Doping ke sportu patří, ale výrazně se nadhodnocuje, soudí Samek
obrázek z Instagramu Pavla Samka

Doping ke sportu patří, ale výrazně se nadhodnocuje, soudí Samek

Pavla Samka si můžeme představit hned v několik fitness rolích. Jednou z nich je dřívější závodění v kulturistice, druhou přednášková aktivita na téma výživy a doplňků stravy, třetí pak jako hlavního vývojáře doplňků stravy ve společnosti Prom-IN. Platí tak za člověka, který se poměrně dobře orientuje nejen ve výživě, ale obecném fitness dění v České republice.

Pavle, která z těchto již jmenovaných "fitness pozic" je ti nejbližší? Ve které z nich se Pavel Samek cítí jako ryba ve vodě?

Moc rád se podílím na vývoji nových produktů doplňků stravy, ta práce mě naplňuje a je zároveň i mým koníčkem. Rád přednáším na kurzech o výživě, protože mé přednášky jsou spíše diskuze a často se tak i od lidí na kurzu dozvím hodně zajímavých věcí. Možná jen to závodění není úplně to, kde bych se cítil příliš dobře. Soutěž jsem vnímal spíš jako možnost se posunout někam dál. Závodit jsem chodil vystresovaný, že nejsem dost dobrý. Takže jsem spíš takový závodník z leknutí.

[Instagram]

Jsi pevně spojen s výrobou a vývojem doplňků stravy. Dokonce od tebe můžeme číst různé příspěvky, absolvovat semináře. Jak si dle tebe stojí fitness výživa a doplňky stravy v ČR?

Osobně si myslím, že čeští výrobci produkují velmi kvalitní produkty. Skoro si troufám tvrdit, že kvalitou vysoce převyšující standardy v ostatních zemích. Je to dáno především extrémně přísnou legislativou plus vysokou vzdělaností místní fitness komunity.

Pozoruješ v poslední době úpadek zájmu o doplňky stravy, nebo naopak spíše rostoucí zájem? Čemu to přisuzuješ?

Především pozoruji rostoucí zájem o kvalitu stravy, což je dobře. Tím samozřejmě roste i poptávka po doplňcích stravy. Jenže co jsou doplňky stravy. Je proteinový prášek doplněk stravy? Já myslím, že ne. Je to prostě moderní funkční potravina. Podívejte se do supermarketů. Přídomek protein u téměř čehokoli se stává až magickým slovem. Takže ano, zájem o funkční potraviny a doplňky stravy podle mě roste a v budoucnu poroste. Jen se bude smazávat stigma toho, že jsou doplňky výživy určeny pouze pro sportovce.

ČR je známá množstvím výrobců doplňků stravy. Trh se zdá být přesycen a stejně vznikají nové společnosti přicházející s více či méně stejnými produkty. V čem vidíš jejich motivaci? Co myslíš, že je důvodem, že právě ČR je mekkou producentů doplňků stravy?

Souvisí to s tím, že opravdu zájem o fitness roste. Dokonce jsem viděl prognózy, že fitness průmysl bude mít v nejbližších letech největší potenciál k růstu ze všech odvětví vůbec. Nástup nových značek, nikoli výrobců, není specifikem pouze ČR. Když se pojedete podívat na FIBO, zjistíte, že nové značky vznikají všude. Záměrně píšu značky, protože 90 % nových značek své produkty nevyrábí, ale pouze si je nechává vyrábět.

Jak těžké podle tebe je se v ČR ve sportovní výživě prosadit? Co musí dobrá firma splňovat?

Je to těžké a bude to stále těžší. Úspěch PROM-IN tkví především v tom, že majitelé již od 90 let budovali potravinářskou firmu evropské úrovně. Disponují výrobní kapacitou a dostatečným kapitálem pro to, aby mohli vyrábět špičkovou výživu. A především mají jednu vlastnost, pro kterou si jich vážím, jsem schopen s nimi spolupracovat a brát firmu téměř za vlastní. Majitelé jsou skromní a pracovití lidé, kteří si na nic nehrají a i přesto, že vybudovali takříkajíc od píky úspěšnou a zdravou firmu, nejsou arogantní. Mají pokoru a mně dali šanci, jako zcela neznámému nadšenci jen proto, že se jim líbil můj přístup. Potvrdilo se mi, že pokud něco děláte poctivě, s pokorou, a především s úctou k zákazníkovi i konkurenci, tak to přinese kladné výsledky.

