Aleš Pařez - rozhovor s kondičním trenérem libereckých Tygrů

Aleš Pařez - rozhovor s kondičním trenérem libereckých Tygrů

Autor: Jakub Kalus

Vážení čtenáři, máme tu možnost vám nabídnout rozhovor s Alešem Pařezem, kondičním trenérem libereckých hokejistů, kteří momentálně suverenním způsobem opanují první místo tabulky hokejové extraligy.

Aleš Pařez do našich končin přivedl nové metody a způsob kondiční přípravy hráčů a i jemu tým vděčí za momentální fazonu a postavení v tabulce. Jestli se jeho metody změnily, jakým nástrahám musel čelit a jak velkou zásluhu příkládá své kondiční přípravě na momentálním postavení Bílých Tygrů v tabulce, to vše se dočtete v našem rozhovoru.

Jako mladý hráč hokeje jste odešel do zahraničí a po mnoha letech se vrátil do naší země jako kondiční trenér. V jakých zemích jste působil a co se za tu dobu změnilo v kondiční přípravě našich hokejistů i sportu jako takovém?

Po základní škole jsem ve 14 letech odešel na střední školu Wyoming Seminary blízko Philadelphie. Záměrem bylo odejít pouze na jeden rok. Stipendium na této prestižní škole ale bylo každý rok obnoveno a vystudoval jsem tam celé čtyři roky. Potom přišla juniorská liga kde jsem strávil tři roky ve dvou týmech v Chicagu a Severní Dakotě. Hráči v USA mají v tomto období na výběr ze tří rozhodnutí: snažit se jít profesionální cestou, projít univerzitním systemem (což dodá i vysokoškolské vzdělání), nebo ukončit kariéru. Univerzitní systém je naprosto vynikající co se týká kvality hokeje a zázemí. Mnoho top hráčů NHL tímto systémem každý rok prochází. Dostal jsem nabídku jít na Univerzitu na Aljašce v Anchorage. Zde jsem strávil čtyři roky a dokončil bakaláře. Po neúspěšném kempu ve Washingtonu Capitals jsem dostal smlouvu v anglickém Manchesteru a v Anglii jsem hrál ještě tři roky. Celkem jsem stravil v zahraničí 20 let a momentálně se věnuji projektu www.bodypro.cz

Úroveň hokeje v ČR stoupla, ale myslím si, že úroveň v jiných zemích stoupla více. V Kanadě kraje hokej každý a například v USA je hokej sportem pro vyšší vrstvy, protože náklady na led, cestování a výbavu jsou velmi velké. Tím, že jsem cestoval do ČR celkem pravidelně, jsem viděl díry a nedostatky v našem systému trénování. Systém se tu mění pomalu a musí se o tom mluvit. Myslím si, že je správný čas a během pár let se příprava velmi změní k lepšímu. Trenéři v tom mají momentálně trochu chaos a nejsou si jisti, koho mají zaměstnat, aby se dostavily výsledky. Lze nalézt odpověď v CrossFitu, bootcampu, TRX, Flowinu, u bojovíků v kleci, u bývalých hokejistů NHL, boxerů, kick-boxerů, dobrých maratonců, osobních trenérů, sprinterů, desetibojařů, kulturistů nebo snad cizinců? To jsou všechno otázky, nad kterými je potřeba se zamyslet. Fitness prochází obrovským boomem a většina trenérů, která musí dělat radikalní rozhodnutí, je zmatena. 

obrázek z idnes.cz

V rozhovoru pro idnes.cz po vašem příchodu k libereckému týmu jste se podělil o změnu koncepce tréninků, když byly dlouhotrvající vícefázové tréninky nahrazeny kratšími intenzivními jednotkami, zaměřenými na rozvoj síly a rychlosti, z nichž prakticky vymizela vytrvalostní složka. Jak na tyto změny reagovalo vedení a také samotní hráči? Setkal jste se s velkým množstvím pochyb? Případně podařilo se vám po úspěšné první polovině extraligy inspirovat další trenéry k podobnému přístupu?

