Kariéra v novém těle: Mají transgender sportovci výhody v soutěžích?

Vojtěch Soukup
Vojtěch Soukup 18. 2. 2022
1 Líbí se mi Komentáře Uložit článek
Kariéra v novém těle: Mají transgender sportovci výhody v soutěžích?
obrázek z Deseret.com

V současném sportu je transgender velmi diskutované a citlivé téma. Vedou se debaty o tom, zda je férové, aby trans-sportovci soutěžili ve stejné kategorii s biologickými muži či ženami. Právě účast trans-sportovců v kategorii biologických žen je zdrojem nejostřejších diskuzí.

Je však tento pohled ten jediný, skrz který se na tuto problematiku můžeme dívat? Jaká kritéria musí trans-sportovci splňovat, aby mohli startovat na soutěžích? Jak se k nim staví sportovní organizace? A jak to vypadá s touto problematikou do budoucna?

Kdo je vlastně transgender?

Transgender osoba (označována i jako transsexuál či zkráceně trans) je označení pro lidi, kteří se neztotožňují se svým pohlavím “přiděleným” při narození. Zpravidla už od dětství trpí pohlavní dystrofií (genderový nesoulad) a přejí si podstoupit tranzici na opačné pohlaví, nebo se jiným způsobem přiblížit alespoň k nonbinárnímu spektru. Jedná se tedy o poruchu sexuální identity, a ne, jak se lidé často domnívají, sexuality. 

Definice této poruchy je však velmi atypická, jelikož velikou část diagnózy tvoří subjektivní pohled ze strany dané trans osoby. Pokud si však myslíte, že se stačí ze dne na den rozhodnout a nechat si změnit pohlaví, zklamu vás. U dospělých osob jsou nutná minimálně rok trvající pravidelná diagnostická sezení s ošetřujícím sexuologem, která mají za cíl zjistit nebo potvrdit pohlavní identifikaci klienta a jeho motivaci k léčbě.

Kariéra v novém těle: Mají transgender sportovci výhody v soutěžích?

Mají trans-sportovci nějaké nevýhody oproti ostatním sportovcům?

Většina lidí řeší, kolik mají trans-sportovci výhod, nicméně je třeba si ujasnit, že není pouze jedna strana mince a všechny trans-sportovce nemůžeme házet do jednoho pytle. Záleží totiž hlavně na tom, zda se jedná o MtF nebo o FtM trans-sportovce.

MtF (male to female) = přeměna biologického muže na trans-ženu

Právě tato tranzice, tedy přeměna, je širokou sportovní veřejností řešená nejvíc a podněcuje k řešení celého tématu. Je k tomu mnoho důvodů. Pokud se totiž muž rozhodne podstoupit tranzici, stane se trans-ženou a poté se rozhodne soutěžit v ženské kategorii, zvýhodňuje ho to hned v několika ohledech

Ano, celý proces této přeměny je složitý a jedinec musí podstoupit hormonální léčbu a umělé snížení hladiny testosteronu, což může zapříčinit pokles hladiny hemoglobinu už během několika týdnů, ale další rozdíly mezi mužským a ženským tělem jako jsou hustota kostí, velikost srdce, množství svalové hmoty, síla apod. se významně nesníží ani po tranzici.

Tyto skutečnosti dávají jedinci velikou výhodu, jelikož jsou muži v průměru o 30–40% silnější a svalnatější než ženy. Dále nemůžeme v tomto případě přehlížet ani fakt, že trans-ženy mají i po 12 měsících umělého snížení testosteronu stále o 9–12% lepší časy v běhu než biologické ženy. Takže můžeme říci, že v tomto případě tito trans-sportovci nevýhody kvůli tranzici nemají. Opakem je však druhý případ.

FtM (female to male) = přeměna biologické ženy na trans-muže

Právě tato přeměna se na poli sportu zdá jako velmi nevýhodná a mnohem méně diskutovaná v porovnání s MtF přeměnou. Je to dáno hlavně tím, že v případě, že by se trans-muž rozhodl soutěžit s ostatními biologickými muži, byl by v nevýhodě právě kvůli faktům, které jsme si uvedli jako výhodné pro trans-ženy

Během hormonální léčby se do těla dodává testosteron, což se projeví tělesnými změnami, kterými procházejí chlapci v pubertě, zvýší se tedy i podíl svalové hmoty, nicméně pořád nejsme svědky toho, že by trans-muži dokázali porážet biologické muže v profesionálních soutěžích.

PHOTOGRAPH: DAN MULLAN/GETTY IMAGES

Kdy se začaly upravovat podmínky pro účast trans-sportovců na soutěžích? 

2004 – V tomto roce bylo poprvé dovoleno trans-sportovcům účastnit se OH. Jejich start byl podmíněn pouze kompletně dokončenou operací, uznáním nově nabytého pohlaví příslušnými orgány a prodělanou 2 letou hormonální léčbou.

2015 – Rok velkých změn. Omezení pro trans-sportovce se výrazně rozšířily. Nejstěžejnější změnou byla úprava hladiny testosteronu, kterou nemohly trans-ženy přesáhnout (10 nmol/l nejméně 12 měsíců před OH). Touto úpravou chtěl MOV (Mezinárodní olympijský výbor) smazat výhody trans-žen oproti biologickým ženám. Nicméně, jak jsme si vysvětlili v části o výhodách a nevýhodách trans-sportovců, hladina testosteronu není to jediné, čím se organismus muže a ženy liší a nižší hladina testosteronu nesmaže veškeré výhody, které trans-ženy oproti biologickým ženám ve sportu mají.

