Můžeme jíst podle pocitu a přesto mít výsledky? Intuitivní stravování očima našich redaktorů
obrázek z cdn2.alphr.com

Můžeme jíst podle pocitu a přesto mít výsledky? Intuitivní stravování očima našich redaktorů

Intuitivní stravování je na fitness scéně poměrně ožehavé a diskutované téma, a proto jsme se vám ho rozhodli trošku přiblížit a osvětlit v článku, který prezentuje názory na tuto problematiku očima vám již známých autorů nové redakce magazínu Aktin, s jejímiž články se setkáváte každý týden. Co je vlastně intuitivní stravování (Intuitive Eating, IE)? Má vůbec smysl, pokud pravidelně cvičíte a chcete mít výsledky? Jaké jsou jeho zásady a úskalí?

Podívejte se na tuto problematiku očima zkušených osobních trenérů, ale i zapálených fitness nadšenců z Aktin týmu. Budeme rádi, pokud vám článek zodpoví případné otázky. A pokud ne, nebojte se s námi na toto téma dále diskutovat a ptát se – naši redaktoři budou vždy připraveni vám odpovědět.

Autor: Jaroslav Jetelina

Agáta Szturcová

Abychom se vyhnuli nějakým nedorozuměním, co že to to intuitivní stravování vlastně je, dovolím si hned na začátek uvést jednu strašně chytrou poučku. Tedy dvě.

Intuitivní stravování je charakterizováno jako adaptivní forma stravování, jež je založena na vnímání fyziologických podnětů hladu a sytosti spíše než emocionálních podnětů (Tribole, Resch, 1995). Jedinci, kteří se stravují intuitivně, nejsou zaujatí či přímo posedlí jídlem či stravováním, nenálepkují jídlo jako „dobré“ a „špatné“, poněvadž věří v střídmost. Přestože je pro ně chuť jídla důležitá, často volí pokrmy, které odpovídají jejich výkonnostním a tělesným cílům (Tylka, 2013).

Uf. To bychom tedy měli. Ti z vás, kteří se nestravují podle předem striktně sestaveného plánu, anebo si pečlivě nezapisují a nepočítají makra do aplikace, by si pravděpodobně mohli říct, že se stravují intuitivně. Je tomu však tak? Nestává se, že mnohdy sklouznete k uspokojení spíše svých emocionálních potřeb? Opravdu si nezaměňujete pocity typu "mmm, mám chuť na něco sladkého" nebo "dal/a bych si pizzu" s opravdovým fyziologickým hladem? A v konečném důsledku – nebyla vaše přirozená stravovací intuice potlačena už v dětství a během dospívání, když vám ukňouranému, s plným žaludkem během společného oběda doma zvýšeným tonem výhružně říkali "neodejdeš od stolu, dokud to nedojíš!"? Už ani nezmiňuji zajídání emocí či určitá období během ženského cyklu.   

Intuitivnímu stravování v jeho pravém slova smyslu jsou přisuzovány zvučné atributy. Zdravější, efektivnější a přirozenější alternativa ke stávajícím strategiím kontroly hmotnosti (Kara et al., 2013). V dnešní době, kdy poruchy příjmu potravy nejsou výjimkou, nýbrž spíše naopak, se může zdát jako ta správná cesta. 

Tak jako je to se vším, i tento přístup ke stravě je dvojsečná zbraň. Dívka, která se rozhodne hubnout a na základě své intuice (rozuměj: rozumům načtených z internetu typu "vyřaď pečivo a zhubneš 10 kg") se může velmi jednoduše dostat pod práh energetické dostupnosti a zadělávat si tak na problémy do budoucna. O tom, jak je jednoduché sklouznout k samotné anorexii, bulimii či záchvatovitému přejídání už ani nemluvě. Dále – člověk, který se snaží o hubnutí a rozhodne se intuitivně do svého jídelníčku přidat ořechy, sušené ovoce anebo i nevinné (a mnou nevýslovně zbožňované) proteinové tyčinky, protože jsou v povědomí veřejnosti považovány za zdravé svačinky, může nevědomky do svého denního příjmu pravidelně přidávat stovky kalorií, které mu hubnutí zpomalí, ne-li dokonce zhatí.