[Instagram]

Pokud by ses podíval do historie a měl vytáhnout milníky obchodu a výroby nebo objevů v oblastech doplňků stravy, které by to byly?

Zas takový pamětník nejsem. Já si osobně myslím, že nic až tak zásadního se nestalo. Určitě měla vliv práce bratrů Weiderových na tom, že vůbec zpropagovali použití doplňků stravy. Co se týče vývoje, tak ten mi přijde, že logicky postupuje. Umíme lépe zpracovávat suroviny pro výrobu proteinů. Dříve se používali téměř výhradně aminokyseliny připravené hydrolýzou a dnes prakticky všichni výrobci používají fermentované aminokyseliny, jejichž výroba je levnější a kvalitou jsou srovnatelné s hydrolyzovanými. Dříve bylo vytvoření dietní tyčinky utopií a dnes máme pokročilé vláknité sirupy a můžete si dát tyčinku i v redukční dietě. Je mnoho funkčních produktů, ale nějaký zásadní zlom nevnímám. Myslím, že vnímání výživy i doplňků prostě postupuje zcela logicky.

Zkusme věštit z křišťálové koule. Čeká nás podle tebe v následujících letech něco významného v oblasti suplementace a výživy?

Ty jsi mladší než já, tak to nemůžeš pamatovat. Ale právě proto, že vše plyne logicky, tak je občas potřeba přijít s něčím jakože převratným. To jsou třeba tuky ve výživě. To už tu totiž dávno bylo. Na konci 80. let začalo několik lékařů využívat více, nebo téměř primárně, tuky jako zdroje energie. Byl to obrovský boom a plno lidí to začalo vnímat jako něco právě objeveného. Pokud najdete staré výtisky časopisu Ironman a tam články Maura Di Pasquale, tak tvrzení v nich je v podstatě shodné s dnešními argumenty propagátorů výživy s vyšším obsahem tuku. Čili vše jde trochu ve vlnách. Ono se mezi časem zjistilo, že tuky jsou sice super, ale ne pro sporty, kde je primárním cílem nárůst svalové hmoty.

Myslím si tedy, že nic zásadního se nestane. Jen půjde výživa cestou větší individualizace. Zjednodušeně řečeno, kulturisté pochopí, že pro ně je asi ideálním zdrojem energie vysokooktanový benzín v podobě sacharidů. A naproti tomu někteří ze zástupců tzv. performance sportů pojedou na diesel v podobě tuků. Prostě každý začne hledat ne univerzální ideální řešení, ale ideální řešení pro sebe. Určitě se bude rozvíjet právě poradenství zaměřené na individualitu, a za to bych byl moc rád.

[Instagram]

Stejně jako jsme přesyceni výrobci, tak je zde i mnoho odborných názorů nebo snad samozvaných odborníků na výživu, přípravy na soutěž, suplementaci nebo doping. Je někdo, koho opravdu v ČR uznáváš pro jeho práci pro fitness?

Popravdě jsem aktuálně začal více sledovat českou Youtube tvorbu a nepřestávám žasnout. Na jednu stranu ty chlapce obdivuji, protože jejich sebevědomí, to je něco. Sednout si před kameru a bez uzardění říct, že je něco prostě nejlepší, máte cvičit tak a tak, jíst to a to. Wow, já sám cvičím více než 23 let a sportuji od 6 let, od 12 let se zajímám o výživu. A ano, mám na většinu věcí svůj názor, ale rozhodně bych si nikdy netroufal tvrdit, že je něco nejlepší, a něco naopak zcela špatné. Možná je to i tím, kolik studií a prací jsem za ta léta přečetl, s kolika lidmi mluvil, s kolika i trénoval. Tím vím, že nic není exaktně dáno. Proto jsme i začali točit projekt Fitlife, který nemá za cíl lidi poučovat, ale naučit je přemýšlet a pochopit, že nic není černobílé. Musím ale přiznat, že je to pro mě boj, hrát si na Youtubera. Mám problém právě s tím něco suverénně tvrdit, a vlastně ani nechci. Proto pořád přemýšlím, abych se nepřeřekl a nevyznělo něco nějak jinak, než myslím.

