Sladidla vs. mikrobiom: která střevní mikroflóře prospívají a která naopak ne

Jan Ceperko
Jan Ceperko 18. 5. 2021
Uložit článek
Sladidla vs. mikrobiom: která střevní mikroflóře prospívají a která naopak ne
Bakterie osidlující trávicí trakt dokáží významně ovlivnit náš zdravotní stav. A to pozitivně i negativně. Vše závisí na typu a množství potravin, které konzumujeme. V tomto článku budeme pojednávat o sladidlech, které jsou v současnosti nejvíce diskutovaným tématem v souvislosti s naším mikrobiomem.

Úloha bakterií v trávicím traktu

Lidské tělo obsahuje kolem 10n13 vlastních buněk. Člověka však rovněž osidluje asi 10n14 cizích mikroorganismů (bakterií, virů, hub atd.), které se vyskytují prakticky všude. Na pokožce, nehtech, očích, v ústní dutině i v trávicím traktu. Tyto živé buňky, kterých je více než našich vlastních, nazýváme lidský mikrobiom. Nejzajímavější skupinou je mikrobiom našich střev, který zastupuje největší část. Jeho funkce jsou následující :

  • pomáhá v dozrávání našich imunitních buněk, čímž podporuje imunitu

  • poskytuje ochranu před přemnožením škodlivých mikroorganismů

  • reguluje signály přicházející do mozku z střev

  • ovlivňuje hustotu kostí

Která sladidla jsou v EU povoleny?

V současnosti je v Evropské unii schváleno 11 nekalorických (neenergetických) sladidel, které neobsahují kalorie. Některá z nich mají oproti klasickému cukru (sacharóze) až 1000násobnou sladivost (neotam má např. 13 000x vyšší sladivost než sacharóza), díky čemuž mohou být do potravin přidávána ve velmi malých množstvích. Tím je zajištěna jejich hlavní funkce (vnímání sladké chuti) a zároveň relativní bezpečnost.

Dále se na trhu používají tzv. kalorická (energetická) sladidla, která obsahují přibližně 2–3 kcal/g (pro srovnání: cukr obsahuje 4 kcal/g). Následující tabulka ukazuje nejčastěji používaná sladidla na evropském trhu a jejich sladivosti vůči sacharóze, tedy řepnému cukru (sladivost 1 = stejně sladký jako cukr):

Sladidla vs. mikrobiom: která střevní mikroflóře prospívají a která naopak ne

Vztah sladidel ke střevnímu mikrobiomu

Ve zkoumání vztahu sladidel a mikrobiomu jsme na začátku: jednak neznáme mechanismus, který mění mikrobiom v závislosti na příjmu sladidel, na druhé straně ale máme dostatek důkazů na potkanech, myších a prasatech, které potvrzují, že k nějaké změně dochází.

Velkým problémem je, že máme málo klinických studií na lidech, z nichž bychom mohli vyvozovat relevantní závěry. Proto prosím přistupujme k tomuto článku kriticky.

Co podnítilo vědce zkoumat vztah mikrobiomu a sladidel?

Ve skutečnosti šlo o jednoduchou myšlenku: potraviny a nápoje s obsahem sladidel měly pomoci lidem s redukcí hmotnosti. Většina sladidel se totiž nedokáže metabolizovat, některé ani vstřebat do krve, takže po vypití nápoje se sladidlem pocítíte sladkou chuť a sladidlo jednoduše projde přes trávicí systém, případně jej zcela vymočíte.

Problémem však byl okamžik, kdy se začaly zveřejňovat tzv. observační a epidemiologické studie (tj. studie které stanovují vztah, ale ne příčinu) u kterých bylo zjištěno, že lidé s obezitou nebo s cukrovkou, kteří konzumují potraviny a nápoje s obsahem sladidel, přibírají a mají vyšší riziko vzniku cukrovky a onemocnění srdce v porovnání s těmi, kteří takové nápoje a potraviny nepřijímají.

V rámci určité nezaujatosti vůči sladidlům musím poukázat na fakt, že existují publikace, v nichž došlo ke snížení tělesné hmotnosti během příjmu potravin a nápojů s obsahem sladidel. Tyto rozporuplné důkazy dovedly vědce k otázce: mohou být sladidla, která téměř neobsahují kalorie, příčinou nárůstu hmotnosti, rozvoje obezity, cukrovky nebo vysokého krevního tlaku?

obrázek z istockphotos.com

Efekty jednotlivých sladidel na organismus

Zkoumání efektu sladidla na náš mikrobiom a na naše zdraví se často provádí ve velmi vysokých dávkách, se kterými by se běžný člověk neměl setkat. Navíc většina studií vychází z experimentů provedených na hlodavcích nebo ve "zkumavkách" (in vitro).

