Tělo praská a dostává na frak, mrtvý tah je můj nejoblíbenější cvik, prozrazuje Aleš Lamka

Tělo praská a dostává na frak, mrtvý tah je můj nejoblíbenější cvik, prozrazuje Aleš Lamka

Poprvé, když jsme před třemi lety zveřejňovali rozhovor s Alešem Lamkou, dlouze jsem pátral po tom, kdo to vlastně je a kde ho jeden z našich redaktorů našel. Dnes je situace diametrálně odlišná zejména díky spojení Alešova jména s YouTube kanálem, natáčením videí o stravě, tréninku a chybách v nich. Jeho kanál sleduje více než 74 tisíc uživatelů.

Co vytvořilo Aleše Lamku jako youtubera? Kde se vzal?

Aleše vytvořila spousta věcí, která mu přerostla přes hlavu...  Sportoval jsem odmalička, hrál jsem hokej, hrál jsem fotbal a jezdil jsem (skákal) na kole. Jenže když jsem se blížil k 20 rokům, začínal jsem všechny sporty flákat, postupně od nich upouštěl a začínal jsem spíše pařit po nocích, vlastně po odpoledních. Alkohol, počítač... to byla celá má náplň dne. Klasika, ne? 

Když mi to začínalo přerůstat přes hlavu, spousta lidí tvrdila, že to asi není úplně v pořádku – naštěstí mi to docvaklo a rozhodl jsme se něco dělat. Motivoval mě jeden film s Yui Boykou. Svalnatý chlápek, co se uměl prát. Rozhodl jsem se tedy, že takto taky chci vypadat a podobné věci umět. Od kopání do pytle jsem postupně upustil, u cvičení jsem naštěstí ale zůstal. Protože jsem po nějakých třech čtyřech letech začínal už nějak rozumně vypadat, a protože jsem za mlada rád točil skoky na BMX na vypůjčený fotoaparát od táty a dával nějaká videa na YouTube, rozhodl jsem se dělat něco podobného a natočit pár videí kde a jak cvičíme. Vydrželo mi to, zjistil jsem, že umím být pečlivý i v normálních věcech (nejen poctivě první chodit na pařbu) a od té doby přidávám pravidelně videa, fotím fotky a snažím se takto prosadit na sociálních sítích.

Moje první otázky se budou logicky budou točit právě okolo tvého úspěšného YouTube kanálu. Kdy jsi vlastně vypustil své první video a jak na něj vzpomínáš?

Vzpomínám si na něj velmi dobře, protože se ze zvědavosti k němu čas od času vrátím a nestačím se divit, jak hrozně vypadá. Obraz 4:3, chování pětiletého dítěte, které se stydí podívat se do kamery a grafické efekty vytvořené pravděpodobně na kalkulačce. Shodou okolností i můj kolega Lukáš ("Lukša"), který teď se mnou spolupracuje na mnoha věcech, si vždy moc dobře vzpomene. Pamatuje si z jakého úhlu mě točil a jak blbě se u toho cítil. V tu chvíli jsme si mysleli, že je to opravdu boží a vytuněné video. Dnes se nestačím divit. Každý ale někde začíná a musí se jít dopředu.

Obrázek z Facebook fanpage Aleš Lamka

Od té doby si zveřejnil přes 700 videí – s tím, že aktuálně přidáváš jedno video každý den. Kde bereš inspiraci, nápady a kolik času ti tvoje tvorba zabere? Přeci jen prezentovat jedno video denně je opravdu slušná nálož a přehrát si všechna tvoje videa by zabralo více jak týden.

Ze začátku jsem přidával přibližně jedno video za měsíc a myslel jsem si, že více nezvládnu. Neviděl jsem v tom moc velkou pointu, dělal jsem to pouze pro zábavu a pro pár lidí. Lidí ale přibývalo, projevovali zájem a mě to postupem času nutilo víc a víc se snažit. Snažil jsem se zlepšovat po grafické stránce, snažil jsem se zlepšovat po stránce pravidelnosti. Přibližně po jednom roce jsem se rozhodl, že zkusím začít pomáhat lidem s jídelníčky, tréninky a celkovou změnou jejich životů. Poznal jsem, že má videa lidem opravdu dokáží pomoci a zároveň jsem poznal, že díky tomu jsem vidět a lidí mi píšou o pomoc. Poznal jsem, že čas vložený do těchto videí se opravdu vyplatí, má smysl pro lidi, a v koutku duše jsem doufal, že by mi to mohlo vydělat aspoň na suplementy ke cvičení.

