Podle Světové zdravotnické organizace nemá ani v dnešní době asi 10 % populace přístup k pitné vodě. Z těch ostatních, co přístup mají, je voda v některých regionech tak znečištěná, že každý rok zabije asi milion lidí.
My v Česku máme tu výhodu, že si můžeme každý den natočit třeba celý barel průzračné pitné vody bez toho, aniž bychom museli opustit své obydlí. Je ale tato kohoutková voda opravdu zcela neškodná a vhodná pro každodenní konzumaci?
Na jaké látky v kohoutkové vodě můžeme narazit?
Říkáme, že si jdeme natočit čistou vodu, ale ve skutečnosti si natáčíme hotový koktejl nejrůznějších látek. Některé jsou pro nás důležité, jiné zdraví spíše škodí.
- Minerální látky – například sodík a draslík nebo hořčík (asi 7 mg/l) a vápník (asi 45 mg/l). Jejich přítomnost je v pitné vodě velmi důležitá. Rozpuštěné minerální látky ve vodě (elektrolyty) ovlivňují chuť vody a do jisté míry pomáhají s doplněním minerálů do organismu.
Těžké kovy – například rtuť, kadmium nebo arsen, které jsou zdraví škodlivé. Ty naopak ve vodě rozhodně nechceme, ale není třeba panikařit – v České republice se s takovou kontaminací prakticky nesetkáme.
Dusičnany a dusitany – to jsou látky typické pro znečištění hnojivy. V pitné vodě se vyskytují vždy, důležité je vyhýbat se příliš velkému množství těchto látek. Ve vodovodních řádech jsou tyto limity dodrženy, problematické mohou být mělké zdroje vody a studánky – především v období letních měsíců.
Mikrobiální znečištění – jedná se o bakterie, například enterokoky nebo E. coli, které se mohou do vody dostat například při fekálním znečištění. Tyto bakterie v pitné vodě nechceme v žádném množství, což opět pitná voda v České republice splňuje.
Co doopravdy obsahuje pitná voda z kohoutku?
Pitná kohoutková voda je samozřejmě pečlivě a pravidelně kontrolována. Mezi základní hlídané parametry patří minerální látky, těžké kovy, dusičnany, dusitany a dále se testuje přítomnost na mikrobiální znečištění.
Pojďme se podívat na nedávné rozbory pitné vody v Praze na Václavském náměstí, v Brně v ulici Smetanova (sídlo Aktinu) a ve studánce Prelátka v Plzeňském kraji:
Praha | Brno | Prelátka | Horní limit | |
Dusičnany (mg/l) | 16,1 | 33,26 | 4,6 | 50 |
Dusitany (mg/l) | <0,01 | 0,01 | <0,04 | 0,5 |
Železo (mg/l) | 0,03 | 0,04 | 0,06 | 0,2 |
Chloridy (mg/l) | 25,1 | 20,12 | Netestováno | 100 |
Tvrdost vody (mmol/l) | 1,41 | 2,86 | Netestováno | 2–3,5 |
E. coli (KTJ/100 ml) | 0 | 0 | 0 | 0 |
Enterokoky (KTJ/100 ml) | 0 | 0 | Netestováno | 0 |
Je zřejmé, že reálné hodnoty se mohou měnit v závislosti na ročním období, například během léta bývá zvýšený obsah dusičnanů a dusitanů z důvodu vyšší zemědělské produkce. Stejně tak se hodnoty zvyšují v období častých a mohutných dešťů.
Na druhou stranu je vidět, že na základě těchto základních parametrů je pitná voda ve velkých českých městech výrazně pod horními limity pro pitnou vodu a ve většině ukazatelů splňuje i podstatně přísnější limity pro kojeneckou vodu.
Je kohoutková voda plná hormonů a pesticidů?
Pitná voda ve skutečnosti obsahuje ještě mnoho dalších chemických látek, ze kterých se často jmenují dvě skupiny látek:
- Pesticidy – stopa zemědělské produkce. Ukládají se v těle zpravidla na několik týdnů a uvažuje se o jejich negativním vlivu na hormonální činnost.
