- Hypnóza je popisována jako pozměněný stav vědomí.
- Její hloubka je dána jak genetickými faktory, tak tréninkem.
- Hypnotický stav s sebou může nést pozitivní účinky při léčbě zdravotních obtíží člověka.
Co to vlastně hypnóza je a odkud se vzala?
Hypnóza, též označována jako hypnotický stav, je popisována jako zvláštní psychický stav charakteristický změněným stavem vědomí, který je velmi odlišný od toho normálního bdělého. Pozornost hypnotizované osoby je podmaněná hypnotizérovým sugescím, které dovolují klientovi prožívat změny vnímání, myšlení, emocí a chování, jako kdyby se děly doopravdy.
Již starověcí Egypťané využívali hypnózu k léčení. Navozovali ji držením lesklého kovového disku před očima nemocného (dnes známo jako fixační technika). Dále i starověcí Řekové používali hypnózu za účelem uzdravení pacientovy mysli a ke kontaktu s bohy. Pojem hypnóza zavedl v roce 1843 anglický očař J. Braid podle řeckého boha spánku Hypna. Poslední významná vlna zájmu o terapeutické využití hypnózy se objevila po světových válkách, kdy se hypnotické metody osvědčily především v léčbě posttraumatického stresu. V roce 1955 byla hypnoterapie Britskou lékařskou asociací uznána za právoplatnou lékařskou metodu.
Na jakém principu hypnóza funguje?
1. Sugesce
Sugesci lze chápat jako “namlouvání” nějakého obsahu tím způsobem, že jim dotyčný klient upřímně uvěří a následně se dle nich i zachová – je od něj vyžadován určitý úkon bez jakéhokoliv racionálního uvažování. Sugesce musí být od hypnotizéra podávány srozumitelně, zřetelně a pozitivně. Mohou být formulovány přímo či symbolicky (skrze fantazijní představy).
Jejich cílem se nejčastěji stává: uvolnění dotyčného, vyvolání pocitu klidu a bezpečí, vytvoření nadhledu a získání odstupu od problémů, odstranění negativních myšlenek a nežádoucích vlastností a posílení vlastností chtěných. Vytvoření sugescí vychází z prvotních informací o pacientovi. Hypnoterapeut nejprve ozřejmí, co se bude dít, poté upozorní na to, že se to začíná dít a nakonec, že už se to děje. Základní sugesci terapeut stále opakuje, obměňuje, rozvíjí a nakonec se k ní zase vrací.
2. Hypnabilita
Hypnabilita je, jednoduše řečeno, schopnost ponořit se do hypnózy. Jedná se o vlastnost, která může být měřena a zjišťována určitými škálami. Hloubka hypnózy, do které se jedinec může dostat, je označována jako “základní hypnabilita” a je od přírody danou vlastností člověka. Je to velmi stabilní a samostatný rys dospělé osobnosti, který významně souvisí se sugestibilitou (vnímavostí pro sugesce). Navozená hloubka hypnózy se posuzuje rozsahem vykonaných sugescí a stupněm změny subjektivního stavu. Existuje třístupňová škála, podle které dělíme hypnózu na:
- lehká: zde je typické zavření očních víček s následným stavem relaxace a ospalosti. Dále se zpomalují duševní pochody a snižuje se samovolné jednání jedince. V lehké hypnóze je klient pohroužen sám do sebe, ale i přes to je schopen stále si uvědomovat své okolí.
- střední: na této úrovni již klient nemůže odporovat motorickým sugescím. Senzorické sugesce nabývají na automatičnosti a realističnosti a dochází k možnosti navození pocitů tepla a chladu. Dále pacient může zažívat halucinace a v některých případech i nevnímavost lehčích bolestivých podnětů.
- hluboká: ideální stav pro navození většiny hypnotických jevů. Jedná se o ovlivnění motoriky, nemožnosti odporovat sugescím, anestezie či analgezie, věkové regrese a živé halucinace. Sugesce klient vnímá reálně a mají za následek změnu vnímání, emocí a myšlení. Zde je možné ovlivnit i vegetativní reakce.
Jak si představit hypnoterapii?
Hypnoterapie spočívá v tom, že prostřednictvím navození hypnózy, a jejích přidružených efektů, dochází k odstraňování, utlumování příznaků nejrůznějších projevů onemocnění a následnému zlepšování jedincova zdravotního stavu. Avšak zde je důležité dodat, že tato metoda samotná není a nikdy nebude všemocným lékem, a proto je vždy vhodné kombinovat ji s terapií v závislosti na konkrétním případu!
