Glukóza je základní stavební jednotka sacharidů. Často se zmiňuje v souvislosti se zdravím, energií nebo cukrovkou – přesto si mnoho lidí neuvědomuje, jak klíčová je pro fungování těla.
Glukóza je důležitým zdrojem energie pro většinu buněk včetně mozku. Její hladina v krvi ale musí být přesně řízená – jak její nadbytek, tak nedostatek mohou vést k únavě, poruchám soustředění, nebo k rozvoji chronických nemocí, jako je diabetes 2. typu.
Co je to glukóza a jaká je její funkce v těle
Glukóza je jednoduchý cukr (monosacharid). Je to základní stavební jednotka mnoha složených sacharidů, které se v těle rozkládají právě na glukózu. I když se často zmiňuje v negativním kontextu, například při řešení problémů s vysokým cukrem v krvi, ve skutečnosti jde o naprosto přirozenou a pro tělo nezbytnou látku.
Základní vlastnosti
Glukóza patří mezi tzv. hexózy – sacharidy se šesti atomy uhlíku. Je dobře rozpustná ve vodě a chutná sladce. Přirozeně se vyskytuje v ovoci, zelenině, medu, ale i jako součást škrobnatých potravin. Společně s fruktózou (ovocným cukrem) a galaktózou (součást laktózy – mléčného cukru) tvoří skupinu jednoduchých cukrů. Zatímco fruktóza se metabolizuje převážně v játrech, glukóza je univerzálním zdrojem energie pro většinu buněk v těle.
Glukóza jako hlavní zdroj energie
Tělo využívá glukózu jako primární zdroj energie. Když se dostane do krve (tzv. krevní glukóza nebo „krevní cukr“), buňky ji pomocí transportérů přijímají a přeměňují na ATP – energetickou molekulu, která pohání všechny biologické procesy v těle.
Zvláštní roli hraje glukóza u:
Mozku – který prakticky nedokáže využívat mastné kyseliny a je silně závislý na stabilním přísunu glukózy nebo ketolátek.
Červených krvinek – které nemají mitochondrie a mohou využívat výhradně glukózu přes anaerobní glykolýzu.
Svalů při námaze – kde je glukóza rychlým zdrojem energie při fyzickém výkonu.
Zásoby glukózy v těle
Když není potřeba glukózu okamžitě využít, tělo si ji ukládá do zásoby ve formě glykogenu:
V játrech (cca 80–100 g) – pro udržení stabilní hladiny cukru v krvi mezi jídly
Ve svalech (až 300–400 g) – pro rychlé využití během fyzické aktivity
Pokud jsou zásoby naplněné a příjem glukózy stále pokračuje, může být její nadbytek uložen jako tuk. To se ale děje jen při opravdu vysokém příjmu sacharidů.
Glukóza i ve stresu a při hladovění
Tělo si dokáže vytvořit glukózu “samo“ – procesem zvaným glukoneogeneze, kdy se z glukogenních aminokyselin, laktátu nebo glycerolu syntetizuje glukóza. Tento proces je klíčový během delšího hladovění nebo stresu, kdy je potřeba udržet zásobování buněk glukózou i bez příjmu potravy.
Proces glukoneogeneze je přítomný i v případě ketodiet nebo nízkosacharidových diet, kdy si tělo potřebnou glukózu vytvoří dle potřeby.
Jak se glukóza dostává do těla?
Glukóza se do našeho těla dostává výhradně prostřednictvím potravy, konkrétně ze sacharidů, které konzumujeme každý den – ať už vědomě (např. pečivo, těstoviny, ovoce), nebo nevědomě (např. skryté cukry ve vysoce průmyslově zpracovaných potravinách).
Zdroje glukózy ve stravě
Většina sacharidů, které přijímáme, je ve formě:
Polysacharidů – např. škrob v bramborách, rýži a obilovinách
Disacharidů – např. sacharóza (řepný cukr) a laktóza (mléčný cukr)
Monosacharidů – např. glukóza a fruktóza v ovoci a medu
Všechny tyto formy se během trávení rozkládají na jednoduché cukry, zejména glukózu nebo fruktózu.
