Sport a pohyb jsou důležitou součástí zdravého životního stylu, které nám přinášejí mnoho benefitů jak po fyzické, tak i psychické stránce. Pokud nám však přerostou přes hlavu, mohou nám místo pozitivních účinků naopak i ublížit. Co se stane, pokud se z dobrého sluhy stane zlý pán a my to s fyzickou aktivitou začneme nekontrolovaně přehánět?
Co se v dnešním článku dozvíme?
- Co je to dysmorfofobie
- Proč bychom se neměli slepě honit za ideálem krásy
- Jak spolu souvisí závislost na cvičení a poruchy příjmu potravy
- Co se stane, když to budeme s cvičením dlouhodobě přehánět
Závažné onemocnění jménem dysmorfofobie. Co se stane, když se slepě honíme za ideálem krásy?
Dysmorfofobie (anglicky BDD – body dysmorphic disorder) je duševní onemocnění, které se vyznačuje tím, že je nemocný jedinec doslova posedlý myšlenkou, že nějaká část jeho těla neodpovídá ideálu, a impulzivně se snaží tento nedostatek odstranit. Pokud jsou tyto nedokonalosti spojeny s tělesnou konstitucí a vzhledem, může onemocnění vyústit právě i v nadměrné a intenzivní cvičení, ať už se jedná o strach z jídla a přibírání (mentální anorexie a bulimie), nebo pocit nedostatečného množství svalové hmoty (bigorexie) (Reel, 2013).
I v tomto případě (stejně jako u záchvatovitého přejídání) můžeme pozorovat podobné procesy jako u drogové závislosti. Podání drogy (ať už opravdu ve smyslu návykové látky, jídla, nebo cvičení) totiž způsobí uvolnění dopaminu, který je odpovědný za příjemné emoce a jakýsi pocit uspokojení. Z toho důvodu je pak závislý jedinec nucen jejich “podávání” neustále opakovat (Everitt, 2016; Moore, 2018).
Závislost na cvičení je častější u lidí s poruchou příjmu potravy
Studie, která toto tvrdí, vznikla sloučením 9 dalších výzkumů, které porovnávaly míru závislosti na cvičení u 2 140 respondentů z různých zemí světa (Velká Británie, USA, Itálie a Austrálie).
- 70,6 % vzorku tvořilyženy
- zbylých 29,4 % muži
- průměrný věk respondentů byl 25 let
- kritériem pro rozdělení do zkoumaných skupin byla přítomnost poruchy příjmu potravy, která byla diagnostikována u 408 lidí, zbylých 1732 osob bylo v tomto ohledu zdravých.
Závislost na cvičení byla měřena pomocí dotazníků, které se lišily u jednotlivých výzkumů, a z výsledků vyplynulo, že u lidí s diagnostikovanou poruchou příjmu potravy je šance (riziko) jejího rozvoje až 3,7x vyšší než u zdravé populace.
Lidé s poruchou příjmu potravy mají větší sklon k nutkavému chování
Důvodem, proč je výskyt závislosti na fyzické aktivitě u osob s poruchou příjmu potravy o tolik vyšší, je pravděpodobně fakt, že tito lidé mají obecně vyšší sklony ke kompulzivnímu (nutkavému) chování a obsedantně kompulzivním poruchám, což jsou duševní poruchy, pro které jsou charakteristické opakované vtíravé a nutkavé myšlenky, které nemocného podněcují k činnostem. Příkladem mohou být např.
- Agresivní myšlenky: “Co když někomu ublížím?”
- Nadměrné kontrolování: “Když 5x nezkontroluji zámek, vykradou mě.”
- Myšlenky spojené s asymetrií a nepořádkem: “Když to neuklidím na své místo, někomu blízkému se něco stane.”
- Myšlenky týkající se nezdravého vztahu k jídlu: “Když budu jíst, přiberu.” nebo “Pokud se chci najíst, musím pak o to víc cvičit, jinak ztloustnu.”
Právě nezdravý vztah k jídlu je další skutečností, která danou osobu nutí k nadměrné fyzické aktivitě a závislosti na jejím provozování. Konzumace jídla je totiž často následována pocitem, že jídlo je něčím špatným a všechno proto musí být bezpodmínečně “vycvičeno” a “vymazáno”.
- Bez jídla nebudete mít nikdy takové výsledky, jaké vám zajistí přísun kvalitní potravy. Více ve článku Když nebudeš jíst, nikdy nebudeš vypadat dobře! Nepropadni poruchám příjmu potravy
Co se stane, když to budeme se cvičením dlouhodobě přehánět?
Nadměrná fyzická zátěž není pro náš organismus dlouhodobě přijatelná, a pokud to s ní budeme přehánět, můžeme si být jisti, že se dostaví nepříjemné následky. Pokud totiž tělu neposkytneme čas potřebný k regeneraci a zotavení, jednoduše už pak nebude schopno dále plnit naše požadavky.
Dlouhodobé přepínání sil pak často vede k vážným zraněním a ztrátě zájmu o daný sport a pohyb celkově, negativní dopady se však mohou projevit např. i sníženou funkcí imunitního systému, ovlivněním hladin hormonů, vyšší mírou stresu, snížením sportovní výkonnosti, nadměrnou únavou nebo změnami nálad. Z pohybu se pak stává jakási povinnost nebo nutné zlo. místo toho, aby nás cvičení nabíjelo pozitivní náladou a energií, onu radost ze života nám pak většinou naopak bere.
- O důsledcích nadměrného cvičení si můžete více počíst ve článku Ztráta menstruace kvůli sportu není samozřejmost! Jak ji vrátit zpět?
Co si z toho vzít?
Závislost na fyzické aktivitě je závažnějším a také mnohem rozšířenějším problémem, než by se mohlo na první pohled zdát. Její výskyt je častý zejména u osob trpících poruchou příjmu potravy, u kterých je pozorována téměř 4x častěji. Tato spojitost pravděpodobně souvisí s tím, že tito lidé mají obecně vyšší sklony ke kompulzivnímu chování. Důležitou roli zde hraje také nezdravý vztah k jídlu, které je často považováno za něco špatného, co musí být z těla “vycvičeno”.
Ani u fyzické aktivity však neplatí: “Čím více, tím lépe.” Dlouhodobá nadměrná zátěž s sebou nese mnoho negativních dopadů na fyzické i duševní zdraví. Přes sníženou výkonnost, vážná zranění a oslabení funkce imunitního systému se pro nás pak pohyb stává nepříjemnou povinností, která z nás doslova vysává život.
Fyzickou aktivitu tak můžeme přirovnat k návykovým látkám, protože jejich “podání” v obou případech způsobuje příjemné pocity a jejich uživatelé jsou nuceni tyto procesy opakovat.
Za vznikem závislosti na cvičení často stojí dysmorfofobie, což je závažné duševní onemocnění, které rozhodně není na místě zlehčovat, a pokud máme dojem, že by se nás tato porucha mohla týkat, neprodleně bychom měli vyhledat odbornou pomoc.
