Snad od dob Starověkého Řecka, kdy se konaly první olympijské hry v roce 776 před naším letopočtem za účasti atletů z celého Řecka, můžeme opěvovat fyzickou a estetickou dokonalost sportovců. V moderním pojetí jsou často atleti označováni a řazeni do široké škály žebříčků, kde se můžeme dočíst, kdo je nejzdravějším atletem světa, kdo vydělává nejvíce peněz a kdo měl třeba nejvíce vztahů s celebritami. Ale můžeme zařadit atlety do kategorie nejzdravějších lidí světa?
Co se v dnešním článku dozvíme?
- Jaký je rozdíl mezi tím být fit a být zdravý.
- Proč jsou atleti většinou fit, ale zdravím nepřekypují.
- Jaké jednoduché opatření zařadit, abychom byli fit i zdraví.
- Jak se proměnila strava Michaela Phelpse během posledních let.
- Jak vypadá strava olympioniků podle Codyho Millera.
Být fit neznamená překypovat zdravím
V moderní společnosti je termín zdraví často synonymem termínu „fit“. Ale bohužel to není tak jednoduché a je to jako bychom pletli hrušky dohromady s jablky. Kde je tedy rozdíl?
- Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo zdravotního postižení. Já bych ještě k definici WHO dodal, že se jedná o stav, kdy všechny fyziologické systémy pracují v harmonii.
- Termín fit nebo také fitness skóre chápeme jako schopnost jedince podávat sportovní výkon. Můžeme zde také mluvit o celkové sportovní kondici.
Podle Maffetone & Laursena (2016) je drtivá většina profesionálních atletů sice fit, ale nemohou o sobě tvrdit, že jsou zdraví. Těžko si představit šlachovitého antického Řeka na olympijských hrách nebo takového starověkého Římana, z nichž místní ženy doslova omdlévají a spřádají plány, jak zajistit, aby se jeden z nich stal jejich mužem a my bychom mu v klidu řekli: "Kámo forma dobrá, ale nejsi úplně zdravý.“ Patrně by nás čekal gladiátorský souboj na život a na smrt, který by rozhodl o tom, kdo je vlastně zdravý a kdo ne. Pravděpodobně bychom dopadli stejně, kdybychom se to pokoušeli říci třeba takovému Connoru McGreggorovi.
Proč jsou zejména profesionální atleti sice fit, ale nejsou zdraví?
- Obecně mají vrcholoví sportovci velmi špatné stravovací návyky s převahou “junk food”, protože většinou zastávají názor, že jídlo je jenom energie a tu přece spálí. Takový přístup je ale velkou chybou, protože strava ovlivňuje náš organismus na všech úrovních (Maffetone & Laursen, 2016).
- Zjednodušeně řečeno, podle Maffetona & Laursena (2016) atleti trénují až moc a tím pádem nedochází k úplnému zotavení z podstupované zátěže a pomalu se blíží k syndromu přetrénování. Jak poznáme, jestli trénujeme málo nebo až moc, se brzy dozvíme v připravovaném článku.
Co to konkrétně znamená?
- Obrovským sportovním zatížením se dříve nebo později u většiny elitních sportovců může objevit syndrom přetrénování kvůli tréninku a závodění v obrovských intenzitách.
- Moderní vysoce průmyslově zpracovaná strava bohatá na rafinované sacharidy, cukr, omega‑6 mastné kyseliny s nedostatkem vlákniny, kvalitních tuků, mikroživin a vlákniny nepokrývá celkové nutriční požadavky atletů vzhledem k jejich podstupované zátěži. Tento fakt nadále negativně ovlivňuje regenerační kapacitu organismu.
- Osa hypothalamus‑hypofýza‑nadledviny (HPN) je tak zejména neúměrným sportovním zatížením nadměrně vytěžována, čímž se do organismu uvolňuje větší množství mineralokortikoidů a stresový hormon kortizol. To vše společně dohromady má za následek, že se organismus nedostatečně regeneruje kvůli zvýšené aktivitě sympatického oddílu autonomního nervového systému a prakticky jsme tak neustále ve starodávném stavu "bojuj nebo uteč.“ Organismus je vnitřně stále připraven zabít nepřítele nebo před ním utéct a takřka si tak nedokáže odpočinout.
Jak vysoce průmyslově zpracované jídlo mění náš nutriční profil?
Mimo již zmíněné nedostatky vysoce průmyslově zpracované stravy můžeme mluvit o tom, že nadále vzrůstá celková spotřeba vysoce průmyslově zpracovaných potravin, které mají za následek nedostatek příjmu bílkovin, vlákniny a vitamínů A, C, D, B1, B2, B3, B6 a B12. Zároveň můžeme sledovat nedostatek minerálních prvků v podobě zinku, železa, hořčíku, vápníku, fosforu a draslíku.
