Hubnutí při lipedému – je jiné než klasické hubnutí?

• I při lipedému je možné tuk zhubnout, protože při kalorickém deficitu dle některých studií reaguje podobně jako běžná tuková tkáň, i když některé symptomy přetrvávají.

• Bolest, pocit tíhy a omezená mobilita nicméně snižují možnost pohybu, a tím ztěžují udržení energetického deficitu, proto je nutný komplexní přístup.

• Nejde o konkrétní typ diety, ale o dlouhodobou udržitelnost – nízkosacharidová dieta vede k rychlejšímu úbytku hmotnosti, zatímco středomořský styl stravování působí i protizánětlivě a je vhodný pro dlouhodobé dodržování.

Co je lipedém?

Lipedém je chronické onemocnění podkožní tukové tkáně, které postihuje téměř výhradně ženy. Odhaduje se, že až 11–19 % žen po celém světě trpí lipedémem, přičemž mnoho případů zůstává nediagnostikovaných nebo zaměňovaných za obezitu. Typicky se projevuje symetrickým hromaděním tuku na dolních končetinách, hýždích či pažích, přičemž chodidla a dlaně zůstávají nezasažené. Tuková tkáň je často bolestivá, citlivá na dotek a snadno se tvoří modřiny.

Nemoc obvykle začíná v období významných hormonálních změn – tedy v pubertě, během těhotenství nebo po menopauze. To naznačuje významnou roli estrogenu a dalších hormonů při rozvoji onemocnění. Zároveň se často vyskytuje v rodinách, což poukazuje na možný dědičný podklad.

Jak lipedém ovlivňuje život?

Lipedém není jen estetický problém. Přináší řadu možných obtíží:

• Chronická bolest a pocit tíhy v končetinách, který zhoršuje pohyblivost

• Psychologické dopady– nízké sebevědomí, úzkost, deprese a společenská izolace

• Zhoršení kvality života (QoL), které je často srovnatelné s jinými chronickými onemocněními

Mnoho žen se navíc potýká se stigmatizací a mylným názorem okolí, že „stačí zhubnout“. Jenže právě hubnutí u lipedému není tak jednoduché jako u klasické obezity. Postižená tuková tkáň je totiž částečně odolná vůči běžným dietním opatřením a pohybu.

Lipedém vs obezita

Abychom pochopili, proč je hubnutí při lipedému jiné než u klasické obezity, je důležité vědět, co se v těle při této nemoci děje. Lipedém je více než jen „nahromadění tuku“ – je to komplexní porucha tukové tkáně, kterou ovlivňují hormony, zánět i změny v cévním a lymfatickém systému.

Typické rozložení tukové tkáně

Lipedém se projevuje symetrickým a nepřirozeným ukládáním tuku především na dolních končetinách (stehna, lýtka) a někdy i na pažích. Charakteristické je, že chodidla a dlaně zůstávají nezasažené, což odlišuje lipedém od obezity nebo lymfedému. Tuková tkáň v postižených oblastech bývá měkká až hrbolatá, bolestivá na dotek a náchylná k tvorbě modřin.

Hormonální vlivy

Lipedém se často objevuje nebo zhoršuje v obdobích, kdy dochází k velkým hormonálním změnám – tedy v pubertě, během těhotenství nebo menopauzy.

Klíčovou roli hrají estrogeny, které:

• podporují ukládání tuku v oblasti boků, hýždí a stehen,

• zvyšují citlivost tkání na inzulin a tím podporují ukládání energie do tukových zásob,

• snižují lipolýzu (rozklad tuků) v oblasti dolní části těla.

Výzkumy naznačují, že v tukové tkáni postižené lipedémem je změněný poměr estrogenových receptorů (méně receptorů ER-α a více ER-β), což může vést k větší tendenci ukládat tuk a nižší schopnosti ho odbourávat.

Zánět a fibrotizace tukové tkáně

Postižená tuková tkáň není „normální“ tuk. Je:

• je více zánětlivá a časem se mění – zůstává tvrdší a méně pružná, jako by v ní vznikaly drobné jizvy - dochází k tzv. fibrotizaci

• má horší mikrocirkulaci a odtok lymfy.

Studie ukazují, že v oblasti lipedému je zvýšená aktivita genů spojených se zánětem a fibrotizací, zatímco geny spojené s tvorbou lymfatických a cévních struktur jsou snížené. To vede k chronickému zánětlivému prostředí, které nejen zvyšuje bolest, ale i dále podporuje ukládání tuku a zhoršuje odpověď na pokusy o hubnutí.

Proč je hubnutí u lipedému obtížné?