Hlavní trenér a asistent měli strach z nenatrénovanosti hráčů, což by mohlo vést ke špatným výsledkům a potažmo i k propuštění z funkce. Filip Pešán (hlavní trenér Liberce – pozn. redakce) má to štěstí, že jeho manželka je výborná lyžařka, která znala lepší tréninkové metody, než byly zvykem v hokejovém světě. Pomohla mu otevřít oči a tím, že Filip věří v progress a sebezlepšování, hledal cestu, jak zlepšit systémy na ledě i přípravu mimo led.

Hlavní problém vidím v tom, že pořád přetrvává mýtus o tom, že hokejová sezona je dlouhá, tak se hráči musí věnovat vytrvalosti, aby nebyli na konci sezony unaveni. Filip Pešán v Liberci má dnes dostatek informací o těchto mýtech a já mu osobně vděčím za to, že se nakonec nebál kalkulované změny v celém systému přípravy. Dal mi důvěru, a já pouze dělám svoji práci. 

Hráči o trénování nepochybují. Kdo by nebyl šťastný, když se mu zkrátí trénink z 5 hodin denně na 75 min max, a dostane za to v létě stejný plat! Mnoho hráčů tuto kratší a intenzivnější metodu zná ze zahraničí, ale nemůžou si vybírat, když jsou součástí týmu, který aplikuje metody jiné. Prostě musí dělat, co se jim řekne, protože hlavní trenér má hlavní slovo. V Rusku ve druhé lize se pořád ještě někde trénuje až 8 hodin denně během sezony. Což je absurdní. Takže na to tom nejsme ještě tak hrozně. Tato příprava vede v přetrénování, zranění, nekázni a špatným výsledkům. 

Vytrvalostní běh nebo kolo je podle mého názoru zcela kontraproduktivní pro hokej. Lehce se tím ztrácí svalová hmota, vytváří se svalové disbalance, vytrácí se výbušnost a nepracuje se na změně směru a extrémní rotaci páteře, kterou hokej obnáší. Čím více vytrvalosti, tím budou hráči pomalejší. 

obrázek z hcbilitygri.cz

Dá se říci, že váš přístup ke kondiční přípravě byl na našem územím něčím zcela novým a revolučním. Pokud byste s konceptem, kterého jste se držel v letní přípravě, přišel například do týmu z USA, byl by i tam považován takový způsob přípravy za něco nového?

V USA by to nebylo něco nového, byla by to kvalitní přidaná hodnota jakéhokoli týmu, protože vzdělání od Paula Cheka (mentor Aleše Pařeze – pozn. redakce) je k nezaplacení. Nenašel jsem nikoho jiného, než je Paul, kdo učí a žije celostní přístup ke sportu a k životu. Velký důraz se při jeho studiu klade na prevenci zranění, kvalitní pohyb, spánek, stravu a mentální pohodu hráče. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že zdaleka nevím vše a je potřeba se stále vzdělávat.

Je důležité si uvědomit, že trenéři nerozumí tomu, co dělá doktor, nebo fyzioterapeut, trenér, starající se o video rozbor, nebo kondiční trenér. Rozumí tomu, co se děje na ledě nebo v kabině a v tom musí vynikat. Úspěšný tým bude vždy ten, kde se manažer nebojí zaměstnat lidi, kteří mají větší znalosti než on sám v určitých oblastech. To neplatí pouze ve sportu, ale ve všech firmách.

Jaké nedostatky byly u hráčů po vašem příchodu nejvíce patrné například v porovnání s hráči ze zámoří? Případně našel byste i aspekty, ve kterých hráči vynikali nad vaše očekávání?