Všechny důležité živiny, které potřebujeme ke zdravému fungování organismu jako celku, v "ultrazpracované“ stravě chybějí, takže jak pak mohou vrcholoví atleti dostatečně regenerovat, když pro to nemají základní stavební bloky? Je to stejné, jako kdybychom stavěli mrakodrap z balíků slámy, až zafouká vítr, mrakodrap se zřítí, stejně jako se atleti stanou zraněnými (Moubaraca, 2017).
Celkově můžeme pozorovat zhoršené zdraví u atletů zaměřených na sporty ve stylu "no pain, no gain.“ Abychom si to upřesnili, tak se jedná o atlety, kteří trénují nepřiměřeně mnoho ve stylu tvrdého sovětského tréninku, kdy z těch sportovců, kteří vydrželi podstupovanou zátěž, byly spíše nekompromisní stroje (O’Keefe, 2014).
Co takovým sportovcům dále hrozí?
- Vlivem abnormálního sportovního zatížení a špatnou stravou dochází k systémovému zánětu.
- Dramaticky se zvyšuje tvorba volných radikálů.
- Dochází k chronicky zvýšené úrovni kortizolu, který prohlubuje stresovou reakci.
- Narušení imunitních funkcí a poruchy metabolismu tuků a sacharidů.
- Narušení kardiovaskulárního systému ve formě aterosklerózy, hypertenze a poruch srdečního rytmu.
- Chronická vleklá zranění pohybového aparátu.
Jak z této zapeklité situace ven?
Osobně se domnívám, že již nejsou výjimkou sportovci, kteří mají v týmu specialisty na výživu, fyzioterapeuty nebo trenéry, kteří dohlížejí na to, aby nedošlo k přetrénování.
Mezi velice jednoduchá opatření patří:
- Zkvalitnění výživy ve prospěch nutričně hodnotných potravin, jako je ovoce, zelenina, celozrnné obiloviny, libové maso a zařazení většího množství ryb a mořských plodů do jídelníčku kvůli omega‑3 mastným kyselinám, které dokáží účinně snižovat celkovou zánětlivost v organismu.
- Eliminace "junk foodu“ v podobě vysoce průmyslově zpracovaných potravin, jako jsou koláče, "homerovské“ doughnuty, pizzy, kebaby, slazené nápoje a snížení celkového podílu cukru ve stravě. Jak jsme si ukázali nedávno, tak návštěvy fast food restaurací negativně ovlivňují imunitní systém, což je jen další důkaz, že strava je mnohem více než pouhé palivo pro svaly.
- Důraz na aplikaci efektivních strategií výživy před, během a po sportovním výkonu.
- Efektivní vyhodnocování tréninku a rizika vzniku přetrénování pomocí variability srdeční frekvence.
To je všechno?
Je to opravdu tak jednoduché, jak jsme se mohli dozvědět v dnešním článku. Malá opatření mají obrovský dopad. V tomto případě dokážeme z "nezdravého“, ale fit atleta udělat zdravého a fit jedince, který se bude na vrcholu držet mnohem déle než jeho konkurenti, kterým je jedno, jakou potravu přijímají. Už i Hypokratés věděl, že cokoliv v přebytku je proti přírodě, tedy i obrovské dávky sportovního tréninku. Celkově nám stačí rozumně dávkovat tréninkovou zátěž a stravovat se podle svých nejlepších znalostí, abychom si zajistili dlouhodobý pobyt na sportovním výsluní a zároveň si udrželi dlouhodobě pevné zdraví.
Jak kdysi Michael Phelps bral stravu jako palivo a jak se jeho jídelníček změnil?
Vzpomínáte si na olympijského vítěze Michela Phelpse? Před jeho fenomenálním výkonem v Pekingu, kde získal 8 zlatých medailí, jeho strava obsahovala zhruba 12 000 kcal (50 242 kJ) za den, i kdyby Michael toto množství „chlapácky“ nadhodnotil o pár tisíc kcal, je to stále obrovské číslo. Například takového energetického příjmu (a ještě většího) mohou dosahovat cyklisté na Tour de France kvůli extrémnímu výdeji energie. Z čeho se skládala Michaelova strava, se můžeme podívat níže.
Jak vidíme, jednalo se především o stravu složenou z vysoce průmyslově zpracovaného jídla, ve kterém nebyla téměř žádná přidaná hodnota, kromě energetického obsahu. Takovéto složení stravy bychom s klidem mohli označit jako velmi špatné.