S Evou Dlabajovou se nyní potkáváme společně v Brně, přesto její kořeny sahají na Vysočinu. Zde začínala se samotným fitness tréninkem, který vedl k nejednomu soutěžnímu úspěchu, ale také zadala základ dnešnímu životnímu stylu, trenérství, lektorství a velmi aktivnímu působení na fitness scéně.
Nechybí ti klid a pomalejší rytmus Vysočiny tady v Brně?
Vyrůstala jsem sice s rodiči na Vysočině, kde jsem i začínala sportovat a následně i s prvními přípravami na bikini fitness, ale abych pravdu řekla, klid a pomalejší rytmus, jak říkáš, je to poslední, co mi v Brně chybí. Jsem asi ten typ člověka, který potřebuje mít kolem sebe neustálý ruch, zmatek, nečekané situace a příležitosti. Nicméně se na Vysočinu ráda vracím. Buď tedy pracovně, anebo právě vypnout úplně od všeho. Do Brna se pak vracím s chutí, natěšená i odpočatá.
Co tě vlastně vedlo do velkoměsta?
Brno bylo vždycky moje vysněné místo. V první řadě to byla škola, konkrétně Vysoké učení technické – Stavební fakultu. Nyní je to hlavně práce, více možností kariérního růstu a rozhodně i ten fitness kolektiv kolem mě. Člověk se tady nenudí ani den, nezastaví se, a to je to, co mě baví.
Jsi tu jako doma, máš zde tréninky jak ve fitku, tak i na EMS. Vedeš semináře, pózingy, pomáháš vzdělávat nových fitness nadšenců. Co je ti nejbližší?
Všechny své práce, kde se můžu i já sama někam posouvat, mě baví a svým způsobem mě naplňují. Ráda pomáhám nováčkům ve fitku a sleduji jejich progress, stejně jako těm ostřílenějším ráda pomůžu s pózingem, dietou a detaily. Když mám zkušenosti, proč bych toho nevyužila a nepředala je těm, co potřebují více informací ke svému vlastnímu úspěchu. Ať je to v rámci kurzu, lekce, osobního tréninku nebo jen osobní konzultace. Když to někomu pomůže, ráda to udělám. Navíc mě to celé nutí vzdělávat se a zajímat se dál. Člověk se učí celý život a informací není nikdy dost.
Přesto jsou tvoje kořeny v bikini kategorii a závodění. Startovala jsi i na EVLS Prague, kde finále mezi ženami neklaplo. Co je cílem tvé přípravy, kde tě uvidíme?
Finále mi tehdy uteklo o dvě místa, nicméně s formou jsem spokojená nebyla a do finále jsem nepatřila, byť ve stejný rok Diamond Cup v Ostravě byl pro mě premiérou a dobrým startem mezi ženami. Ráda bych se formou přiblížila už spíše ženám než juniorkám, tak směřuji i přípravu. Juniorského světa jsem si užila až až, poslední sezóny jsem si obhajovala úspěchy, dá se říct s úsměvem, ale neúspěch na EVLS Prague mi právem přistřihl křidýlka. Dlouho to pro mě byla zkouška, abych našla samu sebe a udala si sama ten trend, který mi vyhovuje a líbí se mi. Na stage se tedy vrhnu hned, jak budu připravená, už nikdy nechci zažít nespokojenost se svou formou, to je totiž to, co tam jdu ukázat a předvést já. Umístění už je v tuhle chvíli pro mě vedlejší. Ale byla bych ráda, kdyby se mi to povedlo už koncem podzimní sezóny tohoto roku.
Vím, že ses potýkala s drobným problémem, že se ti nedala shodit hmotnost. Co si myslíš, že je v takovém případě nejdůležitější? Na co by se holky měly zaměřit, aby byly schopny snížit svoji hmotnost?