Nedostatky: 

  1. Technické provedení některých základních cviků, které by atlet měl zvládat.
  2. Kvalita dýchání při cvičení. Velmi důležitý aspekt při prevenci zranění převážně zad a ramen.
  3. Umění stabilizovat příčné břišní svalstvo (TVA) při velkých zátěžích. Nezapojení TVA je perfektním receptem na zranění.
  4. Minimální informovanost o tom, jak kvalita jídla ovlivní kvalitu těla a tím i kvalitu výkonu.

Aspekty, v kterých hokejisté vynikali:

  1. Intenzita práce.
  2. Schopnost se učit novému. 
  3. Hlad po hokeji a hlad po vítězství. 
  4. Zájem hráčů o změnu svého životního stylu (strava/regenerace/relaxace/myšlení) k lepšímu.

Jako redaktor magazínu o zdravém životním stylu si nemohu odpustit následující dotaz: Jak jsou na tom vaši hráči s povědomím o správné sportovní výživě, případně doplňcích stravy? Má každý hráč svůj individuální jídelníček a suplementaci, nebo jim necháváte při výběru volnou ruku? Případně existují u vás postihy za nevhodně zvolenou životosprávu?

Povědomí začínají mít nejen hokejisté. K určitým věcem musí člověk dospět, ale mnohdy nedospěje. Strava je základ dobrého výkonu. Jako kvalitní olej je základ výkonu motoru Formule1. Hodně hráču si neuvědomuje, že z jídla se neustále „vyrábí“ jejich tělo. Kvalita vazů, kloubů a svalů je přímo závislá na kvalitě stravy. Nedá se to nijak obejít. Strava musí být bohatá na živiny. Je to velký pilíř sportovního výkonu a může trvat roky, než člověk zjistí a najde dostatek důvodů a důkazů pro to, aby našel podnět ke změně. Nemoc nebo bolest jsou nejlepšími učiteli. Když si člověk prochází jednou z těchto etap, tak je schopný udělat velké změny k tomu, aby se uzdravil. I já si tímto procesem prošel, a proto dělám to, co dělám. Moje mise je zlepšit sportovcům i nesportovcům zdravotní stav, odstranit bolest a zvýšit výkonnost. Není to složité, akorát je často nejprve nutné změnit myšlení, kdy může být velkou brzdou lidské ego, které se nechce pustit své „pravdy“.

obrázek z hcbilitygri.cz

Nejhorší potraviny které snižují dlouhodobou výkonnost a regeneraci hráče (Paul Chek těmto potravinám říká: "The 4 White Devils"):

  1. Rafinovaný cukr.
  2. Bílá mouka (v podstatě jiná forma cukru).
  3. Pasterizované mléčné výrobky.
  4. Nekvalitní obyčejná stolní sůl. 

Já osobně jsem tyto potraviny vyřadil a doporučil bych to všem lidem. Sportovcům i nesportovcům. Nemůžu ale nikomu něco zakazovat. Mohu jít pouze příkladem. Hodně lidí i "dietologů" tuto informaci o stravě automaticky odsoudí, ale nic bych neodsuzoval do té doby, než to člověk sám zkusí. Třeba pouze na měsíc. Hodně lidi už se k těmto potravinám nevrátí zpět, protože se najednou cítí lépe, zdravěji, štíhleji, vitálněji a lépe spí. A o tom život je. 

Další informací, která naše čtenáře jistě zajímá, jsou silové výkony hokejistů. Můžete se s námi podělit o některé výkony svých svěřenců, které zaslouží uznání? Kteří hráči jsou ve vaší kabině považování za největší siláky?

Výkon v letní přípravě se musí umět přenést do hry. Radim Šimek má nejlepší přenos z posilovny na led, využívá síly, stability a výbušnosti nejlépe. Výrazně také změnil stravu. Je schopný během sezony udržet 5-6 opakování na sumo mrtvý tah se 150 kg, což není pouze o svalech, ale o celé nervové soustavě. Hráč je mladý, a tím pádem si myslí, že je nesmrtelný, to na druhou stranu může přivolat komplikace. Cvičení by mělo být vždy kvalitní a bez bolesti. Potom má tělo šanci se zlepšit.

