Fitness vnímám jako divadlo, já jsem ale hlavně trenér. Ukazatelem síly je pro mě dřep, tah, tlak nebo shyb, říká Jonáš Petřík

Fitness vnímám jako divadlo, já jsem ale hlavně trenér. Ukazatelem síly je pro mě dřep, tah, tlak nebo shyb, říká Jonáš Petřík

Jonáš Petřík je fitness ikonou současnosti. Poprvé jsme ho měli možnost registrovat ve spojení s Jonas gymem v Praze. A i když fitness centrum již přenechal kamarádovi, stále se tento populární pražský trenér dostává na první místa žebříčků osob fitness veřejností sledovaných, stává se "tvůrcem" mnoha fitness názorů i motivátorem poměrně široké masy fanoušků, a to i přes to, že se nikdy soutěží v kulturistice ani fitness nezúčastnil. Jak se on sám vnímá ve světě fitness, proč do něj naskočil a kdo je vlastně Jonáš Petřík tak, jak ho nyní známe?  

Jonáši, registrujeme tě jako majitele Jonas gymu, fitness nadšence a ovlivňovatele veřejného fitness povědomí, trenéra, tvář Strengh Wars, ale také úspěšného sportovce. Čím se cítíš být nejvíce?

Popravdě se necítím být ničím z toho, co jsi vyjmenoval. Jsem jen kluk, který prochází různými životními zkušenostmi, víceméně ve spojení se sportem, a tyto zkušenosti předávám dál. Takže pokud to stáhneme na jednu z výše jmenovaných činnosti, pak se asi nejvíce
cítím být trenérem.

Za poslední rok, dva roky, jsi ve fitness světe velice vyrostl. Jak vnímáš svoje jméno? 

Já to nevnímám, mimo toho, že mě občas někdo zastihne na ulici, v obchoďáku nebo kdekoliv jinde, tak téměř nijak. Ty názory, které prezentuji, mám již nějakou dobu, takže v přístupu k fitness se nic nemění. Mimo toho, že mě občas někdo osloví na spolupráci nebo trénink, tak nijak.

Když už jsme u toho filosofování. Jak vnímáš aktuální českou fitness scénu? Přeci jen se v ní pohybuješ dnes a denně i jako jedna z velmi aktivních tváří. Účastníš se seminářů, velkých akcí a potkáváš s mnoha úspěšnými sportovci z této oblasti…

Fitness scénu obecně vnímám tak trošku jako divadlo, nicméně se tam najde spousta skvělých lidí, kteří si na nic nehrají a věci, které dělají, myslí upřímně. Nebaví mě rádoby duchovní a filozofické příspěvky na Facebooku a Instagramu od lidí, kteří jsou v realitě povrchní až to bolí. Na druhou stranu pokud někdo není ztělesněním ctností, ale nehraje si na nic lepšího, než je, pak s tím nemám problém.

Tvoje posilovna Jonas gym plná motivačních citátů, již přivítala mnoho sportovců. Kde jsi vzal nápad vytvořit zcela něco nového a unikátního, něco jako právě posilovnu zaměřenou vyloženě na sílu a „chlapské“ tréninky?

Tento nápad jsem dostal, když jsem chodil ve Strašnicích do sklepní posilovny, která se jmenuje Bušírna. Měl to tam dlouholetý kamarád Robert Havlín, bývalý veslař a chlap, který uměl vždycky pořádně dřít. S jeho svolením jsem později udělal svoji tělocvičnu.

Jak si stojí Jonas gym nyní a jaké s ním máš vůbec plány, nechystáš přesídlení nebo nové prostory?

Svoji tělocvičnu jsem přenechal kamarádovi. Takže už ji nevlastním. Když jsem s ní začínal, tak mě i napadlo, že by mohla mít více poboček. Ale časem jsem zjistil, že tato činnost není úplně pro mě. Respektive, kdybych to dělal komerčním způsobem, určitě by vše bylo mnohem snadnější. Ale jelikož si chci udržet svůj přístup k věci, tak jsem se k tomuto nikdy nesnížil. Chtěl jsem to udělat pro lidi, ale nevrátilo se mi to dvakrát v dobrém. Teď už chci mít čas i na sebe, rodinu a přátele.

Zastavím se ještě u toho, že jsi pustil fitko. Proč? 

Dělal jsem to z jednoho důvodu, a to pro lidi. Což je dost občas nevděčné, ať už kvůli vybavení nebo celkovému přístupu lidí. Což mě po čase trochu unavovalo. Ale hlavně z časových důvodů, protože jsem zkoušel trénovat a samozřejmě jsem trénoval v práci, což vždy končilo tak, že někdo došel a něco potřeboval. A já se jednoduše také potřeboval rozvíjet, studovat a mít čas na rodinu. 