Postupem přicházelo více lidí s prosbou o pomoc, přibývalo více kladných komentářů a já po nějaké době dal výpověď v práci a mohl se tomu začít věnovat naplno. Poslouchám tedy to, co lidé chtějí. Snažím se podle toho tvořit videa.

Nevím, jestli to vnímáš také tak intenzivně jako já, ale stále častěji narážím na dvě zcela odlišné skupiny lidí. Jedni youtubery absolutně opovrhují a druzí je vzývají a chtěli by být na jejich místě. Dokonce mnoho školáků dnes nahrazuje dříve vysněná povolání jako popelář nebo kosmonaut právě youtuberstvím. Jak se jako jeden z nejúspěšnějších českých fitness youtuberů díváš právě na tento fenomén? 

Upřímně se přiznám, že nerad řeším trendy a nebo to, co si lidé obecně myslí. Nepovažuji se přímo za youtubera... Jsem člověk, co cvičí, online trenér, fotím fotky, točím videa. Baví mě to. A co si ostatní o tom myslí, jak to ostatní dělají, jaké mají názory, co se má a co se nemá dělat, mi je fuk. Já si to budu dělat tak, jak uznám za vhodné. Každý si může myslet, co chce, to je jeho věc. Je mi totiž jasné, že všem na světě se člověk nikdy nezavděčí a vždy bude mít někdo nějaký problém.

Otázka možná trochu na tělo. Uživí tě samotné natáčení videí, nebo je k tomu nutné přidat si další aktivitu? Ve tvém případě tréninky a jídelníčky.

Aktuálně mám okolo jednoho milionu zhlédnutí za měsíc a z toho mi chodí z reklam okolo aktuálního životního minima. Pouze točit videa by mě bohužel neuživilo. Jsme v Čechách – nemám světové zaměření – a fitness přeci jen není tak populární jako například hraní her. Řekněme, že mi výdělky z reklam vydělaly na vybavení na točení a focení, které aktuálně používám. Pokud tedy nebudu počítat počítače na střih videa a čas člověka, co to stříhá a točí (smích).

Tím jsem se přesmyčkou dostal právě k trenérství. Nabízíš svoje služby jako trenér. Jaký je tvůj systém práce s klienty?

Jsem online trenér. Tvořím jídelníčky a tréninkové plány podle toho, co člověk potřebuje, jak žije, jaké má cíle. Snažím se ho naučit správně jíst, správně cvičit, sladit spánkový režim. Vyřadit hovadiny, které mu nepomohou, a začít dělat věci tak, jak by se měly. Kontrolujeme potom spolu výsledky daných plánů a případně je upravujeme tak, aby to vše fungovalo. Řešíme také všechny možné problémy, které se vyskytnou v průběhu naší spolupráce.

Nedělám ale žádné striktní šílenosti, jako dělají například závodníci v přípravě na závody. Věřím, že by to obyčejného člověka nebavilo a nemělo to pro něj dlouhodobě ani smysl.

Obrázek z Facebook fanpage Aleš Lamka

Trénuješ i závodníky?

Netrénuji. Sám se na závody téměř nijak nepřipravuji, a proto nechci radit lidem v něčem, co sám nemám perfektně vyzkoušené a zažité. Já na závody chodím z tréninku, pro změnu, pro zábavu.

Ale přesto se ti podařilo získat několik mistrovských titulů. Jak je možné, že chodíš vyhrávat z tréninků, když to všichni ostatní dělají jinak?

Těžko říct. Možná proto, protože tréninku obětuji naprosto vše. Cvičím celý rok na plno, jím tak, jak se má, a neflákám to za žádných okolností. Nemám žádné pauzy typu – protože mě to nebaví, protože už nemůžu, protože práce, protože vysazení drog a podobně.
Cvičím už také osm let. Poctivý jídelníček, poctivý trénink, dlouhá doba cvičení a možná i trochu vyhovující genetika pak nese své výsledky. Ruku na srdce – physique není nejtěžší kategorie na světě a asi to stačí (smích).