obrázek z kate-fit.co.uk

[Instagram]

Já jsem prozatím zastáncem IIFYM, počítání kalorií, makroživin a plánování si stravy dopředu pomocí aplikace MyFitnessPal. Zejména proto, že mě baví si hrát s volbou potravin. Co jsem se jen v minulosti naodmítala příloh/jiných příloh než rýže jen proto že jsem o výživě nevěděla nic a nechtěla přibrat? Oh, pošetilé to časy. Kuře s rýží každý den sice pro někoho ta správná cesta být může, já si však ráda připravím i věci jako cizrnu, pohanku či edamame. Navíc podstatně jednodušeji, systematičtěji a rozumněji dokážete udělat změnu – shodit tělesný tuk či nabrat svalovou hmotu. Dokážete zvládnout dny mimo váš režim (oslavy, dovolené), dopřát si denně něco, co není "clean" a zároveň objevovat a zkoušet nové potraviny. (Měli jste někdy topinambury?!)

Píšu prozatím, poněvadž věřím, že intuitivní stravování v tom pravém slova smyslu je jakýmsi cílem, k němuž by pozvolna měli směřovat všichni sportovci, kteří výživu vnímají jako palivo pro své výkony a prioritizují ji. Po čase sledování obalů potravin, vážení a hlavně poznávání sebe samého si myslím – i na základě sledování fitness scény a osob, které takto přešly – že se k tomu lze dopracovat.

Ondřej Klein

Mohu mít výsledky na stravě podle pocitů?
Jednoduchá otázka nás jednoduše dovádí k odpovědi, že to jde. Má to však jeden háček, a tím háčkem jsou základní znalosti o výživě. Když chceme začít třeba hubnout, úspěšně pochopíme, že musíme něco ve svém dosavadním životě změnit – a to zejména ohledně jídla a někdy i fyzické aktivity. Takže začneme jíst méně (někdy až neúměrně) a logicky zhubneme, ale ve většině takových případů nás to stojí i znatelné množství svalů, o které přece nechceme přijít. Když investujeme čas do sebevzdělávání a zjistíme, jak by mělo vypadat vhodné složení jídel, tak nám vše půjde mnohem lépe. Nezávisle na tom, zda jde o nabírání svalové hmoty nebo hubnutí. Protože budeme mít s větší pravděpodobností zajištěné dostatečné množství bílkovin ve stravě a příjem zbylých makroživin bude intuitivnější záležitostí. Každý den máme jiné potřeby a odlišné chutě, které hlasitě volají po tom, aby byly vyslyšeny, i z tohoto důvodu není dodržování striktních jídelníčků, které počítají s každým gramem živin, cestou. Navíc pokud sestavený jídelníček nerespektuje například zvýšenou fyzickou aktivitu během dne, tak nejspíš budeme trpět hlady a budeme se cítit minimálně neuspokojeně. 

V případě, že začneme skutečně poslouchat signály našeho těla, kdy máme opravdu hlad, kdy se cítíme již příjemně syti (nepleťte si to s přejezením) a jíme kvalitní minimálně průmyslově zpracované potraviny, tak to může fungovat. A pokud víme, že když si jdeme zacvičit, potřebujeme minimálně lehce navýšit příjem bílkovin, tak si za ten den dáme prostě více bílkovin nebo přidáme proteinový nápoj a ono to půjde. Jednoduše řečeno, nejíst jako vepřík. Pokud se však necháme vyhladovět, tak se nám zpravidla udělá rudo před očima a sníme vše, na co přijdeme, není to správná cesta. To samé platí v případě, že se náš jídelníček bude skládat převážně z průmyslově zpracovaných potravin, které mají zpravidla vysokou energetickou hodnotu, ale malou schopnost zasytit a dodat tělu nezbytné mikroživiny. Na stravě složené z klasických „donutů“ Homera Simpsona, sladkostí, CocaColy, sladkého pečiva a dalších dobrůtek dlouhodobě nemůžeme očekávat kýžené výsledky

