Jedná se o proces shlukování vlastních představ do komplexních celků.
Imaginace se skládá ze 2 hlavních procesů, a to: představivost a fantazie.
Patří do schopností vyvíjejících se v průběhu života a proto lze její úroveň měnit.
Co to vůbec imaginace je?
Pojem imaginace pochází z latiny ze slova „imagio“, což znamená obraz. Jedná se o proces shlukování představ do různých komplexních celků. Obdobné vysvětlení bývá přiřazováno pojmu fantazie, která však v širším úhlu pohledu patří spíše do způsobů imaginace.
V imaginaci hrají roli 2 základní procesy, a to je představivost a fantazie. Představivost je proces, v průběhu kterého si vybavujeme smyslové či emocionální zážitky prožité v minulosti, kdežto fantazie je proces, při kterém se utvářejí úplně nové představy. Fantazie obecně nevyobrazuje znovu to, co bylo vnímáno v minulosti. Její základ pochází z minulých zkušeností a určitým způsobem je poupravuje a zasazuje do nového kontextu. Hranice mezi představivostí a fantazií je dosti tenká a oba psychické procesy i jejich výsledky se neustále prolínají a mají na sebe vliv.
Na čem je založena její funkce
Využívání imaginace je založeno zejména na tom, že lidský mozek při ní funguje a reaguje velmi podobně jako při opravdových zažívaných zkušenostech. Při reálné zkušenosti i imaginaci jakékoliv činnosti jsou aktivovány totožné oblasti mozku. Je zřejmé, že při pravidelné aktivaci nervových buněk dochází k jejich propojování a vytváření nervových drah, které vzápětí vykonstruují nervové sítě. Pomocí intenzivní a propracované představy je hlavní impuls veden z mozku až k příslušným svalům a dochází k mikrokontrakcím. Těm se říká ideomotorické.
Když to uvedeme na příkladu, pokud budeme opakovaně provádět určitou činnosti, např. stojku, nebo budeme “stojkovat” pouze v naší mysli, v obou případech bude docházet k vytváření a posilování těchto sítí s jejich následnou snazší aktivací. Ty později přenesou impuls do reálné pohybové činnosti či schopnosti. Navíc dochází k ovlivňování senzomotorické aferentace, díky kterému se dosahuje změn na úrovni pohybových vzorců a korekci již stávajících dovedností. Z této perspektivy můžeme vnímat imaginaci jako nervovou aktivaci, která neodmyslitelně působí na prováděnou pohybovou činnost daného jedince.
Schopnost imaginace
V případě schopnosti imaginace se jedná o schopnost vytvářet a ovládat osobní představy v mysli. Jejím majitelem je každý člověk, avšak ne všichni ji mají na stejné úrovni. Tato úroveň je závislá na na vývojových změnách v průběhu dětství a dospívání daného jedince. Pro některé z nás je jednodušší s imaginací pracovat než pro jiné, ale je důležité si uvědomit, že se nejedná o neměnný stav, jelikož je stále možné tuto schopnost rozvíjet.
A jak ji zlepšit?
Jak již bylo zmíněno výše, schopnost imaginace je sice do určité míry určena individuálním vývojem v dětství a dospívání, avšak je možné i v dospělosti tuto schopnost všemožnými způsoby rozvíjet a zlepšovat. Mezi základní a zřejmou variantu patří samotné provádění imaginace.
Doporučuje se začínat od obecných a jednoduchých představ, které je daný člověk schopný vyvolat a tyto představy nadále rozšiřovat o další detaily, až se postupně dostane k více komplexním představám. Mimo vizuální představy je možné přidávat další smyslové vjemy a například i emoce/pocity. Další možností je pozorování videa nebo provedení “na živo” vybrané činnosti. Pozorování se může zařadit přímo před imaginaci pro usnadnění vyvolání konkrétních představ nebo ho zkoušet samostatně.
Základní dělení imaginace
Nejznámější je rozdělení imaginace na 2 hlavní typy podle jejich funkce. Jedná se o imaginaci motivační a kognitivní. Motivační druh je nápomocen při touze zvýšit motivaci, eliminovat negativně působící stavy, dodat sebevědomí a obecně naladit dotyčného do optimálního stavu.
Kognitivní typ cílí zejména na nácvik a přestavbu specifických pohybových dovedností nebo na strategickou složku výkonu – ať už v práci nebo ve sportu. Tyto dva druhy imaginace můžeme dále rozdělit na specifické zaměření závislé na konkrétním jedinci a obecné zaměření.
Aktivní a pasivní imaginace
Pojem aktivní imaginace popsal známý psycholog C. G. Junga jako metodu pro vědomé spojení s nevědomými obsahy mysli člověka. Tato technika kombinuje prvky hypnózy a volných asociací. Konkrétně v případě C. G. Junga mu aktivní imaginace pomohla zvládnout osobní krizi, a to tím způsobem, že se zapojoval do dialogů s postavami, které znázorňovaly jeho emocionální stavy, čímž zpracovával vlastní hluboké úzkosti a emoce.
Aktivní imaginace tedy zahrnuje cílený dialog mezi vědomým egem a nevědomými elementy, což ji odlišuje od pasivní imaginace, která je neřízeným proudem myšlenek. Jedná se o aktivní zapojení osoby, zatímco pasivní imaginace probíhá bez aktivního úsilí a je spontánní a neorganizovaná.
Využití imaginace
Využití imaginace je opravdu rozsáhlé. Lze ji provádět různými způsoby a pro různé účely podle potřeb daného člověka. Když to uvedeme na příkladu, je velmi výhodná třeba pro sportovce. Právě u něj patří mezi benefity její dostupnost a přirozenost, kdy skrze ní může ovlivnit: naučení se nových dovedností, strategii a taktiku, práci s emocemi, zvýšení výkonnosti apod. Imaginaci používá v podstatě každý z nás, jelikož je to každodenní způsob práce s informacemi prostřednictvím představ.
Pokud si budeme chtít například na něco vzpomenout, vyvoláme si představu dané věci s více smyslovými vjemy. Imaginace je schopná vyvolávat změny myšlení, chování i cítění, a proto pokud je využita cíleně, a ne jenom jako náhodné přemítání vjemů, může daný člověk dosáhnout vyšší životní spokojenosti. Jedná se o skvělou techniku terapie a je hojně využívána ve sportovním odvětví k osvojení nových dovedností.
Co si z toho vzít?
Imaginace je proces shlukování vlastních představ do komplexních celků. Jedná se o schopnost, kterou získáváme v průběhu života a díky jejímu trénování lze její úroveň neustále posouvat.
Její největší výhodou je nutné zapojení a aktivace nervových buněk, které následně řídí naše chování. Proto její praktikování velmi ovlivňuje naše fyzické schopnosti a to navzdory naší pasivitě.
