- Hlinité soli v antiperspirantech účinně zabraňují pocení.
- Některá vědecká pozorování ukazují, že jejich používání je spojeno se zdravotními problémy.
- Do současné doby není jasné, jestli hlinité soli v anti‑perspirantech opravdu představují zdravotní riziko.
Již více než 20 let se řeší problematika hlinitých solí v anti‑perspirantech. Jejich pravidelné používání se dává do souvislosti se zvýšeným rizikem rakoviny prsou či s Alzheimerovou chorobou. Ani dvě dekády výzkumu však nepřinesly přesvědčivé důkazy o tom, že by anti‑perspiranty na bázi hliníku výše zmíněné zdravotní problémy skutečně způsobovaly či zvyšovaly riziko jejich vzniku. Observační studie však ukazují, že mít se na pozoru není na škodu.
Deodorant vs. anti‑perspirant, aneb hlinité soli nevoní
Pojmy “deodorant”, resp. “anti‑perspirant” se často používají nesprávně či se dokonce zaměňují. Synonyma to však nejsou. Pro pořádek tedy stručné vysvětlení:
- DEODORANT je kosmetický přípravek, jehož hlavním cílem je překrytí pachu pomocí jiných aromatických složek syntetického či přírodního původu. Deodorant sám o sobě neovlivňuje proces pocení.
- ANTI‑PERSPIRANT je kosmetický přípravek, jehož hlavním cílem je zabránění, resp. snížení míry pocení.
A jsou to právě anti‑perspiranty, jejichž složení je spojeno s tolikrát zmiňovaným hliníkem. Ve skutečnosti bychom kovový hliník ve spreji hledali marně, přesněji jde totiž o hlinité soli, které zjednodušeně řečeno interagují s proteiny na povrchu pokožky a “ucpávají póry”, čímž zabraňují pocení. Samy o sobě nemají aromatickou vůni, v deodorantu tak nutně být nemusí.
Jmenovitě jde o nejčastěji o aluminium chlorohydrát, případně o aluminium sesquichlorohydrát nebo aluminium kapryloyl glycin. Chcete‑li se hliníku v anti‑perspirantech vyhnout, hledejte ve složení právě tyto látky.
Jak anti‑perspiranty zabraňují pocení?
Hlinité sloučeniny v anti‑perspirantech díky své specifické struktuře fyzikálně “ucpávají” póry, čímž zabraňují pocení. Předpokládá se, že jakmile se aerosol dostane do kontaktu s kůží o charakteristickém pH, vzniká nerozpustný “gel”, který mechanicky zabraňuje pocení.
Existují obavy, že tyto sloučeniny mohou být vstřebávány do systémového oběhu, zvyšovat hladinu hliníku v organismu a tím přinášet zdravotní rizika. Odborníci se však shodují na tom, že vstřebatelnost těchto solí kůží je mizivá.
Rakovina prsu a Alzheimerova choroba: jsou obavy na místě?
Hlinité soli v anti‑perspirantech bývají nejčastěji dávány do souvislosti se zvýšeným rizikem rakoviny prsu a Alzheimerovy choroby. Obě hypotézy vychází z pozorování, že u pacientů byly zjištěny vyšší koncentrace hliníku v mozku, resp. v tkáni prsu.
V review z roku 2017 odborníci ke vztahu mezi hlinitými soli a Alzheimerovou chorobou mj. uvádí:
- V mozcích pacientů s Alzheimerovou chorobou lze detekovat zvýšené koncentrace hliníku. Není však jasné, zda je příčinou změny hliník, nebo zda dochází k sekundární, nezávislé změně v důsledku Alzheimerovy patologie.
- Epidemiologické studie poskytují pouze velmi nejisté náznaky souvislosti mezi expozicí hliníku a Alzheimerovou chorobou.
Vyjadřují se také ke vztahu mezi hlinitými sloučeninami a rakovinou prsu. Některé studie opravdu dochází k tomu, že v různých částech prsou postižených nádorovým bujením jsou pozorovány zvýšené koncentrace hliníku. Odborníci se však domnívají, že vyšší koncentrace hliníku a dalších minerálů je typická pro nádorové tkáně, přičemž tuto skutečnost považují jako důsledek, nikoliv jako příčinu vzniku nádorové tkáně.
