Pokud byste dostali šanci žít 120 let, čeho byste se byli ochotni vzdát? Co takhle do konce života omezit denní příjem kalorií o 25, 30, nebo až o 50 %? Lidstvo už od nepaměti zkoumá podstatu dlouhověkosti. Jak je možné, že medúza Turritopsis dohrnii dokáže žít věčně? A proč naopak člověk dokáže žít "pouze" několik dekád?
Současná věda vidí potenciál dlouhověkosti v omezení kalorií. Nicméně velká většina těchto studií zkoumá kalorickou restrikci jen na zvířecích modelech a mikroorganismech. My se však budeme věnovat studiím, které zkoumají podstatu dlouhověkosti u lidí.
Dnes si ukážeme:
vliv kalorického příjmu na délku života
jak si buňky uklízejí u sebe doma
proč japonští senioři žijí tak dlouho
Může nižší kalorický příjem ovlivnit délku života?
V odborné literatuře můžeme najít jen jednu studii, která se poctivě zaměřovala na tuto problematiku. Jmenuje se Calero (Comprehensive Assessment of the Long term Effects of Reducing Intake of Energy). Zúčastnilo se jí 145 lidí, kteří podstoupili restrikci kalorického příjmu na 2 roky.
Jaký je vliv kalorií na délku života?
Primárním cílem studie bylo snížit kalorický příjem respondentů o 25 % a pozorovat změny, které souvisejí s délkou života (zánětlivé látky, hormony atd.). Testovaná skupina však tohoto cíle nedosáhla. Průměrný kalorický deficit za 2 roky se pohyboval kolem 11,7 % (v prvních 6. měsících byl snížený příjem energie průměrně o 19,5 %, po zbytek studie se pokles pohyboval v průměru kolem 9,1%) ve srovnání s příjmem energie před studií.
V prvním roce studie došlo k poklesu hmotnosti o 11,5 % a za 2 roky dosáhli respondenti rozdílu v hmotnosti 10,4 % ve srovnání s počátkem studie. Rozdíl v kalorickém příjmu před a během studie byl v prvních 6. měsících cca 480 kcal/den a do konce druhého roku přibližně 234 kcal/den.
Kromě poklesu rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních chorob (celkový cholesterol, krevní tlak a hodnoty krevních lipidů) se snížily i hladiny hormonů štítné žlázy a látky značící zánět, u kterých se zdá, že jejich nízké hladiny mohou souviset s dlouhověkostí. Účastníci nezaznamenali nepříznivé změny nálad, změny v pocitu hladu, nebo v sexuálním chování. Nebylo však všechno růžové.
Ve studii se totiž vyskytly i osoby, u kterých se projevila snížená hustota kostí (skupina s kalorickou restrikcí) a objevily se i příznaky chudokrevnosti. Jelikož nebyl zveřejněn dvouletý jídelníček, vzniklé problémy mohly být důsledkem špatně nastaveného jídelníčku.
Hubnutím si buňky vyčistí svůj vnitřní prostor
Jak bylo zmíněno výše, snížení kalorického příjmu nastartuje hubnutí. Zde to však zdaleka nekončí. V rámci kalorického deficitu totiž vědci objevili mechanismus, za který byla udělena nobelova cena - mechanismus autofágie. Autofágio můžeme volně přeložit jako "požírání sama sebe". V období hubnutí začínají buňky, u kterých se aktivuje autofágie, "požírat" vlastní nefunkční bílkoviny.
V jednoduchosti si tento mechanismus můžeme představit jako letáky (nefunkční bílkoviny) a důležitou poštu (funkční bílkoviny), která nám chodí do schránky (buňky). Zbytečné letáky se ve schránce (buňce) hromadí spolu s důležitou poštou. Pokud občas schránku neotevřeme (prostřednictvím kalorického deficitu) a nevybereme z ní letáky, pošta se nám může poškodit (začnou se projevovat negativní důsledky stárnutí ).
S objevem tohoto mechanismu se v současnosti uznává názor, že autofágie, aktivována kalorickým deficitem, je nezbytná pro zdraví svalů a ochranu proti nadměrným svalovým ztrátám ve vyšším věku. Pozitivní vliv autofágie je navíc podpořen zvýšenou tvorbou antioxidačních látek během deficitu, které chrání DNA před poškozením a tvorbou oxidačních forem kyslíku, které dokáží buněčnou DNA poškodit.
Ochrana DNA a autofagický "úklid" během kalorického deficitu má významný vliv na délku života buňky, a tedy i celého organismu. Nezáleží na způsobu hubnutí: ukazuje se, že pozitivní efekt vykazuje nejen dlouhodobé hubnutí, ale i přerušované hladovění , kdy střídáme období půstu s obdobím jedení do sytosti.
V čem spočívá dlouhověkost?
Pokud chceme najít tajemství lidské dlouhověkosti, musíme se podívat na lidi, kteří žijí nejdéle. To nás přivede do Japonska, protože tato země má jednu z nejvyšších středních délek života, a to 85 let. Pro srovnání - Česká republika má střední délku života 79 let. V rámci Japonska se nyní musíme zaměřit na seniory (> 65 let), kteří se dožívají nejdelšího věku. Dostaneme se tak do nejjižnější části země, Okinawy.
Okinawští senioři mají už od dětství mírný kalorický deficit, na který se jejich tělo adaptovalo, v porovnání s ostatními seniory z celého světa. Zároveň mají nižší riziko srdečně-cévních onemocnění, nižší riziko vzniku rakoviny, nižší prevalenci osteoporózy a demence a vyšší hladinu pohlavních hormonů.
To však může být způsobeno i celkově zdravějším životním stylem. Například zvýšenou konzumací ryb, delším pobytem na slunci během roku atd. Pro definitivní potvrzení vlivu sníženého energetického příjmu na dlouhověkost u lidí tak potřebujeme více kvalitních studii.
Co si z toho odnést?
Hlavní důkazy pozitivního vlivu kalorického deficitu na délku života jsou zatím podloženy pouze na zvířecích modelech. U okinawských seniorů, kteří se dožívají prakticky nejdéle na světě, můžeme vidět, že netrpí tak často civilizačními chorobami (jeden z významných faktorů ovlivňujících délku života), přičemž většinu svého života strávili v kalorickém deficitu. Nejde však o kauzalitu.
Z pozorování chemických dějů v živočišných buňkách vidíme, že příčinou zdravé dlouhověkosti může být mírně omezení kalorií ve stravě nebo i přerušovaný půst, který prostřednictvím autofágie chrání buňku před jejím poškozením.
Na základě jednoduchých pozorování však nemůžeme potvrdit ani vyvrátit souvislost mezi kalorickým deficitem a délkou lidského života. Pro potvrzení tohoto objevu jsou zapotřebí další kontrolované studie, které by zahrnuly i jiné faktory, jako například celkový životní styl nebo vliv naší genetiky.
