Průmyslové stravování škodí naší imunitě. Obnovte ji probiotiky a vlákninou

Průmyslové stravování škodí naší imunitě. Obnovte ji probiotiky a vlákninou

Představte si, že s partnerem nebo přítelkyní koukáte na napínavý film a zrovna když Chuck Norris složí protivníka svým legendárním kopem s otočkou, tak zaslechnete z reproduktorů hlas starostlivě říkající: „Chucku, nejsme tu sami“ a Chuck na to odpoví: „Jasně že ne, je tu s námi náš mikrobiom“. Nejedná se o zbraň hromadného ničení, kterou by Chuck mohl použít místo kopu s otočkou, jak jste se jistě začali domnívat. 

Konec srandy, mikrobiom je souhrnné označení pro bakteriální osídlení převážně našeho tlustého střeva, kde v rámci symbiózy plní řadu důležitých funkcí. Takže se jedná o takové mikroskopické vetřelce, jenž dokáží pracovat pro nás nebo proti nám. Mikrobiom tvoří z větší části náš imunitní systém (Chuckův ne, ten si ho tvoří sám), produkuje značné množství „mozkové chemie“, takže se dá předpokládat nemalý vliv na psychické stavy. Bakteriální osídlení dokonce zasahuje i do toho, zda se nám podaří zhubnout lehce nebo těžce! Dobrá zpráva je, že si mikrobiom utváříme každou chvíli našeho života každodenními rozhodnutími. Takže jak se podepsalo na stavu mikrobiomu průmyslové stravování a jak docílíme pozitivního ovlivnění složení mikrobiomu? To jsou témata dnešního článku.

Rychlé opakování. Co je mikrobiom?

Zhruba 1,5 kilogramu vážících 350 triliońů mikrobiálních buněk s více než desetinásobným počtem genů oproti lidem, což je přes 2,1 miliony genů obývajících náš zažívací trakt a povrch naší kůže, tvoří mikrobiom (jak jste se mohli dočíst z našeho prvního článku Střevní bakterie radikálně ovlivňují proces hubnutí, naučte se s nimi pracovat). Některé výsledky dokonce mluví o 4,4 milionů genů obsažených v mikrobiotě. Lidé disponují 21 000 geny, které se podílí na řízení našich těl společně s mikrobiomem. Jestliže dojde k narušení složení bakterií mikrobioty vlivem nevhodného životního stylu, dochází k negativnímu ovlivnění složení mikrobioty. Dysbióza znamená, že dojde k rozmnožení škodlivých bakterií na úkor těch zdraví prospěšných (Turnbaugh et al., 2007).

Přes 90 % mikrobioty žije v tlustém střevě a skládá se převážně z bakterií rodu Bacteroides (kmeny Bacteroides a Prevotella) a Firmicutes (kmeny Lactobacilus a Clostritidum a Ruminococcus). Mimo to pod těmito rody existuje další řada kmenů, jako třeba kmeny Lactobacillus, Streptococcus nebo Bifidobacterius rodu Firmicutes. Obézní jedinci nebo jedinci s nadváhou mají významně více bakterií rodu Firmicutes než Bacteroides. Potvrdilo se to v několika studiích a navrácení správného poměru bakterií změnou stravy je jednou z důležitých strategií v otázce hubnutí (Sweeney & Morton, 2013).

Obrázek 1: Faktory ovlivňující složení mikrobiomu (Ussar, Fujisaka, & Kahn, 2016)

Neduhy průmyslového stravování

Moderní západní způsob života je relativně sterilní, dochází k nadužívání antibiotik, a tím pádem ke snížené diverzitě bakteriálního osídlení mikrobiomu. Jelikož dbáme na přísné hygienické zvyky, tak nedáme šanci mikrobům kolonizovat kůži. S každou dávkou antibiotik posíláme do střev něco jako bombu pro mikrobiotu, po které přežijí jen ti nejsilnější nebo již na antibiotika rezistentní bakterie a z větší části to jsou bakterie, které nejsou zdraví prospěšné a podílí se na dalším prohloubení dysbiózy mikrobiomu (Frieden, 2010).