Naproti tomu jsou lidé, kteří se mi líbí. Musím uznat, že v první řadě jsou to právě tvé články. Jsou logické a byť mám třeba na něco jiný názor než ty, tak si rád přečtu tvou argumentaci. Právě to nás posune, diskuze a různé názory na věc, protože žádná absolutní pravda neexistuje, naproti tomu diskuze a argumentace oponentů je základ vývoje. Čili na prvním místě Jan Caha, a to zcela vážně. Dlouhodobě spolupracuji, také s Ing. Ivanem Machem, to je prostě vzdělaný a pokorný člověk, který pro fitness v ČR udělal mnoho. Líbí se mi také tvorba Jakuba Milého, skvělého naturálního kulturisty, kterého statusy a videa na FB a web stránkách jdidosebe.cz jsou prostě skvělé. Kuba totiž pochopil, že psychika stojí nade vším. A je výrazně důležitější než promakaný trénink a jídelníček. To sleduji já. Bohužel lidé u nás nejspíše daleko více sledují zjednodušená tvrzení různých samozvaných specialistů, kteří jsou si přece vším jistí a všechno vědí.

Právě doping se v posledních letech dostává do popředí zájmu nejen soutěžních sportovců, ale také hobbíků nebo už i teenagerů. Vnímáš toto jako problém a jak ho vyřešit?

Budu zcela upřímný. Doping prostě ke sportu patří a patřit bude. Typicky příprava vrcholné formy na kulturistickou nebo fitness soutěž nemá se zdravím nic společného. A to i pokud se připravujete naturálně. Problém u tzv. zakázaných prostředků je to, že tu máme 2 extrémy. První je absolutní démonizace čehokoli a pak druhý extrém, který vše bagatelizuje. A to je problém. Mladí lidé spíše uvěří nějakému pseudoodborníkovi. Mě samotného šokuje, když se dozvídám, jaké masivní dávky farmak užívají závodníci v přípravě na oblastní soutěže. Paradoxem je, že často mají horší výsledky než jejich naturální kolegové. Čím to je? Tím, že se význam dopingu výrazně nadhodnocuje. 

Lidé se zajímají o farmaka ještě dříve, než přijdou na to, jak optimálně trénovat a stravovat se. Ale základy vždy stojí na tréninku a výživě. Dokážu tedy pochopit člověka, který cvičí roky, má za sebou x příprav naturálně a jeho genetika mu umožnila přivézt medaile z oblastních soutěží naturálně, a rozhodne se, že se mu vyplatí posunout se dál i za cenu určitého rizika. OK. Pokud ale užíváte farmaka pro formu na koupaliště, tak jste blázen. 

Ještě horší je přístup typu, jím mekáče, ale něco tam hodím, abych byl frajer. To už je úplně zvrácené. Když někdo nemá ani disciplínu žít, jako sportovec, a přesto použije množství zakázaných látek na úrovni profesionála v přípravě na Olympii, to už se podle mě rovná sebedestruktivnímu jednání uživatelů rekreačních drog. Řešením je podle mě právě seriózní přístup. Ne tvrdit, že sníte jednu tabletu a umřete. Ale říct, pokud si za poslední rok vynechal trénink bez vážného důvodu, snědl nezdravé jídlo, tak na cokoli zapomeň, protože ti to stejně nepomůže. Pro skvělou postavu ti postačí disciplína, a pokud po pár letech zjistíš, že jsi super talent a můžeš patřit k nejlepším, tak do toho jdi, ale buď si také vědom rizika.

[Instagram]

K tobě samému: jsi stále ve skvělé formě. Jaký je tvůj recept na stálou formu?

Díky za kompliment. Mně přijde, že mám prostě seriózní formu muže středního věku, co sportuje. Recept je jednoduchý. Trénuju vlastně pořád stejně, jako když jsem závodil, ale hlavně zdravě jím, bez extrémů. Jím pravidelně 5–7x denně potraviny, které mi chutnají a vyhovují. Nemám žádné cheat days, protože mi nezdravé jídlo nechutná. Naproti tomu mám skoro každý den čokoládu, protože ji mám rád a považuji ji za super potravinu. Mám pocit, že jím v podstatě to, co chci a vůbec se neomezuji. Jen prostě nejím jídlo, co nepovažuji za jídlo. Tím myslím extrémně průmyslově zpracované potraviny a hotová jídla typu fast food. 

