Detox skladu! Před 17 hodinami jsme přidali do detoxu nový produkt s 13% slevou  

Když nebudeš jíst, nikdy nebudeš vypadat dobře! Nepropadni poruchám příjmu potravy.
obrázek ze shutterstock.com

Když nebudeš jíst, nikdy nebudeš vypadat dobře! Nepropadni poruchám příjmu potravy.

Michaela Polcarová Michaela Polcarová před 2 měsíci

Kdo se nikdy nedostal do situace, kdy chtěl na sobě něco změnit? Být lepší, hubenější, svalnatější, vyrýsovanější. Kdo by nechtěl dokázat sobě a svému okolí, že na to má? Že dokáže zhubnout, nabrat svaly, dosáhnout cílů, které si stanovil. Odhodlání, motivace, ten drive!

Poznáváte se? 

Na co se v článku zaměříme?

  • Co vlastně porucha příjmu potravy je
  • Vliv sociálních médií
  • Zdravotní rizika poruch příjmu potravy
  • Zkušenosti dívek s poruchami příjmu potravy
  • Je vhodné nahrazovat pevné jídlo?

Když méně neznamená více aneb Netrápí nás lámání nehtů nebo problémy s menstruací? 

Ráda bych se zaměřila na to, jak se většina lidí mylně domnívá, že čím méně budou jíst, tím lepší a rychlejší výsledky se dostaví. Ale opak je pravdou. Kvalitní jídlo a hlavně jeho dostatek je alfou a omegou pro zlepšení vaší postavy k vybudování zdravého a pevného těla. Instagram je plný lidí, kteří trpí nebo již trpěli poruchou příjmu potravy. Někteří se nebojí o tom otevřeně mluvit a nabízí tak druhým osvětu o tomto problému, jiní to skrývají a pouze doufají v tížené výsledky a bojí se ukázat jejich slabou stránku.

Proto jsem se rozhodla oslovit několik lidí z Instagramu, abychom se společně podívali na jejich cestu za uzdravením, jak získali zdravý přístup k jídlu, jak se jim postupně změnilo vnímání jejich vlastního těla a našli v životě kýžený balanc a spokojenost. Ráda bych touto formou předala poselství ,anonymním bojovníkům s PPP,  že nejsou jediní, kdo se s tím potýká, nejsou na to sami a neměli by se bát říct si o pomoct.

Kromě možnosti využití společenské pomoci, podpory od rodiny, jsou po republice zřizovány i speciální organizace, jakou je například Anabell, o které se zmínila známá studentka VŠCHT, trojbojařka a milovnice Cideru, Blanička, během jejího uvědomění si svého problému s poruchou příjmu potravy. "Mamka mi podstrčila letáček Anabelle s různými otázkami, jestli jsem poslední dobou více unavená, snížila jsem kalorický příjem, vypadávají mi vlasy, lámou se nehty, rychle jsem zhubla, přestala menstruovat. Na většinu jsem si odpověděla ano. No a na druhé straně bylo napsáno, že pokud s valnou většinou souhlasím, možná trpím nějakou poruchou příjmu potravy. Což jsem zprvu samozřejmě hned odmítla, ale brouk v hlavě zůstal a díky tomu jsem vlastně začala čelit realitě.“

[Instagram]

O čem se nemluví, o čem se bojíme mluvit 

Porucha příjmu potravy je ošemetné téma, o kterém se lidi bojí mluvit. Bojí se přiznat, že s tím mají problém, třeba se s tím potýkají, a neví, jak to řešit. Co si ale pod tímto slovním spojením vlastně představit? Co je to porucha příjmu potravy?

Poruchu příjmu potravy charakterizujeme jako abnormální chování týkající se jídla. Jedná se o psychické onemocnění, které vzniká narušením stravovacího vzorce, které vede ke zdravotním a psychickým následkům. Mezi poruchy se řadí zejména mentální anorexie a mentální bulimie, která spojená se záchvatovitým přejídáním. Ortorexie nervosa je nezdravá posedlost zdravým a správným stravováním, která je v moderní době na vzestupu a může přerůst v závažnější problém.

obrázek ze shutterstock.com

Mentální anorexie je charakterizovaná úmyslným snižováním tělesné hmotnosti, nadměrný cvičením nepřiměřenému kalorickému příjmu, který je nebezpečně nízký. Jedinci trpící anorexií mají nereálnou představu o svém těle, stále se vnímají jako abnormálně silní, ačkoliv v důsledku velmi nízké hmotnosti mohou být již v ohrožení života.