Strachan (1989) již před skoro třiceti lety přikládal nárůst senné rýmy a atopického ekzému přílišné hygieně a nadužívání antibiotik. Vysvětloval to tak, že vlivem sterility vody, potravy a domácností nemá imunitní systém proti čemu již bojovat, a tak dochází k přehnaným reakcím na pyl nebo třeba lepek.

I to je jeden z důvodů nárůstu bezlepkového boomu. Hygienická hypotéza se nadále rozvíjela a třeba u dětí z vesnic byl pozorován mnohem menší výskyt alergií a celkové nemocnosti než u dětí z měst. Lze to připisovat rozmanitějšímu vystavení mikroorganismům v půdě nebo třeba na zvířatech.

Obrázek z medixa.org

Pod zkratkou MZS se skrývá tajuplný pojem mikrobiotou zužitkovatelné sacharidy a nejedná se o nic jiného než o vlákninu z potravy, jelikož to je potrava pro mikrobiom. Podle aktuálních doporučení by měl příjem vlákniny být kolem 30 gramů na den pro dospělého člověka, ale realita je bohužel opět jiná. V České republice byla zjištěna průměrná spotřeba vlákniny ve výši 11,7 gramů na osobu za den. Jelikož se mikroby živí vlákninou, která se jim nedostává, tak jsou velice vynalézaví a dokáží se nedostatku potravy překvapivě přizpůsobit (Kohout, P-. Chocenská, E., b.r.).

Johansson (2013) s kolektivem zkoumal vliv stravy s nízkým obsahem vlákniny na činnost mikrobiomu. Zjistil, že mikroorganismy se dokáží živit ochrannou vrstvou (mukózou) tlustého střeva mezi střevními buňkami a obsahem tlustého střeva. Autoři naznačují, že mezi dlouhodobé zdravotní problémy by mohla patřit třeba kolika. Dnešní průměrná strava je ve velké míře vysoce průmyslově zpracovaná, aby vydržela co největší dobu. Produkty z mouky jako, je bílé pečivo, nedisponují významným množstvím vlákniny, navíc jde převážně o relativně levnou energii bez přidané hodnoty. 

To samé můžeme říci o sladkostech, pochutinách, sladkém pečivu a také o těstovinách. Návštěvy fastfoodu poskytnou významnější množství vlákniny pouze v případě, že si dáme zeleninový salát na úkor BigMaca. Jedinci s vysokým příjmem masných výrobků včetně masa a s nedostatečným příjmem vlákniny jsou vystaveni vyšší produkci toxických produktů mikrobioty při zpracování potravy. Mezi nejznámější produkty patří trimethylamin-N-oxid (TMAO). TMAO je celkem spolehlivý prediktor rizika vzniku infarktu, který je produkován metabolismem mikrobioty při zpracování masných výrobků. 

Navýšením vlákniny ve stravě a vybíráním si kvalitních zdrojů potravy uděláme správný krok k minimalizaci produkce TMAO. Vlivem konzumace převážně vysoce průmyslově zpracované stravy dochází k negativní změně mikrobioty, která může mít za následek řadu zdravotních obtíží. Mezi tyto negativní jevy patří nabírání na váze díky bakteriální nerovnováze, snížení obranyschopnosti organismu, zvýšení pravděpodobnosti rozvoje cukrovky II. typu a třeba riziko vzniku některého ze zánětlivých střevních onemocnění (van den Elsen, Poyntz, Weyrich, Young, & Forbes-Blom, 2017).

 A co s tím teda dělat?

Mezi první opatření by mělo patřit navýšení konzumace vlákniny ve stravě, abychom poskytli mikrobiomu již zmíněné MZS, jenž dokáží pozitivně ovlivnit bakteriální složení. Pokud budeme jíst více jablek, tak vzroste počet bakterií schopných zpracovávat pektin, u cibule je to inulin a u pšeničných otrub zase arabinoxylan. Pozitivní účinek na složení mikrobiomu má pravidelná konzumace probiotických potravin. Děti školního věku konzumující pravidelně každý den po dobu 90 dní probiotický nápoj s obsahem Lactobacillus casei měli o 24 % menší výskyt zdravotních problémů spojených se zažíváním a mnohem méně braly antibiotika než děti, které užívaly pouze placebo (Merenstein et al., 2010).