Popravdě jím i málo v restauraci, protože jídlo si rád připravím sám. Na dovolenou jezdíme do apartmánu, protože mě baví vařit jídlo pro celou rodinu a miluju objevování regionálních surovin. Jednou ročně také většinou trochu prodietuju na pláž. To ale spočívá pouze v tom, že sleduji příjem živin a hraju si s poměry živin. Dost se ten systém podobá známému IIFYM, jen opravdu neobsahuje žádné junk food, protože mi tato jídla nic neříkají. Celé to shrnuje jedna věta mého kamaráda: "Prostě cvičíš a nežereš svinstva a každý se pořád diví."

Orientuješ se ve výživě i tréninku. Kdybys měl cokoliv poradit začátečníkům, co by to bylo? Respektive co bylo pro tebe tím největším objevem, který tě opravdu posunul ve výkonnosti?

Tak to vím zcela přesně. Nejvíc mě posunulo osvobození od tzv. obecných doporučení. Kéž bych v mládí věděl, co vím teď. Třeba základní cviky. Co to sakra je? Jako základní na co? Tvrdit, že prostě dřep je to nejlepší na světě. Ano, pro mnoho lidí ano, ale rozhodně ne pro každého. Pro někoho může být základem něco úplně jiného. To samé ve výživě. Nejlepší je snídat vločky a bílky, ne nejlepší je maso a ořechy. Jako vážně? Ne a rozhodně ne. 

Pak je také dobré si jako první ujasnit, co od tréninku primárně očekáváte. Chcete krásnou estetickou postavu? Nebo snad neuvěřitelnou sílu? Nebo chcete kondici? Je to jen na vás. Zbavte se ale myšlenky, že budete ve všem skvělí. Ano jsou takoví lidé, ale většina z nás si musí určit prioritu a pak postupovat krok po kroku. Učte se, ale ne od lidí, kteří vám budou říkat musíš to a to, ale naopak vám budou naslouchat a nabídnou pouze návrh postupu v souladu s vaším pocitem. Člověk, který cám řekne nejlepší je dělat 6–8 opakování ve 3 sériích na krev není odborník, ale arogantní hlupák. Ten vám opravdu nepomůže.

Dříve jsi soutěžil v kulturistice. Ta se od té doby posunula, vzniklo hned několik nových kategorií. Co na ně říkáš, je to pro tento sport dobře, nebo spíše ne?

Vše, co lidi nutí k aktivitě, je prospěšné. Je tedy skvělé, jak se díky těmto kategoriím stalo fitness populárním. Stinnou stránkou je až přehnaný kult těla. Mnoho závodníků dnes netrénuje pro radost z tréninku a v podstatě ani fitness nebere jako životní styl, ale spíše účast na závodech je pro ně prioritou. Co se soutěží týká, tak mi pořád kulturistika přijde nejatraktivnější. Naproti tomu prezentace závodníků ve physique mi přijde téměř bizarní. Přesto musím uznat, že tito závodníci vypadají absolutně skvěle.

Co tvoje soutěžní budoucnost, bude ještě nějaká, nebo jednoduše držíš formu, aby ses cítil dobře a podium neřešíš?

V tuto chvíli vnímám jako hlavní benefit tréninku to, že jsem celkově v kondici a zdráv. Jak jsem psal výše, příprava na soutěž nemá se zdravím mnoho společného a jít na soutěž, tak na půl připravený mi přijde jako neúcta k soupeřům. Musím ale přiznat, že občas myšlenka na to dostat se ještě jednou do top formy a postavit se na podium zahlodá. Už i proto, že mě zajímá, jestli bych dokázal být ještě lepší, než jsem byl. Takže popravdě to nechávám otevřené. Aktuálně jsem si dal cíl, že se pokusím dostat do 1.7. do nejlepší možné formy, ale nejde jen o svaly, ale i kondici. Současně chci při této své cestě své zdraví upevnit, ne poškodit. A sám jsem zvědavý, jak mohu vypadat. Sečteno podtrženo: soutěžní pódium nevím, ale v tuto chvíli mě láká soutěž se sebou samým.

  •