- Kurkumin a kurkuma nejsou stejné látky – kurkumin je ve skutečnosti jednou z látek, které se v kurkumě nacházejí.
- Většina pozitivních zdravotních účinků kurkuminu souvisí s jeho antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi.
- Biologická dostupnost kurkuminu je velmi malá, lze ji však zlepšit kombinací s piperinem.
Co je kurkumin a jak se liší od kurkumy?
Kurkumin je bioaktivní látkou (konkrétně polyfenolem) pocházející z kořene rostliny kurkumovníku dlouhého (lat. Curcuma longa).Často bývá zaměňován za samotnou kurkumu, a ač jsou si tyto substance názvem i účinky velmi blízké, nejedná se o synonyma.
Kurkuma se vyrábí usušením a pomletím oddenku kurkumovníku dlouhého, a známá je zejména jako kuchyňské koření. Samotná kurkuma obsahuje mnoho bioaktivních látek, přičemž mezi nimi najdete i tzv. kurkuminoidy. Známy jsou především 3 druhy kurkuminoidů, přičemž v nejnižším množství je zastoupen bisdemethoxykurkumin, dále demethoxykurkumin a konečně samotný kurkumin, který běžně tvoří až 77 % všech kurkuminoidů v kurkumě.
Zjednodušeně tedy lze říci, že kurkumin je přirozenou součástí kurkumy a jedná o jednu z mnoha bioaktivních látek, které v tomto koření můžete nalézt. Obsah všech kurkuminoidů v kurkumě je obvykle v rozmezí 1–6 %, v případě kurkuminu se nejčastěji jedná o koncentraci do 5% (samozřejmě v závislosti na celkovém obsahu kurkuminoidů).
Kurkumin a jeho využití ve světě
Kurkumin je pro své pozitivní účinky na zdraví často využíván v alternativní medicíně a v mnoha zemích je (nejčastěji jako součást kurkumy) přirozenou součástí pokrmů, nápojů či specifických rituálů. Studie doktorky Hewlings a kol. poukazuje např. na jeho tradiční využití v:
- Indii, kde je součástí koření
- Japonsku, kde se podává v čaji
- Malajsii, kde se využívá jako antiseptikum
- Pákistánu, kde se podává jako léčivo s protizánětlivým účinkem
Jaké pozitivní účinky můžete u kurkuminu očekávat?
1. Antioxidační a protizánětlivé působení
Právě antioxidační a protizánětlivé účinky kurkuminu jsou z velké části podstatou mechanismu účinku jeho pozitivního vlivu na lidské zdraví. Kurkumin může tímto způsobem podněcovat aktivitu některých antioxidačních systémů v organismu a prokázána byla i jeho schopnost snížování koncentrace markerů oxidačního stresu. Kromě zvýšení antioxidační kapacity organismu je kurkumin schopen některé volné radikály sám vychytávat, a do třetice může také snížit aktivitu těch systémů v těle, které volné radikály přirozeně produkují.
Oxidační stres má také mnoho společného se zánětlivými reakcemi, a to v obou směrech – oxidační stres se může podílet na rozvoji onemocnění, pro která je charakteristický rozvoj zánětlivých procesů, a je naopak také známo, že zánětlivá ložiska v organismu produkují další volné radikály. Nejvýznamějším mediátorem zánětu v těle je tzv. TNF-α, na jehož aktivaci se podílí mimo jiné i NF-κB. Kurkumin sehrává svou roli právě v souvislosti s NF-κB, kdy částečně blokuje jeho aktivaci, čímž zasahuje do dráhy spuštění TNF-α.
2. Podpůrná terapie metabolického syndromu
Metabolický syndrom je označení pro soubor příznaků, a jeho přítomnost dramaticky zvyšuje míru rizika rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. Pro metabolický syndrom je typická inzulinová rezistence, která vede ke vzniku cukrovky II. typu, dále pak hypertenze, zvýšená hladina krevních lipidů (typicky cholesterol, triacylglyceroly atd.) a v neposlední řadě také obezita. Při metabolickém syndromu je typický rozvoj zánětlivých reakcí v těle, a to zejména v reakci na nadměrnou hmotnost a zvýšenou hladinu lipidů a poškození vnitřní výstelky cév, což je způsobeno nepřirozeně vysokou hladinou glukózy v krvi a také zvýšeným krevním tlakem.
Studie ukazují, že kurkumin může přispívat k léčbě metabolického syndromu hned v několika ohledech – pomáhá zlepšit citlivost tkání k inzulinu, částečně potlačuje vznik nových tukových buněk, podílí se na regulaci krevního tlaku a samozřejmě snižuje míru oxidačního stresu. Je však třeba zmínit, že se jedná pouze o doplňkový efekt a terapie metabolického syndromu závisí zejména na změně celkového životního stylu – snížení hmotnosti, nahrazení nasycených mastných kyselin nenasycenými, v pravidelném pohybu atd.
