- Stres je součástí každodenního života – jeho působení na organismus se ale může lišit v závislosti na mnoha faktorech.
- Škodlivý vliv na imunitní systém, ale i další oblasti zdraví, vykazuje zejména stres chronický.
- Odborníci v rámci ochrany zdraví doporučují snažit se o setrvání na “dobré” straně stresového spektra.
Pro stres existuje více oficiálních a složitých definic – ve zkratce ale jde o sled událostí, který zahrnuje stimul (stresový podnět) vyvolávající reakci v mozku (vnímání stresu) následovaný aktivací fyziologických procesů v těle (reakce na stres). Hlavní biologickou úlohou stresu je napomoci přežití organismu – tedy uvědomění si nebezpečí, vyvolání odpovídající reakce a eliminace stresoru (pokud možno). Za jistých podmínek má stres na lidský organismus dokonce pozitivní vliv, což je dáno zejména mechanismy adaptace. Ve většině případů ale stres zdraví škodí, a to v mnoha oblastech. Informace o celkovém vlivu stresu na organismus najdete v článku Není stres jako stres. Který je ten zdravý a který nám naopak škodí?, dnešní text se zaměří konkrétně na imunitní systém.
Jak rozeznat “dobrý” a “špatný” stres?
Do konečného vlivu stresu na lidský organismus vstupuje celá řada faktorů. V souvislosti s dopadem na zdraví je však jako jedna z nejdůležitějších okolností vnímána doba trvání stresu. Roli však hraje samozřejmě také intenzita stresu, opakující se stresory atd. (viz dále).
- Krátkodobý stres – takový, který trvá několik minut nebo hodin. Právě s tímto typem stresu se pojí ony pozitivní adaptační účinky, které vedou k maximalizaci šance člověka na přežití dané situace.
- Dlouhodobý (chronický) stres – po dobu několika hodin denně přetrvává týdny nebo i měsíce. Tento typ stresu, mimo jiné, narušuje přirozený cirkadiánní rytmus stresového hormonu kortizolu, což je pravděpodobně jedním z mechanismů jeho nepříznivé reakce na lidské zdraví.
Významné jsou také individuální rozdíly ve vnímání stresu, jeho hodnocení a zvládání – tyto faktory ovlivňují, jak moc se zvýší hladiny stresových hormonů, které pak působí na další tělesné struktury, mimo jiné právě i imunitní buňky. V nastavení této “citlivosti” na stres hrají pravděpodobně roli jak genetické, tak environmentální faktory. Stresory mohou být vnějšího i vnitřního původu – i bez zjevného podnětu zvenčí tak při vytvoření vnitřního pnutí dochází k dlouhodobé aktivaci stresové reakce se všemi negativními důsledky.
Jak se dělí stresory?
Souhrnná práce z roku 2004, která analyzovala více než 300 studií identifikovala 5 skupin stresorů, které mohou na organismus působit:
- Akutní časově omezené stresory: např. mluvení na veřejnosti, seskok padákem – obvykle trvají v rozmezí 5–100 minut
- Prosté přirozené stresory: jsou součástí každodenního života, jako např. test při studiu
- Sekvence stresových událostí: situace, kdy jeden ústřední problém vede k řadě dalších úkonů, o nichž ale lidé vědí, že v určité chvíli skončí
- Chronické stresory: všudypřítomné pnutí, které nutí člověka měnit svou identitu nebo sociální role, např. péče o invalidního příbuzného, nutnost uprchnutí z vlasti
- Vzdálené stresory: ozvěnytraumatických zážitků, ke kterým došlo v dávné minulosti a které mohou stále působit na emocionální i kognitivní vnímání člověka
Jaké jsou mechanismy působení stresu na imunitní systém?
1. Změny v poměru imunitních buněk
Dlouhodobý stres mění poměry imunitních buněk – potlačuje produkci lymfocytů a naopak zvyšuje koncentraci myeloidních buněk (neutrofily a monocyty) v krevním oběhu i kostní dřeni. Některé změny přitom přetrvávají i několik dní po ukončení stresoru. Stres také podporuje proliferaci bílých krvinek v kostní dřeni a jejich následné uvolňování do krve.
2. Ovlivnění koncentrace stresových hormonů
Vlivem stresu je aktivován také sympatický nervový systém a uvolňování stresových hormonů jako adrenalin, noradrenalin nebo glukokortikoidy. Zejména glukokortikoidy se za normální situace podílí na tlumení a regulaci zánětlivé reakce, při chronickém stresu však dochází k oslabení jejich vlivu a tato jejich schopnost klesá. V reakci na stres také může docházet ke zvýšení uvolňování prozánětlivých cytokinů.
3. Ovlivnění střevního mikrobiomu
I když mechanismus není zcela pochopen, zdá se pravděpodobné, že dlouhodobý stres negativně ovlivňuje také střevní mikrobiom. Roli v tomto procesu pravděpodobně hrají vagové nervy, glukokortikoidy, leukocyty a cytokiny. O důležitosti střevního mikrobiomu nejen v imunitní reakci se blíže dozvíte v článku Probiotika a střevní mikroflóra: ochránci a pomocníci v jednom.