Lipedém zůstává i po zhubnutí

Dříve se věřilo, že tuková tkáň postižená lipedémem je odolná vůči kalorickému deficitu a prakticky nereaguje na dietní opatření. Novější výzkumy ale ukazují, že to nemusí být pravda.

Ve studii, kde ženy s obezitou a lipedémem zhubly záměrně přibližně o 9 % své hmotnosti, došlo ke stejnému relativnímu úbytku tuku na stehnech i na břiše (asi o 12 %). Podíl tuku ztraceného z dolních končetin byl zhruba 33 % z celkového úbytku tuku, což je velmi podobné výsledkům u žen s obezitou bez lipedému.

To znamená, že lipedemický tuk není zcela rezistentní vůči hubnutí– při kalorickém deficitu se odbourává podobně jako jiná podkožní tuková tkáň. Co se však nemění, je samotná povaha této tkáně: i po úbytku hmotnosti zůstává více zánětlivá a tužší (vazivová) než normální tuk.

Jinými slovy – hubnutí u lipedému pravděpodobně funguje, ale nezmění patologické vlastnosti tukové tkáně, pouze sníží její objem, a tím může zmírnit symptomy, jako je bolest a tíha v končetinách.

Zánětlivé prostředí a jeho vliv na hubnutí

Jak jsme zmínili v předchozí kapitole, tuková tkáň při lipedému má zvýšenou aktivitu zánětlivých genů a větší množství imunitních buněk (makrofágů). Tyto změny vedou k:

• větší bolestivosti a citlivosti postižených oblastí,

• zhoršenému odtoku lymfy a vyšší retenci tekutin,

• pocitu tíhy a omezené mobilitě.

Bolestivost a pocit tíhy mohou často omezit schopnost či chuť k pohybu, a tím snižují kalorický výdej. To může hubnutí ztížit, protože je náročnější vytvořit potřebný energetický deficit pouze úpravou stravy.

Psychologická bariéra

Ženy s lipedémem často opakovaně zkouší různé diety, ale výsledky jsou obvykle neuspokojivé. To vede k:

• frustraci a pocitu selhání,

• snížení motivace pokračovat,

• riziku vzniku poruch příjmu potravy.

Riziko komplikací při neřešeném lipedému

Pokud se lipedém neléčí a navíc dojde k nárůstu hmotnosti (např. při kombinaci s obezitou), může vzniknout sekundární lipo‑lymfedém – to je stav, kdy se k hromadění tuku přidává i otok způsobený poruchou lymfatického systému.

To ještě více zhoršuje mobilitu, bolestivost a zvyšuje riziko dalších zdravotních problémů. Proto je kontrola hmotnosti důležitá i přesto, že je hubnutí při lipedému o něco obtížnější.

Výživa při lipedému – co říkají studie?

Při hubnutí u lipedému platí stejný základní princip jako u běžné obezity – klíčový je kalorický deficit, tedy stav, kdy organismus přijímá méně energie, než vydává. Bez něj nedojde k redukci hmotnosti. Jak ale tohoto deficitu dosáhneme je na individuálních preferencích.

Někomu lépe vyhovuje strava s nižším obsahem sacharidů, jiný se cítí lépe na středomořském jídelníčku. Rozdíly v krátkodobých výsledcích některých diet jsou často způsobeny nejen ztrátou tuku, ale také ztrátou glykogenu a s ním vázané vody, což se projeví rychlejším úbytkem na váze.

Podívejme se na to, co ukázaly dostupné studie u žen s lipedémem.

Nízkosacharidová dieta (LCD/LCHF)

Ve studii, kde byly porovnávány dvě hypokalorické diety (obě měly snížený energetický příjem), došlo po 16 týdnech u nízkosacharidové, vysokotukové diety (LCHF) k:

• průměrnému úbytku –8,2 kg oproti –2,1 kg u klasické diety se středním příjmem sacharidů,

• většímu zmenšení obvodu boků, stehen a lýtek,

• a navíc ženy hlásily méně bolesti a lepší mobilitu.

Je ale důležité zmínit, že rychlejší úbytek hmotnosti u nízkosacharidové diety není způsoben jen spalováním tuku. Nízký příjem sacharidů vede ke snížení zásob glykogenu ve svalech a játrech, na který je vázána voda. Část úbytku váhy je tedy voda, nikoli tuk.

Další krátkodobá studie (8 týdnů) ukázala, že nízkosacharidová dieta vedla ke snížení bolesti dolních končetin více než standardní kontrolní dieta, ale úleva od bolesti nebyla přímo závislá na velikosti úbytku hmotnosti. Pravděpodobně zde hraje roli i nižší zánětlivá aktivita a menší retence (zadržování) tekutin.

Modifikovaná středomořská dieta (mMeD)

Jiná studie testovala modifikovanou středomořskou dietu (mMeD) po dobu 4 týdnů.

