Opravdová dřina, nebo jen móda? Extrémní závod Spartan Race očima Lenky Vácvalové a Tomáše Vejsady
obrázek z spartan.com

Opravdová dřina, nebo jen móda? Extrémní závod Spartan Race očima Lenky Vácvalové a Tomáše Vejsady

Existuje jen málo sportovců, kteří by neznali extrémní závod Spartan Race. V České republice se série těchto závodů běhá již od roku 2014 a účast na něm každý rok stoupá. Často slýcháte větu "Už jsi běžel Spartana?", po které obvykle následuje vzrušující debata plná historek o 3°C potoce, kterým musíte proplavat, o počtu angličáků, které musíte udělat, nebo o neexistenci teplé sprchy na konci závodu.

Zpovídali jsme dva závodníky, kteří si oba prošli variantou závodu Sprint. První závodnicí je Lenka Vácvalová, slovenská herečka, moderátorka a velká fanynka běhu, která vyhrála 3. místo ve své kategorii.

Druhým Sparťanem je Tomáš Vejsada, běžec a bloger: "Na SPRINT v Liberci jsem se přihlásil ze zvědavosti s kamarádem. Chtěl jsem závod vyzkoušet, protože zkušenosti jsem měl jen s klasickými běžeckými závody, kterých za sebou mám mnohem víc. Spartan race jsem ale vnímal více jako zábavu, není to klasický běh, který je pro někoho příliš monotónní. Takže ten prvotní důvod byl zpestření klasických běhů."

[Instagram]

Zvládne Spartana každý?

Rozhodně záleží na druhu závodu a na aktuálním počasí. Bude to možná bolet a bude vám dost možná zima, ale určité varianty nejsou nezvládnutelné. Ve Spartanovi totiž většině nejde ani o dobrý čas, jako spíš o zážitek a o to, že závod vůbec dokončí. Je ale samozřejmě důležité se na závod dostatečně připravit.

"Pokud jde o sprint, tak ano, je to závod, který zvládne i průměrně sportující člověk," ujišťuje Lenka. "Mě jako běžce opravdu překvapilo, když jsem za sebou nechala celou startovní vlnu a v některých úsecích jsem byla dokonce jediná, kdo běžel."

Na trati se nekontroluje, zda běžíte, nebo jdete. Některé překážky vás vyřídí tak, že ještě chvilku lapáte po dechu.

Tomáš běžel navíc i Beast a rozhodně by ho začátečníkům nedoporučoval: "Beast, na rovinu říkám, že rozhodně ne. Na ten musíte mít dobrou fyzičku a být dobře silově vybavení. Beast opravdu není pro každého a rozhodně nefunguje tak, že půjde obyčejný člověk kolem a řekne si jo, tak dneska si zaběhnu Beast."

Cílem není rychlost, ale dokončení závodu

Spousta lidí přijede na Spartana, aby si užila zábavu ve více lidech, aby se nahecovali nebo stmelili pracovní tým. Pokud máte kolem sebe dobrý tým nebo partu kamarádů, závod s největší pravděpodobností zvládnete a ostatní vám pomohou fyzicky i psychicky.

"Potkala jsem na trati ženy kolem padesátky, které evidentně moc nesportovaly, viděla jsem týmy kolegů z práce, kteří se přišli pobavit, nebo páry, které si dali Spartan jako dárek," popisuje Lenka. "Já osobně fandím každému, kdo má odvahu postavit se na start, na druhou stranu ale je potřeba nezapomínat, že se jedná o extrémní závod a ne nadarmo se před startem podepisuje revers."

[Instagram]

Nejde už o zdraví? 

Spartan je jeden z nejextrémnějších závodů v Česku. Pokud nevychytáte dobré počasí, budou některé překážky opravdovou výzvou. Ovšem sparťanské podmínky neplatí jen v závodě, ale i po něm.

"Plavala jsem v 10 stupních v ledové řece, následně v tom samém mokrém oblečení běžela, plazila jsem se bahnem a udělala asi 120 angličáků, ale paradoxně nejtěžší byly podmínky po závodě. Byla v ten den opravdu velká zima, pršelo a k dispozici je podle sparťanských pravidel jen společná sprcha ledovou vodou," vzpomíná slovenská rudovláska, pro kterou bylo nejtěžší sundat ze sebe všechno bahno a oblečení, které na těle sakra dobře drželo.

