Těch opravdu kontroverzních a inovativních názorů ve fitness mnoho není. Adam Česlík je však zářným příkladem toho, kam se až můžete dostat, pokud se vymaníte ze zaběhnutých dogmat a polopravd a opravdu se zamyslíte nad svojí postavou a výkonností. Pro náš magazín ho vyzpovídal Jakub Kalous.
Adame, v první řadě Vám chci poděkovat za Váš čas a svolení k tomuto interview. Zkuste se našim čtenářům v krátkosti představit a sdělit jim, jakým aktivitám se věnujete a jaká je Vaše mise.
Zdravím čtenáře serveru Aktin.cz a díky za příležitost podělit se o některé své myšlenky. Jmenuji se Adam Česlík a posledních asi pět let je mým koníčkem a současně prací zjišťování toho, jak funguje naše tělo a jak tyto poznatky aplikovat do praxe při zvyšování výkonu (jakéhokoliv, tedy i např. psychického). Jsem autorem tréninkového systému Performance training, který má v současné době tisíce klientů. Od žen na mateřské až po profesionální sportovce z více než 12 sportů a vojáky z deseti různých útvarů Armády ČR, a to včetně účastníků zahraničních misí. Jeho součástí je také stravovací systém Performance lifestyle, který se zaměřuje ve své aktuální podobě nejen na zvyšování výkonu či přeměnu postavy, ale na celkovou optimalizaci našeho zdraví, případně léčbu nemocí.
Jinak pro zajímavost jsem si právě vzpomněl, že v roce 2012 jsem Jendovi Cahovi psal e‑mail, že bych se chtěl stát externím redaktorem Aktinu, ale měl na webu špatně svou adresu, takže mu to nikdy nedošlo, a já tak začal psát pro konkurenci, díky čemuž jsem se poprvé dostal do povědomí v širší veřejnosti.
Pozn. šéfredaktora: tento mail opravdu do redakce nikdy nedorazil, nicméně i tak jsme rádi, že se Adam na našich stránkách objevuje. Ostatně člověk míní, osud mění :)
V jakém věku jste se dostal ke sportu, potažmo k silovému tréninku? A jak dlouhou dobu jste se držel zažitých kulturistických dogmat, než u Vás došlo k určitému „prozření“?
Sportu v různé formě se věnuji od mala, prošel jsem si i nějakým tím bojovým uměním, domácím cvičením a do posilovny chodím posledních deset let. Z toho prvních pět bylo vše ve smyslu striktního kulturistického tréninku a stravy. Protože mám od přírody špatnou genetiku, útlou kostru, slabý imunitní systém a jsem tedy predisponován spíše pro kancelářskou práci než sport, vedlo mě to v podstatě od prvního vkročení do posilovny k hledání stále efektivnějších tréninkových a stravovacích postupů.
Jak dlouho Vám trvalo přesvědčit o svých poznatcích širší veřejnost poté, co jste začal směřovat trochu jiným směrem než většina „fitness průmyslu“? Určitě to byl tuhý boj, který možná trvá ještě dodnes.
V podstatě od začátku jsem se zaměřil na veřejnost mimo fitness průmysl, který byl až příliš uzavřený a kde se pravda měřila velikostí bicepsů a nikoliv reálně podloženými znalostmi. První vlny klientů tedy primárně tvořili lidé, kterým kulturistické cvičení a strava nevyhovovaly a oni na nich neměli výsledky. V dnešní době už se to pomalu trhá, vždy jsou mi ale otevřenější siloví sportovci, klasičtí sportovci a lidé z oblasti výkonu než přímo fitnessáci.
Dá se říci, že jste považován za určitého bořitele mýtů ve světě fitness. Jaké jsou nejčastější mýty, s kterými se běžně setkáváte?
Nejčastějším mýtem je potřeba vysoce‑frekvenčního stravování pro budování svalové hmoty nebo spalování tuků. A druhým, který mu v četnosti sekunduje, je potřeba sacharidové snídaně (která je rozšířena celospolečensky, nikoliv pouze ve fitness). Na třetí místo bych potom dal ani ne tak mýtus, jako obecnou snahu ve fitness zjednodušovat co nejvíce fungování lidského těla, čímž vzniká jakýsi jednorozměrný pohled. To je také důvodem, proč za každým stravovacím přístupem stojí tábor příznivců a odpůrců – nevidí další dva rozměry reality, aby pochopili, pro koho a kdy je dané stravování efektivní a pro koho nikoliv.
Je dle Vašeho názoru silový trénink vhodný pro všechny sportovce napříč různými sporty, nebo může být pro některé odvětví nevhodný?
Nevhodný je pro sportovce z řad kulturistiky a fitness, kde je adekvátní trénink pro hypertrofii, nikoliv silový trénink. Jinak je to ideální nástroj pro všechny sportovce včetně maratónců a šachistů.
