- “Vynořující se dospělost” se týká zpravidla mladistvých ve věku 20‑30 let.
- Fenomén je charakteristický delším setrvání ve vzdělávacím systému, hledání svého “já” a volby dalšího životního směřování.
- Jeho důsledkem se může stát např. prodloužená nesamostatnost či odsun založení rodiny.
Kultura a dospívání
V průběhu let a napříč světem se pohled na dospívání a dospělost velmi odlišuje. V Česku se za začátek dospělosti považuje naplnění věku 18 let či vstup do manželského svazku a vytvoření rodiny. Tyto dříve jasné indikátory v současné době však už bohužel neplatí. V současnosti se věk plnoletosti nezměnil, ale v ostatních aspektech je již dlouhou dobu viditelný obrovský posun. Proces přechodu do dospělosti se stále prodlužuje a oddaluje a dříve obvyklé milníky se přesouvají ze začátku třetí dekády života spíše k jejímu konci. Jedná se o následek aktuálních sociálních událostí, které se dějí v dnešní společnosti.
Mluvíme zde například o nezaměstnanosti, prodlužování doby studia či časovému posunu založení rodiny. Aktuálně je odhadováno, že přechod do dospělosti zpravidla přesahuje pomyslnou hranici 30 let. V životě dospívajících se tedy začíná objevovat velmi dlouhé období, kdy je člověk dle právních norem dospělý, ale rozhodně ne každý se tak ve skutečnosti cítí a i chová. Na základě tohoto faktu vznikl nový koncept, vynořující se dospělost (emerging adulthood).
Co je “vynořující se dospělost" (emerging adulthood)?
Věk mezi 18. a 25. rokem začíná být v mnoha oblastech velmi specifický. Jak jsme již zmiňovali výše, veškeré změny ve vyspělých společnostech nastiňují, že přechod z adolescence do dospělosti se prodlužuje až do té míry, že se o něm začíná přemýšlet jako o odděleném období. Období vynořující se dospělosti (emerging adulthood) poprvé popsal J. J. Arnett, americký psycholog, a to v roce 2000. Do charakteristik této nové vývojové etapy patří zaměření na sebe, hledání vlastní identity, objevování vlastních možností a značná nestabilita.
Mladý jedinec se v takovou chvíli necítí jako plnohodnotný dospělý, ale ani jako adolescent. V tento životní okamžik “mezi” daný jedinec může zažívat rozporuplné pocity, a to: svobodu a možnost hledání svého “já”, vymezování vlastních hranic a určování vlastního životního smyslu. Na druhé straně však může pociťovat nadměrná očekávání a nepřiměřenou úzkost. Na konci tohoto období (hranice je stanovena na 30 let) by měl být člověk schopen přijmout roli dospělého - stát se finančně nezávislým, rozhodovat se sám za sebe a mít i odpovědnost za vlastní osobu.
Jaké jsou charakteristiky vynořující se dospělosti?
Období vynořující se dospělosti dle Arnetta je charakteristické těmito znaky:
- Průzkum vlastní identity: Identita patří do základních aspektů dospělosti. V této problematice dochází k jejímu zkoumání zejména v mezilidských vztazích a zaměstnání.
- Nestabilita: Jedná se o pocit zapříčiněný hledáním a prožíváním životních rolí. Jedinec zažívá nové zkušenosti v oblasti vztahů, studia a profesi a musí být schopný často své role přeměňovat.
- Zaměření na sebe: Cílem mladého jedince se stává seberozvoj, nalezení vlastních pravidel a schopnost umět se rozhodnout.
- Pocit „mezi“/nikam nepatřím: Mladí nejsou přesvědčeni o svém statusu - necítí se být ani adolescentem, ani dospělým.
- Spousta možností: V tuto dobu si daný jedinec může již sám vybírat a volit, svobodně se rozhodovat a přetrhat vazby, které mu nic nepřináší. Stává se zcela autonomní jednotkou.