4. Rozvoj zánětlivé reakce v mozkové tkáni
Jako by to nestačilo, dlouhodobý stres indukuje zánětlivou reakci také v mozku. Opět dochází k uvolňování zánětlivých látek, které pravděpodobně podněcují rozvoj reakcí asociovaných s úzkostí a depresí (pozn. studie na hlodavcích). Tento mechanismus může také způsobit změny v dopaminových drahách a systému odměn.
A co tedy ten krátkodobý stres?
Jak již bylo zmíněno, akutní krátkodobý stres pomáhá člověku zajistit přežití – ať už je to obrana, útěk nebo třeba adaptace na zranění, operaci, očkování nebo infekci. Právě díky stresové reakci může tělo vyslat buňky imunitního systému tam, kde jsou právě potřeba, a díky tomu mohla být tato výzva organismem zdárně zvládnuta. Ukazuje se také, že tímto způsobem může imunitní systém např. posílit i ochranné tělesné bariéry, jako je kůže nebo sliznice.
V některých případech ale mohou “vedlejší účinky” této prospěšná reakce vést k dočasnému zhoršení některých existujících onemocnění. I když je tedy např. zrovna potřeba zvýšit prozánětlivé markery kvůli boji s infekcí, tyto změny mohou současně zhoršit dermatitidu, kardiovaskulární onemocnění nebo autoimunitní onemocnění.
Výzkumníci zdůrazňují, že je potřeba dalších kvalitních studií, do budoucna však v krátkodobém stresu vidí možný potenciál, jak podpořit zotavení se z chirurgických zákroků nebo některých onemocnění – např. stresorem ve virtuální realitě, cvičením nebo působením fakrmakologických látek).
Jak stát na správné straně stresového spektra ?
Odborníci studijící vliv stresu nejen na imunitní systém doporučují, aby se na stresovou reakci nahlíželo spíše jako na spektrum skládající se z prospěšného‑neutrálního-škodlivého vlivu. Na straně prospěšné stojí krátkodobý stres (eustress), po jehož indukci dochází k rychlé aktivaci imuno‑posilujících nebo imuno‑preparativním účinkům. Po ukončení působení stresoru pak rychle utichá i tato reakce organismu. Na opačné straně spektra stojí škodlivý chronický stres (distress) který vede k narušujícím nebo imuno‑potlačujícím důsledkům. U distressu je reakce organismu aktivována ještě dlouho po ukončení stresoru, nebo k jeho indukci dochází opakovaně. Uprostřed je pak jakási klidová zóna, která představuje prostor pro udržení/obnovu zdraví.
Čím déle je člověk pod vlivem chronického stresu, tím pravděpodobněji dojde k rozvoji negativního vlivu na organismus – je proto důležité dbát na psychohygienu, snažit se o dostatečné a pravidelné obnovování rovnováhy vnímání stresu a také optimalizaci stresu krátkodobého – tedy pracovat na tom, aby po skončení působení stresoru skončil i samotný stres (tedy např. nevracet se v mysli k dané události stále dokola i po jejím pominutí). Podrobné informace o psychohygieně se dozvíte v článku Psychohygiena: cesta za duševním zdravím.
Ve výzkumu byly identifikovány 3 klíčové faktory, které hrají velkou roli v procesu obnovy rovnováhy vnímání stresu a vedou člověka k setrvání na “dobré” straně spektra. Jsou to:
- Kvalitní a dostatečný spánek
- Vyvážený jídelníček s optimálním množstvím energie
- Pravidelná fyzická aktivita
Kromě toho jsou tu i další faktory, jejichž vliv sice není tak významný jako u prvních tří, ale stále mohou reakci na stres do velké míry ovlivnit. Patří sem celková práce se zvládáním stresu, trénink vděčnosti, soucit s druhými lidmi i se sebou samým a sociální podpora od nejbližšího okolí. V závislosti na individuálních preferencích každého člověka doporučují autoři studie zejména aktivity jako jsou procházky v přírodě, jóga, meditace, tanec, poslech nebo tvorba hudby, malování, cvičení, nebo řemeslná výroba. V podpoře duševního zdraví vám může pomoci také psychoterapie. Pokud vás toto téma zajímá hlouběji, vše potřebné najdete v článku Jak pečovat o své duševní zdraví? Vsaďte na psychoterapii.
Co si z toho vzít?
Vliv stresu na organismus závisí zejména na jeho trvání – zda se jedná o akutní krátkodobý stres nebo stres chronický. Zejména ten dlouhodobý má na lidské zdraví negativní vliv mnoha ohledech – imunitní systém nevyjímaje. Ovlivňuje poměry složek imunitního systému, narušuje regulaci imunitních reakcí a způsobuje také zánět v mozkové tkáni.
Odborníci v souvislosti se zachování zdraví doporučují snažit se držet na “dobré” straně stresového spektra, tedy podporovat ukončení reakce po skončení stresoru a také snahu o “mentální” regeneraci.