Následkem restrikce dostatečného energického příjmu pro život dochází ke kardiovaskulárním onemocněním jako jsou například poruchy srdeční funkce. Dále dochází k poruchám ledvin, osteoporóze, u žen pak můžeme pozorovat ztrátu menstruace, či narušení funkce centrální endokrinní žlázy v podobě hypofýzy, která mimo jiné reguluje naši tělesnou teplotu, a proto jsou nemocní zvýšeně zimomřiví.

Kromě fyzických následků se nemoc podepíše i na psychické stránce. Lidé jsou více úzkostní, depresivní, impulsivní či agresivní. Podobné zdravotní a psychické důsledky jsou pozorovány také u mentální bulimie, která je charakteristická posedlostí jídlem, sledováním tělesné hmotnosti doprovázeno záchvatovitým přejídáním.

U mentální bulimie se střídá období neukojitelného, neřízeného, často tajného přejídání následované obdobím hladovění kompenzující přejídání. Jedinci pak sahají po laxativech a/nebo si záměrně vyvolávají zvracení, které má za následky narušení křehké rovnováhy elektrolytů v organismu.

Nenápadné plížení poruch příjmu potravy

Příchod léta a s ním i krásného počasí je pro většinu z nás, zejména žen, strašákem. Krátké sukně, upnutá tílka, kraťasy… lehké letní oblečení najednou neskrývá to, co skrývalo to zimní, a co se tak nějak hezky zakamuflovalo pod teplou mikinou a džínami.

Co teď? Na řadu přichází husí kůži nahánějící otázka: "Stíháte formu na léto?" A panika. Nestíháte.

Najednou více vnímáte fotky vašich fitness idolů, celých zatnutých a v křeči s komentářem, jak jsou strašně zalití a nestíhají formu. Začnete se více pozorovat v zrcadle s nakrčeným čelem a vzrůstající motivací, že to takhle nechat nesmíte. Rychle už googlíte tukožroutskou polévku, jak na Aktinsonovu dietu nebo osvědčené zeleninové detoxy a mezitím už jsou na cestě k vám přepravci s tím slavným spalovačem, který jste mezitím stihli již objednat.

Najednou si nastolíte naprosto nesmyslnou dietu o nulových sacharidech, nulových tucích a jediné, co si dovolíte je salát se salátem třikrát denně, a aby se neřeklo, tak kousek masa pro uchování vašich #gainz.

Sama Blanička přiznává, že zkoušela různé diety: "Zkoušela jsem snad všechno, od jednostranných detoxů po vyřazení sacharidů nebo třeba lepku, ale nejvíc se mi v anorexii osvědčilo stáhnout příjem na nesmyslné minimum.“ Činky tedy vyměníte za běžecký pás nebo jste s činkami pro jistotu raději ani nezačínali a pro větší efektivitu si koupíte zeštíhlující pás, který každé ráno tolik doporučuje slavný Horst Fuchs, abyste výsledky měly zaručeny a ještě jste happy, že jste to sehnali za tu bombastickou cenu, která se už nikdy nebude opakovat.

V zápalu odhodlání už nevidíte marketingový tah, který pro nás obchodníci připravili. Ve skutečnosti to je naprostý nesmyl. Díky žádnému zeštíhlujícímu pásu z nejlepšího materiálu ever ani omotáním igelitu kolem pasu, nezhubneme ani nemáme šanci si vytvarovat postavu.

obrázek ze shutterstock.com

Vliv sociálních sítí jako začátek PPP?

Kdo se v tom alespoň trochu poznává? Touha po dokonalosti, touha po dokonalém, vysportovaném těle s viditelným sixpackem (nebo sickpackem? Protože dejte si ruku na srdce, kdo už z honby za dokonalou postavou není posedlý?) a opálenou pletí? Kdo by dnes nechtěl být součástí trendu moderní doby?

Kdo kdy nechtěl vypadat jako všechny ty bikini a kulturisti, které denně sledují na sociálních sítí? Mít jejich formu, tělo, možná i jejich život. Protože ten přece musí být skvělý, vždyť ho tak prezentují a vypadá to téměř snově! Ale právě tady je ten háček. Oni ho tak prezentují. Ukazují pouze malé procento jejich opravdového života. Už vám neukáží tu realitu. Tu krutou dietu, která stojí za jejich formou, ty deprese, ty oběti, ty problémy, co musí denně snášet, jako každý z nás.

