Více než třetina české dospělé populace má zvýšený krevní tlak. Vysoký tlak má tisíc a jednu příčinu, je proto nemožné obracet se pouze na jednu z nich. Například chybějící pohyb a nevyvážená strava mají vliv zcela bez debat. Pak je tu ale také sůl. O nadměrném příjmu této nenápadné složky výživy se ukazuje, že se pod zvýšený krevní tlak podepisuje taktéž. Není proto divu, že světové výživářské autority bijí na poplach a snaží se množství soli ve stravě snižovat.
FDA doporučuje: snižte denní příjem sodíku pod 3000 mg
V říjnu roku 2021 jsme se mohli dočíst o novém doporučení americké FDA, která doporučila výrobcům potravin snížit podíl soli v jejich produktech. Slibuje si od toho snížení denního příjmu soli mezi Američany do 3000 mg sodíku denně, což odpovídá asi 7,5 g soli denně.
Americká FDA s apelem na výrobce potravin uhodila hřebíček na hlavičku, protože to jsou právě oni, kteří mají na vysoké konzumaci soli lví podíl. Podle odhadů totiž asi 70 % denního příjmu soli tvoří ta, která je přidaná v průmyslově zpracovaných potravinách. Pouze zbylých 30 % pochází ze slánky na vašem stole.
Doporučený denní příjem soli je však ještě na míle daleko, činí totiž 2300 mg sodíku (5,8 g soli) denně. Dá se ovšem předpokládat, že i realističtější cíl v podobě prolomení hranice tří tisíc miligramů by mohl mít pozorovatelný účinek.
V Evropě na tom nejsme o mnoho lépe
Mezi členskými státy Evropské unie je shody asi jako šafránu, ale když pořádně zapátráme, mají přece jen něco společného. Žádný členský stát se totiž nevejde do doporučeného denního příjmu soli daného Světovou zdravotnickou organizací (5 g soli denně).
Podle Světové zdravotnické organizace je průměrný denní příjem soli mezi evropskými státy v rozmezí od 7 do 18 g soli. Z údajů Českého statistického úřadu můžeme vyčíst údaj o průměrné spotřebě bezmála 14 g soli denně, což rozhodně nemá daleko od světové špičky. Také v našich končinách se odhaduje, že většinu soli přijmeme z průmyslově zpracovaných potravin, jen asi 25–30 % z denního příjmu soli přidáme z vlastní vůle.
Hlavní slovo mají fast‑foody a polotovary
Pokud ale výrazně neomezíme konzumaci fast‑foodů a vysoce průmyslově zpracovaných potravin, do limitů WHO se nevejdeme nikdy. Posuďte sami, kolik soli mohou konzumovat některé běžné “ready‑to‑eat” potraviny:
- Dr. Oetker Casa di Mama Pizza Diavola. Večeře hotová za 15 minut díky mražené pizze. Je vám to povědomé? Právě touto cestou můžete přijmout množství soli, které hraničí s doporučenou denní dávkou v jedné pizze. V tomto případě jde o 5,9 g soli v jedné pizze.Pokud chcete pizzu jako rychlovku, můžete vyzkoušet Vilgain Základ na pizzu (1,4 g soli na 1 pizzu) a o další přidané soli už rozhodnete pouze vy tím, jaké suroviny na ni použijete.
- Koliba Jadel polotučný pařený sýr. Patříte mezi milovníky slovenských sýrů? Moc to s nimi nepřehánějte. Třeba takový běžný jadel může obsahovat asi 5 g soli na 100 g, což odpovídá doporučené denní dávce soli. U jiných sýrů můžete být více v klidu, běžně obsahují okolo 2 g soli na 100 g. Snažte se proto vybírat méně slané varianty, vysoce slané sýry berte jen jako zpestření běžného jídelníčku.
- ”Poctivý” burger od McDonald’s. Vysoký obsah soli dost možná není to nejhorší na burgerech z tohoto rychlého občerstvení. Ale i těchto 3,8 g soli na burger se počítá, a pokud k němu přidáte ještě hranolky, máte hotových denních 5 g soli raz dva.
Sodík, sůl, jak se v tom vyznat?
Možná jste teď trochu zmatení, jaký je vlastně vztah mezi sodíkem a solí. Není to ale nic složitého. Klasickou solí máme na mysli jedlou sůl, tedy z chemického hlediska chlorid sodný. Jedlá sůl je přibližně ze 40 % tvořena sodíkem, zbylých 60 % tvoří chlor.
Na etiketách potravin musí být dle evropských nařízení uveden obsah sodíku NEBO obsah soli (ve smyslu jedlé soli). Nenechte se proto zmást, doporučený denní příjem soli je sice 5 gramů, ale v řeči sodíku to jsou pouhé 2 gramy tohoto prvku.
Sodík nemusí být vždy špatný. Záleží, v jaké je formě
Zajímavostí zůstává fakt, že nadměrný příjem sodíku bývá dáván do spojitosti se zvýšeným krevním tlakem zejména v případech, kdy pochází z jedlé soli, tedy z chloridu sodného. Naproti tomu sodík původem z jiných sloučenin, například z jedlé sody, se zdá být podstatně méně problematický.
Možná si nyní říkáte, k čemu je tato informace dobrá, když si stejně budete solit jídlo běžnou kuchyňskou solí. Má to ale i ryze praktický přesah:
- Například minerální vody jsou zdrojem sodíku, který má jako protiion většinou hydrogenuhličitanový ion. A že některé “minerálky” mají sodíku na rozdávání nám ukazuje třeba taková Poděbradka, která obsahuje více než 500 mg sodíku na litr.
- Stejně tak jestli patříte mezi zaryté sportovce, jistě víte, že vám s výkonem může pomoci klasická jedlá soda. Ani tady nemusíte mít ze sodíku strach, protože ani v tomto případě nepochází sodík z klasické jedlé soli.
Co si z toho vzít?
Ačkoliv většina výživářských autorit doporučuje držet příjem soli v rozmezí asi 5–6 g soli denně, realita běžného života je někde úplně jinde. Zatímco průměrný Američan konzumuje asi 8,5 g soli denně, některé evropské státy včetně České republiky jsou na tom ještě hůře.
Rozhodně to není pozitivní zpráva, protože nadměrný příjem soli je spojený se zvýšeným krevním tlakem, jedním z rizikových faktorů cévních onemocnění. Jelikož cévní onemocnění patří mezi nejčastější příčiny úmrtí, rozhodně jde o důležité téma.
Problém je, že tolik soli, kolik se vyskytuje ve vysoce průmyslově zpracovaných potravinách a polotovarech, byste si sami do jídla nikdy nedali. Snažte se proto zaměřit na přirozené čerstvé potraviny, šetřete s fast‑foody a pokuste se postupně příjem soli ve stravě omezovat.