Trávení a vstřebávání
Trávení sacharidů začíná už v ústech, kde enzym amyláza štěpí škroby na kratší řetězce. V tenkém střevě pak další enzymy (např. maltáza, laktáza, sacharáza) rozkládají disacharidy na jednotlivé molekuly glukózy a fruktózy.
Následuje vstřebání:
Glukóza je transportována skrz stěnu tenkého střeva do krevního oběhu
Odtud se dostává přímo do jater, které ji buď použijí, uloží jako glykogen, nebo pošlou dál do ostatních tkání
Glykemický index a nálož
Rychlost, jakou se glukóza po jídle dostane do krve, závisí na:
Glykemickém indexu (GI) – určuje, jak rychle konkrétní potravina zvýší hladinu glukózy v krvi
Glykemické náloži (GL) – zohledňuje nejen rychlost, ale i množství sacharidů v porci.
Zajímá vás více o glykemickém indexu? Přečtěte si článek: Glykemický index: co to je a má smysl jej řešit?
Glykemický index je ale ovlivněn řadou faktorů jako je přítomnost tuků a bílkovin v jídle, přítomnost vlákniny například z ovoce a zeleniny nebo například délka vaření sacharidové přílohy. V praxi to potom znamená, že klasická rýže s vysokým glykemickým indexem bude mít glykemický index výrazně nižší, pokud se zkombinuje s bílkovinou, tuky a zeleninou.
Proč je rychlost vstřebávání důležitá?
Rychlý vzestup glukózy v krvi vede k prudkému vyplavení inzulinu, který se snaží cukr co nejrychleji uklidit do buněk.
Výkyvy glukózy v krvi pak mohou vést k únavě, hladu a chutím na sladké – což je jeden z faktorů , který může ovlivnit chutě nebo hlad v průběhu dne.
Naopak pozvolné vstřebávání (např. při jídlech bohatých na vlákninu a bílkoviny) pomáhá udržovat stabilní energii a sytost.
Inkretní hormony (GLP‑1, GIP) – stimulují uvolňování inzulinu ještě před vstřebáním glukózy
Regulace hladiny glukózy v krvi
Hladina glukózy v krvi, označovaná jako glykémie, je v těle přísně řízena. A není divu – příliš nízká hladina ohrožuje základní funkce mozku, dlouhodobě vysoká zase poškozuje cévy, nervy a další tkáně.
Organismus proto disponuje složitou hormonální sítí, která neustále hlídá, kolik glukózy koluje v krvi, a podle potřeby ji buď ukládá, nebo uvolňuje.
Normální hladiny glukózy v krvi
Hodnoty glykémie se běžně měří nalačno nebo po jídle:
| Stav | Hladina glukózy v krvi (nalačno) |
| Normální | 4,0–5,6 mmol/l |
| Hraniční (prediabetes) | 5,6–6,9 mmol/l |
| Diabetes mellitus (DM) | ≥ 7,0 mmol/l |
Po jídle (postprandiálně) může hladina stoupnout až na 7,8 mmol/l, ale měla by se během 2 hodin vrátit zpět. Jako vhodnější ukazatel dlouhodobé regulace glukózy v krvi je vhodné stanovení glykovaného hemoglobinu - tzv. dlouhý cukr, který přináší přesnější výsledky než lačná glykémie.
Klíčové hormony: inzulin a glukagon
Regulaci glykémie mají na starost především dvě látky produkované slinivkou břišní (pankreasem):
Inzulin – snižuje hladinu glukózy v krvi
Uvolňuje se po jídle, kdy hladina glukózy stoupne
Pomáhá glukóze vstupovat do buněk (zejména svalových a tukových)
Podporuje ukládání glukózy do glykogenu (v játrech a svalech)
Glukagon – zvyšuje hladinu glukózy v krvi
Uvolňuje se při hladovění nebo mezi jídly
Aktivuje glykogenolýzu (rozklad glykogenu na glukózu)
Spouští glukoneogenezi – tvorbu glukózy z jiných látek (aminokyseliny, glycerol)
Další regulátory
Kromě inzulinu a glukagonu se na udržení glykémie podílí i další hormony:
Adrenalin a kortizol – zvyšují glukózu v krvi při stresu (tzv. stresová hyperglykémie)
Somatotropin (růstový hormon) – snižuje účinek inzulinu (fyziologicky např. v pubertě)
Inkretní hormony (GLP‑1, GIP) – stimulují uvolňování inzulinu ještě před vstřebáním glukózy
Kam jde glukóza po vstupu do krve?