Už logicky neukazují fakt, že jsou vlastně nuceni být mimo běžný sociální život. Že nemohou jít jen tak do restaurace nebo na vínko s přáteli. Protože ve víně jsou kalorie navíc, a co když dostanou více rýže, než se kterými počítali, a které si mohou dovolit? Nebo oleje? Neexistuje. Nechtějí přiznat ostatním, a možná ani sobě, že se stali otroky. Otroky jídla a režimu. A to na veřejné sítě přece nepatří. Nebo…?

Sociální sítě. Škodí nebo pomáhají?

Lidé se snaží být stejně dokonalí stejně jako chceme být ztělesněním dokonalosti my sami. Málokdo na sociálních sítí přizná, jaký je doopravdy, co ho trápí a nepřizná, že má taky potíže, že jsme si všichni rovni. Že jsme všichni jenom lidi. S problémy, starostmi a klidně i s nějakým tukem na těle navíc, jednou zalití víc, jednou méně. Ale pořád jsme to my.

"V tu dobu ještě nebyly tolik v kurzu, každopádně teď mi na druhou stranu dávají sociální sítě možnost promluvit k ostatním a třeba i někomu pomoci, aby se nedostal tam, kam před pár lety já," odpovídá Blanka na otázku, jestli si myslí, že byla ovlivněna sociálními médii.

A nutno dodat, že dnešní moderní doba už přináší i aplikace do mobilů, které vám během sekundy vysekají břicho nebo přidají pár centimetrů přes biceps dřív, než byste stačili říct dřep. Pak je otázkou, nakolik takové profily motivují... Nejsou spíše odrazující? Opravdu štěstí spočívá v dokonalé postavě a vyretušovaných fotkách?

Mnoho lidí, zejména mladých děvčat se těmito fikcemi nechá velmi snadno ovlivnit. Nevidí nebo nechtějí vidět tu realitu, která se skrývá za upravenou fotkou se zatnutými svaly přejetých několika filtry a sekundovým úsměvem. Chtějí svéhlavě tu perfektní postavu, kterou tolik obdivují. Začnou bezhlavě napodobovat cizí hodnoty makroživin nebo přesný velice nebezpečný jídelníček své oblíbené bikini, aby měly stejnou formu. A ženou se tím do maléru.

Už nevidí, že se třeba jedná o naprosto špatně nastavený jídelníček, že na sobě uplatňují závodní dietu, která rozhodně nepatří do kolonky healthy lifestyle. Prostě chtějí být stejně dokonalé, stejně štíhlé. Omezí tak veškeré potraviny a začnou rapidně a nezdravě hubnout.

Na konci dne však tu stejnou formu jako oblíbená bikina stejně nemá, vysekané svaly jsou stále v říši snů a zpevněné tělo jak by smet – proč? Protože ty svaly nemá mít z čeho. Aby člověk měl moderní atletickou postavu s viditelnými svaly je potřeba mnoho let práce. Napřed se svalová hmota musí vybudovat, a to s sebou nese několikaměsíční (až -roční) potřebu být na zvýšeném energetickém příjmu, kdy se budou svaly budovat za pomoci silových tréninků. Stejně tak se pak jde do fáze lehčího kalorického deficitu, aby se svaly lépe vyrýsovaly. A to většina laiků neví. Raději by tyhle fáze přešli a rovnou šli do rýsování, nejlépe zatímco by hledali jednodušší cesty, jak toho docílit. Jenže pouze píle, vytrvalost a trpělivost růže, ehm svaly, přináší.

Pro někoho může být velice nekomfortní, když musí být v té objemové fázi, zejména u žen, protože přece nemohou jíst tolik jídla, ale opak je pravdou. Právě zde získáte většinou to, po čem toužíte. 

obrázek ze shutterstock.com

Opravdové jídlo, nebo náhražky?

Internet je tolik ošemetným zdrojem informací, kde bychom měli uplatňovat pravidlo: "Dvakrát měř, jednou řež." Měli bychom se naučit používat obyčejný selský rozum, a když se nám nějaké tvrzení nezdá, tak není nic jednoduššího, než si ho ověřit na důvěryhodných stránkách.

A tak tu máme marketingem propláchnuté zázračné detoxikační lektvary nebo čaje slibující vysněný váhový úbytek bez potřeby cvičení do pár týdnů, ne-li dní. Sen každého. Ale je to zdravé? Je pro náš organismus zdravé do těla cpát chemické látky namísto kvalitního, opravdového a nutričně vyváženého jídla, na které je naše tělo od přírody zvyklé?

