Imunitu můžeme rozdělit na nespecifickou (slepá) a specifickou (cíleně zaměřená).
Cytokiny působí na stresový systém organismu.
Pouhý pozitivní postoj k životu podněcuje nárůst protizánětlivých cytokinů.
Imunita je schopnost organismu rozpoznávat “své” od “cizího” a proti tomu “cizímu” umět co nejdříve reagovat a to za pomoci buněk (buněčná imunita) a protilátek (humorální imunita). Pro náš organismus jsou za “cizí” považovány antigeny, které za normálních okolností nejsou v našem těle přítomny (převážně parazitální či mikrobiální), ale může se i stát, že organismus stejným způsobem ohodnotí i vlastní buňky s následnou tendencí jejich likvidace. Podobně jako mozek je imunita vybavena pamětí a schopností učit se. V našem organismu účinkují 2 hlavní druhy imunitních odpovědí a to nespecifické a specifické. Nespecifická imunita působí v podstatě “naslepo”. Je zodpovědná za rychlou obranu organismu, jejíž typickým projevem je zánětlivá reakce. Specifická imunita reaguje naopak pomaleji a je již konkrétně zacílená - její lymfocyty (typ bílé krvinky) jsou vybaveny receptory specializující se na určitý druh cizorodých vetřelců.
Imunita, stres a bolest
Je prokázáno, že cytokiny, signální proteiny mimo jiné nápomocné při boji proti patogenům, narušují stresový systém v těle, což ve výsledku může podnítit rozvoj různých psychiatrických poruch jako je například deprese či psychóza. Je tomu tak proto, že stresový hormon kortizol je jedním z nejdůležitějších zprostředkovatelů spojení mezi psychikou a imunitou. Jeho role v psychiatrii nabyla na významu zejména v 70. a 80. letech minulého století, kdy se potvrdilo, že je hlavním ukazatelem diagnózy primární deprese. Stres a deprese navíc do značné míry vykazují společný výskyt. Je ale dobré mít na paměti, že účinek kortizolu (zvýšeného v depresi a ve stresu) má svá negativa, ale i pozitiva při obraně organismu. Na jednu stranu potlačuje zánět a jeho negativní projevy, na druhou stranu tlumí imunitní odpověď a tím výrazně snižuje obranyschopnost organismu.
Výsledky výzkumného šetření Maruchy a kol. (1998) ukázaly, že studenti, kteří podstoupili biopsii ve zkouškovém období plného stresu, hojily své “rány” v průměru o 3 dny déle než v období bez zkoušek. Stres je totiž provázen zvýšením kortizolu a ten souvisí s prodloužením hojení a se subjektivním prožitkem stresu.
Zajímavá je také spojitost s bolestí. Bolest je fyzicky i psychicky oslabující faktor, který často vede k sociální izolaci, depresi a k pocitům bezmocnosti. Redukovat bolest ve výsledku znamená redukovat i stres, jelikož bolest můžeme určitě považovat za vlivný stresor.
Jaký má vliv duševní zdraví na imunitu?
Vliv duševního zdraví na imunitu je význačný. V první řadě záleží na postoji každého jedince v konkrétních oblastech:
- způsobu zpracování stresových situací
- schopnosti aktivně přistupovat k životu bez zbytečných konfliktů
- rozvoje vztahů s okolím
- sdílení svých pozitivních i negativních emocí
Byla popsána spousta případů nemocných lidí, kteří za pomoci svého postoje k životu, aktivnímu přístupu a budování vlastní psychické odolnosti, přežili statisticky určený limit přežití nemoci. Je všeobecně známo, že pozitivní ladění, optimismus a dobrá nálada podporují funkci imunitního systému a tím přispívají k potlačování prozánětlivých cytokinů. Například průběh onkologického onemocnění je velmi závislý na přístupu nemocného k samotné nemoci, na tom, zda má podporu v rodině, zda si umí požádat o pomoc nebo zda žije osamoceně a bez opory nejbližších. Velmi často v důsledku dochází k rozvoji depresivních stavů a chronického stresu a zvýšené produkci prozánětlivých cytokinů.
Naopak při prožívání pozitivních emocí, štěstí, klidu a pohody mozek tlumí stresovou reakci. Epidemiologické studie silně naznačují, že chronický psychologický stres má negativní vliv na nástup, progresi a úmrtnost na rakovinu.
Na závěr nutno dodat, že při vývoji onemocnění bude jistě hrát roli i mnoho dalších neopomenutelných faktorů, jakými jsou například fáze onemocnění, lokace nádoru, přidružené komorbidity atd. Nelze tedy vyzdvihovat pouze jeden z faktorů – je nutno brát v potaz působení všech společně.
Změna imunitního systému = změna psychického nastavení
Mnoho psychiatrických poruch je vskutku asociováno se změnami imunitního systému. Problém však je ten, že jen některé z abnormalit imunitní či zánětlivé reakce jsou stabilní. Zbytek totiž různě fluktuuje a to podle klinického stavu pacienta nebo dle přítomnosti specifických příznaků. Bylo dokázáno, že nepravidelnosti v hladinách cytokinů se opakovaně stejným způsobem vyskytují u schizofrenie a obdobně se množí i sdělení o asociaci mezi vzestupem určitých druhů cytokinů a následnými depresivními příznaky. Z vývojového hlediska je podstatné mít na paměti, že i dětské trauma se může stát spouštěčem psychiatrických poruch. Trauma stimuluje uvolnění řady zánětlivých markerů a může vést ke změnám neuro imunitních funkcí vedoucích k rozvoji neuropsychiatrických poruch v dospělosti.
Co si z toho vzít?
Náš organismus je vybaven 2 druhy imunity, a to imunitou nespecifickou a specifickou, které mají za cíl chránit nás před nebezpečím číhajícím kolem nás. Jedním z faktorů napomáhajícím překonání nemoci tak může být pozitivní postoj k životu, psychická odolnost a aktivní přístup. Jejich přítomnost podporuje funkci imunitního systému a zároveň potlačuje prozánětlivé cytokiny.
Imunitní systém má nepopíratelný vliv na duševní zdraví a proto jeho správné fungování je stěžejní pro kvalitní život.