obrázek z pixabay.com

Jenže my lidé jsme zapomněli, co máme jíst. Že je pro nás výhodnější dát si něco, co vyrostlo v rostlinném nebo živočišném hospodářství v té nejjednodušší podobě namísto svítivých koblih a uzenin s bílým rohlíkem. Pokud se náš jídelníček bude skládat převážně z těchto primárních zdrojů, nebudeme se nechávat vyhladovět a budeme jíst přiměřené porce, můžeme zhubnout. 

Můžeme nabrat i svaly a mít výsledky v našich sportech? Svaly s tímto typem stravování a cvičením nabereme za předpokladu, že budeme přijímat více energie, než potřebujeme, tedy o něco více jíst. Co se týká výsledků ve sportovních disciplínách, tak takovýto systém stravování nám může prospět, ale musíme dbát na to, abychom byli dostatečně připraveni na tréninky, zápasy a naučit se používat nutriční timing. Pokud budeme jíst málo, nebudeme mít energii na výkon – na to je potřeba dát si pozor. Takovým ukazatelem by mohla být naše úroveň energie během dne, a jednoduše přidat. Když budeme mít neodolatelnou chuť na CocaColu nebo čokoládu, tak si prostě dáme skleničku, čtvereček nebo řádek čokolády bez výčitek svědomí a s potěšením z jejich chutí. 

Tento systém je založen na práci se sebou samým. Musíme poznat, co nám vyhovuje, co nám naopak nevyhovuje a jak si správně intuitivně jídlo složit, s čímž se pojí již zmíněné základní znalosti o výživě. Výsledků dosáhnout můžeme. Bude to sice delší a pracnější cesta, ale zato s dlouhodobým efektem. 

Petr Loskot

Ve své praxi se často setkávám s lidmi, které cvičení baví a chtějí mít výsledky, nicméně z různých důvodů nemohou dodržovat stravu do puntíku: nechtějí si odvažovat porce, jíst pravidelně a nutit se do jídla, když zrovna nemají hlad. Co je z mého pohledu pro takové jedince nejdůležitější?

1) Nepodceňujte snídani

I když se v poslední době důležitost snídaně u populace díky novým výživovým stylům jako IF poněkud zrelativizovala, pořád na toto jídlo dne nedám dopustit a ctím účel tohoto jídla (breakfast – v angličtině „zlomit půst). Chuťové preference i objem jídla po ránu u každého z nás mohou být odlišné, od čehož by se měl odvíjet i váš výběr konzumovaných potravin a jejich množství. Z mého pohledu nemá smysl se nutit do kombinací, které jsou ve fitness výživě považovány za „osvědčené“ a „správné“, jenže zrovna vám po ránu nedělají dobře. Podobně by tomu mělo být i u množství zkonzumovaného jídla, je lepší dát si střední až menší porci, než vůbec nic nebo se přejídat.

Kvalitní snídaně by v té nejobecnější rovině měla obsahovat zdroj bílkovin a zdroj energie. Zdroj bílkovin by měl být lehce stravitelný, aby se přijaté bílkoviny mohly co nejrychleji zapojit do procesů v organismu. Zdroj energie je ve vaší režii, někdo po ránu preferuje spíše tučnější jídlo, někdo má naopak v oblibě sladká jídla s vyšším zastoupením sacharidů.