"Na místě navíc nejsou žádné převlékárny, což je v dešti opravdu nepříjemné. Samozřejmě, v hezkém počasí by to nebyl až takový problém," usmívá se Lenka. Oblečení je něco, co byste nikdy neměli na jakémkoliv závodu podcenit. 

Překážky také nejsou žádný med. Tomáš o tom ví své, a kdyby neměl natrénováno, byl by pro něj závod nezvládnutelný.

"Z překážek? Nejhorší bylo plavání v ledovém rybníku, kdy byla zima, a věděl jsem, že před sebou mám ještě přibližně 20 dalších kilometrů v dešti a zimě," popisuje běžec barvitě. "No a jednoznačně nejtěžší bylo nošení pytle s pískem do černé sjezdovky. Nevážím o moc víc než ten pytel, který jsem musel na ramenou vynést a zase snést, a to pro mě bylo v kombinaci s kluzkým povrchem hodně těžké."

Trénovat na Spartana a jeho překážky se rozhodně dá, ale na sparťanské podmínky zkrátka musíte mít žaludek.

[Instagram]

Jedinečný zážitek, nebo nebezpečný masakr plný lidí?

Kladem závodu je určitě originalita, výborná organizace a množství zážitků, které si odnesete.

"Pro mě to byl hodně intenzivní zážitek. A to nejen proto, že jsem byla třetí ve své kategorii, to jsem totiž zjistila až nějakou dobu po závodě," přiznává jedna z nejaktivnějších slovenských hereček, "vyzdvihnout musím hlavně super tým, který závod organizoval. Je příjemné cítit tu podporu a vynikající atmosféru během závodu."

A klady podle Tomáše? "Sáhnete si na dno, budete mít sakra dobrý pocit po doběhnutí a získáte zážitek, na který dlouho nezapomenete. Já na to nošení pytle nezapomenu například nikdy."

Závod však má i svá negativa. Je opravdu nebezpečný, pokud nemáte natrénováno nebo po cestě nachladnete, může to vaše zdraví pěkně odnést. Lence vadilo velké množství závodníků na trase: "Těch lidí tam bylo snad milion, závod už je hrozně profláknutý a chce na něj jezdit každý. Ještě, že jsem na začátku všem utekla!" směje se, "pokud jste zvyklí běhat často a delší vzdálenosti, bude vám závod připadat skoro až málo běžecký." přiznává Lenka, která nedávno zaběhla maraton ve Veroně. "Dost mi vadily ty sparťanské podmínky po závodu, protože tam se opravdu hrálo o zdraví."

obrázek z mtntactical.com

Z velké části jde o hec. Během závodu trpíte a proklínáte se, proč jste ho vlastně běželi. Kvůli vlastnímu pocitu? Kvůli fotce na sociálních sítích? Nebo abyste dokázali okolí, že jste dobří?

"Když opadla pozávodní euforie a já se klepala v dešti zimou, říkala jsem si, že tohle už rozhodně nikdy. Jenomže asi týden po závodě jsem zjistila, že jsem se umístila 3. ve své kategorii, což mě celkem namotivovalo. Takže nikdy neříkej nikdy, třeba se závodu ještě někdy zúčastním. Ale tak trochu tuším, že další závody tohoto typu nebudu úplně vyhledávat," prozrazuje Lenka.

Tomáš zase nevýhodu vidí v dost vysoké ceně závodu. "Závod je fakt nebezpečný, někdy až zbytečně moc. Je dost drahý a existuje poměrně velká pravděpodobnost, že budete pár týdnů po závodu posmrkávat."

Je Spartan jen móda?

"Spartan je známý, protože je jiný," popisuje Tomáš. "Jak jsem již říkal, není to klasický běh. Na trati máte různé překážky, některé lehčí, jiné těžší. Účast na Spartan race je jednoduše výzva. A jestli je módní tam jezdit? Samozřejmě, v dnešní době se pořadatelé musejí snažit inovovat, nabídnout něco nového, jiného. Lidé to chtějí zkusit, takže ano, dnes je to takový trend. Stejně trendy jsou ale i klasické běžecké závody. Běh se stal v posledních letech u nás velmi populární a běhá stále víc a víc lidí."