Po úspěšné i neúspěšné sezóně je to začarovaný kruh. Vždycky chcete víc. Víc jsem dřela, méně jedla, velký deficit mi rozhodil hormony a já najednou spala dvě hodiny denně. Nechtěla jsem ani ustupovat v práci, každý přede mnou to přeci zvládl, tak já taky, a dvakrát tolik. Teď už vím, jaká hloupost to byla, jak jsem uškodila tělu a ono mi to právem vrátilo stagnací a zdravotními problémy. V takovém případě bych asi doporučila zastavit, vypnout a určit si priority. Chci se v tomhle kruhu točit ještě rok bez výsledku, nebo teď vynechám sezónu, dám tělu zasloužený odpočinek a opřu se do toho s dalším soutěžím rokem?
Slečny, které chtějí snížit hmotnost, musí mít vyrovnané trio. Strava + pohyb + psychika. To, že tělo musí procházet energetickým deficitem, aby se váha hnula dolů, každá slečna ví. Ví i to, že deficitu docílí čistou, zdravou a propočítanou stravou, ale i pohybem. Ale o psychice se už nemluví, a právě ta ženské tělo ovlivňuje úplně stejným dílem.
Jak důležitá je tedy v tomto případě hlava, psychika a motivace?
Neuvěřitelně, pokud hlava neuvěří tomu, co tělo dělá, nebude to fungovat. S motivací to je stejné. To, že ráno vstanu a jdu cvičit, že držím dietu a neporuším ji, že si místo pizzy vyberu salát s kuřecími kousky, to je všechno následek motivace. Pokud je právě ona slabá, pak často selžeme, výsledky nepřichází, jsme často smutní nebo naštvaní na sebe, v depresi a zase je tady ten začarovaný kruh v naší hlavě. Jakmile ale budeme naslouchat signály naší hlavy i těla, jakmile je pochopíme a budeme se o ně zajímat, můžeme je pozitivně ovlivnit a snáze docílit svých předem stanovených cílů.
Mnoho dívek se také potýká s hormonální dysbalancí, co dělat v tomto případě?
Nejsem lékař a nerada bych tímto zasahovala do hormonální nerovnováhy dívek. Při snižování váhy je základ přiměřený deficit s rozumně rozvrženým příjmem makroživin i mikroživin, vhodně zvolený pohyb, málo stresu, dostatek odpočinku a regenerace. Problém pak může nastat např. při vysazení HA, či užívání jiných léků. V tom případě bych tělu dala čas na obnovu základních funkcí a srovnání hormonálních hladin, klidně i pomocí minerálů a vitamínů, které jsou pro tělo velmi důležité. Nezasahovala bych ale cestou nepřirozenou pro tělo – pokud to není doopravdy nutné a nevyhnutelné.
Zpět k tvé přípravě. Trénuješ poměrně silově. Jak vypadá obvykle tvůj trénink?
Ve fitku jsem téměř každý den, po odtrénování klientů přichází i moje chvilka, obvykle trénuji ve splitu 6+1, přidávám kardio, kde si hlídám tepovou frekvenci, core nechybí v žádném mém tréninku. Split mám rozdělený na nohy + hýždě, ramena + biceps, záda + triceps. Mám ráda základní cviky a spíš tedy volím silovější. Ráda ale taky zkouším úplný opak, to pak často zmiňuji dojmy i rady na instagramu. Když mi vyjde čas, přidám kardio trénink mimo fitko, v létě se budím klidně i o hodinu dřív, abych stihla ranní běh před prací, při kterém ještě nezapínám hlavu, nezapočítávám do výdeje a nehlídám tepovku.
Zároveň také jako jedna z mála jsi i trenérkou EMS. Máš pocit, že by to mohl být dobrý doplněk ke klasickému fitness tréninku, například k zapojení partií, které běžně do tréninku nezapojíš?
EMS je intenzivní cvičení, při kterém zapojíte až 90 % svalové hmoty, navíc právě EMS můžete využít i pro zdravotní účely. Konkrétně já pak sval cítím i tam, kde jsem netušila, že vůbec je. Ale svůj běžný trénink bych tím nenahradila. Takže ano, myslím, že je to dobrý doplněk a rozhodně i zpestření při klasickém fitness tréninku, ale činky jsou činky – aspoň pro mě.