2) Mějte alespoň 3 větší jídla denně

Podle mých zkušeností na klientech je pro přeměnu postavy důležité mít v jídelníčku alespoň 3 větší jídla za den. Tento model lze nejlépe splnit „typickým“ rozvržením jídel během dne snídaně-oběd-večeře (potréninkové jídlo). Můžete se ptát, proč zrovna tento model. Možná jsem trochu zastáncem „osvědčeného“, nicméně tyto názory mám podložené dobrými argumenty. 3 velká jídla denně nezatíží vaši trávicí soustavu na tolik, že byste se cítili neustále přejedeni a v „moci jídla“. Pokud tato okénka mezi většími jídly vhodně doplníte menšími snacky, které mohou být i na bázi tekuté výživy, máte téměř vyhráno.

3) Snažte se zaměřit na výživu kolem tréninku

Pokud jste přes den opravdu vytíženi, ale i přesto chcete, aby vaše snaha nepřišla úplně vniveč, dbejte alespoň na výživu kolem tréninku. Před tréninkem je z mého pohledu nejdůležitější příjem středně stravitelných bílkovin a zdroje energie, ideálně sacharidů, které před tréninkem stihnou lehce doplnit svalový glykogen a zároveň budou do krevního oběhu dodávat určité množství glukózy i během výkonu, abyste při tréninku nedostali hlad a výkon nešel rapidně dolů. Neméně důležitá je potréninková výživa. Ačkoliv se pohled na tzv. „anabolické okno“ a nezbytnost příjmu živin co nejdříve po tréninku již změnil, pořád tuto dobu po výkonu považuji za ideální pro příjem biologicky hodnotné bílkoviny na bázi syrovátkového proteinu pro stimulaci proteosyntézy.

obrázek z archivu Aktin.cz

V případě, že je vaším cílem nárůst svalové hmoty, přidal bych k proteinu zdroj sacharidů v poměru asi 2–3:1 vůči proteinu podle náročnosti tréninku. V případě snahy o redukci hmotnosti bych sacharidy již nepřidával.

4) V každém jídle mějte kvalitní zdroj bílkovin

Pokud jíte víceméně pravidelně, ale vaše chuť k jídlu se zrovna nedá přirovnat k apetitu sumo zápasníka, i tak se snažte v každém jídle přijmout alespoň nějaké množství bílkovin. Ve své praxi mám zkušenosti se ženami, které mnohdy ve svém jídelníčku nedosahují ani 1 g na kg tělesné hmotnosti. Podle stanoviska Mezinárodní společnosti pro sportovní výživu (ISSN) je však pro cvičící populaci adekvátní příjem 1,4–2 g bílkovin na kg tělesné váhy a příjem bílkovin během celého dne je ideální pro maximální podporu syntézy svalových bílkovin. Pro 60kilovou ženu by to mohlo představovat 100 g bílkovin rozprostřených během dne do 5 porcí po 20 gramech.

Nikol Studnařová

Intuitivní stravování začala na sociálních sítích v poslední době propagovat řada fitness celebrit. Málokdo si však uvědomuje fakt, že značná část těchto jedinců se ve svém oboru již pohybuje pár let, během kterých si svůj energetický příjem pečlivě hlídali, většinu potravin vážili a svůj jídelníček měli přesně "nalajnovaný". Za tu dobu se jim nejspíš podařilo získat všeobecný přehled o tom, jaké makroživiny se nacházejí v určitých potravinách, mají lepší odhad gramáží potravin než většina běžných lidí, již si vytvořili prospěšné stravovací návyky. Přestože tedy tvrdí, že jí "intuitivně", díky již dříve vybudovaným zvykům budou pravděpodobně mít zdroj bílkovin ve většině jídel za den, konzumovat dostatek vlákniny, ovoce i zeleniny, orientovat se zejména na kvalitní potraviny, držet se určitých velikostí porcí, na které jsou již zvyklí, nebudou sahat po arašídovém másle s tím, že je to "dobrý zdroj bílkovin", apod.

obrázek z archivu Aktin.cz

Lidé, kteří ve svém stravování tento všeobecný přehled a dobré návyky zatím vybudované nemají, se spoléháním na svou intuici často dostanou až do fáze, kdy na sebe jednoho dne kouknou do zrcadla a zděšeně řeknou: "Proboha, musím se sebou začít něco dělat, takto to dál nejde!". Momentálně tu máme i stále narůstající počet lidí, kterým se intuitivní stravování zejména díky modernímu "food-environment" (hyperpalatabilní potraviny bohaté na energii jako sladkosti a fast food jsou levné a snadno dostupné) a nízkému množství pohybové aktivity během dne vymstilo ještě více – mluvím samozřejmě o obézních lidech, kterých po světě nyní pobíhá více než 600 milionů.