Nikdy bychom neměli nahrazovat pevné jídlo za tekutou stravu nebo její náhražky v podobě nějakých čajů. Nikdy. Ať už ty marketingové zázraky slibují cokoliv, nevěřte jim. Nepomohou vám. Spíše naopak. Zde mluvím zejména o prolhaných reklamách slibujících nám hory doly. Zařazovat do svého jídelníčku například protein mi přijde naprosto v pořádku. Pokud proteinovým nápojem například nahradíte jednu svačinu nebo je to vaše oblíbená sladká odměna po tréninku s bonusem zahájení včasné potréninkové regenerace, tak je vše samozřejmě v pořádku. Ale nesmíme zapomínat, že se jedná pouze o doplněk stravy a neměli bychom na tom stavět celý náš jídelníček.

Pomocí detoxu formu nezískáte, ale únavu a jo-jo efekt ano

Čeho si myslíte, že po měsíci pití zázračných zelených lektvarů docílíte? Bez cvičení? Rosolovité tělo chudé na všechny živiny a minerály, ale zato získáte parádní únavu. Jakmile po tomto rádoby dietním krátkém období najedete zpět na pevnou stravu, co se asi stane? Učebnicový příklad jo-jo efektu. A toho asi zářným příkladem být nechcete, že?

Díky ohromnému kalorickému deficitu, který si tímto vytvoříte ztratíte velké množství svalové hmoty. A na konci jojo efektu budete vážit víc, budete mít více tuku a méně svalů. Vsaďte se, že se vám po tomhle všechna ta kila vrátí, a hezky i s úroky. A vy můžete začít znovu. Znáte ten začarovaný kruh?

Nikde už vám neřeknou, co dělat po skončení tohoto stylu stravování. Protože tohle není dlouhodobě udržitelný zdravý životní styl.

Tohle jsou velice nebezpečné jednorázovky, kterými byste se měli obloukem vyhnout a reklamy s nimi z vyhledávače rychle vykřížkovat. Ať už chcete hubnout, nabírat svaly nebo se je cítit fit a zdravě, měli byste si najít dlouhodobě udržitelný styl stravování, který bude vyhovovat vám, nebudete se omezovat, nebudete trpět a hlavně vás bude bavit! S kvalitní, pevnou a zdravou stravou a dostatečným pohybem.

Ne s čaji, ne s pilulkami, ne s tukožroutskou polévkou. Raději mrkněte na článek, jak správně a efektivně redukovat tuk během období kalorického deficitu, abychom neztratili zbytečně moc svalů. 

obrázek ze shutterstock.com

Hladovění není jen kručící žaludek

Díky rozmachu sociálních sítí, kde mnoho lidí prezentuje své postavy, včetně svých jídelníčků se více rozmáhá jejich napodobování a s ním jde ruku v ruce začínající obsese jídlem, postavou a tím se blíží i určitá forma poruchy příjmu potravy.

Kvůli omezení energie z jídla, dostatku živin a minerálů, které ze stravy získáváme se dostáváme do velice nepříjemných vod, kdy nám začíná vypovídat naše tělo službu. Typickými příznaky, kdy tělo primárně začíná volat o pomoc a dává signály, že s ním není něco v pořádku, je řídnutí vlasů, zvýšená lámavost nehtů a zimomřivost následkem zpomaleného bazálního metabolismu, kdy se tělo adaptuje na snížený kalorický příjem.

Dle statistik, mentální bulimií trpí každá dvacátá dívka v České republice, u mentální anorexie se pak číslo pohybuje kolem 1 % a roční nárůst případů s poruchami příjmu potravy roste na 6–9 případů na 100 000 obyvatel (Papežová, 2012).

"K PPP som sa dostala, keď som mala zlomenú nohu v roku 2016. Musela som 2 mesiace iba sedieť a vytvorila som si "jedálniček“ bohatý na kalcium. Kalórie som si nevšímala, no keď mi dali dolu sádru a zistila som, že moja postava se zmenila a vážím o 5 kg menej, vypočítala som si, koľko kalórií približne som prijala v jogurtech a ostatných mliečnych výrobkoch počas liečby. Vyšlo mi to na 900 kcal, tak som si toto číslo nastavila jako svoje "makrá". Tohto čísla som sa potom držala takmer rok a schudla som tak viac než 10kg," říká Simonka, 19letá crossfiťačka.