Ve Vašich článcích se dočteme, že máte vystudovanou psychologii. Je tento obor využitelný ve světě silového tréninku či při práci s klienty a co Vás k tomuto studiu vedlo?
Řeknu to asi tak, že kdybych ji nevystudoval, nikdy bych nebyl tam, kde jsem. Znalosti z oblasti psychologie jsou ty, které mi otevřely oči v pohledu na celou problematiku zvyšování výkonu a přeměnu postavy a jež mi daly evoluční výhodu před ostatními.
Provedl jste mnohé cesty do zahraničí. Co trenérům a posilovnám v naší zemi chybí v porovnání se zahraničními protějšky?
Aktuálně je největším rozdílem oproti zahraničí to, že u nás vznikají buď low‑cost silová centra, kde je prostor, ale vybavení není valné kvality, nebo high‑end posilovny, kde se zase utrácejí nesmyslné sumy za stroje, ale není tam několik metrů čtverečních volného místa pro silový trénink. Ve světě se tyto dvě strany mince propojují a pro atlety a silové sportovce tam jsou high‑end silová centra s nejkvalitnějším vybavením pro to určeným a nástroji, o kterých si zatím můžeme nechat pouze zdát.
Které osobnosti ze světa silového tréninku nebo výživy Vás nejvíce ovlivňují na Vaší cestě?
V podstatě každý, kdo vyniká nebo vynikal ve svém silovém sportu, ať již to je Froning, Kai Greene, Ed Coan, kulturisté zlaté éry, Mikhail Koklyaev, Dmitry Klokov, George St. Pierre a další. Pak samozřejmě uznávané trenérské kapacity. Mluvíme o takových trenérech, kteří dokázali přivést sportovce ke zlatu na olympiádě, k světovým rekordům v silových sportech, k výhrám v nejvyšších ligách a nikoliv tedy marketinkově vyhnané trenérské celebrity nebo trenéry bio‑chemiky, jejichž zásluha v přípravě kulturistů je pouze v předpisu kůry. A z oblasti výživy jsou to především na našem území zcela neznámí doktoři z oblastí funkční a alternativní medicíny či neuro‑endokrinologové. Hlavní část poznatků o výživě čerpám z aktuálních vědeckých výzkumů, takže tam mě ovlivňují vědecké týmy, které se nebojí konstruovat výzkumy bez biasu.
Jste zastáncem přerušovaného hladovění. Dokázal byste našim čtenářům popsat, jak vypadá běžný pracovní den Adama Česlíka za využití této stravovací metody?
Nejsem žádným šíleným propagátorem této metody, to si pouze lidé myslí, protože jsem o ní začal jako první v ČR více veřejně mluvit. Nicméně je to pouze nástroj, jako jakékoliv jiné stravování. Existují situace, kdy je vhodnější než ostatní přístupy a vede k rychlejšímu dosahování výsledků, existují také situace, kdy je pro daného jedince kontraproduktivní nebo nebezpečné. Já osobně dodržuji přerušované hladovění pouze několik týdnů v roce. Den pak vypadá tak, že během něj pracuji na maximum, nejím, pak jdu cvičit a po tréninku několik hodin hoduji na neskutečných kvantech jídla a kolem mě tančí nahé ženy a zpívají trpasličí otroci.
Pro spoustu klientů musí být postupy z Vašich protokolů něčím novým – například nezařazování snídaně. Setkáváte se často s jejich odporem?
Opět, nejsem odpůrce fyzické snídaně. Záleží na mnoha proměnných, jakou bude mít snídaně podobu a její vyřazení je pouze jedna z nich, určená pro specifické cíle a výchozí podmínky. Spíše jsem odpůrcem sacharidů na snídani, což se setkává s velkým odporem řady lidí, kteří jsou na nich závislí.
Přejděme k suplementaci. Pokud byste měl někomu poradit pouze jediný doplněk stravy, který se nejvíce odrazí na výkonu, potažmo osobní pohodě jedince, který by to byl?
Forma magnézia jménem magnesium citrate (bez dalších vitamínů, minerálů a příměsí), nedávno jsem o této problematice napsal na svém blogu obsáhlý článek, takže více informací najdou čtenáři tam.
Mohl byste na závěr našim čtenářům doporučit literaturu, která Vás obohatila? Ať už se jedná o knihy ze světa sportu, výživy, psychologie či třeba marketingu, výběr nechám na Vás.
Jedná se o knihu mimo oblast tréninku a výživy, která se jmenuje 4 hodinový pracovní týden. Tam to všechno začalo.
Děkuji za rozhovor, přeji spoustu úspěchů a spokojených klientů v budoucnu.
Já děkuji Vám i čtenářům za jejich čas.