Důkazy o přímé souvislosti chybí
Obavy ze zdravotních rizik zpravidla vychází z observačních studií. Ty ovšem nevysvětlují příčinný vztah mezi hlinitými solemi a zmíněnými chorobami, samy o sobě tak neříkají mnoho.
Někteří odborníci mluví také o reverzní kauzalitě. Je například známo, že nádorová tkáň v sobě akumuluje vyšší koncentraci některých kovů. Vyšší koncentrace hliníku naměřená ve tkáni tak nemusí být příčinou nádorového onemocnění, ale možná jeho pouhým důsledkem.
Experimentální studie z roku 2020 zdravotní rizika nepotvrzuje
V roce 2020 byla publikována studie, která se zabývala tím, jak používání anti‑perspirantů na bázi hlinitých solí ovlivňuje hladinu hliníku v organismu. Připomeňme, že jako přirozenou koncentraci hliníku v krevní plazmě shledávají odborníci hodnoty 1–3 μg/l, jako riziková je hodnocena koncentrace vyšší než 10 μg/l.
Celkem 21 osob, které pravidelně nepoužívaly anti‑perspiranty, po dobu 2 týdnů užívalo každý den anti‑perspirant obsahující hlinité soli. Za dva týdny spotřebovaly v průměru 10 g anti‑perspirantu na osobu. Před začátkem experimentu byla průměrná koncentrace hliníku v krevní plazmě 1,46 μg/l, po 14 dnech bylo změřeno 1,50 μg/l. S přihlédnutím ke směrodatné odchylce tedy prakticky žádný rozdíl.
Na základě těchto i dalších výsledků se vědci domnívají, že zdravotní rizika anti‑perspirantů na bázi hlinitých solí nejsou do současné doby průkazná. Nicméně stále je na místě připomenout, že jde o studii s nízkým počtem účastníků o délce trvání 14 dnů. Robustnější studie podobného charakteru by měla přijít s přesvědčivějšími výsledky.
Vstřebatelnost hlinitých solí je minimální, holení podpaží nevadí
Za vysvětlením může stát i skutečnost, že reálný obsah hlinitých solí je v praxi podstatně nižší v porovnání s limity evropské legislativy. Ta dovoluje maximálně 5 % čistého hliníku ve výrobku, skutečné výrobky na středoevropském trhu mají v průměru 0,5–2% obsah hliníku.
Samotná vstřebatelnost hlinitých solí je navíc velmi nízká, skoro až zanedbatelná. Většina studií dochází k číslu blízkému jedné setině %, v jedné in vitro studii používající jako model poškozené buňky kůže byla zjištěná vstřebatelnost 0,06 %. Odborníci se domnívají, že hlinité sloučeniny se do organismu mohou dostávat skrze potní žlázy či chlupové folikuly (obrázek je převzatý z publikace Sanajou S. et al., 2021).
Některé studie také diskutují současné holení podpaží a používání anti‑perspirantů jako rizikový faktor výše zmíněných zdravotních problémů. Při holení totiž dochází k poškození kožních buněk, což teoreticky může usnadňovat vstřebávání hliníku do organismu. Dle American Cancer Society však neexistují důkazy o tom, že by současné používání anti‑perspirantů a holení podpaží vedlo ke zvýšení rizika rakoviny prsu.
Co si z toho vzít?
Anti‑perspiranty obsahující hlinité soli jsou již více než 20 let studovány z hlediska vstřebatelnosti do organismu či z pohledu zdravotních rizik. Ačkoliv ta do současné doby nejsou spolehlivě vyvrácena, stále neexistují přesvědčivé důkazy, které by škodlivost anti‑perspirantů prokázaly.
Nejčastěji se zmiňuje souvislost s rozvojem Alzheimerovy choroby a s rakovinou prsu. V obou případech bylo zjištěno, že v mozkové, resp. prsní tkáni se v případě zmíněných chorob nachází více hliníku oproti zdravé tkáni. Ani v jednom případě však není dokázáno, že zvýšená koncentrace hliníku je příčinou vzniku Alzheimerovy choroby, resp. nádorového onemocnění prsní tkáně.