Estrogeny – ty se do vod dostávají ze steroidních léků, podstatnou část ovšem také vylučují ženy (zvlášť během těhotenství).
Na většinu z těchto látek opravdu v pitné vodě narazíme, ovšem ani v tomto případě není třeba panikařit. Běžné množství těchto látek ve vodě je často tak malé, že na zdraví člověka pravděpodobně nemá žádný negativní vliv, a to i přesto, že oficiální limity pro jejich výskyt v pitné vodě nejsou stanoveny.
Tak například estrogeny: odhaduje se, že ženy v celé Praze vyloučí každý den dohromady asi 2,1 g estrogenů do odpadních vod. Z toho důvodu vtéká do čističky na Císařském ostrově v Praze odpadní voda s koncentrací asi 466 ng estrogenů na litr vody. Tato voda je dále čištěna a následně vypuštěna do Vltavy, kde se zředí, a tak ve Vltavě najdeme již množství v řádech jednotek nanogramů estrogenů na litr vody.
S ohledem na to, že hladina estrogenů v krvi u ženy v produktivním věku je asi 200 ng/l, je tato koncentrace ve Vltavě zhruba stokrát nižší. A pokud se zaměříme na zdroje kohoutkové pitné vody (Želivka, Káraný), zjistíme, že estrogeny se v nich již prakticky nevyskytují.
Z pitné kohoutkové vody tak není třeba mít strach – v České republice je situace taková, že se těchto látek ve vodovodních řádech vyskytuje prakticky zanedbatelné množství. A ačkoliv mezi lidmi existují dohady o jejich negativním vlivu na lidské zdraví, u člověka prozatím nejsou důkazy o jejich škodlivosti při příjmu v takto nízkých dávkách.
Jak jsou na tom balené vody a filtrační konvice?
I přesto, že v České republice máme zdravotně nezávadnou pitnou vodu, si každý Čech v roce 2018 koupil asi 0,7 litru jiné než kohoutkové vody denně. Balených minerálních vod jsme v ten rok vypili každý asi 62,5 litrů. Má to ze zdravotního hlediska nějaké opodstatnění?
Ačkoliv nám prozatím chybí kvalitní srovnání, dá se předpokládat, že obsah estrogenů a pesticidů bude ve vodách z horských pramenů nižší. Ovšem to neznamená, že je balená voda sama o sobě sázka na zdraví. Z plastových obalů PET se totiž do vody mohou uvolňovat ftaláty, které jsou dalším zdrojem látek s potenciálním negativním účinkem na hormonální regulaci.
Pokud nám na kohoutkové vodě vadí zejména chuť (způsobena především chloridy a sloučeninami chloru), je možné použít filtrační konvice se zabudovaným iontoměničem. Tím můžeme docílit příjemnější chuti a dále snížení celkové tvrdosti vody, která je způsobena nejčastěji vysokým obsahem oxidů vápníku a hořčíku.
Co si z toho vzít?
Ačkoliv se nad tím moc nepozastavujeme, máme v České republice velké štěstí na zdravotně nezávadnou pitnou vodu z kohoutku prakticky ve všech částech země. Jednotlivé zdroje pitné vody se svým složením samozřejmě mírně odlišují, což má za následek rozdílnou chuť v jednotlivých částech České republiky.
Kohoutková voda proto může tvořit základ pitného režimu, který by měl činit asi 30–45 ml na každý kilogram hmotnosti. Tuto vodu je možné doplnit o menší množství ředěných ovocných či zeleninových šťáv nebo minerálních vod s nižším obsahem sodíku.
Chuť kohoutkové vody lze upravit filtračními konvicemi, které snižují množství sloučenin chloru ve vodě, čímž tvoří vodu chuťově neutrálnější. Pokud nám však voda z kohoutku chutná, není potřeba ji dále jakkoliv upravovat.