Na druhou stranu – já sám zkoušel hodně oficiálních příprav, odvodňovaček a cukrování. Vždy jsem si formu naopak zhoršil. V tréninku se mi líbí, jak vypadám, tudíž si tu formu ponechám a nekazím ji společně s dobrou náladou. Můžou v tom také hrát roli právě i nervy. Když nic neměním, cítím se dobře. Pokud lidi poslední vyšťavěný týden přípravy vše překopou, většinou se cítí pod psa, což je může stát prezentaci na pódiu.

Ve svých videích se nejčastěji věnuješ právě tréninku, technikám, chybám, ale také výživě a suplementům. Která z těchto oblastí je ti bližší?

Blízké jsou mi všechny, možná to lehce napojím na mé předchozí odpovědi. Musím se těmto věcem věnovat osobně naplno, protože rád radím v tom, co mám vyzkoušené. Nemám rád dělání věcí tak, když si člověk přečte v jednom článku a potom se toho bezmyšlenkovitě drží.

Jen lehce odbočím, rychlá otázka: benchpress, nebo mrtvý tah, a proč?

Bez přemýšlení tah! A to nejen oproti benchpressu – perfektní cvik na celé tělo. Člověk dokáže tahat velké váhy a cítí se jak mistr světa. Tělo praská, dostává na frak a je to záhul. Můj nejoblíbenější cvik.

Když už jsme u těch silovějších cviků. Jaké jsou tvoje silové výkony?

Aktuální tah mám 215 kg na pět opakování na tři série. Loni v zimě (2016) jsem dal 233 kg. 

Aktuální dřep je 175 kg na pět opakování na tři série. Loni (2016) v zimě jsem dal 220 kg.

Benchpress nedělám, nějak mi nepřirostl k srdci a moc mi ani nejde. Ani nevím, co dám. Maximálka asi 125 kg? Skoro jak holky, no.

Většina tvých videí pochází z prostředí tvé vlastní posilovny, kterou už prošla také celá řada známých fitness osobností. Jsi zastáncem spíše v tvrdých tréninků v prostředích železa, špíny a prachu před uhlazenými fitness centry, kde je spadnutí kotouče nebo činky nemyslitelné?

Jsem zastáncem spíše domácího prostředí, kde se nemusíme hádat s dalšími 15 lidmi, to je pro mě hlavní. Jak pro cvičení, tak i na práci, na točení. Je mi jedno, jestli jsou stroje nablýskané, anebo polorozpadlé – odcvičit se dá všude se vším a vše, když máte k dispozici obouručku a nějaké jednoruční činky. V tomto tolik vybíravý nejsem. Lepším vybavením bych ale samozřejmě nepohrdl. Brzy snad nějaké bude, protože se plánuji stěhovat.

Jak vypadá tvůj trénink v domácích podmínkách? Kolikrát týdně jej absolvuješ a jak je to u tebe s kardiem?

Aktuálně trénuji šestkrát týdně okolo 70–85 minut. Cvičím stylem AB, AB, AB, volno.

Kardio dělám přibližně pětkrát týdně na 30–45 minut.

Občas HIIT kardio, jednou až třikrát na 10 minut po cvičení, pokud nejsem úplně na kaši.

Nedávno jsem viděl tvoje video s kluky s GymBrothers a jeli jste různé překvapivé cviky. Takhle improvizuješ ve cvičení často?

Ano a velmi rád. Mám pár pevných bodů, které neměním, a to jsou většinou silové tlaky, tahy a dřep. Zbytek tréninku a tréninků potom již improvizuji. Člověka to více baví a věřím, že to je celkem i zásadní pro svalový růst a neustálý šok.

Tím se ale dostávám také k dopingu, protože s kluky z GymBrothers jste rozebírali také toto téma. Jaký je tvůj názor na současnou oblíbenost dopingu v našem sportu?

Je to možná neobvyklý a divný názor, ale já proti dopingu nic nemám. Každý si může dělat co chce a pokud jde o srovnání na prknech s těmito lidmi, je pak vlastně pouze má blbost, že nic neberu.

Já si chci vyzkoušet co zvládnu, chci zjistit, kam se dostanu a chci motivovat mé diváky a klienty tím, jak vypadám a co zvládám právě naturálně. Věřím, že většina z nich na drogy nemyslí, anebo na ně němá peníze. Bylo by pak zbytečně a také nevhodné radit těmto lidem ve cvičení a stravě, kdybych jel vlastně na něčem dalším a měl malinko jiné podmínky.