Vynořující se dospělost není pravidlem
V tuto chvíli je na místě podotknout, že někteří autoři apelují na fakt, že ne všichni mladí lidé se do této etapy dostanou. Je totiž pravdou, že vynořující se dospělost se týká pouze těch jedinců, kteří se řadí do tzv. „middle class“ (střední třídy) v západních zemích světa, a to díky možnosti prodloužit si dobu experimentování, zajištění ze strany rodiny a prostoru pro vlastní nevázanost. Jinak tomu je v chudých oblastech světa, kde jsou podmínky značně jiné než u nás. Navíc se v Česku odlišuje vývoj u pracujících lidí, kteří musejí konkrétní závazky přijímat o dost dříve a dále také mezi již zmiňovanými sociálními třídami. Je tedy možné tvrdit, že tento koncept je postaven na prokazatelných informacích, ale nelze do něj zahrnout všechny mladé jedince naší planety.
Těžkosti této problematiky
Některé atributy přiřazené k vynořující se dospělosti se bohužel mohou pojit i s negativními pocity daného jedince. Může se jednat o situace spojené s vysokou úzkostí, depresí a celkově nepříjemným naladěním. Pokud 1 či 2 úkoly z období přechodu do dospělosti nejsou úspěšně naplněny, nejedná se o životní tragédii jedince, avšak pokud se jich objeví více, může tento stav vyeskalovat v závažnější těžkost. Jedná se o tyto následující:
- selhání či sociální odmítnutí
- oslabující vnitřní faktory (nízká míra sebedůvěry, deprese atd.)
- dysfunkční rodina
- riziková společnost
V období přechodu do dospělosti může dospívající zažívat 3 hlavní souboje. Prvním z nich je zralost, kdy ta psychická může výrazně zaostávat za zralostí fyzickou. Druhým se stává rozpor v očekávání, v němž mladí jedinci často mají představy o reálném životě, které však nelze uskutečnit. Posledním je rozpor mezigenerační. Jedná se o velmi odlišné názory z řad rodičů, prarodičů či profesorů, se kterými se mladiství musejí naučit vypořádat.
A jaká je situace aktuálních dvacátníků?
Jedinci nacházející se v období vynořující se dospělosti, tedy mladiství ve věku od 20–30 let, tvoří přibližně 13% české populace. O této skupině lidí se často tvrdí, že nechtějí dospět. Navíc bývají prezentování jako velmi líní, rozmazlení a z veliké míry nesamostatní. Na druhou stranu je však možné setkat se i s názory, že jsou ambiciózní, tolerantní a nebojácní. V tuto chvíli je nutno podotknout, že se udály významné změny od 90. let, které zapříčinila zejména přeměna politického režimu. V aktuální době se prokazuje, že se stává stále větším trendem než dříve absolvovat vysokou školu. V roce 1950 vysokoškoláci tvořili pouhé 1 % obyvatelstva, zatímco v roce 2016 byl sledován nárůst absolventů o 134 %!
Právě obměna vzdělávacího systému, touha po dosažení vyššího vzdělání a fenomén studentského života jsou klíčovými faktory setrvávání na studiích mnohem déle. V tuto chvíli tedy dochází k posunu v životních mezníků – lidé ukončují studium později, a tím pádem později přicházejí i další životní kroky a rozhodnutí, jako je ekonomická samostatnost, manželství či založení rodiny.
Co si z toho vzít?
Během pár let se událo mnoho společenských změn, které se se samozřejmostí promítli do patičné generace. V aktuální době se jedná zejména o změnu postoje k životu mladistvých dosahujících věku mezi 20–30 lety. Tento přístup je charakteristický především delším setrváním ve vzdělávacím systému, což má za následek posun všech dalších životních milníků mladých dospělých, jako je samostatné bydlení, manželství či založení rodiny. Pro tuto životní dobu bylo americkým psychologem J.J. Arnettem vymezeno speciální období nazývané “vynořující se dospělost” (emerging adulthood).