Acesulfam K (E950)

Nejčastěji se přidává do slazených nealkoholických nápojů ale můžeme se s ním setkat i v cukrovinkách, žvýkačkách nebo zubních pastách. Acesulfam K se z 99 % vstřebává ze střeva do krve a z krve přechází nezměněn do moči. 1 % se nevstřebává a prochází do stolice. Na potkanech bylo pozorováno, že vysoké dávky (150 mg/kg) mohou hromadit zánětlivé buňky ve střevech, což by mohlo střevo negativně ovlivnit.

Avšak takto vysoký přívod acesulfamu K v populaci ještě nebyl zaznamenán. V roce 2003 bylo zaznamenáno, že švédské děti zkonzumovaly o 69% více acesulfamu K v porovnání s evropským akceptovaným denním přívodem (ADI = 9 mg/kg tělesné hmotnosti). To pouze dokazuje, že existují skupiny, které mohou překročit limity stanovené Evropou, ale protože šlo o velmi malé překročení ve srovnání se zmíněnými testovacími dávkami 150 mg/kg, je acesulfam K považován za bezpečný.

Aspartam (E951)

Aspartam je sladidlo, které v sobě skrývá asi 4 kalorie v jednom gramu. V tenkém střevě je strávený na látky, které díky svým velmi nízkým hladinám nemají negativní účinky (fenylalanin, aspartát a methanol):

  • fenylalanin je esenciální aminokyselina (náš organismus si ji nedokáže vytvořit), kterou běžně přijímáme z vajec, arašídů, mléka, masa a sóji

  • aspartát je naopak neesenciální aminokyselina (organismus si ji vytváří sám), ale stejně ji můžeme běžně přijímat např. z naklíčených semen, ovesných vloček, avokáda, ústřic atd.

  • methanol je toxický, ale jeho množství v nealko nápojích (asi 55 mg/l) je zanedbatelné. Pro srovnání: rajčatová šťáva obsahuje cca 180–218 mg metanolu na litr. Obsah methanolu v červeném víně je kolem 99–271 mg/l .

Akceptovatelná denní dávka aspartamu (ADI) je 40 mg/kg hmotnosti, přičemž přívodu tohoto sladidla z potravin a nápojů nebylo dosaženo nad hodnotu ADI. Nejvyšší zaznamenaný přívod v populaci se pohyboval okolo 13 mg/kg. Pro srovnání: plechovka dietní koly (diet coke, 355 ml) obsahuje asi 188 mg. 70 kg člověk by musel vypít za den 15 takových plechovek, aby dosáhl hodnoty akceptovatelné dávky (40 mg x 70 kg / 188 mg = 14,9 plechovek).

Vliv aspartamu na střevní mikrobiotu, ať už pozitivní nebo negativní, se zatím neprokázal, takže k tomuto sladidlu potřebujeme další experimenty. Toto sladidlo můžeme díky jeho nízkému přívodu označit rovněž za bezpečné .

obrázek z istockphotos.com

Cyklamát (E952)

Cyklamát je schválen ve více než 100 zemích světa. Jeho akceptovatelná denní dávka je 7 mg/kg tělesné hmotnosti. Cyklamát se nejčastěji vyskytuje v nealkoholických nápojích a maximální dávka tohoto sladidla je u nás stanovena na 250 mg/l nápoje. Nejvyšší tolerovaný příjem (11 mg/kg hmotnosti) cyklamátu není v běžné populaci překročen.

Přestože se toto sladidlo neúčastní metabolismu (vylučuje se stolicí), předpokládá se, že náš střevní mikrobiom ho dokáže zpracovat. V experimentech s bakteriemi ve "zkumavkách" se zjistilo, že některé bakterie, které zpracovaly cyklamát, začaly snižovat tvorbu tělu prospěšných látek, které mají anti-obezitogenní účinky (kyselina máselná a propionová). Připomínám, že se jednalo o studie in vitro.

Erythritol (E968)

Jde o tzv. cukerný alkohol. Přirozeně se vyskytuje například v ovoci, houbách nebo v sýrech. Z jednoho gramu získáme přibližně 0,2 kcal. Po konzumaci tohoto sladidla se 90 % vstřebává do krve a nezměněný se po čase vyloučí močí. 10 % nevstřebaného erythritolu podléhá fermentačním procesem střevních bakterií. Při jeho nadměrné konzumaci může dojít k průjmům.