Chci ukázat lidem, kteří mi již rok říkají, že jsem na mém maximu, že neví, o čem mluví a pouze se slabošsky drží trendu a radši to vzdávají. Chci ukázat lidem, že to jde i bez toho!

Předpokládám, že i tobě často chybí zprávy nebo hejty typu: „Jsi sypač, tak to přiznej“ a jim podobné. Jak na ně reaguješ? A co bys jim vzkázal?  

Vždy jim děkuji, že si myslí, že na něčem jsem. Očividně si myslí, že vypadám fakt dobře. Jinak by to nepsali, no ne? Mám rád pochvaly. Pište mi to prosím dál!

V neznalých očích jsou dopingu podobné i suplementy. Pokud tomu dobře rozumím, tak ty sám se podílíš na vývoji a prodeji různých doplňků. Které z nich považuješ za stěžejní pro svoji přípravu a jakou jim přikládáš váhu v dosažení postavy snů?

Suplementy určitě doping nejsou. Doping jsou zakázané synteticky vyrobené látky. Pro ty co nechápou rozdíl, zkusil bych to přirovnat k práškům na spaní – dejte dva litry mateřídoušky, která by vám měla pomoci. Ucítíte něco? Nebo si dejte předepsané prášky od doktora a uvidíme, jak během pár minut upadnete do kómatu.

K tomu také dodám, že suplementy nutné pro život určitě nejsou. Ano, podílím se na výrobě a prodeji produktů pod mou vlastní značkou, ale toto budu tvrdit vždy: Hlavní je jídlo, trénink a spánek. Suplementy jsou pak už jen pouze lehounká pomoc navíc.

Máš tip na suplement, bez kterého si nedokážeš představit svoje physique začátky?

Nic speciálního ze mě asi teď nevypadne. Vždy pro mě největší ulehčení byl protein. Dá se tím nahradit spousta masa, na což člověk na začátku není tak zvyklý a může mu to dělat dost problémů. Dále bych doporučil omega, multivitamin.

Držíš se ve skvělé formě i mimo soutěže. Ptát se, jak to děláš, je asi až příliš naivní. Je mi jasné, že je to kombinace mnoha faktorů a jedním z nich je strava. Jaký máš přístup ke své stravě?

Jídlo, trénink, spánek. Vše musí do sebe zapadnout. Musíte tomu dát čas, píli a hodně vůle. Musíte být pečliví a bohužel občas nepříjemní a mrzutí na ostatní lidi. Procházka růžovým sadem to není. Neustále všechny odmítat, že si toho buřta na grilu nedáte, protože už máte udělané kuře. Nemůžu, protože mám kardio. Nejdu, protože jdu cvičit, anebo proto, že musím jít spát.

Žádný zázrak, žádná specialita v tom není. Mít plán a držet se ho, nedělat výjimky.

Dokázal bys nám říct i příjmy makroživin? Počítáš je, nebo jsi vyznavačem intuitivního stravování?

Pročítám vše přesně. Na to si potrpím. Hlavní je pro mě příjem kvalitních bílkovin a celkových kcal. Tuky a sacharidy se mohou lišit, to už není tolik podstatné. Aktuálně jsem cca na 190 g bílkovin, 355 g sacharidů a 85 g tuků – celkem 3200 kcal. Střídám ale týdny s menším a větším příjmem a vše si měním podle kontrol výsledků.

Poslední dotazy budu směřovat na tvoje soutěžní úspěchy. Je jich více než dost včetně absolutních vítězství na MČR. I přes svou nespornou kvalitu tě nevidíme často na mezinárodních soutěžích. Nepomyslel jsi na to, že by ses zkusil porvat právě o dnes tak často vysněnou profesionální kartu?

Absolvoval jsem dvě mezinárodní soutěže. EVLS a Diamond cup. Skončil jsem, myslím, pátý a sedmý.