Hypnotizace, jež je podstatou hypnoterapie, je specifický “uspávací” proces, který je řízen hypnotizérem, jehož instrukce jsou aktivně přijímány ze stran klienta. Hypnotizér jedince uvede do takzvaného hypnotického stavu. Někteří hypnotizéři navozují tento stav například tím, že hypnotizovanému vsugerují tělesnou relaxaci za pomoci fixačního bodu, ale současně mu zadávají sugesce nesmírné aktivity a bdělosti psychiky. Jiní hypnotizéři naopak ztvárňují sugesce do podoby fantazijních prožitků (například sugerování plavby na lodi po moři s popisem různých barvitých a živých detailů).
Zjistí-li hypnotizér, že na některé opakované sugesce hypnotizovaný nereaguje, jednoduše je změní – nahradí je jinými, které mají stejný cíl. Spolehlivým signálem úspěšného navození hypnotického stavu může být zavření víček (i když to není podmínkou) s pocitem nastupující únavy, malátnosti a ochablosti klienta, a to přesně v souladu se zněním sugescí. Všechno to, co hypnotizér jedinci sugeroval, se pak promítne v jeho hodnocení reality a on je tím pádem v pozměněném stavu vědomí = hypnotickém stavu. Vnímání hypnotizovaného je zde omezeno, avšak i přesto zůstává s hypnotizérem v úzkém kontaktu. Slyší jej, může s ním rozmlouvat, odpovídat na jeho otázky, následovat jeho sugesce, avšak neztrácí nad sebou úplnou kontrolu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Po úspěšném provedení hypnotizér opět navrací klienta do bdělého stavu s možnou částečnou či úplnou amnézií.
A jak ji sám využít v každodenním životě?
Hypnózu je možné provádět i bez přítomnosti kvalifikovaného hypnotizéra. Některé její principy je možné přenést do každodenní praxe, čímž lze využít její plný potenciál pro zkvalitnění mentálního či fyzického zdraví. Jedná se o tyto 2 možné techniky:
- Autohypnóza: jedná se o techniku, při které si pacient může zadávat terapeutické sugesce a obnovovat jejich účinnost sám. Zaměřuje své představy specifickým směrem na základě svých osobních preferencí. Když to uvedeme na příkladu, člověku, který se cítí napjatě, může pomoci natrénovaná formulka “cítím se uvolněně” - po jejím vymodelování by měla následovat úleva.
- Autostimulační manévr: provedení této techniky není možné bez předešlé návštěvy kvalifikovaného hypnotizéra. Terapeut navodí klientovi stav hypnózy a následně vsugeruje autostimulační manévr - kdykoliv bude jedinec potřebovat, může použít tento manévr sám pro vyvolání žádoucího účinku. Autostimulační manévr může mít podobu fyzické akce nebo představy. Fyzickou akcí myslíme například stisknutí ruky v pěst nebo ohnutí prstu v botě. Princip představy funguje naopak tak, že si jedinec vybere ,,talisman“, který znázorňuje zmíněnou sugesci, především její účinek, a proto pak stačí dotknout se onoho specifického předmětu a reakce bude vyvolána tak nějak “automaticky” díky opětovnému zažehnutí již dříve propojených neuronových sítí.
Hypnóza a její vliv na duševní zdraví
V aktuální době vnímáme duševní zdraví jako stav existence, který zahrnuje biologické, psychologické i sociální faktory, a především subjektivní “pocit zdraví”. Tyto faktory nepopiratelně přispívají k duševnímu stavu jednotlivce a jeho schopnosti fungovat v souladu s okolním prostředím. Světová zdravotní organizace (World Health Organization) popisuje 3 hlavní složky duševního zdraví, kterými jsou:
- emoční: jedná se o zájem o život a spokojenost v něm. Podstatný atribut je zde štěstí.
- psychická pohoda: mluvíme o přijímání vlastní osoby a zároveň i zvládání povinností každodenního života, spokojenost s vlastním životem a dobré vztahy s ostatními.
- sociální pohoda: myslíme tím pozitivní fungování osoby. Jedinec určitým způsobem přispívá do společnosti a cítí se být její součástí.
V aktuální době je hypnóza hojně využívána při léčbě depresivních příznaků, úzkostí, kožních onemocnění a traumat. V těchto případech byly prokázány příznivé účinky, důsledkem čehož je považována za efektivní nefarmakologickou alternativu léčby. Při správném provedení s sebou tato technika nepřináší žádné vedlejší negativní účinky narozdíl od farmakolog, jež mohou být omezující například ve snášenlivosti.
Co si z toho vzít?
Hypnóza neboli hypnotický stav je psychický stav, kdy jedinec prožívá změnu vědomí. Jeho pozornost je zaměřena na hypnotizérovy sugesce, které umožňují klientovi prožívat odlišnosti ve vnímání, myšlení a emocí vzhledem k bdělému stavu.
Tato nefarmakologická metoda je v dnešní době často užívána při léčbě depresí, úzkostí, traumat a kožních onemocnění díky jejím pozitivním účinkům. Je důležité nevnímat ji jako všemocnou léčebnou metodu, ale jako doplňkovou techniku při odstraňování osobních problémů.
