Cokoliv, čemu naše mysl uvěří, stává se pro nás realitou, popisuje klíč úspěchu horolezec Adam Ondra
obrázek z archivu Pavla Blažka

Cokoliv, čemu naše mysl uvěří, stává se pro nás realitou, popisuje klíč úspěchu horolezec Adam Ondra

Brněnský rodák dokázal svým výkonem nedávno posunout lidské hranice v lezení na skalní stěně na úroveň 9c. Pokud se vám toto označení zdá nicneříkající, vězte, že vyvolalo obrovitý zájem nejen českých médií, ale také těch největších světových. Mistr světa v lezení na obtížnost Adam Ondra je úspěšný mladý sportovec, ale i podnikatel, který pracuje na svých "projektech" a dává lezení v Česku jméno.

obrázek z archivu Pavla Blažka

Ondro, od vašeho úspěšného zdolání 40metrové jeskynní stěny v norském Flatangeru uplynul více než měsíc. Jak se vám změnil za tu dobu život?

První dva týdny po návratu byly hektické, moc jsem toho nenatrénoval, mediální zájem byl velký, ale teď se vše vrátilo do normálu. Možná mě opět na ulici poznává trochu více lidí, ale to, co je pro mě důležité – jestli mě lezení baví a jestli jsem obklopen lidmi, které mám rád – se nezměnilo.

K tomu, abychom mohli definovat hranice lidských schopností, nám stačí dva znaky – 9c. Co pro vás nyní toto spojení znamená?

Ještě jsem si na 9c úplně nezvykl. Tím myslím, že když to vidím na papíře nebo napsané na obrazovce, tak to pořád vypadá dost zvláštně. Ale teď už je to pro mě jen stupeň, který se mi sice podařil vylézt, ale jinak beru, že jsem vylezl Silence, popřípadě Silence 9c, ale nikoliv jen 9c. Znamená pro mě hodně cesta samotná, je to můj největší výkon v dosavadní kariéře.

obrázek z archivu Pavla Blažka

Nejen horolezecká, ale celá sportovní veřejnost o vás mluví jako o člověku, který dokázal najít, posunout a nově definovat hranice lidských možností. Je to jako když Usain Bolt zaběhl stovku za 9.58. Jaké je definovat hranice lidských možností?

Upřímně, ani o tom takto nepřemýšlím. Mě prostě baví lézt. A zpravidla mě baví nejvíc cesty na mém limitu možností. A díky tomu musím hledat nové cesty, baví mě je nacházet a když už je najdu, nemohu je tam jen tak nechat. Takže Silence byl můj projekt, chtěl jsem jej vylézt sám pro sebe a to, že tím posunu hranice lidských možností, bylo až sekundární. Taková příjemná třešinka na dortu.

Dá se vůbec hranice 9c posouvat ještě dál? Jste zřejmě asi jediný, kdo s určitostí může říct: „Ano, je to možné“ nebo „Ne, toto je maximum.“

Bude těžké posouvat to dále, ale dle mého názoru to půjde velmi pomalu. Za další 3 roky určitě 9c+ neuvidíme.

obrázek z archivu Pavla Blažka

Kvůli tomu, abyste mohl stanout na vrcholu jeskynní stěny, jste se musel připravovat celé měsíce, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. A právě u psychiky bych se zastavil. Byla nějaká chvíle, ať už při samotném výstupu, nebo v přípravě, kdy jste si řekl, že "toto už je moc"? Jak vlastně vypadá psychická příprava Adama Ondry na posunutí lidských hranic?

Na to, jak dlouho jsem tento projekt zkoušel, jsem byl sám překvapen, jak dlouho jsem dokázal být motivovaný a relativně v klidu. Před pár lety bych tolik trpělivosti určitě neměl. Nějaké zkušenosti už mám.

Takže jedna součást přípravy je vizualizace. Každý den jsem si cestu 20 minut představoval v hlavě. Abych si tím osvěžil jednotlivé sekvence, abych ji nezapomněl, abych pak v reálu lezl ještě efektivněji a ve větším flow. Aby to vše probíhalo automaticky. V hlavě jsem cestu tudíž lezl třeba 10 000 krát. To bylo důležité i ráno před pokusem v cestě, nebo i po lezení.

Pak je to jakási psychická odolnost při zkoušení projektu. Musí mě to bavit. Když mě to baví, jde to snadno. Trénink mě velmi bavil, protože ke standardnímu tréninku jsme s fyzioterapeutem Klausem Iselem přidali i specifické nové cviky, což byla pro mě novinka. Při samotném zkoušení projektu v Norsku bylo snadné udržet se motivovaný, když mi to šlo a dělal jsem pokroky. Každý pokrok byl jako kdyby mi někdo dával do žil novou energii. Ale ne vždy to samozřejmě bylo tak. Pak jsem si musel najít důvod, že mě to baví. Ne každého baví padat v jednom kroku, protože se mu stále smeká noha. Zaměřil jsem se na detaily a řekl si, že třeba tento jeden pokus byl zrovna o něco lepší. A pokud tomu mysl uvěřila, bylo vše v pořádku. Cokoliv, čemu naše mysl uvěří, se pro nás stává realitou.

obrázek z archivu Pavla Blažka

Od psychiky k fyzičnosti. Během výstupu jste průběžně dával odlevovat pažím a prstům, aby si odpočinuly před další zátěží. Jak konkrétně jste pracoval s rozložením svých fyzických sil?

Na cestě je celkem šest míst, kde se dá pustit rukama a viset jen v tzv. "zaklíněném koleni". Na to jsem musel trénovat speciálně lýtka, abych tam vydržel déle a lépe si odpočinul před další částí.

Vzhledem k přerušované zátěži (těžké lezení, odpočinek v koleni, těžké lezení...) jsem samozřejmě trénoval i intervalově, abych právě zvýšil schopnost si za několik minut odpočinout na téměř 100 %.

Během přípravy jste také nacvičoval specifické pohyby, které jste poté použil během samotného výstupu. Našel jste i zde nové techniky cvičení, nebo snad slabiny, na kterých bylo třeba pracovat a bylo je nutné odstranit pro to, abyste dosáhl vrcholu?

Trénoval jsem specificky lýtka kvůli kolenům na odpočinek a pak několik dalších svalů, které byly potřeba na několik specifických pohybů. Třeba levá část břišního svalstva, abych v jednom pohybu mohl dát levou nohu vysoko nad hlavu a zároveň ji byl schopný umístit velmi přesně.

obrázek z archivu Pavla Blažka

Jakou roli ve vaší přípravě na specifické výstupy hrají další složky přípravy, tedy výživa, suplementace a regenerace. Máte zde nějaký zaručený recept, který vás dokáže dostat do pohody před náročným výkonem / výstupem?

Kvalitní strava z kvalitních surovin je základ. Žádné polotovary. Jinak zaručený recept nemám.

O svých výstupech hovoříte jako o projektech. Na jakém projektu tedy pracujete nyní?

Projekt je cesta, která ještě není vylezená. Když ji vylezu, přestává být projektem a stává se cestou. Takže teď je to momentálně jeden projekt doma v Moravském krasu.


  •