[Instagram]

Málo jídla, chudé tělo, agresivní jednání a postupně selhávající organismus

Tím ale zdravotní rizika rozhodně nekončí. Zvýší se demineralizace, z dlouhodobého hlediska může dojít k selhání kostní dřeně, k časté zácpě, u dívek pak ke ztrátě samotného menstruačního cyklu, chudokrevnosti, nízkému krevnímu tlaku, závratím, poruchám spánku či ničení kosterního systému, kdy kosti začnou ztrácet na pružnosti a pevnosti a tím se zvyšuje jejich lámavost.

Kromě fyzických potíží, se hladovění podepisuje i na psychické stránce, kdy jsou jedinci natolik posedlí jídlem, že jsou agresivnější, vzdorovitější a dochází tak k sociální izolaci či ztrátě některých přátel.Jedinci trpí depresemi, negativním sebehodnocením, úzkostmi a obsesivními stavy nad kontrolou kalorického příjmu, kdy jeho snížením může dojít až k samotnému zhroucení organismu, protože než aby se tito lidé šetřili a sbírali energii pro normální fungování, mají naopak tendenci pracovat na zvýšení kalorického výdeje.

Simonka přináší vlastní zkušenost ve chvílí, kdy se rozhodla, že už nechce být jen kost a kůže: "Uvidela som sa. Do najhoršej fázy som sa dostala v zime, kedy som nosila svetre a hrubé oblečeni, takže som si ani ja sama nevšimla, že vyzerám hrozne vychudnuto..jediný pohľad na mňa mi však stačil na to, aby som pochopila, že niečo nie je v poriadku. Vydesili ma samozrejme aj prípady, ktoré skončili smrťou a fakt, že som nemohla ďalej trénovat.. to pre mňa bolo ako za trest.“

Jím, jíš, jíme!

Takže tudy cesta nepovede. My přece nechceme být agresivní, podráždění na celý svět a fanaticky posedlí, jestli už ta okurka neobsahuje příliš kalorií.

Hezká a pevná těla se netvoří hladověním a drastickým omezováním. Pro zdravá těla se musí dostatečně a kvalitně jíst. Neomezovat žádnou základní složku potravy. Mít dostatek bílkovin pro naše svaly. Sacharidy nejsou zlo, a naše tělo je také potřebuje pro mozkovou činnost a pro doplnění zásob glykogenu po náročném tréninku, na který chodíme, protože nás trénovat přece baví, a protože chceme ty krásné zpevněné postavy.

Stejně tak jako nesmíme vynechat tuky pro správnou činnost hormonálního systému. Potřebujeme i vlákninu, minerály z ovoce a zeleniny a tohle všechno nám napomáhá být zdraví a hezcí. Z hodin kardia a z talíře, který bude obsahovat salát se salátem, to nikdy nebude. Inspirujte se třeba zdravým talířem z Harvardu, který vám s výběrem potravin pomůže.

Obrázek Zdravého talíře z Harvard University

"Důležitější je, co mám v hlavě, než počet lajků za selfíčko"

Blanky jsem se ptala, jestli je člověk schopen se z poruchy příjmu potravy toho dostat natolik, aby se nemoc nevrátila. "Ano. Zaprvé se mi nelíbí typy postav, o kterých jsem snila dříve, nesnažím se vypadat jako "někdo", například nějaká celebrita (která stejně prošla photoshopováním, než se dostala do finální podoby v magazínu), ale být jen svou nejlepší verzí. Jím zdravě, pravidelně cvičím, čím jsem starší, tím je pro mě navíc daleko důležitější vzdělávání a co mám v hlavě než počet lajků za pěkný selfíčko na Instagramu. A také se už nesnažím o to, abych se líbila všem. Pro někoho atraktivní budu, bude mě chtít sledovat nebo ho budu bavit, a pro někoho holt nejsem, tak to prostě je."

Podle statistik nejvíce relapsů probíhá v období 6.–8. měsíce po zotavení u 30–40 % sledovaných nemocných jedinců. Poruchy příjmu potravy nejsou jako rýma, s posledním vysmrkáním se na nemoc nezapomíná. Člověka to ovlivní v mnoha ohledech, a to dost možná i celoživotně. Návrat k relativně normálnímu stavu trvá dle lékařů zhruba tři až čtyři roky. Je to stejné jako u alkoholiků. Vždycky tam nějaké riziko bude.