Dlouho jsi se také připravovala na přerušovaném hladovění, jaký na něj máš názor?
Já mám jen pozitivní zkušenosti, i když vím, že asi budu jedna z mála, komu tento styl diety fakt padl. Netrpěla jsem hlady, naopak jsem uvítala to, že se půl dne nemusím o jídlo starat, tréninky v době hladovění měly své kouzlo a výsledky byly dobré.
Od tvé přípravy ale k přípravě tvých závodnic. Jaké to je, být v roli trenéra? Co je větší stres, napětí a zodpovědnost: být závodníkem, nebo trenérem?
Určitě být trenér je víc stresující, hrajete si s cizím tělem, musíte víc přemýšlet, víc se vzdělávat, víc vnímat… Ale to je přesně ten důvod, proč to dělám a baví mě to. Nakonec je neuvěřitelně krásný a naplňující pocit vidět své svěřenkyně šťastné ve světlech reflektorů, mnohdy na předních příčkách, tedy když neberou medaile rovnou. Jenže to je jen třešnička na dortu – vždycky jako trenér musíte cítit s osobou, které zasahujete do života. Jsou za tím měsíce dřiny, diety, lekcí pózování, psychické podpory a opory v době vyčerpání nebo stagnace, řešení vážných rozhodnutí a problémů. Prostě si s každou mojí svěřenkyní musím sednout a musíme cítit, že jsme naladěné na stejnou vlnu a filosofii tohoto sportu.
Před rokem jsi také začala svou lektorskou činnost na samostatném semináři věnovaném přípravě pro bikini fitnessky. Co je záměrem tvého semináře, a jak se ti vůbec působí v nelehké roli přednášející?
Záměr je rozhodně vzdělávat, předat informace a zkušenosti dál. Od toho, do jaké federace se slečna hodí, jak se správně zaregistrovat, přes přípravu, základy jídelníčku, tréninku, ideální postupy, až po samotnou úpravu plavek, bot, barvy, vlasů, make‑upu. Také praktické pózování a trénink dýchání a rozcvičení. Zatím mám za sebou první svůj vlastní kurz, samozřejmě pod Fitness Institutem, ale věřím, že ne poslední, v hlavě už mám několik dalších plánů a vizí. Kupodivu mi i role přednášejícího nepřijde nelehká, naopak je to rozhodně trénink nejen v mluvení a gestikulaci, ale to už jsme zase u toho, že mě to jednoduše baví, žene a posouvá. Navíc, když máte super posluchače, jde to vážně samo.
Už ses stala stálicí na české fitness scéně, a to nejen díky své práci, ale také spojení se značkou Extrifit. Jak vidíš svou budoucnost ve fitness průmyslu?
Upřímně mě neláká jenom role soutěžící nebo fitnessky, která nic nepředává dál, chci za sebou něco zanechat a vybudovat. A myslím, že jsem na dobré cestě právě díky lidem kolem sebe. S celým soutěžním, ale i tím backstage‑ovým týmem si skvěle rozumím, mezi Extrifitgirls máme krásné vztahy a jsme v kontaktu i mimo Extrifit akce, kterých se ale samozřejmě moc ráda zúčastňuji a už toto působení vnímám spíše jako zábavu než práci. Také bych chtěla více rozšířit myšlenku a hlavně i informace o tom, jak se připravit do kategorie bikini fitness zdravější cestou (hlavně tedy slečnám, které mají soutěžní ambice nebo špatné zkušenosti). Mám v plánu i pár pohybových akcí, možná časem – až k tomu sama dospěji a nasbírám dostatek informací – i nějakou psychickou podporu, dál předávat zkušenosti, pomáhat i běžným klientům. Ale všechno má svůj čas, který má přijít.