2019 – Mezinárodní atletická federace snižuje požadovanou hladinu testosteronu na 5 nmol/l.

Jaká jsou současná omezení trans-sportovců?

Světová federace Rugby zveřejnila, že kritéria MOV nejsou vhodná pro rugby, kde kontakt biologické ženy a trans-ženy může zvýšit riziko zranění při zápase o 20–30 %. Toto zjištění vedlo k větší aktivitě ostatních sportovních federací, které zveřejňují individuální podmínky, které musí trans-sportovec splňovat, pokud chce startovat v rámci jejich soutěží. Jejich přehled zajišťuje tato stránka.

MOV až do nedávna dovoloval trans-sportovcům soutěžit na OH, aniž by bylo zapotřebí mít za sebou kompletní operaci v přesvědčení, že chirurgické změny jsou v rozporu s lidskými právy. Trans-sportovci museli prohlásit nejméně čtyři roky před soutěží v nové kategorii, že procházejí přeměnou a hodnota testosteronu musela zůstat nižší než 10 nmol/l po celou dobu soutěže v ženské kategorii. Pravidla pro přechod z ženy na muže (FtM) byla méně přísná, účast v mužské kategorii byla bez omezení. 

Do hry se však dostává úplně nový dokument „Východiska pro zajištění férovosti, inkluze a nediskriminace na základě genderové identity a pohlavních variací" , který už neobsahuje konkrétní omezení hladiny testosteronu, ale přináší deset principů, které mají vhodně navést jednotlivé sportovní federace při sepisování nových pravidel. Podle těchto principů už probíhají letošní ZOH v Pekingu.

Největší změnou je zrušení rozhodování o zařazení do soutěží na základě gynekologických nebo podobných invazivních tělesných prohlídek, jejichž smyslem je stanovit pohlaví daného člověka. Nové principy také nabádají, aby se nemluvilo o neférovém zvýhodnění trans a intersex sportovců, pokud k tomu nejsou vědecky podložené důkazy. Pokud jejich účast v soutěžích má být nějak omezena, pak jedině na základě seriózního výzkumu.

Nejznámější transgender sportovci a kauzy

1. Lia Thomasová

Dříve muž jménem Will, který plaval až do roku 2019 v kategorii mužů, momentálně plavkyně univerzity Penn ve státě Pensylvánie. Na listopadových závodech roku 2021 mezi její školou a univerzitou Princeton, překonala školní rekordy na 100 m, 200 m a 500 m volným způsobem. V celostátním srovnání by jí to stačilo na druhý, respektive třetí nejlepší ženský čas.

Hunter Martin / Getty Images file

2. Laurel Hubbardová

Vzpěračka z Nového Zélandu již v minulosti startovala ve vzpěračských soutěžích jako Gavin Hubbard (bez úspěchů) a změnu pohlaví prodělala v roce 2017. Do historie se zapsala jako první sportovec v individuální disciplíně na OH po změně pohlaví. Ve finále si však nepřipsala žádný úspěšný pokus v trhu. Od Otažské univerzity získala cenu pro sportovkyni roku 2021.

3. Alana McLaughlinová

V minulosti muž – voják, který několik let působil v armádě, dokonce absolvoval misi v Afghánistánu. Momentálně má za sebou svůj debut v předkole Combate Global a drží tak titul teprve druhé trans-ženy, která se představila v USA v soutěži MMA.

4. CeCe Telferová

Atletka, jako muž závodila do roku 2017 (390. místo NCAA divize II. na 400 m), tranzici podstupuje v roce 2018. Od roku 2019 startuje v kategorii žen a stává se národní šampionkou NCAA divize II. na 400 m. Účast na OH v Tokiu jí byla odepřena z důvodu vysoké hladiny testosteronu, závodnice se však nevzdává a jejím cílem jsou nadcházející OH v Paříži.

Jak to tedy s trans-sportovci bude vypadat v budoucnu?

Nový přístup vyhlášený Mezinárodním olympijským výborem má základní východisko: „Každý bez ohledu na svou genderovou identitu nebo pohlavní variaci má právo provozovat sport v bezpečném, neobtěžujícím prostředí, které uznává a respektuje jeho/její potřeby a identitu a zájem – zejména u atletů elitní úrovně – účastnit se férových soutěží, v nichž nikdo nemá neférovou nebo disproporční výhodu nad ostatními,“ toto se můžete dočíst v tiskové zprávě MOV.

Což nám napovídá i směr, kterým se tato problematika bude do budoucna dále vyvíjet. Vypadá to, že se silně komercializovaná olympiáda začíná vracet ke své původní myšlence, jíž není vítězství v kategorii, ale harmonie těla a ducha, fair play a mírová spolupráce mezi národy.

Přidej se k 38 tis. odběratelů

Každému z nich jednou týdně vybíráme ty nejlepší články, které jsou určeny 100% právě jemu.

Odebírat
1 Líbí se mi Uložit článek