Začarovaný kruh, a jak z toho ven

Poruchou příjmu potravy si prošla spousta lidí. Ať už následkem sociálních sítí či z jiných situací reálného života.

Jen pro zajímavost, podle Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku bylo v Česku více než 3 500 pacientů s diagnostikou jistého druhy poruchy příjmu potravy. Z toho 428 pacientů se léčilo v lůžkových psychiatrických zařízeních.

Všem těm, kterým se podařilo se z toho úspěšně vyléčit a najít ve svém životě ten správný balanc jak ve stravě, tak v pohybu, patří velká poklona, protože to není jednoduché. Protože boje s psychikou jsou někdy mnohem horší, než být celý den na okurce. Protože je opravdu těžké někdy začít jíst víc a věřit, že to bude mít mnohem větší a lepší výsledky než hladovění.

Nemálo žen si tím muselo projít a pochopit to. Změnit se. Uzdravit se. Jak fyzicky, tak především psychiky a naučit se brát a milovat, přesně tak, jaké jsme, naučit se mít rády a jen posouvat své hranice, abychom byli lepší my samy, a ne, abychom byly jako někdo jiný. Protože každá jsme tu za sebe, jako jedinečné bytosti, a ne pro to, abychom napodobovaly někoho jiného.

obrázek ze shutterstock.com

IIFYM jako pomoc při cestě z anorexie?

Ptala jsem se holek, jakému stravovacímu stylu momentálně nejvíce holdují a díky čemu našli, jak ve stravě tak tréninku rovnováhu.

"Nejvíc mi vyhovuje IIFYM, což je počítání kalorického příjmu, bílkovin, sacharidů a tuků. Závodím v silovém trojboji a díky tomuhle mám čisté svědomí, že dělám pro svůj výkon a regeneraci maximum. Na druhou stranu, za ta léta jsem se naučila odhadovat, takže to neznamená, že si nezajdu na jídlo do restaurace nebo že nezajedu na oběd k prarodičům," říká Blanka.

Podobného názoru je i Simonka: "Teraz sa stravujem podľa IIFYM, teda sa riadim makrami a vyhovuje mi to najviac zo všetkého, takže to nemám v pláne meniť. Mojim cieľom je udržať si postavu, akú mám teraz a dosiahnuť čo najlepšiu výkonnost v CrossFite.“

A pokud si někdo něčím podobným také prochází a hledá, jak ze začarovaného kruhu zbytečného odříkání ven, snad v tom najde něco, co by mu pomohlo nebát se udělat ten první krok. Důležité je změnit své hladovění, postoje k jídlu a cvičení, a najít sílu a víru v tom, že v jídle je síle, energie a potřebujeme ho. Jídlo potřebujeme stejně jako vzduch.

Jsi tu sám za sebe, nikomu nemusíš nic dokazovat

Na závěr jsem se zeptala, zda by vzkázaly něco svému starému já. "Nevěř všemu, co najdeš v magazínech, nesnaž se líbit někomu, ale hlavně sobě a nenech se ovlivnit první pitomou poznámkou, kterou o sobě uslyšíš," říká Blanka.

Závěrem bych ráda řekla, že ačkoliv žijeme v uspěchané době, v mnoha věcech se nevyplácí pospíchat a hnát se svéhlavě za něčím hlava nehlava. Čím dříve budete chtít výsledky za cenu co nejmenšího úsilí, o to horší výsledky budete mít. Tělo potřebuje čas na adaptaci, na regeneraci a hlavně potřebuje živiny. Potřebuje mít z čeho brát, abyste mohli fungovat.

Ono je dost chytré, a když mu nebudete dávat vše, co potřebuje, vrátí vám to, možná abyste si to pro příště pamatovali a znovu ho nezačali šidit. Jen se správnou stravou, tréninkem a hlavně vytrvalostí a láskou k tomu můžete vidět výsledky a může to být pro vás udržitelné.

Tak šup dlabat!

[eshoplink]

Zdroje

COOPER, P. Bulimie a záchvatovité přejídání: jak je překonat.

KRCH, F. Mentální anorexie. 2012

PAPĚŽOVÁ, H. Začarovaný kruh anorexie, bulimie a psychogenního přejídání a cesty ven?! 2012

PAPEŽOVÁ, Hana. Spektrum poruch příjmu potravy: interdisciplinární přístup. 2010

STÁRKOVÁ L. Poruchy příjmu potravy – psyché a soma. 2005

  • 1