Imposter syndrom: Nejsem dost dobrý/á a měl/a jsem prostě jen štěstí

Kristýna Dvořáková
Kristýna Dvořáková 3. 5. 2022
2 Líbí se mi Komentáře Uložit článek
Imposter syndrom: Nejsem dost dobrý/á a měl/a jsem prostě jen štěstí
  • Imposter syndrom označuje psychologický stav, kdy si daný jedinec není schopen uvědomit své kvality a všechny své dosavadní úspěchy připisuje náhodě.
  • Snížená důvěra ve své schopnosti je doprovázena neustálým strachem z “odhalení” a v dlouhodobém měřítku může imposter syndrom vést k vyhoření a narušení psychického i fyzického zdraví. 

  • Podle studií se výskyt imposter syndromu pohybuje od 9 do 82 %, v závislosti na typu populace – ohroženi jsou především studenti a osoby na vysokých pracovních pozicích. Rozvinout se však může u kohokoliv.

Imposter syndrom znamená neschopnost uvědomit si vlastní kvality

Maturitu vám kdysi dali, jen aby se neřeklo, přijímačky jste udělali díky chybě v systému a v práci vás vlastně přijali omylem – nepracujete přece vůbec dobře, kdokoliv na planetě je v každém ohledu lepší než vy, a svět jste prozatím taky nezměnili. A co teprve, až na to všechno někdo jednou přijde…

Poznáváte se? Pak se i vy možná potýkáte s tzv. imposter syndromem, česky syndromem podvodníka. Jedná se o psychologický stav, kdy lidé (paradoxně se často jedná o velmi schopné a úspěšné osoby) přisuzují všechny své dosavadní úspěchy štěstí nebo náhodě a nejsou schopni si uvědomit vlastní kvality. K tomu se zpravidla přidává také neustálý strach a úzkost z toho, že jednoho dne bude tato “skutečnost” odhalena. 

Jedná se vlastně o jakýsi konflikt ve vnímání sebe sama a v tom, jak tyto jedince vnímá jejich okolí. Pochvalu a uznání často berou jako vyjádření soucitu a lítosti, sebemenší pochybení ovšem nesou velmi těžko – ve jejich očích totiž dále prohlubuje nedůvěru ve vlastní schopnosti a intelekt. Tyto podněty je pak ženou ke stále vyšší touze po dokonalosti, ale také k pocitům úzkosti a viny. 

Syndrom podvodníka se může projevovat celkem 5 způsoby

Na rozvoji imposter syndromu se často podílí mnoho faktorů, mezi kterými může být např. tlak na výkon ze strany rodičů v dětství, srovnávání se spolužáky/sourozenci, osobnostní rysy daného jedince (sklony k perfekcionismu, neuroticismu, nízké sebevědomí), současný výskyt jiného duševního onemocnění a pochopitelně i vnější faktory, jako je nástup do nového zaměstnání/studia, jeho ztráta atp. 

Doktorka Valerie Young, která se výzkumem imposter syndromu zabývá, popsala ve své knize celkem 5 typů imposter syndromu, které se rozvíjí na základě osobnostních rysů “postižené” osoby. V praxi se mohou tyto typy částečně prolínat nebo kombinovat:

  1. Perfekcionista – výsledek jeho práce musí být vždy dokonalý, ani pak ale není spokojený a neumí svůj úspěch náležitě ocenit. V dlouhodobém horizontu se tak jedná o přímou cestu k vyhoření

  2. Přirozený génius – tento typ od sebe očekává, že musí být přirozeně “geniální”, tedy zvládnout náročné úkoly lehce a bez námahy. Stejně jako perfekcionista si stanovuje často nereálné cíle a pokud jich nedosáhne hned napoprvé, rozvíjí se pocity selhání, studu a úzkosti. 

  3. Superhrdina – své schopnosti zakládá na tom, že musí dokonale uspět v každé roli – zaměstnanec, přítel/kyně, kamarád/ka, rodič atd. Jakýkoliv nedostatek byť jen v jediné oblasti je podle něj jen dalším důkazem toho, že je neschopný. 