Chodíš do Jonas gymu stále cvičit? 

Chodím tam stále cvičit. Pomáhám tomu, je to v zajetých kolejích. Nicméně si nyní myslím, že to půjde trochu jiným směrem, a to směrem bojových sportů. 

Jonáš Petřík
Obrázek z facebook.com

Zabýváš se primárně silovým tréninkem, co považuješ za hlavní kritérium toho, být úspěšný v silovém tréninku? A co ty sám považuješ za důležité ukazatele síly jedince?

O silový trénink se zajímám, ale nepovažuju se za nějakého experta obzvlášť po praktické stránce. Moje výkony jsou jen průměrné. Po stránce trenérské mi to ale jde mnohem líp. Za ukazatele síly považuju samozřejmě dřep, tah, tlak ve stoje, shyb se zátěží, apod. Za důležité kritérium pro úspěch v silovém tréninku považuji genetickou výbavu. Čili správně narostlé a silné klouby a kosti, pevné vazy, dobrý nervový systém a tak dále. U mě je třeba genetická výbava průměrná a stavba kostry pro silový sport až podprůměrná. A o to více musím pak těžit ze správné techniky, což mi na druhou stranu velmi pomáhá v práci trenéra. Takže jako vždy platí, že vše špatné je k něčemu dobré.

Oslovují tě stále noví a noví klienti? Jak sám říkáš, cítíš se být nejvíc trenérem.

Jako trenér působím trochu jinak. Nemám stálou klientelu 5–10 lidí, se kterými bych trénoval. Ale jezdí za mnou kluci támhle z Ostravy, Brna, Prahy, jsou to takoví fitness turisti. Primárně jezdí na tréninky. 

Výživu neděláš? 

Ne, primárně ne. Tam to neznám do hloubky. Základy mám, ale nejdu do hloubky v tom smyslu, co je obecně platné ve fitness. Tak jak je pro někoho důležité kolik sní sacharidů a kolik má suplementů, tak pro mě je důležitější, abych šel na trénink s dobrou náladou. Dám příklad když jdu na trénink – pro mě je důležitější, abych měl banán, abych měl slunečnicová semínka, která podporují nervový systém. Jen proto, abych se na tréninku cítil dobře, takže uvažuji takto z druhého konce. Takže stravu řeším v určitých směrech, ale v určitých vůbec, protože si dám knedlíky se zelím. Takže ty jídelníčky nechci dělat právě z tohoto důvodu, abych nekázal vodu a pil víno. To mi přijde nefér a ani na to nemám žádnou školu, takže bych do toho nechtěl zasahovat. 

Co děláš pokud chceš odjet tvrdý trénink. Co si dáš před tréninkem? 

Den začnu kvalitním jogurtem, chia semínkama, medem, skořicí, goji a pak už se cpu v podstatě jen bílkovinami. Dokonce dlouho před tím tréninkem nic nejím. Suplementace před tréninkem vypadá tak, že si dám nakopávač (podle toho, kdo co má) a BCAA. Není tam nic nestandardního. 

Zpět tedy k tréninku. Tréninková metodika se v poslední době již začala posouvat, nicméně jsme (dle mého) stále tak v půli cesty oproti atletice, cyklistice nebo jiným sportům. Vnímáš posun nebo spíše stagnaci v tréninkové metodice?

Určitě souhlasím, že proti atletice, cyklistice a olympijským sportům má metodika v silových sportech (mimo vzpírání) u nás veliké mezery. Naproti tomu zde máme několik silových sportovců světové úrovně. Je to dáno také tím, že aby člověk mohl být opravdu nejlepší, musí se narodit s dobrou genetickou výbavou a takové tělo má proti průměrnému cvičenci jisté odchylky a tito lidé se naučili pracovat se svými odchylkami, tzn. odhadnout míru regenerace a pracovat se svým tělem a využit ho na maximum. Čili jejich tréninkové metody nebudou fungovat u 99% ostatních jedinců. Takže pár jedinců s atypickou genetikou a tím pádem i atypickým tréninkovým systémem zde dohání to, co zde plošně chybí pro ostatní cvičence, a to je právě metodika v tréninku, což je úsměvné.

Jak vypadá tvůj vlastní trénink a co je pro tebe klíčové pro konstantní zlepšování se?