Lenka přiznává, že v celém šílenství kolem Spartana mají prsty sociální sítě: "Určitě to souvisí s dobou. Stále víc lidí chce zažít něco mimo realitu. Burcují nás k tomu především sociální sítě, které jsou plné zážitků jiných lidí, ať už reálných, nebo jen naoko, to ale nerozlišujeme. A když může on, proč ne já? Na druhou stranu, pokud jde člověk na tenhle závod hledat nevšední zážitek nebo chce zažít ten úžasný pocit z překonání vlastních hranic, tak mi tahle móda nevadí", uzavírá slovenská herečka.

Spartan je přeci jen v něčem populárnější. Nejde totiž jen o běh, ale o tom, že dokážete, že jste opravdu beast a vydržíte ty nejstrašidelnější podmínky. A je jen na vašem přístupu, jak se svojí účastí naložíte.

A teď otázka: Běháme extrémní závody jen proto, že jsou moderní? Zkuste se teď, čtenáři, na chvilku zamyslet nad tím, zda byste závod chtěli běžet.

Máte?

Dobrá. A teď si zkuste představit, že byste o tom nemohli nikomu říct, nikde se vyfotit a běžet jen pro sebe a výsledek vidět jen vy sami. Pořád byste chtěli běžet? Pokud ne, pak je Spartan možná skutečně jen móda.

"Od závodu jsem neměla žádná očekávání, takže to pro mě byla především zkušenost. Nepotřebuju mít na čele čelenku s číslem a pocit, že někdo z 3000 lidí na startu nebude schopen doběhnout přede mnou, abych se cítila silná. Musím ale vyzdvihnout jednu věc a tu jsem snad nezažila na žádném jiném závodě – jsou to sparťanští dobrovolníci. Opravdoví nadšenci, kteří vás i mokrého a příšerně špinavého v cíli upřímně obejmou. To mě prostě totálně dostalo."

Tak co, zaběhnete si Spartana také?

  • 2
Václav Pilát

V roce 2015 jsem běžel Spartana poprvé v Koutech (Super) a byl to docela masakr - na trati jsem si nadával kam jsem se to přihlásil a hned po závodě jsem si říkal “už nikdy víc”. Ještě cestou domů na Šumavu jsem ale změnil názor :D. Čas nic moc,ale ten pocit v cíli prostě překonal vše. Ne nadarmo je jeden hashtag spartana #pochopisazvcili. Říkal jsem si, že další rok zaberu a dám si trifectu. A taky se stalo a nejen jednou.V roce 2016 i 2017 jsem si zaběhl všechny tři úrovně (Sprint,Super a Beast). Tímto jsem chtěl také spartanskou éru zakončit a vyzkoušet jiné extrémní závody. Ale organizátoři se letos rozhodli udělat trifecta vikend u “nás” na jihu na Lipně. Co se dá dělat, jdu do toho zase ??‍♂️. Ale tentokrát se pokusím o všechny tři úrovně za víkend?. Za negativa závodů považuji především vysoké startovné a ve spoustě případů také podvádění závodníků při trestných angličácích ( lidi, závod má svá pravidla a regule, když je nechcete dodržovat,tak se do závodu nehlaste), Většinou se právě jedná o ty lidi , kteří si jdou pro tu fotku a nemají sportovního ducha! Za pozitiva beru počasí, které dodá každému závodu pořádné grády ( totální pařák, déšť, mráz, sníh, studený potok), prostě dokáže překvapit. Dále pak povzbuzující dobrovolníci, originální překážky a mnohdy krásné lokality závodu ( Kouty, Ještěd a nyní Lipno). Na závody doporučuji kvalitní obutí a také nějáký ten trénink ( běh i silový - hlavně ruce). Věřte mi, že za ten pocit v cíli to stojí. #aroo

Andrea Slovíková

Já jsem minulý rok vyzkoušela rovnou celou Trifectu- sprint v Litoveli, Super ve Valčianské doline a Beast v Polsku.... cvičím už pár let, poslední rok jsem tréninky měla především silové a jen občas běh. Tenhle závod jsem si šla hlavně vyzkoušet a užít a je pravda že potom co jsem došla do cíle tak jsem byla na sebe i hrdá za to že jsem si postavila svým největším strašákům a zvládla to :) Je pravda že je to poslední dobou hlavně móda ale každý nadšenec do sportu by si alespoň jeden takový závod měl vyzkoušet i když třeba jen pro tu srandu když tam jsem se správnými lidmi :)