K minerálním vodám máme vskutku vřelý vztah. Spotřeba minerálek je za poslední roky poměrně stabilně vysoká a svědčí o tom už jenom fakt, že jich každý Čech vypije ročně více než 56 litrů. Ve světě však nejsme žádná výjimka – i za hranicemi se minerálky pijí s velkou oblibou, takoví Italové jich dokonce zvládnou ještě třikrát tolik. Lidé je obecně považují za čistší a dokonce i za zdravější způsob doplňování tekutin. Jak to je ale ve skutečnosti: jsou minerální vody zdravější, nebo na plné čáře vyhrává voda z kohoutku?
Plusy a mínusy minerálních vod
Jaké jsou hlavní výhody minerálních vod?
Jak už název napovídá, hlavním rozdílem mezi obyčejnou a minerální vodou jsou obsažené minerální látky. Těch se v minerálkách vyskytuje celá řada, ale z praktického hlediska jsou významné jen některé.
1. Hořčík v minerálkách podporuje zdraví cévního systému
Některé minerální vody mohou být velmi dobrým zdrojem hořčíku, například jedna láhev balené vody Magnesia (1,5 litru) obsahuje 255 mg hořčíku, což jsou více než dvě třetiny doporučené denní dávky hořčíku pro dospělé jedince. Hořčík je nepostradatelný minerál, který se uplatňuje ve více než 300 enzymech v lidském organismu. Hraje důležitou strukturní roli, ale podporuje také tvorbu energie a svalovou kontrakci. O důležité roli hořčíku v organismu jsme psali v našem dalším článku.
Některé studie dokonce naznačují, že pití minerálních vod bohatých na hořčík a vápník (alespoň 1 litr denně) dokáže snížit krevní tlak u osob, které jej mají zvýšený. V jiné studii se zase můžeme dočíst, že vyšší obsah hořčíku v pitné vodě je nepřímo úměrný úmrtnosti na srdeční choroby. Jinými slovy: lidé, kteří pijí minerální vody, na srdeční choroby umírají prokazatelně méně.
2. Vápník v minerálních vodách podporuje zdraví kostí
Také vápník je v některých minerálních vodách hojně zastoupený, příkladem může být nedávno představená minerální voda od společnosti Kofola a. s.: Kláštorná Kalcia. Ta obsahuje na velkou láhev (1,5 litru) asi 431 mg vápníku, což je téměř polovina doporučené denní dávky podle Společnosti pro výživu. Vápník je nejvíce zastoupenou minerální látkou v organismu, u osoby s hmotností 70 kg zaujímá čistý vápník asi 700–1400 g. Přibližně 99 % vápníku v organismu se vyskytuje v zubech a kostech, ovšem hraje v těle i další důležité funkce.
Studie nedochází k tomu, že by suplementace vápníku nad doporučené denní dávky podporovala zdraví kostí, které představují 1000 mg vápníku pro dospělé jedince a 1200 mg vápníku pro děti a dospívající ve věku 13 až 19 let. Na druhou stranu faktem zůstává, že dostat se alespoň na ty doporučené denní dávky je v mnoha zemích problém:
Průměrný příjem vápníku v České republice byl stanoven na 782 mg vápníku denně.
V sousedním Polsku to bylo 830 mg vápníku denně.
A pouze státy jako Německo, Švýcarsko a severní evropské země dosáhly v průměru na denní příjem >1000 mg vápníku denně.
Jak se tedy zdá, podpořit denní příjem vápníku občasnou konzumací minerálních vod rozhodně není od věci.
Jaké jsou hlavní nevýhody minerálních vod?
Minerální vody mohou být vynikajícím zdrojem některých cenných minerálů, bohužel ale ani ony nemusí být ve všech případech tou nejlepší volbou, pokud jde o zdraví, ale také o životní prostředí.
1. Některé minerální vody jsou bohatým zdrojem sodíku
Sodík je další nepostradatelnou minerální látkou, která spolu s dalšími minerály a hormony mj. kontroluje vodní hospodaření organismu. Doporučená denní dávka podle Společnosti pro výživu je 1500 mg denně. Nedostatek sodíku nám ale rozhodně nehrozí – denně ho sníme z kuchyňské soli více než 5000 mg. Značně tomu napomáhají uzeniny, fast‑foody nebo třeba sýry.