Jan Výtisk je na tom silově také dobře, což je vidět kolem brány a ve střetech s protihráči. Každý hráč musí zjistit v čem zaostává a to pilovat, poté může být mnohem přínosnějším hráčem.
Jakub Valský byl rychlý před přípravou a příprava mu pomohla být super rychlým. V zápasech je to mnohdy vidět, když doslova přebruslí většinu obránců v kritických situacích.

Například bench press ale není dobré hokejové měřítko, protože se za celý zápas nestane, že by hráč někoho tlačil oběma rukama od sebe a přitom byl opřený zády i hlavou o plexisklo nebo ležel na ledě a někoho zvedal do vzduchu.

Máte v týmu i hráče, které musíte krotit, aby to s tréninkem nepřeháněli?

Nemyslím si. Ti, co hrají během sezony málo, trénují více, protože cítí, že potřebují o kapku více, aby se udrželi v kondici. Ti, kteří hrají hodně, si rádi odpočinou a musí o to více dbát na regeneraci a životosprávu.

Podílíte se i na zotavování a rehabilitaci zraněných hráčů?  Jaká jsou nejčastější zranění v hokeji, s kterými je třeba se vypořádat?

Nejčastěji postiženy jsou obvykle křížové vazy (ACL & PCL), postranní vazy (MCL & LCL), AC separace, otřesy mozku, zlomeniny, bolesti kolen, zad a třísel. Vším, kromě otřesu mozku, jsem si prošel a dopodrobna studuji rehabilitaci a prevenci těchto zranění. Čím vice se od Paula Cheka učím, tím více zjišťuji, že nekvalitní trénink v posilovně tyto zranění způsobuje, když je hráč v plném nasazení v sezoně. Kulturistické stroje jako předkopávání jsou perfektní recept na to, jak si vytahat a zničit křížové vazy. Úplný paradox je to, že tento stroj je obvykle používán k rehabilitaci tohoto zranění. To je úplně postavené na hlavu, ale nikdo se nad tím ani nepozastaví. 

Využíváte předsezónních testů ke zhodnocení fyzické připravenosti hráče? Pokud ano, mohl byste se s námi podělit o to, které testy hráči postupují, případně kteří z hráčů se v těchto testech prezentovali nejlépe?

Testy využíváme. Jsou přímo stavěná tak, aby odpovídali tomu, co se v hokeji děje. Zatím si je necháváme pro sebe. Jediné, co můžu říci je, že bench press, kolo, shyby a běh na 5 km tam nejsou. Ani jeden z těchto testů není známkou toho, že hráč bude dobrý, i když se to i v NHL pořád ještě někde dělá! Záleží na tom, jestli budeme ovečky, a budeme dělat, co ostatní, anebo se zamyslíme a řekneme si: dává to vůbec smysl? Americké vzdělání na nás pořád tlačilo, aby člověk měl vlastní názor a vlastní cestu, pokud si umí odůvodnit. Mě zajímají výsledky, kdybych myslel jako ovečka, tak bych podle mého názoru výsledky neměl.

Jak se liší kondiční trénink hráčů během sezony oproti tréninku v předsezónní přípravě? Je například vůbec prostor na to, provádět plyometrické cviky, silovou přípravu nebo kondiční trénink jako takový?

Dát dohromady plán na celý rok je náročné. Prostor se ale musí najít, aby se udržela síla a výbušnost až do play-off. Během sezony je tréninku mimo led méně, jsou kratší a ne tolik katabolické.

obrázek z hcbilitygri.cz

Vašim mentorem je Paul Chek, uznávaná osobnost celostní medicíny a také skvělý trenér. Jaké jsou nejcennější poznatky, které jste si od tohoto člověka odnesl? Zůstáváte spolu v kontaktu i po vašem odchodu do Liberce? Případně jsou i další osobnosti, které vaši kariéru svými vědomostmi ovlivnily nejvíce?