Lidé v dnešní době nejedí jen kvůli skutečnému hladu, který vzniká jako odezva na pokles koncentrace metabolitů v krvi (např. když hladina glukózy klesne pod určitou hranici), signály mechanoreceptorů v žaludku reagující na jeho naplnění/roztažení po konzumaci potravin apod.

A stejně tak většina z nás nepřestane jíst tehdy, když tělu dodáme dostatek energie a dostaví se pocit sytosti. Jíme kvůli tomu, že je právě čas oběda (a jsme zvyklí v tuto denní dobu jíst). Na návštěvě si dáme po hlavním jídle dezert, abychom jeho odmítnutím své blízké neurazili. Po večeři ještě bloudíme po kuchyni a hledáme nějakou sladkou tečku, protože jsme zvyklí to tak dělat každý večer. Od stolu neodejdeme, dokud nesníme plný talíř jídla, protože nás to tak rodiče už odmalička učili. U většiny moderních potravin (dortíky, čokoláda atd.) je podstatně těžší se kontrolovat a poznat, zda jsme sytí nebo ne, protože v nás jejich konzumace vyvolává nadměrný pocit slasti a potěšení (pozor – neplést se "závislostí na cukru", ta zatím nebyla studiemi potvrzena).

Špatných návyků se nezbavíme spoléháním na svoji intuici. Právě naopak – to bude ze začátku vyžadovat strategii a vědomé úsilí svému nutkání (intuici) nepodlehnout. Prospěšné návyky nám také nespadnou jen tak do klína – jakmile si je však osvojíme, budou pro nás samozřejmostí a po čase nad nimi pomalu ani nebudeme muset přemýšlet.

Myslím, že když už do něčeho vkládáme svoje úsilí, čas a energii, pravděpodobně chceme dosáhnout i nějakých výsledků – a chceme se k nim dostat nejlépe tou nejefektivnější cestou, protože nikdo z nás nemá nekonečné množství času. Příjem kalorií a bílkovin bude mít (co se týče stravování) při snaze o redukci tělesného tuku nebo budování svalové hmoty na naše výsledky hlavní dopad. Pokud nic nepočítáme, jen hádáme – je možné, že budeme mít štěstí, a svých výsledků dosáhneme. Ale je taky možné, že se budeme několik měsíců zbytečně plácat na místě, protože náš energetický příjem není specifický našemu cíli. Pro většinu lidí je tedy dle mého názoru rozumné svoji stravu ze začátku kontrolovat, a tím získat všeobecný přehled ohledně složení potravin. Například si jídelníček zapisovat do kalorických tabulek/myfitnesspal a kontrolovat příjem kalorií a bílkovin. Což sice také nějaké úsilí vyžaduje, ale v dnešní době je to naštěstí otázkou pár minut a do stravování to přinese o něco více flexibility, než dodržování striktního jídelníčku složeného jen z pár "povolených" potravin, jako tomu bylo ve fitness zvykem v předchozích letech.