Fotografie z pexels.com

Probiotické potraviny mají prokazatelně pozitivní efekt na imunitní funkci a složení mikrobiomu. K fermentovaným mléčným výrobkům, jako je plnotučný jogurt nebo acidofilní mléko, můžeme přidat klasické kysané zelí. Dalším oblíbeným kvašeným pokrmem je pickles, což je označení pro kvašenou zeleninu nejčastěji v podobě mrkve, cibule a zelí. Mezi tajemství asijské dlouhověkosti patří korejská pikantní kvašená zelenina kimchi. Když už jsme se vydali na cestu za nápravou mikrobiomu, tak bychom měli omezit užívání antibiotik pouze na případy, kdy je to nezbytně nutné. 

Co nejvíce stráveného času v přírodě uklidní mysl a napomůže pozitivním změnám mikrobiomu. Pokud po nás někdy chtěli rodiče nebo prarodiče abychom jim pomohli na zahrádce, tak teď už máme konečně pádný důvod to udělat, jelikož v kontaktu s půdou dochází k výměně mikrobů.

Adekvátní příjem vlákniny, ideálně alespoň 30 gramů za den, již máme zmáknutý, probiotické potraviny také, takže teď čemu se teda vyhnout? Správně, nadužívání antibiotik, vysokému příjmu přidaných cukrů, transmastných kyselin, nasycených mastných kyselin a alkoholu společně s kouřením.  

Pakliže se nám tohle všechno povede spojit dohromady, tak vězte, že „vetřelci“ v nás se nebudou chtít vyklubat na povrch, ale budou pracovat ve vzájemné symbióze s námi. Máme dokonce reálnou šanci, že ustoupí sezónní alergie, časté onemocnění a případně se nám bude lépe hubnout.

Zdroje:

Frieden, T. (2010). Antibiotic resistance and the threat to public health. Retrieved November, 5, 2010.

Johansson, M. E. V., Gustafsson, J. K., Holmén-Larsson, J., Jabbar, K. S., Xia, L., Xu, H., … Hansson, G. C. (2013). Bacteria penetrate the normally impenetrable inner colon mucus layer in both murine colitis models and patients with ulcerative colitis. Gut, gutjnl-2012-303207. https://doi.org/10.1136/gutjnl...

Kohout, P-. Chocenská, E.,. (b.r.). Průzkum příjmu vlákniny v České republice. Výživa a potraviny, 62, 2007(5), s. 129.

Merenstein, D., Murphy, M., Fokar, A., Hernandez, R. K., Park, H., Nsouli, H., … Shara, N. M. (2010). Use of a fermented dairy probiotic drink containing Lactobacillus casei (DN-114 001) to decrease the rate of illness in kids: the DRINK study A patient-oriented, double-blind, cluster-randomized, placebo-controlled, clinical trial. European Journal of Clinical Nutrition, 64(7), 669–677. https://doi.org/10.1038/ejcn.2...

Strachan, D. P. (1989). Hay fever, hygiene, and household size. BMJ : British Medical Journal, 299(6710), 1259–1260.

Sweeney, T. E., & Morton, J. M. (2013). The Human Gut Microbiome: A Review of the Effect of Obesity and Surgically Induced Weight Loss. JAMA Surgery, 148(6), 563–569. https://doi.org/10.1001/jamasu...

Turnbaugh, P. J., Ley, R. E., Hamady, M., Fraser-Liggett, C., Knight, R., & Gordon, J. I. (2007). The human microbiome project: exploring the microbial part of ourselves in a changing world. Nature, 449(7164), 804–810. https://doi.org/10.1038/nature...

Ussar, S., Fujisaka, S., & Kahn, C. R. (2016). Interactions between host genetics and gut microbiome in diabetes and metabolic syndrome. Molecular Metabolism, 5(9), 795–803. https://doi.org/10.1016/j.molm...

van den Elsen, L. W., Poyntz, H. C., Weyrich, L. S., Young, W., & Forbes-Blom, E. E. (2017). Embracing the gut microbiota: the new frontier for inflammatory and infectious diseases. Clinical & Translational Immunology, 6(1), e125. https://doi.org/10.1038/cti.20...

  •