Paul na mě má asi největší vliv. Ví o tom, že existuju a o co se snažím v ČR. Osobní styk s ním je takřka nemožný. Má kolem sebe tým svých učitelů a mentorů, kteří vyučují jeho metody. Rok jsem pracoval s jedním z jeho mentorů (Duncan Reeves), který má golfovou kliniku ve Švýcarsku. Právě ten mi pomohl růst v této „fitness branži“ jako také. Pouze vyšší stupně akademie pana Cheka učí Paul osobně. Na tyto kurzy se normální člověk nedostane bez toho, aniž by prošel základem. Studentů je již přes 15 tisíc po celém světě a pořád přibývají. Z ČR jeho vzděláním pomalu prochází zatím pouze asi 6 lidí. Je to samozřejmě finančně i časově velmi náročné, a studium je možno absolvovat zatím pouze v angličtině a v cizině.

Nejcennější poznatky: 

Jakmile člověk nemá v životě sen, jeho život se pomalu stane zlým snem.

To, co ti v životě (nebo v posilovně) nejde, je přesně to, co nejvíce potřebuješ.

Trénuj tvrdě, ale přestaň cvičit před tím, než se unavíš.

Čím více klient platí, tím více poslouchá a tím rychlejší budou i jeho výsledky, za které se rozhodl zaplatit.

Spánek je nejlepší regenerace, která je zcela zdarma, přesto ji většina hráčů neumí využít.

Ten trenér, který neumí hráče fyzicky a psychicky zhodnotit, pouze tipuje, co daný hráč potřebuje, a tím pádem s ním hraje ruskou ruletu.

Není možné zlepšit někomu zdraví na vyšší úroveň, než je úroveň zdraví trenéra nebo lékaře samotného. Důvod je to, že oni sami to neumí. Člověk nemůže nikomu dát to, co nemá.

Řečnická otázka: Co byste dělali za práci, kdyby jste nemuseli řešit peníze?... Tak přesně to běžte dělat a radost ze života dohromady s penězi půjdou s vámi.

Jaké rady byste dal mladým hráčům (14-18 let) snažícím se dosáhnout úrovně svých dospělých protějšků? Na co by se dle vás tito hráči měli zaměřit?

Mladým hráčům bych radil pátrat po tom, které pohyby jsou pro hokej nejdůležitější, a následně je opakovaně trénovat, aby pohyb na ledě byl kvalitnější a rychlejší. Není to složité, akorát je třeba si umět vybrat ty správné cviky a pohyby. Chodí za mnou mnoho tatínků se svými syny, a chtějí se naučit, co vlastně dělat, aby příprava dávala smysl. Investice do těchto věcí je k nezaplacení, pokud to někdo se sportem myslí vážně.

Jestliže například mladý člověk nemá zájem o vysokou školu, nevadí. Jestli tam bude chodit pouze proto, že to dělají ostatní (opět jako ovečka) nebo kvůli tomu, že rodiče chtěli, aby tam chodil, je to plýtvání časem, který by mohl být nahrazen něčím, co by vlastně chtěl dělat. Doporučoval bych vyhledat člověka, který je nejlepší v tom, co mě zajímá, a od toho se intenzivně učit, jak se to má vlastně dělat. Nejen si o tom povídat, ale dělat to, to je obrovský rozdíl. Důležitý krok pro většinu lidí je zjistit, co je vlastně zajímá a co by je bavilo, a potom překonat strach z toho, že se to nemusí podařit. Je to všechno v hlavě a ta je většinou ovlivněna způsobem výchovy našich rodičů.

Mohl byste nám na závěr doporučit literaturu, která vás ve vašem rozvoji nejvíce ovlivnila ať už v metodice tréninku, stravování, nebo například osobním rozvoji?

How to Eat, Move and Be Healthy (Kniha) - Paul Chek

You are what you eat (8 x Audio CD) - Paul Chek

Děkujeme za rozhovor, a přejeme mnoho úspěchů ve zbývající části sezony.

Děkuji, mějte se krásně. 

  •