Po uvolnění inzulinu se glukóza rozděluje:
Do buněk – pro okamžité využití jako energie (hlavně mozek, svaly, červené krvinky)
Do jater a svalů – kde se ukládá jako glykogen
Tělo neustále vyvažuje příjem a využití glukózy tak, aby bylo vše v rovnováze. Problém nastává tehdy, když buňky na inzulin přestávají reagovat správně – to je začátek tzv. inzulinové rezistence.
Hypoglykémie – nízká hladina cukru v krvi
Hypoglykémie označuje stav, kdy hladina glukózy v krvi klesne pod normální rozmezí – obvykle pod 4,0 mmol/l. Pro organismus je to akutní hrozba, protože mozek je na přísun glukózy extrémně citlivý a nedokáže ji nahradit jiným zdrojem energie okamžitě. Proto tělo reaguje na pokles glykémie velmi rychle a výrazně.
Příznaky hypoglykémie
Mezi typické příznaky patří:
Autonomní (varovné) příznaky:
Třes, bušení srdce
Pocení
Hlad
Nevolnost, nervozita, neklid
Neuroglykopenické příznaky:
Zmatenost, zpomalené myšlení
Rozmazané vidění
Slabost, závratě
Poruchy řeči, ztráta koordinace
V krajních případech: bezvědomí nebo křeče
Čím rychleji glykémie klesne, tím dramatičtější bývají symptomy.
Příčiny hypoglykémie
U zdravých osob je hypoglykémie vzácná, ale může se objevit například při:
Dlouhodobém hladovění bez kompenzace
Vysoce intenzivní fyzické aktivitě bez příjmu sacharidů
Nadměrné konzumaci alkoholu (zvláště nalačno)
U diabetiků (zejména užívajících inzulin nebo deriváty sulfonylurey) je hypoglykémie častým vedlejším efektem:
Příliš vysoká dávka inzulinu
Vynechání nebo zpoždění jídla
Změna fyzické aktivity bez úpravy dávky
První pomoc při hypoglykémii
Cílem je rychlé dodání jednoduchého cukru:
15–20 g glukózy nebo rychle vstřebatelných sacharidů: – např. 150 ml džusu, 4–5 kostek cukru, glukózový gel
Opětovné přeměření glykémie za 10–15 minut
Pokud je stále nízká, proces zopakovat
Poté následovat komplexnější jídlo (sacharidy + bílkoviny) pro stabilizaci
U bezvědomí se podává glukagon injekčně nebo se volá zdravotnická pomoc.
Prevence hypoglykémie
Pravidelné stravování s vyváženým obsahem sacharidů
Kontrola dávkování inzulinu nebo antidiabetik
Úprava léčby při změnách aktivity nebo jídelníčku
U sportovců: plánování příjmu sacharidů před a po výkonu
Vědomé sledování tělesných signálů – zejména u osob s diabetem
Hyperglykémie – vysoká hladina cukru v krvi
Hyperglykémie znamená zvýšenou hladinu glukózy v krvi – zpravidla nad 7,0 mmol/l nalačno nebo nad 11,0 mmol/l kdykoli během dne. Krátkodobě může jít o přirozenou reakci organismu (například při stresu), ale pokud je hladina glukózy v krvi zvýšená dlouhodobě, představuje závažný zdravotní problém.
Kdy a proč vzniká hyperglykémie?