Já cvičím už jen pro radost. Spíše pocitově. A když mám nějaké období, kdy se chci zlepšit, dám tréninku řád a nějakou základní kostru, ale převažuje u mě pocitový přístup k tréninku. Jak už jsem říkal, nejsem nejlépe geneticky vybaven na silové sporty, čili mně sedí opravdu jen jeden, maximálně dva těžké tréninky týdně, pokud se chci silově zlepšit. To mě ovšem zase na druhou stranu moc nebaví, takže často radši trénuji víc, za cenu toho, že tělo nestíhá úplně dobře regenerovat a síla nezraje tak, jak by měla.

V čem jsme však napřed je zneužití zakázaných látek, které se v posledních několik letech staly sociálně přístupnějšími. Jak vnímáš tento trend?

Toto vnímám skutečně jako problém, zejména u mladých lidí. K tomuto tématu jsem se vždy snažil stavět co nejotevřeněji a o svých zkušenostech s léčbou některých zranění jsem lidi vždy informoval, ale s mírou a rozumným přístupem. Naopak si myslím, že je vždy velmi důležité zdůraznit, že každý, kdo by po něčem takovém chtěl sáhnout, musí mít opravdu dlouhé roky odcvičeno, znát své tělo a umět cvičit. Když si jen vezmu, kolik lidí mi prošlo rukama a skutečně 98% lidí nevěděli základní informace k základním cvikům a přitom někteří z nich měli už zkušenosti s dopingovými látkami – je to tristní.

S radostí sleduji tvoje videa (o tom že jsi úspěšný youtuber ani nemluvě), ve kterých rozebíráš podstaty a základy výživy, suplementů a silového tréninku. Dají právě tvoje názory na výživu při snaze o budování svalů, ztrátu tuku a maximimalizace silových výkonů nějak sesumírovat?

Když se pokusím sesumírovat můj názor na stravu, tak určitě začnu tím, že běžným lidem nedoporučuju držet závodní diety, po kterých závodníci často končí v depresích a na hranici vyčerpání organismu (ale to jen u těch špatně sestavených, což je bohužel většina). To je ostatně to, co se snažím říci ve videích a lidé to pak často chápou chybně tak, že je nabádám k nezdravému životnímu stylu. Já ale jen nechci, aby dopadli jako mnozí sportovci, kteří se svými depresemi a návštěvami nemocnic moc nepyšní. Dále bych lidem doporučil, aby dříve než množství bílkovin a sacharidů řešili kvalitní a vyvážený příjem vitaminů, minerálů a aby se zaměřili na podporu trávení, pokud možno formou přirozené stravy a ne doplňků výživy. Nicméně dnešní strava je na tyto věci již tak chudá, že mnohdy jsou doplňky na místě.

Jaký je tvůj názor na aktuální rostoucí oblibu suplementů?

Tak jak říkám ve videích, suplementy jsou úžasná věc. Ale jako kámen úrazu vidím to, že spousta mladých nezkušených lidí, kteří neumí ani cvičit, vidí v suplementech nějakou zkratku k úspěchu a pěkné postavě. Lidé musí pochopit, že teprve až potom, co vezmou odpovědnost sami na sebe a zlepší přístup k tréninku, pak teprve mohou využít potenciál svého těla, potenciál, který nabízí strava a až v poslední řadě ten, který nabízí suplementy.

Mimo suplementy se ale odehrálo i několik podstatných změn ve výživě poslední dekády. Máme tu ketogenní diety, cpeme se tukem a bílkovinami, nemáme ve stravě žádné sacharidy. Co tvoje strava a pohled na moderní stravování ve fitness?

Jak je známo, a to je i důvod, proč mě spousta fitness fanatiků nemá rádo, já tyto věci vůbec neřeším. Dbám na zdravý základ a na to, abych měl dostatek základních živin, a pak už mi nedělá problém vepřo, knedlo, zelo nebo nějaký hamburger s tatarkou a hranolkama. Lidi by měli pamatovat na to, že když přijdou razantní změny ve způsobu stravování, tak je potřeba tělo na to připravit a nechat se adaptovat. Samozřejmě je možné, že se někdo bude od prvního dne takové diety cítit skvěle, ale dost často vidíme, že lidi končí s dietou pomalu dříve, než s ní začnou – znechucení a vysílení. Také nejsme všichni stejní a jeden typ diety nebude sedět na každého z nás. V těle se odehrává každou chvíli neskutečné množství hormonálních a metabolických procesů a každý z nás je má trošku jinak nastavené. Proto nechápu lidi, kteří hledají spásu v jídelníčku, který sestaví někdo jiný, místo toho, aby na sebe převzali právě tu zodpovědnost a hledali svou cestu. Ale to by museli hledat a tady si každý myslí, že trenér nebo dietolog to najde za ně. Lidi nechápou, že trenéři a výživový poradci pomáhají tuto cestu najít efektivními způsoby a bez rizik dopadu na zdraví, ale nejsou to lidé, kteří instantně na první pohled najdou nejlepší možný způsob, jak řešit jejich problémy. To musí začít každý sám u sebe, ať už se to týká stravy nebo tréninku

Co vlastně ty a YouTube? Přeci jen youtubeři jsou zpravidla mladší a ty, i když jsi završil 30. rok věku, mezi ně patříš. A to velmi úspěšně. Sleduješ nějaké, kdo tě inspiruje, ať už u nás nebo v zahraničí, kde vlastně čerpáš vědomosti?