Minerální vody s vysokým obsahem sodíku proto nemusí být ideální volbou pro osoby, které trpí zhoršenými parametry kardiovaskulárního zdraví (vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu aj.). Nejproblematičtější jsou v tomto případě vody, kde je sodík původem z chloridu sodného, naopak “nevinné” jsou vody, kde sodík vychází ze sloučenin uhličitanů.
Mezi nejbohatší zdroje sodíku v minerálních vodách patří v našich končinách pramenitá voda Poděbradka (514 mg sodíku na 1 litr) a Hanácká kyselka (248 mg sodíku na 1 litr).
2. Balené vody mohou být zdrojem endokrinních disruptorů
Potenciálně škodlivé látky přítomné v balených vodách nepochází z vodních pramenů jako takových, ale z obalových materiálů. Jelikož se ale přibližně 80 % minerálních vod prodává v PET lahvích, vztahuje se to tak trochu i na ty původně nevinné vody. Hlavním problémem v balených vodách jsou nejrůznější ftaláty, které se do plastových obalů přidávají jako změkčovadlo. Bohužel se ale v určitém množství také dostávají do samotné vody, čímž jí kontaminují.
Tyto ftaláty se v těle chovají jako endokrinní disruptory, tedy látky s potenciálem narušit hormonální rovnováhu. Někteří odborníci je také dávají do souvislosti se snižující se potencí u mužů.
3. Plastové obaly nejsou ekologické
S tempem, s jakým roste produkce a spotřeba plastů v současné době, je zřejmé, že tento trend není zrovna dvakrát udržitelný. Bez ohledu na zdravotní aspekty je jisté, že náš pohled na spotřebu plastových materiálů se do budoucna musí změnit.
Téměř 400 milionů tun plastů se vyrobí každý rok. Je to tak vysoké číslo, že už to nikoho vlastně netrápí – nikdo si to totiž nedokáže představit. Výměna plastových obalů za skleněné nebo alespoň znovuužívání již zakoupených obalů je to nejmenší, co pro nižší produkci plastů můžeme udělat každý den.
Jsou minerály z minerálních vod dobře vstřebatelné?
Vstřebatelnost minerálních látek z potravy a suplementů je v dnešní době hotová věda. Výrobci suplementů se předhánějí v ještě lepší a vstřebatelnější formě minerálních látek a zatím se zdá, že vyhrává forma bisglycinátu, která je dnes dostupná v kvalitních suplementech.
Druhý protipól tvoří některé anorganické formy hořčíku, které organismus přijímá několikanásobně méně efektivně (například sloučeniny oxidů nebo uhličitanů). A jak jsou na tom minerální vody? Vědecké studie ukazují, že výborně. Minerály jsou totiž v minerálkách zcela disociovány na ionty, a tak jsou organismem vstřebány podstatně lépe než špatně rozpustné anorganické formy v suplementech.
Například vstřebatelnost hořčíku z minerálních vod byla opakovaně studována a udává se mezi 50–60 %, což je výborné číslo.
Co si z toho vzít?
Jsou minerálky zdravé? Jestli jste čekali jednoznačnou odpověď, potom vás budeme muset zklamat. Ani tento problém totiž není černobílý, a tak by se odpověď dala diplomaticky uzavřít v duchu “JSOU, ale…”. Minerální vody mohou být vynikajícím zdrojem dobře vstřebatelných minerálů, které jsou pro správné fungování organismu nepostradatelné. Jmenovitě jde zejména o minerální vody bohaté na vápník a hořčík, což bývají často nedostatkové minerály.
Na druhou stranu i minerální vody mají své mouchy – v některých případech obsahují příliš mnoho sodíku a navíc v podobě plastových balených vod mohou být zdrojem endokrinních disruptorů, které narušují hormonální rovnováhu. Odvrácenou stranou minerálních vod jsou poté ochucené minerálky, kdy v jedné nevinné láhvi najdeme více než 20 kostek cukru. Tak by rozhodně neměl vypadat zdravý pitný režim.
Vhodně zvolené minerální vody mohou doplnit náš pitný režim, neměly by však tvořit jediný příjem tekutin během dne. Tím naopak může být kohoutková voda, o které si můžete přečíst v našem dalším článku.