3. Podpůrná terapie artritidy
Velmi časté a bohužel také velmi bolestivé onemocnění související se zánětlivými procesy je také osteoartritida. Toto onemocnění postihuje zejména starší osoby a způsobuje chronickou bolest kloubů, což se dále promítá nejen do (ne)schopnosti pohybu, ale také do kvality života a celkového zdraví. Role kurkuminu zde opět spočívá v jeho protizánětlivé aktivitě. Předpokládá se, že kurkumin v tomto případě působí lokálně v místech zánětu, tedy v kloubech, kde tlumí bolest související s artritidou. V některých studiích nebyly navzdory poklesu míry vnímané bolesti patrné jednoznačné poklesy v hladinách zánětlivých markerů, což by naznačovalo systémový účinek této látky.
Kurkumin vs kurkuma: co je účinnější?
Přestože obě látky vzhledem k jejich původu potkáte v drtivé většině případů v potravinách nebo koření současně, při oddělení může dojít i jistým odchylkám v účinnosti. Právě kurkumin se totiž považuje za jednu z nejaktivnějších látek v kurkumě, po extrakci a samostatném užívání se proto může chovat jinak, než v kombinaci s ostatními sloučeninami.
Jelikož však kurkuma obsahuje kromě kurkuminu i řadu dalších bioaktivních látek, ve studiích se ukazuje, že její účinnost může být v některých ohledech vyšší než u samotného kurkuminu. Je tomu tak v případě inhibice (tj. zabránění) růstu vláknitých hub neboli plísní. Další efekt, který byl výraznější u kurkumy jako takové byla v potlačení růstu nádorových buněk. Je však třeba poznamenat, že ač je jednalo o lidské nádorové buňky odebrané z tkáně, celá studie probíhala in vitro (ve zkumavce). Její výsledky je proto třeba brát s opatrností, a pro potvrzení či vyvrácení tohoto efektu bude potřeba větší množství kvalitních klinických studií.
Biologická dostupnost a dávkování kurkuminu
Studie nejčastěji pracují s dávkou 36–180 mg kurkuminu denně, což odpovídá cca 440–2200 mg kurkumy.
Velkým problémem při suplementaci kurkuminu, ale i při konzumaci v běžné stravě, je jeho nízká schopnost vstřebávání, velmi rychlý metabolismus a tvorba neúčinných meziproduktů a stejně rychlá eliminace z organismu. Při samostatném užívání a konzumaci tak lze říci, že velká část pozitivních účinků, kterých je kurkumin schopen, zůstane nevyužita. Naštěstí však existují způsoby, jak tento nepříznivý stav zvrátit. Jako jeden z nejúčinnějších se ukazuje kombinace s piperinem, což je alkaloid obsažený v černém pepři a který je odpovědný za jeho štiplavou chuť. Piperin má schopnost blokovat metabolickou přeměnu kurkuminu, která je za normálních okolností takřka blesková, a zvyšuje tak jeho biologickou dostupnost až o 2000 %.
Vedlejší účinky a bezpečnost
Přestože bezpečnost kurkuminu je deklarována mnoha světovými autoritami v oblasti bezpečnosti potravin (FSA, JECFA) a jeho nejvyšší denní bezpečná dávka nezpůsobující poškození organismu dosahuje horní hranice až 3mg/kg tělesné hmotnosti, ani u této látky se v některých případech nelze vyhnout vedlejším účinkům.
Nejčastěji jsou hlášeny příznaky typu bolesti hlavy, průjem, nevolnost, žluté zbarvení stolice nebo vyrážka. V jedné studii byl při vysokých dávkách byl zaznamenán také nárůst koncentrace alkalické fosfatázy a laktátdehydrogenázy v séru.
Kurkumin s piperinem
Co si z toho vzít?
Kurkumin je polyfenol, který je často zaměňován s kurkumou – ve skutečnosti je však tato látka jednou ze součástí kurkumy, a je odpovědná za velkou část pozitivních zdravotních účinků tohoto koření. Mezi nejdůležitější vlastnosti kurkuminu patří antioxidační a protizánětlivý efekt, a s tímto mechanismem souvisí většina jeho benefitů.
Co se týče biologické dostupnosti kurkuminu, ta je sama o sobě velmi špatná – kurkumin se špatně vstřebává a velmi brzy se rozkládá na neaktivní metabolity. Tuto skutečnost lze značně zlepšit kombinací kurkuminu s piperinem, který jeho rychlou degradaci blokuje. Studie nejčastěji pracují s dávkou 36–180 mg kurkuminu denně, což odpovídá 440–2200 mg kurkumy.