Ukazuje se, že našemu střevnímu mikrobiomu erythritol "chutná", protože se ve studii na bakteriích po přívodu erythritolu výrazně zvýšila produkce kyseliny máselné a pentanové, které dokáží pozitivně ovlivnit imunitu střeva a dodávají také střevním buňkám energii pro jejich správné fungování. Znovu upozorňuji, že šlo o experiment, na kterém se člověk neúčastnil.

Xylitol (E967)

Xylitol patří také do skupiny cukerných alkoholů a dokážeme z něj získat energii v podobě 2,4 kcal/g. Přirozeně se vyskytuje v ovoci a zelenině. Xylitol pozitivně ovlivňuje zdraví ústní dutiny tím, že brání vzniku zubního kazu. Proto se používá při výrobě žvýkaček. Jeho nepřiměřeně vysoký příjem však může způsobovat průjmy. Bezpečná denní dávka se pohybuje okolo 30 g . Existují však lidé, kteří tolerovali denní dávku až 200 g xylitolu.

Xylitol podléhá fermentačním procesům střevního mikrobiomu, díky čemuž mohou někdy vznikat v trávicím traktu plyny (metan, oxid uhličitý), které vytvářejí břišní dyskomfort. Na druhé straně, naše střevní bakterie dokáží vytvořit ze xylitolu kyselinu máselnou, acetát a propionát, které pozitivně ovlivňují zdraví střev a střevní imunitu.

obrázek z gettyimages.com

Steviol-glygosidy ze stévie

Jedny z nejznámějších sladidel jsou glykosidy získané z rostliny Stevia (Stevia rebaudiana). Glykosidy stévie nejsou schopny procházet střevní bariérou. Ale asi 70 % přijatých glykosidů dokáže náš střevní mikrobióm zpracovat a přeměnit na tzv. steviol, který se elegantně vstřebává do krve. Ve studiích na hlodavcích však bylo zjištěno, že stévie může poškodit zdravý stav mikrobiomu.

Nejvyšší akceptovaná denní dávka je stanovena na 4 mg/kg tělesné hmotnosti. Studie na lidech naopak ukázaly, že stévie může snížit vysoký krevní tlak u lidí trpících hypertenzí o 6–14%. Stejně dokáže prokazatelně snižovat hladiny cukru v krvi u lidí s cukrovkou.

Sukralóza (E955)

Sukralóza je nejpoužívanější umělé sladidlo v oblasti doplňků stravy. Je 600krát sladší než obyčejný cukr (sacharóza), takže její přívod z potravin je relativně malý. Více než 80 % sukralózy se nevstřebává a odchází do stolice. I v tomto případě je sukralóza považována za bezpečné sladidlo, navzdory diskutabilním studiím.

Na myších se ukázalo, že konzumace 5 mg/kg hmotnosti sukralózy může vyvolat negativní změny ve složení střevní mikrobioty a zároveň zvýšit riziko vzniku zánětu ve střevě. Naopak malá studie provedená na lidech, která podávala dávku 75 % z akceptovaného denního příjmu (ADI 15 mg/kg hmotnosti) nezjistila žádné změny v lidském střevním mikrobiomu.

Na závěr:

V závěru bych chtěl uvést nejdůležitější body tohoto článku:

  • Existující obsah energie ve sladidlech je zanedbatelný vzhledem k jejich celkově nízkému příjmu v běžné populaci.

  • Sladidla, jejichž název končí na -ol (sorbitol, xylitol, erythritol) se zdají být prospěšnými pro náš střevní mikrobiom. Avšak jejich vysoká konzumace může vyvolat tzv. osmotické průjmy.

  • Čím vyšší je sladivost, tím jsou sladidla přidávána do potravin v menších množstvích, proto jsou neenergetická sladidla, jako např. aspartam nebo acesulfam K, považována za bezpečná pro lidskou konzumaci (navzdory svým kontroverzním výsledkům ve studiích).

  • Úplně na závěr si musíme uvědomit, že sladidla nejsou nezbytnou součástí našeho jídelníčku, i když v současnosti se jim zcela nevyhneme. Náš mikrobiom ale dokáže prospívat i bez příjmu sladidel, například konzumací luštěnin, ovoce, zeleniny a celozrnných výrobků. Racionální a vyvážená strava vždy byla a vždy bude tím nejlepším, co naše tělo potřebuje.

Přidej se k 31 tis. odběratelů

Každému z nich jednou týdně vybíráme ty nejlepší články, které jsou určeny 100% právě jemu.

Odebírat
4 Líbí se mi Uložit článek
  • ________ ________ ________ ________ ________ ________ ________ ________

    ____________________
  • ________ ________ ________ ________ ________ ________ ________ ________

    ____________________
  • ________ ________ ________ ________ ________ ________ ________ ________

    ____________________