  4. Sólista – věří, že vše musí zvládnout sám a žádost o pomoc, nebo i její přijetí, pokládá za selhání a vlastní neschopnost. 

  5. Expert – aby byla jeho práce úspěšně dokončena, potřebuje dané téma znát do sebemenších detailů. Představa, že by později objevil informaci, která mu nebyla známá, nebo snad neznal odpověď na některou z položených otázek, je pro něj naprosto nepřijatelná.

Imposter syndrom: Nejsem dost dobrý/á a měl/a jsem prostě jen štěstí

4 tipy, jak se imposter syndromu postavit

Tváří v tvář těmto myšlenkám a obavám pracují lidé s imposter syndromem většinou extrémně tvrdě a stanovují si stále vyšší cíle, což vede k vyhoření, vyčlenění z běžného života, narušení psychické pohody (úzkosti, deprese) a následně třeba i fyzického zdraví. Jakými způsoby je tedy možné tomuto scénáři předejít?

1. Připusťte si problém a mluvte o něm

Připuštění a uznání přítomnosti problému vám otevírá možnosti v jeho řešení. Promluvte si o svých pocitech s blízkou osobou, nebo ideálně zkušeným terapeutem. Druhý osoba vám totiž zprostředkuje jiný úhel pohledu, o kterém jste dosud možná ani neuvažovali.

2. Nebojte se spolupráce

Snažte se konfrontovat nutkání zvládnout všechno sami. Práce v týmu vám pomůže vyhnout se zahlcení, podpoří vyniknutí vašich silných stránek a poskytne vám i potřebnou podporu nebo vedení.

3. Nepotlačujte své pochyby a úzkostné myšlenky

Objeví-li se u vás opět pochyby o svých schopnostech a strach z “odhalení”, nesnažte se tyto pocity potlačit. Místo toho se zeptejte sami sebe, zda k nim máte skutečně důkazy. Špatný pracovní výkon by dlouhodobě rozhodně nezůstal bez povšimnutí a pokud se vám ze strany kolegů/vedení dostává pochvaly, nejedná se o soucit, nýbrž o skutečné uznání.

4. Vyhněte se porovnávání s ostatními

Pamatujte, že schopnosti každého člověka jsou jedinečné a jestliže vás někdo předčil v jedné oblasti, vy jej zcela jistě překonáte v jiném směru. Nikdo na světě totiž neumí a neví všechno – a pokud máte dojem, že o někom takovém víte, pravděpodobně jej neznáte dostatečně dobře. 

Namísto srovnávání se s ostatními se proto zaměřte konkrétně na takové své schopnosti, ve kterých vynikáte (popř. které vyzdvihuje vaše okolí) a ty dále rozvíjejte

Co si z toho vzít?

Imposter syndrom je stav, kdy si, často paradoxně velmi kompetentní a schopná osoba, není schopna plně uvědomit své kvality. Dosavadní úspěchy pak připisuje souhře šťastných náhod a trpí neustálým strachem z odhalení “podvodného” chování. Na rozvoj tohoto syndromu má vliv mnoho faktorů – přes výchovu, osobnostní rysy, výskyt dalšího duševního onemocnění, až po vnější faktory. Aktuálně je rozlišováno 5 základních typů imposter syndromu, které se mohou prolínat či kombinovat. 

Imposter syndrom daného jedince negativně ovlivňuje jak po stránce pracovního výkonu, tak i v osobním životě a negativně působí na jeho zdravotní stav. V procesu terapie je v první řadě nezbytné si tento problém připustit a probrat ho ideálně se zkušeným psychoterapeutem. Dalšími tipy mohou být i snaha o navazování spolupráce, nepotlačování svých pochyb a v neposlední řadě i snaha o eliminaci porovnávání svých schopností s ostatními. 

Přidej se k 38 tis. odběratelů

Každému z nich jednou týdně vybíráme ty nejlepší články, které jsou určeny 100% právě jemu.

Odebírat
2 Líbí se mi Uložit článek