• U žen s lipedémem došlo k úbytku tuku na horních i dolních končetinách,

• hlásily také menší únavu, lepší mobilitu a méně bolesti,

• a celkově se zlepšila kvalita života.

Výhodou středomořské diety je, že je bohatá na antioxidanty a protizánětlivé látky (olivový olej, zelenina, ryby, luštěniny) a zároveň je pro mnoho lidí chuťově přijatelná a dobře udržitelná dlouhodobě.

Jaké je optimální řešení?

Neexistuje jediná “správná dieta“ pro léčbu lipedému. Pro většinu dotčených žen bude fungovat “jednoduchý” princip – snížit příjem kalorií, zvýšit kvalitu stravy a vybrat si styl, který jim bude vyhovovat.

Pro někoho to bude:

• nízkosacharidová dieta (pro rychlejší první výsledky),

• pro jiného středomořská dieta (lépe udržitelná a pestrá),

• pro někoho to může být agresivnější přístup s velkým kalorickým deficitem pro podporu motivace

• a někdo zvolí úplně jinou variantu – důležité je, že vede k udržitelnému kalorickému deficitu.

Pokud si nejste jistá, nebojte se obrátit na odborníka, který vám pomůže najít ten správný směr. Rád vám pomohu ve své poradně Nutrim.

Další podpůrné strategie

Strava je základním pilířem při zvládání lipedému, ale není jediným nástrojem. Aby se dosáhlo co nejlepšího efektu – ať už v hubnutí, zmírnění bolesti nebo zlepšení kvality života – je vhodné přidat i další podpůrné strategie.

Pohyb a cvičení

Pohyb sice u lipedému nezmenší postiženou tukovou tkáň tak výrazně, ale má několik důležitých přínosů:

• zlepšuje lymfatický oběh a snižuje retenci tekutin,

• zmírňuje bolest a pocit těžkých nohou,

• udržuje svalovou sílu a zlepšuje mobilitu,

• pomáhá spalovat kalorie a podporuje kalorický deficit.

Nejvhodnější jsou šetrné aktivity, které příliš nenamáhají klouby:

• chůze,

• plavání nebo cvičení ve vodě (výborné pro podporu lymfy),

• jóga, pilates, lehký silový trénink,

• pravidelné protahování.

  

Kompresní terapie a fyzioterapie

Kompresní terapie je dalším podpůrným prostředkem konzervativní léčby lipedému. Kompresní punčochy nebo legíny mohou pomoci:

• snížit otoky a pocit tíhy v nohách,

• zlepšit návrat žilní a lymfatické krve,

• zmírnit bolest po fyzické aktivitě.

V kombinaci s tím je vhodná i manuální lymfodrenáž nebo fyzioterapie zaměřená na podporu lymfatického systému.

Psychologická podpora

Ženy s lipedémem často bojují s nízkým sebevědomím, úzkostí a depresí. K tomu se přidává frustrace z toho, že klasické hubnoucí metody nefungují tak, jak by čekaly.

Psychologická podpora – ať už individuální terapie, podpůrné skupiny nebo edukace o nemoci – pomáhá:

• zlepšit vnímání vlastního těla,

• snížit stres, který zhoršuje vnímání bolesti,

• zvýšit motivaci k dlouhodobé péči o sebe.

Realistická očekávání

Nejdůležitější je pochopit, že cílem není dokonalé odstranění lipedemické tukové tkáně, protože ta je částečně odolná vůči dietě i cvičení. Cílem je zmírnit příznaky a zpomalit progresi nemoci.

• Hubnutí nezastaví genetickou a hormonální predispozici, ale může snížit bolest, zlepšit pohyblivost a kvalitu života.

• Postižené oblasti (stehna, lýtka) se mohou zmenšovat pomaleji než jiné části těla, což je normální.

• Pokrok se měří nejen číslem na váze, ale i pocitem lehkosti, menší bolestí a lepší fyzickou kondicí.

Co si z toho vzít?

Lipedém je chronické onemocnění tukové tkáně s hormonálním a zánětlivým podkladem, které způsobuje bolest a omezuje pohyb, i přesto však není tak metabolicky rizikový jako klasická obezita. Novější výzkumy navíc ukazují, že i tuk postižený lipedémem reaguje na kalorický deficit a dochází k jeho odbourání.

I po zmenšení objemu však zůstává tuková tkáň zánětlivější a méně pružná, takže bolest a otoky mohou přetrvávat. Bolest zároveň omezuje pohyb a tím snižuje kalorický výdej, což hubnutí ztěžuje. Pomoci může zařazení potravin, které v těle podporují balanc mezi zánětlivým a nezánětlivým prostředím.