Hyperglykémie se může objevit:
Po jídle s vysokým obsahem cukru nebo škrobu, zejména pokud je jídlo málo vyvážené (málo vlákniny, bílkovin či tuků)
Při nedostatečném působení inzulinu – tělo buď inzulin neprodukuje (diabetes 1. typu), nebo na něj nereaguje správně (inzulinová rezistence, diabetes 2. typu)
V období stresu, infekcí nebo po úrazech, kdy tělo produkuje více stresových hormonů (kortizol, adrenalin), které zvyšují hladinu glukózy
Při užívání některých léků, např. kortikosteroidů
Akutní i chronické následky
Krátkodobá hyperglykémie:
Únava, ospalost
Sucho v ústech, žízeň
Časté močení
Rozmazané vidění
Zhoršená koncentrace
Chronická hyperglykémie (např. u neléčeného diabetu 2. typu) vede k poškození cév a tkání vlivem:
Oxidačního stresu
Zvýšené tvorby zánětlivých látek
Glykace proteinů – proces, kdy dochází k poškození bílkovin a mění se jejich struktura a funkce
Rizika dlouhodobé hyperglykémie
Při dlouhodobě zvýšené glykémii se zvyšuje riziko:
Kardiovaskulárních onemocnění (ateroskleróza, infarkt, mrtvice)
Diabetické nefropatie (poškození ledvin)
Neuropatie (poškození nervů, např. brnění nebo necitlivost končetin)
Retinopatie (poškození sítnice a riziko slepoty)
Poruch hojení ran a zvýšená náchylnost k infekcím
Prediabetes a inzulinová rezistence
Hyperglykémie často předchází samotnému diabetu. Tento přechodný stav se nazývá prediabetes a bývá spojen s inzulinovou rezistencí, tedy sníženou citlivostí tkání na inzulin.
V této fázi je možné průběh zvrátit změnou životního stylu. Včasná intervence může zabránit rozvoji diabetu a souvisejících komplikací.
Jak snížit hladinu cukru v krvi
Zvýšená hladina glukózy v krvi – ať už v rámci prediabetu nebo diagnostikovaného diabetu – není důvodem k panice, ale k akci. Dobrou zprávou je, že právě životní styl hraje v regulaci glykémie klíčovou roli. Mnoho lidí může výrazně zlepšit své hodnoty nebo dokonce zvrátit náběh na diabetes 2. typu jen pomocí cílených úprav ve stravě, pohybu, spánku a zvládání stresu.
1. Udržení zdravého množství tělesného tuku (redukce hmotnosti)
Největším rizikovým faktorem pro zhoršenou glykémii je nadbytek tělesného tuku, zejména v oblasti břicha (viscerální tuk). Tento tuk je metabolicky aktivní a přímo přispívá k inzulinové rezistenci.
Co pomáhá:
Redukce hmotnosti o 5–10 % tělesné hmotnosti může výrazně zlepšit citlivost na inzulin a snížit glykémii, dokonce i bez dalších změn
Dlouhodobě je cílem snížení tuku při zachování svalové hmoty
Pokud tápete, nebojte se obrátit na odborníka, který vám cestu ulehčí. Rád vás procesem provedu v poradně Nutrim.
Jak zhubnout? To se dozvíte v článku: Jak zhubnout zdravě a jednou provždy?
2. Úprava stravy
Výživa je základem. Nejde o „nízkosacharidovou dietu za každou cenu“, ale o chytře zvolenou kvalitu a případně načasování sacharidů.
Doporučení:
Omezit jednoduché cukry a ultrazpracované potraviny: bílé pečivo, sušenky, limonády, sladkosti
Zvýšit příjem vlákniny – zelenina, luštěniny, semínka a celozrnné produkty zpomalují vstřebávání glukózy a snižují glykemický výkyv po jídle
Zařazovat bílkoviny a zdravé tuky do každého jídla – pomáhají udržet delší sytost a stabilní glykémii
Menší a pravidelná jídla – lidem s narušenou glykémií mohou vyhovovat lépe než velké porce
Pozor na nápoje – i džusy, „zdravé smoothie“ nebo ochucené minerálky mohou mít vysoký obsah cukru
3. Pravidelný pohyb
Fyzická aktivita pomáhá svalům přímo spotřebovávat glukózu z krve, a navíc zvyšuje jejich citlivost na inzulin.
Co funguje:
Krátká procházka po jídle – už 10–15 minut svižné chůze může snížit postprandiální (po jídle) vzestup glukózy
Silový trénink – budování svalové hmoty podporuje dlouhodobou inzulinovou senzitivitu
Každodenní pohyb – i neformální aktivita (domácí práce, chůze, stání) pomáhá více než sezení a jedna hodina v posilovně
4. Kvalitní spánek a zvládání stresu
Nedostatek spánku i chronický stres zvyšují hladinu hormonů, které zvyšují glykémii (zejména kortizol).
