživové poradenství je občas opravdová zábava. Řeknu vám, že pořád a dokolečka slýchám ty stejné věci a výmluvy, které můžou za to, že vypadám tak či onak. Co jako poradci nechceme slyšet, a jak se na tyhle klasické věty díváme?

Když se podívám do svého archivu jídelníčků a tréninkových plánů, najdu zde něco okolo 300 klientů. Není to moc, ale už se v nich dá docela hezky hledat pravidlo. Resp. nejen jedno, dají se v nich hledat pravidla. Nevím čím to, ale mnoho z lidí, kteří navštěvují naše poradny, mají téměř stejné výmluvy, které jim zřejmě pomáhají pochopit, proč mají vrstvu tuku na břiše nebo na bocích. Nebo možná ne pochopit, ale spíše obhájit. Nejsem na ně alergický, ale vždy vím, že přijdou. Stejně tak přichází i u dalších poradců a denně se s nimi potýkají také administrátoři diskuzí na téma zdraví, hubnutí, fitness nebo zdravý životní styl. 

1/ Mám to dané geneticky. 

Chceme odpovědět: To je zvláštní. Zřejmě vám genetika napověděla i to, abyste o víkendu zašel do toho McDonaldu. Myslím, že vaše genetika vůbec netuší, že chcete být tlustý. Bude sama překvapena... 

Mám takový pocit, že jsme geneticky předurčeni k tomu, abychom byli tlustí. Jinak to přece v naší společnosti není možné. Každý druhý je obézní nebo tlustý, a každý druhý se na to také vymlouvá. Téměř každý v našich poradnách řekne: "Mám to asi geneticky, máma je tlustá, táta je tlustý. No tak já přece musím být taky tlustý, na tom se nedá nic změnit". Víte, proč jsou máma a táta tlustí? Protože se zřejmě stravovali více, než by mohli, nehýbali se a spokojili se s větou "tohle mám geneticky", která jim absolutně zavřela dveře ke štíhlé postavě. 

Genetika hraje sice svoji roli, nicméně my její dopad můžeme krásně ovlivnit. Předurčuje nám výšku, předurčuje nám barvu pleti a tendenci k ukládání tuku. Neurčuje nám ale, kolik toho tuku se nám uloží. Nevěřte tomu, že zrovna vy jste v těch 5 % "vyvolených", kteří prostě (a opravdu geneticky) nebudou pravděpodobně nikdy štíhlí jako tyčka nebo nebudou dosahovat rozměru Angeliny Jolie. Vaše genetika možná totiž zapracovala jen na tom, abyste se podobně jako generace před vámi byli schopni vymluvit na tu nejjednodušší věc. 

2/ Mám asi problém se štítnou žlázou. 

Chceme odpovědět: Ale nepovídejte, že by přestala pracovat včera u baštění toho cookies dortu? Nebo kdy?

Mám takový pocit, že všechny holky trpí na poruchu štítné žlázy. Ta sice v našich zemích byla kdysi velmi četná, dnes tomu je ale téměř naopak. S hypofunkcí se již léčí velmi málo dívek, a ty které ano, tak oprávněně. Ten zbytek domnělých "štíťáků" by se mohl trochu zastydět, protože tohle je z pohledu výživy opravdu závažná porucha, která nám znesnadňuje práci a lidem trpícím poruchou štítné žlázy zase snižuje možnost využít tuk. Pravděpodobně (pokud ji nemáte diagnostikovánu) se štítnou žlázou nic mít nebudete a jednoduše vás kryje tuková vrstva jenom proto, že na ni nejste schopni dostatečně efektivně zapracovat. Zkuste tedy zapřemýšlet nad tím, proč nejste schopni spálit tuk, vynechejte štítnou žlázu a možná se dostanete k jádru problému, který bude tkvět v malém množství pohybu a špatné stravě. 

3/ Já prostě nemám čas si ty jídla chystat. 

Chceme odpovědět: To chápu, ono přeci jen to válení se v posteli, odpočinek a psychická příprava na další den chtějí svůj čas a hlavně trpělivost, aby se stihly projevit. To není jen tak. 