Já se za youtubera absolutně nepovažuju. A popravdě, téměř nikoho nesleduju. Dívám se na zahraniční borce, kteří mají skutečně silný základ ve vědomostech, dělají rozhovory se zajímavými lidmi – např. Alan Thrall, Brian Alsruhe, Mark Bell, Max Aita, Jujimufu. A co se týče čistě sportovních výkonů, tak velmi rád sleduji z těch zahraničních Dana Greena, Clerence Kennedyho. Ale například i kulturisty jako je Antoine Vaillant atp. Dále pak rád sleduji legendy staré éry jako Ed Coan, Bill Kazmaier, Tom Platz, Frank Zane. Tito všichni lidé mají jedno společné, a sice to, že nejen ve sportu, ale i v přístupu k věci, jsou originální, výjimeční a nezapadají do běžných škatulek. Absolutně bych nemohl sledovat to, co většina ČR sleduje. Ostatně proto jsem dosáhl značných sportovních úspěchů, jelikož věnuji pozornost věcem, které za to stojí a mají hodnotu. Osobně si myslím, že lidi, kteří sledují jen to „zábavné“ a to, kde se nemusí zamýšlet nad sebou a svými chybami, tak tito lidé ničeho nedosáhnou. Tak už to v našem vesmíru chodí. A já točím pro ty lidi, kteří se zamýšlet chtějí.

Jonáš Petřík
Obrázek z facebook.com

Na YouTube jsi také tváří některých projektů Swagliftu. Dokonce bych řekl, že ústřední tváří. Jak jsi se „swagem“ spojen a kde se tento „projekt“ nebo lépe kanál vůbec vzal?

Swaglift je kanál s velice zajímavou myšlenkou a líbí se mi to, co ten kanál produkuje. Swaglift (pro mne) šlápl vedle jen jednou, a to když se dva youtubeři potkali v ringu. Paradoxně je tato šaškárna nejsledovanějším videem tohoto kanálu. Je to smutné, ale tak to je, to i s bulvárem a se vším podobným. Jinak opravdu práce, kterou dělají, má smysl. Osobně to vnímám tak, že když je potřeba něco odmoderovat, tak tam prostě zajedu a něco povím do kamery, rozhodně to nevnímám tak, že jsem ústřední tváři silových válek. Pavel Vacek, který zatím vším stojí, do toho dává ohromné úsilí a nadšení a přes mínění veřejnosti, jaký to není byznys, do toho dal i nemálo ze svých peněz a tímto bych mu zde vyjádřil obdiv a podporu. To, co dělá, má určitě smysl a budu rád když, v tom bude pokračovat.

A co jiné aktivity? Vím, že ještě stále trénuješ bojové sporty, připravuješ semináře a mnoho dalšího, jaký je tvůj sen? Kam by se mělo ubírat jméno Jonáše Petřika ve světě fitness?

Budu rád, když se mé jméno bude ubírat správným směrem. Tzn., že nevyměním své názory za nějaké chvilkové výhody v podobě suplementu, oblečení a podobných blbostí. Naopak budu rád, když navážu spolupráci s někým, s kým to bude mít smysl a bude to mít nějaký přesah a opravdu přínos i pro lidi. A ne jen pro mě. Taky budu rád, když se do budoucna naučím nedávat své rady tak lacino a budu se mít jednou aspoň z poloviny tak dobře, jako trenéři, kteří mají všeho dostatek, zejména peněz. Já po nich přebírám klienty a učím je vše od základu a dávám je dohromady. Ale to už jsou holt paradoxy dnešní doby.

Moje poslední otázky ani nemůže být jiná. Jaká je tvoje rada a recept na úspěch? 

Moje rada na úspěch zní – nechtějte úspěch. Dělejte to, co milujete to, co vás naplňuje, díky tomu to budete dělat rádi a naplno a překonáte všechny překážky. Pokud něco děláte pro úspěch a nejde to z vašeho srdce, nemůžete projít tou cestou až na konec… A na konci je to, čemu se říká úspěch, ale ve finále nejde o ten úspěch, ale o tu cestu k tomu cíli. Úspěch nedělá lidi lepšími, ale tvrdá cesta k němu ano.


  •