Asi každý z nás se někdy tak trochu přecpal a určitě jsme u toho hned nepřemýšleli o tom, že kromě nepříjemného pocitu v žaludku by nám to mohlo nějak výrazně uškodit. Problém však nastává, pokud se tyto záchvaty “žravosti” stanou naším denním chlebem. V takovém případě se jedná o závažné psychické onemocnění, které bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu.
Co je záchvatovité přejídání a proč je tak nebezpečné?
Záchvatovité přejídání se řadí mezi poruchy příjmu potravy. Charakteristická je pro něj konzumace velkého množství jídla v krátkém čase, i když vlastně vůbec nemáme hlad. Zároveň nejsme schopni kontrolovat, co jíme nebo kolik toho jíme. Po tomto záchvatu nemocný zpravidla cítí vinu a stydí se za své chování i za své tělo. To se většinou snaží kompenzovat pomocí různých diet a odpírání stravy, které mu na psychické pohodě příliš nepřidají.
Záchvatovité přejídání je často spojeno s negativními emocemi, stresem, nespokojeností se sebou samým nebo celkově se svým životem. Tyto pocity jsou pak kompenzovány nárazovou konzumací velkého množství jídla, při kterém částečně a dočasně ustupují.
Jak ale toto onemocnění odlišit od prostého občasného přecpání?
Poznáme jej podle několika znaků:
- velké množství snědeného jídla v krátkém čase (≤ 2 hodiny)
- vyšší rychlost konzumace, až hltání
- i když už nemocný nemá hlad a cítí se plný, stejně pokračuje v jedení
- není schopen přestat jíst a ztrácí kontrolu nad tím, co jí
- schovává si potraviny a tajně je pak pojídá
- v přítomnosti ostatních lidí jí normálně nebo stravu naopak odmítá, jakmile je však sám, dochází k záchvatu
- cítí stres a úzkost, které při jídle částečně ustupují
- nemůže dosáhnout stavu nasycení – bez ohledu na množství snědeného jídla se plně nedostaví pocit odměny a uspokojení
- po záchvatu má výčitky svědomí, je znechucen ze svého chování a ze svého těla
- návaly přejídání se dostavují minimálně jednou týdně po dobu alespoň 3 měsíců
Při takovémto záchvatu “žravosti” logicky přijmeme velké množství energie, což nám jazýček vah energetické bilance nakloní na stranu vyššího kalorického příjmu než výdeje. Až 50 % lidí trpících touto chorobou je proto obézních. S obezitou pak souvisí další zdravotní komplikace, jako je cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, onemocnění kardiovaskulárního systému, mrtvice i vznik některých nádorů (Mitchell, 2016).
Dlouhodobé záchvatovité přejídání snižuje v mozku schopnost dosažení pocitu odměny a uspokojení
Doktorka Moore s kolegy ve své studii sledovala 2 skupiny myší, přičemž:
- testované skupině byly 2 dny v týdnu podávány velmi sladké potraviny a po zbytek týdne pak strava klasická
- kontrolní skupině byla podávána pouze klasická strava
U testované skupiny se po čase spontánně vyvinula potřeba záchvatovité a nekontrolovatelné konzumace sladkých potravin spojená s odmítáním klasické stravy. Oběma skupinám byl také podán amfetamin, což je stimulační látka zvyšující v mozku hladinu neuromediátorů, jako je noradrenalin, serotonin a dopamin. Právě dopamin je odpovědný za nám dobře známý pocit odměny a uspokojení.
Testovaná skupina ale na rozdíl od kontrolní skupiny na podání amfetaminu vůbec nereagovala, to znamená, že u ní nedošlo k naplnění pocitu odměny. Jak je to možné?
Výzkumníci zjistili, že u testované skupiny došlo k poklesu hladiny dopaminu v mozku, při podání amfetaminu se jej uvolnilo menší množství a dopaminové receptory byly taktéž nefunkční (Moore, 2019).
Procesy provázející záchvatovité přejídání se pravděpodobně podobají těm u drogové závislosti
Dlouhodobé záchvatovité přejídání vede ke snížení hladiny dopaminu, což má za následek ztíženou schopnost dosažení odměny a pocitu uspokojení. Kvůli tomu je tak nemocný člověk nucen jíst více a více až do doby, kdy už není schopen přijmout ani sousto. Snížená schopnost dosažení pocitu uspokojení, v tomto případě nasycení, pak vede k začarovanému kruhu dalších a dalších návalů “žravosti”, během kterých jsou libé pocity intenzivnější (Moore, 2019).
Zajímavé je, že velmi podobné procesy můžeme pozorovat i u drogové závislosti, kdy podávání drogy právě skrz uvolnění dopaminu způsobuje příjemné pocity, a uživatelé jsou tak nuceni k opakovanému užívání těchto látek (Everitt, 2016; Moore, 2018).
Léčba je složitá a vyžaduje spolupráci mnoha odborníků
V současnosti stále ještě není stanoven jeden konkrétní způsob léčby, který by byl 100 % účinný. Postup se tedy může lišit v závislosti na okolnostech a potřebách nemocného. Nezbytnou součástí terapie je však vždy spolupráce pacienta s psychiatrem (následně popř. i psychologem), během které se společně snaží rozpoznat spouštěč onemocnění, zlepšit vnímání sama sebe a pokusit se zabránit dalším záchvatům přejídání. Součástí léčby je často i farmakoterapie (antidepresiva, antiobezitika, antikonvulziva).
K tomu se většinou přidává i léčba nadváhy nebo obezity a s nimi spojených komplikací. Důležitá je také spolupráce nutričního terapeuta, který společně s výše zmíněnou terapií pomůže nastavit správné stravovací návyky a cíle v oblasti výživy.
Co si z toho vzít?
Občasné přejedení na rodinné oslavě nebo u vánočního stromečku je tak nějak přirozené a sem tam se přihodí každému. Pokud se ale jídlo stane náplastí na špatnou náladu a depresi, přičemž do sebe nekontrolovaně nacpeme celý obsah ledničky, za což se pak nenávidíme, pravděpodobně bychom měli vyhledat odbornou pomoc. Kromě psychické stránky poškozuje záchvatovité přejídání i naše fyzické zdraví, a to v podobě velmi často nastupující obezity a všech komplikací s ní spojených.
Jelikož se jedná o nejčastější formu poruch příjmu potravy, odhalení mechanismu jejího působení bude mít nepochybně velký vliv na vyvinutí účinné léčby a zlepšení zdraví lidí na celém světě. K tomu však bude ještě zapotřebí dalšího výzkumu, protože většina doposud provedených studií proběhla pouze na myších, a u člověka se tak mohou jejich výsledky mírně lišit.
Pozoruhodná je i podobnost této choroby s procesy probíhajícími v mozku při drogové závislosti. To jen potvrzuje fakt, že lidé trpící záchvatovitým přejídáním rozhodně nemají jen slabou vůli nebo na sebe nechtějí upoutat pozornost, ale opravdu se jedná o vážný problém, který nemocného doslova pohltí.