Zbožňuji tuhle výmluvu, ta je totiž něco pro mě. Obzvláště v čase, kdy dívka nebo chlapec dojdou do poradny okolo 16. hodiny rovnou z práce. Tvrdí, jak jsou utahaní (po těch osmi hodinách sezení) a běží domů, aby si odpočinuli a byli schopní další den fungovat. Nechtěl bych vás vidět v kůži některých fitnessáků nebo kulturistů, kteří se připravují na soutěže, denně dřou, vrací se z práce třeba v 10 večer, a i když vstávají v 6 ráno na kardio, tak si jsou schopni připravit jídlo na další den. 

Mám jednu radu. Nebuďte leniví. Osm hodin práce opravdu není nic (a to myslím vážně), až si zkusíte dlouhodobě pracovat 10 - 12 hodin denně, k tomu přidáte 1 - 2 tréninky, přípravu jídelníčků a tréninkových plánů pro klienty, a ještě přípravu vlastních jídel na další den, tak si můžete připadat unavení. Příprava jídla na další den vám nezabere více než 30 minut. Chápu, že je to 30 minut, které byste mohli věnovat večernímu programu v televizi, ležingu na gauči nebo povalování se v posteli. Pravděpodobně však tato činnost nebude tak záslužná pro vaše zdraví a figuru, jako příprava jídel na následující den. 

4/ Na cvičení taky nemám čas. 

Chceme odpovědět: Jsem rád ale, že na večeři v restauraci a povalování se na gauči u prostoduchého seriálu ten čas máte. To je přece důležitější, a co kdyby vám jeden díl z těch 1428, které seriál má, utekl. To už byste přece netušili, o co tam jde. 

Dodal bych: "Protože chodím až v pět večer z práce a pak už jsem unavený". Víte, proč jste unavení? Protože nesportujete. Vyrazíte z práce a jdete domů "odpočívat". Ale odpočívat od čeho, vždyť jste v práci seděli nebo pracovali na počítači. Chápu, že to sezení mohlo být "na bednu", ale co určitě nebylo, tak nebylo fyzicky náročné. Pohněte se tedy a utíkejte do fitka, váš den nemá jen 8 hodin, které věnujete práci na snech někoho jiného, ale dalších 16, které byste měli věnovat vlastním snům. A pokud tím snem je být štíhlý a mít vypracovanou postavu. Tak vám ji odpočinek doma určitě nezajistí. 

5/ Jednou to přece nevadí. 

Chceme odpovědět: Jednou přece nevadí, když si dáte celodenní hladovku...

Jednou určitě ne. To máte naprostou pravdu. Jenže jednou je to knedlík a zelí, jednou je to burger, jednou jsou to hranolky, jednou je to štrůdl od babičky, jednou kousek čokolády, a najednou je toto "jednou" každý den a je z toho "pořád". Jak se vám tedy líbí věta "pořád to přece nevadí"? To už přece vadí. Můžeme to doplnit, "pořád to přece nevadí, já chci být tlustý". A myslím, že tímto je naše uvažování dokončeno. 

Ne teď seriózně. Jednou to opravdu nevadí, ale jen v tom případě, že se toto jednou vyskytne jednou za měsíc. Vaše tělo si hezky nadbytek kalorií zpracuje a bude pokračovat v dietce dál. 

6/ Já nedokážu snídat. Nemám hlad...

Chceme odpovědět: Ale dokážete docela hezky večeřet, tak to prostě otočte. 

No ani se nedivím popravdě, když vidím, co všechno přišlo do žaludku večer po tom, co jste došli domů. Znáte to, celý den jsem v práci, dřu na tom počítači jak mezek, jsem unavený jako prase, pak ještě musím vážit cestu šalinou až domů, šlapat do toho ukrutného kopce. Šílený den, a za ten se musím odměnit. Nastupuje bílá dieta, tedy vybílení lednice od všeho, co by se náhodou do dalšího dne mohlo zkazit (ne, to se opravdu nezkazí). Všechno si nanosím k televizi a prostě baštím, to nevadí, že už vůbec nemám hlad, mám prostě večer, a večer já se odměňuji za ten výkon. Pak v inzulinovém opojení usnu a logicky, ráno nemám hlad. Zkuste se tedy otočit a odměnit se ráno, ještě si k tomu třeba přidejte 20 minut ranního cvičení, po kterém se vám bude odměňovat daleko lépe. 

Bonusová věta: zítra začnu ... 

Tak ta je nejlepší. Víte, kde je ale problém. Každý den má svoje zítra...

  •