Po čase můžeme přejít k intuitivnímu stravování, což bude (mimo níže uvedené 2 příklady) z dlouhodobého hlediska pravděpodobně nejvhodnější přístup pro většinu "normálních" lidí, kteří se vzhledem a/nebo sportovními výkony svého těla neživí a nemají soutěžní ambice. Ze začátku můžeme zkusit jíst "intuitivně" třeba jen 2–3x týdně a během ostatních dnů příjem hlídat. Postupně se dopracovat k tomu, že takto jíme každý den, ale většinu času spoléháme na své nově vybudované stravovací návyky. Je dobré během tohoto procesu pravidelně kontrolovat svoji hmotnost – pokud je naším cílem budování svalové hmoty a váha nám vůbec nestoupá, můžeme zkusit zvětšit porce příloh, a do jídelníčku zařadit více potravin, které na 100 gramů obsahují hodně kalorií. Pokud nám naopak průměrná hmotnost stoupá rychleji, než bychom chtěli, můžeme velikost příloh o něco zmenšit, vyřadit nadbytečné svačinky apod.

Existují 2 skupiny lidí, u kterých ve většině případů intuitivní stravování vhodné nebude (ať už správné stravovací návyky a přehled vybudovaný mají nebo ne). Mezi ně patří:

  1. Lidé, kteří se chtějí dostat na velmi nízké % tělesného tuku (nebo se snaží na velmi nízkém % tělesného tuku z nějakého důvodu dlouhodobě udržet.)
  2. Lidé, kteří jsou právě po konci diety (nebo po přípravě na soutěž)

Šimon Bellovič

Intuitive eating (IE) je spíše životním stylem než dietou. Vychází z předpokladu, že stejně jako když jsme byli malé děti, i v dospělosti jsme schopni poslouchat signály svého těla. O jídlo jsme si řekli pláčem a házením věcmi okolo, jelikož jsme měli hlad. Jakmile jsme dosáhli pocitu sytosti, v jídle jsme se začali šťourat a museli jsme u stolu zůstat, dokud jsme ho nesnědli. Jinak bychom přece neměli nárok na „kokina“ a televizi. Jenže právě tehdy, když jsme začali do bramborové kaše vidličkou malovat obrázky, měla si maminka uvědomit, že už více jíst nepotřebujeme. Od malička jsme však vedeni k tomu, že se odchází pouze od prázdného talíře.

Intuitive eating nás učí, jak naslouchat signálům našeho těla a přestat se řídit pravidly, které nás naučila rodina a prostředí, ve kterém žijeme. Oprostit se od těchto pravidel a naučit se poslouchat svoje tělo můžete pomocí následnících rad:

  1. Zbavte se pocitu, že držíte dietu,
  2. Jezte, když máte hlad,
  3. Usmiřte se s jídlem,
  4. Nebojte se konfrontovat odborníky okolo,
  5. Přestaňte jíst, když cítíte sytost,
  6. Naučte se vnímat míru uspokojení,
  7. Nenechte emoce diktovat, co jíte,
  8. Respektuje své tělo,
  9. Sportujte a vnímejte změny,
  10. Dbejte o své zdraví.

Osobně jsem tento přístup ke stravě nikdy nezkoušel. Jsem v tomto ohledu spíše perfekcionista a vždy jsem veškeré jídlo počítal na gramy, abych měl situaci pod kontrolou. V tomhle směru ale vidím spoustu pozitiv.

Tím hlavním je psychická pohoda. Sám jsem při vynechání jídla či nemožnosti připravit si tolik, kolik jsem si předem naplánoval, zažíval až lehce úzkostlivé stavy. Jídlo jsem vždy musel mít všude s sebou a po zazvonění alarmu jsem vytahoval krabičku z chladící tašky. Intuitive eating umožňuje více žít a méně řešit, což je v dnešním vystresovaném světě veliká výhoda. Tento způsob stravování byl otestován v mnoha studiích, jejichž výsledky naznačují možný pozitivní efekt při léčbě poruch příjmu potravy a vnímání vlastního těla (LINARDON, JAKE).