O výsledek ani nejde, spíše mě vždy zklamala to, jak to celé probíhalo. Celý den ztracený, problémy s přítelkyní, aby ji pustili mě natřít barvou, vstupné šest tisíc korun. Tisícovky za hotel a potom se tam ke člověku chovají jako ke kusu ho*na. Pak jdete na českou soutěž se vstupným 300 korun, bez hotelu, bez celého dne v háji a chovají se k vám parádně. Řekl jsem si, že se na to můžu vykašlat a nikam už nepojedu. Nevydržel jsem to a tento rok se ještě ukážu na EVLS. Chtěl jsem tam jet podívat za lidmi na expo a zkusím tedy zároveň odběhnout i na pódium. Uvidíme, jak to dopadne. BTW – stejně nevím, co bych naturálně pohledával mezi profíky.

Jak vidíš sám sebe v soutěžním physique za pět let?

Soutěžení není má priorita, nedívám se takto dopředu. Představuji si spíš, kde bych chtěl být s výkony, s postavou, pracovně a podobně. Může se stát, že soutěžit nebudu, kdo ví.

Pokud se nebudeme dívat do budoucnosti, ale více do minulosti, tak která soutěž ti nejvíce utkvěla v paměti a na kterou bys naopak nejraději zapomněl?

Zapomněl bych nejraději na dvě výše uvedené mezinárodní soutěže a mám vždy hodně rád závody pořádané panem Tichým. Ty mají vždy parádní atmosféru, prostory a vše je v klidu a bez problému.

Pokud bys nám mohl říct svůj recept na úspěch, co by to bylo? Co udělá z normálního kluka populárního youtubera a zároveň těžko překonatelného physique šampiona?

Vůle a odhodlání. Vymyslete si svůj cíl a jděte si za ním, ať je to cokoliv. Dejte tomu všechen čas, všechnu sílu, všechnu naději, všechny prostředky. Nesmíte to vzdát a musíte to vydržet.

  • 1
Vladimír Kovács

Na spoustě webů jsem četl, že abych zhubnul nebo nabral (svaly :D) musím vypočítat kalorický výdej a k této hodnotě buď v případě hubnutí ubrat například 500kcal, v případě nabírání 500kcal připočítat.. Přijde mi to ale hloupost, už jen z toho důvodu, že kalorie můžou být různého původu.. Potom mě napadnul modelový příklad. Vemte si člověka, který by celý den ležel na posteli - to znamená žádná fyzická aktivita. Vypočítal by se mu přesně na mikrogram jídelníček k jeho kalorickému výdeji (v tomto případě pouze trávení jídla a procesy nutné k životu). V jednom případě by se mu dával v určitých dávkách pouze proteinový izolát, kterým by se po rozdělení na více jídel naplnil jeho kalorický výdej, mínus těch 500kcal například.. Znamenalo by to tedy, podle logiky nahoře, že tento člověk zhubne a nenarostou mu žádné svaly? Na jakém principu to tedy funguje? To si tělo vezme ve spánku graf co za posledních řekněme 16 hodin zkonzumovalo a potom se rozhodne zda uvolní určité tukové zásoby nebo v druhém případě nabere svaly? Co kdyby se stejnému pánovi daly přesně stejné kalorie dle jeho výdeje + bychom mu tedy odečetli např. 500kcal, ale proteinový izolát bychom nahradili vysoko sacharidovým jídlem, například rýží a dosáhli stejného počtu kalorií na mikrokalorii přesně.. Došli bychom ke stejnému výsledku? Moje další otázka která se vlastně vztahuje k té "básničce" opakující se všude, je upozornění, že svaly při kalorickém deficitu nerostou... Není snad růst svalů záležitost bílkovin a sacharidy fungují pouze k ""natáhnutí" vody do svalu? Co kdybych cvičil, to znamená by docházelo ke všem předpokladům k růstu svalů, podle logiky nahoře bych stáhnul sacharidy a tuky tak akorát, ale snažil se o minimálně 2g bílkovin na 1kg váhy? Je tedy pravda, že bych na tomto jídelníčku svaly nenabral ale podle logiky nahoře bych zhubnul? Na čem je vlastně postaveno hubnutí tuku z této teorie? Pokud dobře vím z teorie, tuk se začně pálit až po aerobní aktivitě, kterou v doporučení nahoře nikdo nezmiňuje a vlastně jen řeší jídelníček.. Předem se omlouvám za Offtopic, ale musím to někde napsat, protože mě to vrtá hlavou. Díky za odpověď.