Co pomáhá:
Spánek 7–9 hodin denně, ideálně v pravidelném režimu
Omezit modré světlo večer a stimulující podněty před spaním
Praktikovat relaxační techniky – např. vědomé dýchání, meditace, lehká jóga
Naučit se odpočívat i během dne – prevence chronického vyčerpání
Jak spánek ovlivňuje zdraví? Přečtěte si článek: Nedostatek spánku jako moderní epidemie: Jak ovlivňuje tělo i mysl. Jaké jsou vhodné relaxační techniky pro uvolnění stresu? Přečtěte si článek: Relaxační techniky: jak být v pohodě i v nepohodě.
Doplňky stravy pro lepší glykemickou kontrolu
Kromě stravy, pohybu a spánku mohou mít některé doplňky stravy pozitivní vliv na regulaci hladiny glukózy v krvi, zejména u lidí s prediabetem nebo inzulinovou rezistencí. Nejsou náhradou zdravého životního stylu, ale mohou být jeho vhodným doplňkem.
Berberin
Berberin je přírodní alkaloid, který prokázal mírný účinek – může zlepšit inzulinovou senzitivitu, snížit glykémii nalačno i po jídle a může podporovat mírný úbytek hmotnosti u specifických skupin. Je vhodný zejména u osob s prediabetem či lehkou formou inzulinové rezistence. Obvykle se používá v dávce 500 mg 2–3× denně.
Skořice (Cinnamomum cassia nebo Ceylon)
Některé studie naznačují, že extrakt ze skořice může zlepšit citlivost buněk na inzulin a snižovat glykémii po jídle. Účinek je mírný, ale může být přínosný jako součást komplexního přístupu. Při pravidelném užívání je vhodné volit spíše cejlonskou skořici kvůli nižšímu obsahu kumarinu.
Psyllium
Rozpustná vláknina z jitrocele indického (psyllium) pomáhá zpomalit vstřebávání sacharidů ze stravy, čímž snižuje postprandiální vzestup glukózy v krvi. Také podporuje pocit sytosti a přispívá ke zdravému trávení. Ideální je užívat ji krátce před jídlem v dávce 10 gramů denně.
Mýty a realita o glukóze – otázky a odpovědi
1. Je cukr toxický a měl by se zcela zakázat?
Ne, glukóza sama o sobě není toxická. Je to životně důležitá látka, kterou organismus potřebuje pro energii. Problém nastává při nadměrné a pravidelné konzumaci přidaného cukru, zejména ve formě slazených nápojů, sladkostí nebo zpracovaných potravin. V malém množství, v rámci celkově vyvážené stravy, není přidaný cukr škodlivý. Rozhoduje množství, forma a četnost.
2. Jsou přírodní cukry zdravější než ty přidané?
Chemicky není mezi přírodními a přidanými cukry zásadní rozdíl – glukóza z banánu je stejná jako glukóza z řepného cukru.
Rozdíl je ale ve formě potraviny:
V ovoci je cukr doprovázen vlákninou, vitaminy, bioaktivními látkami a vodou, což zpomaluje jeho vstřebávání.
V sladkostech nebo slazených nápojích je cukr často spojen s tukem, minimem vlákniny a vysokou kalorickou hustotou.
Zdravější tedy není samotný cukr, ale celkový kontext potraviny, ve které se nachází.
Co si z toho vzít?
Glukóza je nezbytná pro fungování lidského těla, ale její nadbytek – zejména v kombinaci se sedavým způsobem života a nadměrným příjmem energie – může vést k poruchám metabolismu, inzulinové rezistenci a chronickým onemocněním. Nejde o to cukr démonizovat, ale pochopit, jak ho mít pod kontrolou.
Zásadní je upřednostňovat kvalitní sacharidy s vyšším obsahem vlákniny, hlídat celkový příjem energie a udržovat zdravé množství tělesného tuku. Už i mírná redukce hmotnosti často vede k výraznému zlepšení glykémie. Pomáhá také pravidelný pohyb – ideálně po každém jídle – kvalitní spánek a zvládání stresu.
Nejde o extrémy ani zákazy, ale o dlouhodobou rovnováhu a vědomé návyky, které podporují zdravou funkci těla.