O zpříjemnění různých aktivit a akcí, kdy například nemusíme nosit do kina místo popcornu krabičku s kuřecím a rýží, není potřeba více diskutovat. Vyšší míra fyzické aktivity by teoreticky také neměla být problém. Po zahájení náročnějšího tréninkového programu je běžné pociťovat hlad a chutě častěji. Tělo si jednoduše říká o kompenzaci spálených kalorií a o materiál pro regeneraci organismu. Dávejte si ale pozor, kde tato potřeba pramení. Reagujte opravdu pouze na potřeby fyzické, ne psychické. Když se cítíte ve stresu a dostanete chuť na kopec zmrzliny, nejedná se o ten správný signál.

Všechny tyto důvody mě usvědčují v tom, že IE je vhodný způsob stravování pro většinu populace. Ovšem pouze za předpokladu, že lidé pochopí a budou dodržovat pravidla tohoto systému. Zároveň bych navrhoval dovzdělat se i v obecných pravidlech zdravého a racionálního stravování. Návštěvníci posilovny, kteří nejsou vrcholovými sportovci, ale přesto chtějí mít neustále výsledky, by mohli z IE také profitovat. Doporučuji však přijít si na to, jaký jsem metabolický typ (který zdroj energie nejlépe využiji) a mít dále zhruba pod kontrolou optimální množství a zdroje živin.

Nakupujte zdravé potraviny, připravujte si jídlo. Ale když to někdy nepůjde a někdy budete mít chuť na něco jiného, nestresujte se, jezte a žijte. Nebude to sice intiutive eating v plné kráse, ale vezmete si z toho to nejlepší, a to je pohoda.

Pro koho dle mého názoru není tento životní styl vhodný? Právě pro vrcholové sportovce ve velmi náročném tréninkovém období a pro sportovce s podporou dopingu. V těchto případech je maximální možné podpoření regenerace tak esenciální složkou přípravy, že by tělesné signály nestačily. Nevím ani o sportovcích na takové úrovni, kteří by si dovolili riskovat tento prozatím pořád kontroverzní způsob stravování.

Cesta k pravému a dokonalému IE je určitě dlouhá a trnitá. Věřím však, že když budete trpěliví a nebudete se takového experimentu bát, přinese to více užitku, než byste čekali.

Zdroje

The Intuitive Eating Workbook: Ten Principles for Nourishing a Healthy Relationship with Food. 2017. ISBN 9781626256224.

CARBONNEAU, Elise, Catherine BÉGIN, Simone LEMIEUX, Lyne MONGEAU, Marie-Claude PAQUETTE, Mylène TURCOTTE, Marie-Ève LABONTÉ a Véronique PROVENCHER. Original article: A Health at Every Size intervention improves intuitive eating and diet quality in Canadian women. Clinical Nutrition [online]. 2017, 36(3), 747-754 [cit. 2017-07-04]. DOI: 10.1016/j.clnu.2016.06.008. ISSN 02615614.

SCHAEFER, Julie T. a Melissa D. ZULLO. Research: US Registered Dietitian Nutritionists’ Knowledge and Attitudes of Intuitive Eating and Use of Various Weight Management Practices. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics [online]. 2017 [cit. 2017-07-04]. DOI: 10.1016/j.jand.2017.04.017. ISSN 22122672.

CAMILLERI, Géraldine M., Caroline MÉJEAN, France BELLISLE, Valentina A. ANDREEVA, Emmanuelle KESSE-GUYOT, Serge HERCBERG a Sandrine PÉNEAU. Intuitive Eating Dimensions Were Differently Associated with Food Intake in the General Population-Based NutriNet-Santé Study. Journal of Nutrition [online]. 2017, 147(1), 61-69 [cit. 2017-07-04]. DOI: 10.3945/jn.116.234088. ISSN 00223166.

LINARDON, Jake a Sarah MITCHELL. Rigid dietary control, flexible dietary control, and intuitive eating: Evidence for their differential relationship to disordered eating and body image concerns. Eating Behaviors [online]. 2017, 26, 16-22 [cit. 2017-07-04]. DOI: 10.1016/j.eatbeh.2017.01.008. ISSN 14710153.

  •